25 Cdo 1911/2010
Datum rozhodnutí: 26.05.2011
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.




25 Cdo 1911/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobce J. B. , zastoupeného Mgr. Martinem Brudným, advokátem se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, Škroupova 1114/4, proti žalovanému Ing. J. K. , zastoupenému JUDr. Oldřichem Benešem, advokátem se sídlem Ostrava-Mariánské Hory, Mojmírovců 41, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 20 C 75/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 4. 2006, č.j. 42 Co 109/2006-184, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Žalobce se domáhal na žalovaném zaplacení částky 300.000,- Kč s příslušenstvím jako náhrady škody, která měla být žalobci způsobena tím, že žalovaný neoprávněně vyklidil věci žalobce z bytu, ve kterém žalobce bydlel.

Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 14. 9. 2005, č.j. 20 C 75/2003-162, zastavil řízení co do úroků z prodlení ve výši 13 % z částky 300.000,- Kč za dobu od 20. 7. 2001 do zaplacení a co do částky 34.926,- Kč s 8 % úrokem od 20. 7. 2001 do zaplacení, zamítl žalobu na zaplacení částky 265.074,- Kč s 8 % úrokem z prodlení za dobu od 20. 7. 2001 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení. Soud vyšel ze zjištění, že věci žalobce byly žalovaným vyklizeny z předmětného bytu, který žalobce užíval bez právního důvodu, sepsány a uskladněny, žalobce byl o jejich uskladnění informován a opakovaně marně vyzýván k jejich převzetí. Soud konstatoval, že v řízení nebylo prokázáno, že žalobci vznikla škoda, neboť nemůže vzniknout škoda přemístěním věcí na jiné místo z bytu, který byl žalobcem obýván protiprávně, pokud žalobce byl o jejich umístění informován a měl možnost je převzít, což však neučinil. Soud uzavřel, že žalobce neprokázal, že mu vznikla škoda v příčinné souvislosti se zaviněným porušením právní povinnosti na straně žalovaného.

K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 3. 4. 2006, č.j. 42 Co 109/2006-184, rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích o zamítnutí žaloby a o náhradě nákladů řízení mezi účastníky potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Souhlasil se skutkovými zjištěními i s právními závěry soudu prvního stupně. Uvedl, že ačkoli žalovaný žalobcovy věci vyklidil z předmětného bytu neoprávněným užitím svémoci, nelze dospět k závěru, že tím způsobil žalobci škodu. Zdůraznil, že žalobce věděl, kde byly jeho věci umístěny, případně kam byly později přemístěny, a měl možnost si je převzít.

Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovodil z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a v němž uplatnil dovolací důvod, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatel spatřuje zásadní právní význam v posouzení odpovědnosti třetí osoby zmocněné k vyklizení bytu za škodu, která byla při tomto vyklizení způsobena, a dále v posouzení, zda se lze domáhat náhrady škody v případě, že věci, které náleží vlastníku, jsou odňaty z jeho dispozice a jsou proti jeho vůli umístěny mimo jeho dosah. Dovolatel má za to, že se jedná o právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil jak rozhodnutí odvolacího soudu, tak soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací posoudil dovolání v souladu s čl. II. bodem 12 zákona č. 7/2009 Sb. podle ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále jen o. s. ř.), shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.). K obsahu nejasného podání žalobce ze dne 8. 5. 2006, adresovaného zjevně nepříslušnému Nejvyššímu správnímu soudu, Nejvyšší soud nepřihlížel, neboť by to bylo v rozporu s účelem obligatorního advokátního zastoupení dovolatele v dovolacím řízení.

Předpoklady přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. v dané věci splněny nejsou, zbývá tedy posoudit přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., dle něhož je dovolání přípustné, pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní právní význam zejména tehdy, řeší-li otázku, která v rozhodování odvolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Dovolatelem předestřené otázky rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným nečiní. Na řešení prvé z dovolatelem formulovaných právních otázek (posouzení odpovědnosti třetí osoby zmocněné k vyklizení bytu za škodu, která byla při tomto vyklizení způsobena) dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá. Pokud jde o druhou otázku (zda se lze domáhat náhrady škody v případě, že věci, které náleží vlastníku, jsou odňaty z jeho dispozice a jsou proti jeho vůli umístěny mimo jeho dosah), odvolací soud v obecné rovině odpovědnost za škodu vzniklou svémocným vyklizením bytu nevyloučil, pouze dovodil, že s ohledem na skutková zjištění (jejichž správnost přezkumu ze strany dovolacího soudu nepodléhá) nelze v daném případě odpovědnost žalovaného za škodu vzniklou žalobci dovodit. Okolnost, že věci, které náleží vlastníku, jsou odňaty z jeho dispozice a jsou proti jeho vůli umístěny mimo jeho dosah, není podle ustáleného výkladu postačujícím předpokladem pro vznik odpovědnosti za škodu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2009, sp. zn. 25 Cdo 4771/2007, uveřejněný v Souboru rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod C 7844, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. 25 Cdo 355/2008).

Z uvedeného vyplývá, že dovolání není přípustné; Nejvyšší soud je proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalovanému náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti žalobci právo, v souvislosti s tímto řízením nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. května 2011

JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu