25 Cdo 1952/2012
Datum rozhodnutí: 31.10.2013
Dotčené předpisy: § 7 odst. 3 předpisu č. 440/2001Sb., § 106 odst. 1 obč. zák., § 444 odst. 1 obč. zák.




25 Cdo 1952/2012

ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce nezletilého A. K. , zastoupeného matkou J. K., a otcem M. K., oba rodiče zastoupeni JUDr. Ivanou Lorenzovou, advokátkou se sídlem v Brně, Jakubské nám. 2, proti žalované Nemocnici Ivančice, příspěvkové organizaci , se sídlem v Ivančicích, Široká 16, IČO 00225827, za účasti Kooperativy pojišťovny, a. s., Vienna Insurance Group, se sídlem v Praze 8, Pobřežní 665/21, IČO 47116617, jako vedlejší účastnice na straně žalované, o náhradu škody na zdraví, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 7 C 254/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 1. 2012, č. j. 44 Co 338/2010-350, takto:

I. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 18. 1. 2012, č. j. 44 Co 338/2010-350, ve výroku, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že se žaloba zamítá, se ohledně částky 168.000,- Kč zrušuje spolu s výroky o náhradě nákladů řízení a o povinnosti zaplatit soudní poplatek a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
II. Dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn ohledně částky 336.000,- Kč, se zamítá.

Odůvodnění:
Žalobou ze dne 7. 7. 2005 se žalobce domáhal bolestného ve výši 62.880,- Kč, náhrady za ztížení společenského uplatnění ve výši 672.000,- Kč, náhrady nákladů spojených s léčením ve výši 30.000,- Kč a náhrady nákladů na znalecký posudek ve výši 15.500,- Kč. Dne 27. 1. 2010 soud připustil změnu žaloby tak, že žalobce požaduje na náhradě nákladů spojených s léčením 201.207,30 Kč, na náhradě znalečného 17.457,- Kč, na bolestném 62.880,- Kč a na náhradě za ztížení společenského uplatnění 1.008.000,- Kč s tím, že má jít o mimořádné zvýšení podle § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění (dále též jen vyhláška ), a to v rozsahu dvojnásobku znalcem stanoveného bodového ohodnocení zvýšeného o 50 % podle § 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky na 4.200 bodů.

Okresní soud Brno-venkov rozsudkem ze dne 29. 1. 2010, č. j. 7 C 254/2005-294, uložil žalované zaplatit žalobci 218.664,30 Kč jako náhradu hotových výdajů spojených s léčením a náhradu znalečného, 52.080,- Kč s příslušenstvím na bolestném, 1.008.000,- Kč s příslušenstvím na náhradě za ztížení společenského uplatnění, žalobu co do dalšího bolestného ve výši 10.800,- Kč s příslušenstvím a co do části úroků z prodlení zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel z nesporného zjištění, že při porodu žalobce nebyla dodržena zásada peripartální péče, křivka CTG byla zhodnocena nesprávně, nebyl vyhodnocen kefalopelvický nepoměr a porod nebyl ukončen císařským řezem. V příčinné souvislosti s tím žalobci vznikla závažná škoda na zdraví, spastická dětská mozková obrna v levostranné hemiparetické formě a epilepsie. Protože postup vedoucího lékaře při porodu byl non lege artis, odpovídá žalovaná žalobci za škodu podle § 420 obč. zák. Výše nákladů spojených s léčením i nákladů na zpracované znalecké posudky byla nesporná. Základní bodové ohodnocení bolesti a ztížení společenského uplatnění soud korigoval s ohledem na znění přílohy č. 1 vyhlášky a na možnost lékaře (znalce) zvýšit náhradu za ztížení společenského uplatnění maximálně o 50 %. Bolestné (217 bodů) soud zvýšil o 100 % na částku 52.080,- Kč podle posudku znalce prof. MUDr. Jaroslava Stejskala, DrSc., nikoli však už o další násobky postupem podle § 7 odst. 3 vyhlášky. U ztížení společenského uplatnění vyšel soud ze základního bodového ohodnocení 2.800 bodů a shledal důvody hodné mimořádného zřetele (§ 7 odst. 3 vyhlášky) pro mimořádné zvýšení náhrady vzhledem k věku žalobce a k rozsahu poškození jeho základních životních funkcí, jejichž následky ponese po zbytek života; zvýšil proto náhradu na trojnásobek, tedy celkem na 1.008.000,- Kč. Námitku promlčení, kterou v průběhu řízení vznesly žalovaná a vedlejší účastnice řízení, neshledal důvodnou s odůvodněním, že zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění závisí jen na úvaze soudu, který není vázán žalobním petitem, a nárok na bolestné šlo uplatnit až po ustálení zdravotního stavu, tedy nejméně půl roku po narození žalobce (10. 1. 2003), přičemž žaloba byla podána dne 7. 7. 2005.

Krajský soud v Brně k odvolání vedlejší účastnice rozsudkem ze dne 18. 1. 2012, č. j. 44 Co 338/2010-350, rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku o náhradě za ztížení společenského uplatnění tak, že žalobu ohledně částky 504.000,- Kč zamítl, jinak jej potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Nárok na náhradu za bolest shodně se soudem prvního stupně nepovažoval za promlčený, protože po propuštění z nemocnice dne 27. 1. 2003 ještě nemohl být učiněn opodstatněný závěr, že žalobce byl při porodu zdravotně poškozen; škodlivé následky postupu non lege artis se v danou dobu na kojenci útlého věku nemohly projevit. Až po ustálení zdravotního stavu v říjnu 2003, po podrobení se různým lékařským vyšetřením, bylo zřejmé jeho motorické opoždění a bylo možné učinit dostatečně podložený závěr o zdravotním poškození a o tom, že lékařská péče při porodu nebyla v pořádku. Teprve v tomto okamžiku se žalobce, resp. jeho zákonní zástupci dozvěděli o tom, že utrpěné bolesti jsou škodou a kdo za ni odpovídá. Dvouletá subjektivní promlčecí doba podle § 106 odst. 1 obč. zák. tedy v době podání žaloby ještě neuplynula. Odvolací soud shledal důvodnými námitky proti zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění. Jednak bylo bodové ohodnocení znalcem nesprávně zvýšeno na dvojnásobek podle § 6 odst. 1 písm. b) vyhlášky, když ke zvýšení mohlo dojít nejvýše o 50 % podle § 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky, jednak požadavek na mimořádné zvýšení náhrady podle § 7 odst. 3 vyhlášky žalobce uplatnil až v průběhu řízení dne 25. 1. 2010, tedy v době, kdy se již promlčel.

Žalobce podal dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že žaloba o zaplacení 504.000,- Kč byla zamítnuta. Odůvodňuje je tím, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§ 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.], že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.] a že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§ 241a odst. 3 o.s.ř.). Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že soud prvního stupně nemohl zvýšit odškodnění za ztížení společenského uplatnění o více než o 50 %, neboť tento názor nerozlišuje zvýšení podle § 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky od mimořádného zvýšení podle § 7 odst. 3 vyhlášky. Jestliže odvolací soud vyšel z toho, že soud může mimořádně zvýšit odškodnění jen o matematicky vypočítanou částku ve znaleckém posudku, aniž by si sám učinil představu o přiměřenosti zvýšení, pak tuto normu nesprávně vyložil a aplikoval. V daném případě vzhledem k žalobcovu fakticky úplnému vyřazení ze života a téměř úplné ztrátě předpokladů uplatnění ve společnosti přiznaná částka ve výši pouze 504.000,- Kč není přiměřeným odškodněním. Kromě toho tento nárok nemohl být minimálně ve výši 168.000,- Kč promlčen, protože už v žalobě bylo požadováno 672.000,- Kč. Na tom nemůže nic změnit ani ta skutečnost, že částka 168.000,- Kč byla znalcem vyčíslena špatně, neboť požadované plnění je nutné žalobci přiznat, i když z jiného právního důvodu, pokud to vyplývá ze zjištěného skutkového stavu. Dovolatel navrhl, aby byl napadený rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc mu vrácena k dalšímu řízení.

Žalovaná ve svém vyjádření s názorem dovolatele nesouhlasila, odvolací soud podle ní postupoval v souladu se zákonem a žalobním petitem, protože nelze žalobci přiznat více, než požaduje. Pokud požadoval zvýšení náhrady podle § 7 odst. 3 vyhlášky, měl tento návrh uplatnit již v žalobním návrhu, jestliže tak učinil až 25. 1. 2010, byl jeho nárok promlčen.

Vedlejší účastnice řízení považuje tvrzení dovolatele za ryze účelová, vedená snahou získat jím požadovanou výši odškodnění. Rozsudek odvolacího soudu je podle ní věcně správný.

Nejvyšší soud jako soud dovolací posoudil dovolání vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 18. 1. 2012, podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 srov. čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. dále též jen o.s.ř. ) a shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 o.s.ř. a je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. Dovolání je důvodné.

Rozhodnutí odvolacího soudu lze zásadně přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání (§ 242 odst. 3 věta první o.s.ř.). Ačkoli žalobce jako důvody dovolání uplatňuje i námitky, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, ve skutečnosti polemizuje s tím, jak odvolací soud posoudil otázky mimořádného zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění podle § 7 odst. 3 vyhlášky a promlčení tohoto nároku. Namítá tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.].
Nesprávné právní posouzení věci může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval.

Podle § 106 odst. 1 obč. zák. se právo na náhradu škody promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Podle § 106 odst. 2 obč. zák. se nejpozději právo na náhradu škody promlčí za tři roky, a jde-li o škodu způsobenou úmyslně, za deset let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví.

Odvolací soud správně dovodil, že pro uplatnění práva na náhradu škody na zdraví platí pouze subjektivní dvouletá promlčecí doba a že k jejímu stavení dochází, uplatní-li poškozený v promlčecí době právo u soudu (nebo jiného příslušného orgánu) a v zahájeném řízení řádně pokračuje (§ 112 obč. zák.). I u nároku na náhradu za ztížení společenského uplatnění může dojít ke stavení běhu promlčecí doby jen v té výši, v jaké byl nárok včas uplatněn; v rozsahu, v jakém byla žaloba rozšířena až po skončení běhu subjektivní promlčecí doby, nelze nárok (je-li vznesena námitka promlčení) v rozsahu tohoto rozšíření přiznat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2011, sp. zn. 25 Cdo 2166/2010, publikovaný pod C 9756 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck). Tedy i v posuzované věci platí, že uplatnil-li žalobce část nároku na plnění z titulu ztížení společenského uplatnění (mimořádné zvýšení náhrady) až po uplynutí subjektivní dvouleté promlčecí doby, ke stavení jejího běhu dojít nemohlo a nárok byl zčásti promlčen.

V dané věci je situace komplikována tím, že znalec v posudku zvýšil bodové ohodnocení náhrady za ztížení společenského uplatnění na dvojnásobek (5.600 bodů), ačkoliv § 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky umožňuje takové zvýšení jen o 50 %. Žalobce tento výpočet převzal a v žalobě vyčíslil tento dílčí nárok na 672.000,- Kč. Pozdější změnou žaloby pak reagoval na zjištěnou nepřesnost a požadavek na zvýšení náhrady do částky 1.008.000,- Kč odůvodnil poukazem na důvody uvedené v § 7 odst. 3 vyhlášky. Je tedy zřejmé, že žalobu dne 27. 1. 2010 rozšířil jen o 336.000,- Kč, neboť jen o tuto částku se oproti původní žalobě zvýšila požadovaná náhrada; okolnost, že žalobce odlišně právně zdůvodnil požadavek na zvýšení oproti chybnému vyčíslení náhrady ve znaleckém posudku, nepředstavuje změnu žaloby, neboť v tomto rozsahu nejde o nový nárok ani o jeho nové odlišné skutkové vylíčení, nýbrž o právní kvalifikaci stávajícího nároku, která není pro soud závazná. Jestliže tedy výše nároku na náhradu za ztížení společenského uplatnění už v žalobě ze dne 7. 7. 2005 činila 672.000,- Kč, promlčela se k okamžiku rozšíření žaloby jen část uplatněného nároku ve výši 336.000,- Kč, nikoliv ve výši 504.000,- Kč, jak dovodil odvolací soud.

Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je v měnícím výroku věcně správný ohledně částky 336.000,- Kč, proto dovolací soud v tomto rozsahu dovolání zamítl. V rozdílu mezi touto částkou a částkou 504.000,- Kč (168.000,- Kč) je však dovolání opodstatněné, proto Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu v tomto rozsahu zrušil (§ 243b odst. 2 věta za středníkem o.s.ř.) spolu se závislými výroky o náhradě nákladů řízení a soudním poplatku a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 o.s.ř.).

Vyslovený právní názor dovolacího soudu je pro další řízení závazný; v novém rozhodnutí soud znovu rozhodne o nákladech řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. října 2013 JUDr. Petr Vojtek předseda senátu