25 Cdo 1894/2011
Datum rozhodnutí: 30.11.2012
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.




25 Cdo 1894/2011


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce: I. K., zastoupený Mgr. Dobroslavou Pezlarovou, advokátkou se sídlem v Jihlavě, Jiráskova 3960/32, proti žalované: Lučební závody a. s. Kolín , se sídlem v Kolíně, Pražská 54, IČO 46357360, zastoupená JUDr. Janem Matějíčkem, advokátem se sídlem v Kolíně, Politických vězňů 98, o 131.862,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 5 C 260/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. listopadu 2010, č. j. 44 Co 231/2009-267, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 20.600,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Dobroslavy Pezlarové, advokátky se sídlem v Jihlavě, Jiráskova 3960/32.
O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Jihlavě rozsudkem ze dne 29. 4. 2009, č. j. 5 C 260/2004-233, poté, co byl jeho předchozí rozsudek odvolacím soudem zrušen, opět uložil žalované, aby žalobci zaplatila 131.862,- Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Vyšel ze zjištění, že žalobce při zateplení svého domu použil omítkovinu Lukofas 2mm, který je výrobkem žalované obchodní společnosti. Na omítce se později objevila plíseň, žalovaná vadu svého výrobku uznala, avšak nabídla žalobci finanční odškodnění ve výši 42.000,- Kč nebo odstranění plísně vlastním technologickým postupem s aplikací přípravků Savo v koncentrované formě a Bochemit QB, které žalobce nepovažoval za dostatečné opatření. Ani podle názoru Ing. Lubomíra Gloce, znalce z oboru stavebnictví, či samotného výrobce přípravku Bochemit QB nedává postup navržený žalovanou dostatečnou záruku ochrany před dalším vznikem plísní, neboť tento přípravek je určen k ošetření suchého zdiva a omítek v interiéru, nikoli pro venkovní fasády. Žalobce proto vadnou fasádu odstranil, nechal si zhotovit novou omítku za 135.000,- Kč a požaduje po žalované zaplacení 131.862,- Kč jako náhradu škody, která mu vznikla zbytečným vynaložením nákladů na vadnou omítku. Soud prvního stupně posoudil nárok žalobce podle zákona č. 59/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku (dále též jen zákon ), shledal výrobek vadným, jestliže z hlediska bezpečnosti jeho užití nezaručuje vlastnosti, které lze od něj oprávněně očekávat, a dovodil nebezpečnost výrobku ve smyslu tohoto zákona vzhledem k tomu, že plísně poškozují nejen věci, ale mohou ohrozit i lidské zdraví. Nevyužil-li žalobce nabídku žalované k bezplatnému odstranění vady způsobem, který byl pro něj nepřijatelný, neboť nezaručoval definitivní odstranění vadného stavu a navíc žalovaná svoji nabídku vázala na žalobcovo vzdání se jakýchkoli dalších nároků na náhradu škody, a rozhodl-li se žalobce s ohledem na odborná vyjádření o neúčinnosti technologického postupu navrhovaného žalovanou pro řešení spočívající ve zhotovení nové omítky, učinil tak ve snaze zabránit dalšímu šíření plísně a s tím spojených nežádoucích důsledků. Soud prvního stupně se ztotožnil se závěrem znalce, že toto řešení je účelné a rozumné a že žalovaná částka je přiměřená. Znalec Doc. Ing. Richard Wasserbauer, DrSc., který vyhotovil znalecký posudek na žádost žalované, slyšený soudem jako svědek, potvrdil nevhodnost použití prostředku Bochemit QB a závěr předchozích znaleckých posudků, že jediným trvalým opatřením proti plísním je odstranění vadné omítky. Výše uvedené závěry potvrdil také znalec Ing. Vladislav Wicherek. Soud prvního stupně uzavřel, že všichni odborníci se shodli na tom, že je-li vnější omítka domu napadena plísněmi, nutně to znamená zhoršení kvality omítky, tzn. zhoršení vlastností, které se od ní očekávají - ochrana proti vodě, větru, chladu, zlepšení tepelné izolace, a neplní ani funkci estetickou. Žalobce prokázal vadu výrobku žalované, vznik škody i příčinnou souvislost mezi nimi, proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl.

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 29. 11. 2010, č. j. 44 Co 231/2009-267, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a shodně s ním dovodil, že i narušení estetického vzhledu nemovitosti je škodou, neboť dochází k majetkové újmě spočívající ve snížení hodnoty nemovitosti. V důsledku vady výrobku žalované tak došlo ke škodě na rodinném domě žalobce. K námitkám žalované stran použitelnosti svědecké výpovědi Ing. Wasserbauera odvolací soud uvedl, že tím, že byl tento znalec, který vypracovával znalecký posudek pro žalovanou, slyšen jako svědek a vyjadřoval se před soudem i k odborným otázkám, nedošlo k takovému procesnímu pochybení soudu prvního stupně, které by mohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a odůvodňuje je podle § 241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. Vadu řízení spatřuje v tom, že znalci, které soud ustanovil nebo jejichž znalecký posudek prováděl jako listinný důkaz, nejsou znalci z oboru mikrobiologie, proto neměli žádné odborné znalosti o plísních a jejich projevech, a odbornou otázku tak vyřešil Doc. Ing. Wasserbauer, DrSc., znalec z oboru biologického znehodnocení stavebních konstrukcí, který byl soudem slyšen pouze jako svědek. Soudem ustanovený znalec Ing. Vladislav Wicherek pouze vycházel z odborného posudku Ing. Wasserbauera, avšak nepřizval si tohoto odborníka jako konzultanta, proto odbornou otázku vyřešil laicky, neodborně, tudíž překročil svoji odbornou způsobilost. Jím podaný znalecký posudek nemá zákonné náležitosti posudku, znalec veškeré odborné závěry ve věci odvíjel pouze z výpovědi Ing. Wasserbauera, resp. jeho odborného posudku, jeho závěry nebyly odborně podepřeny, proto otázka nebezpečnosti výrobku nebyla v řízení prokázána. Nebyla vyřešena ani otázka, zda plíseň mohla být dobře odstraněna postupem navrhovaným žalovanou nebo zda bylo skutečně nutno odstranit omítku. Dovolatelka vytýká odvolacímu soudu, že nepovažoval procesní pochybení soudu prvního stupně ohledně výpovědi Ing. Wasserbauera za takové závažnosti, aby mělo za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přestože sám odvolací soud na názory tohoto odborníka odkazuje a považuje je za odborně nezpochybnitelné . Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v řešení otázky, zda estetické znetvoření omítky žalobce je škodou. Odvolací soud ve zrušujícím rozhodnutí vyslovil, že samotné estetické znetvoření omítky žalobce plísní samo o sobě škodou být nemůže, naopak v nyní napadeném rozhodnutí přikládá estetické funkci podstatný význam, posoudil tak stejnou otázku pokaždé jinak. Dovolatelka vytýká soudům obou stupňů, že zhodnotily zjištěný skutkový stav věci po právní stránce tak, že výrobek žalované je vadný, neboť v řízení nebylo zjištěno, že by působil nebezpečně, přestože opětovně uznává, že výrobek obsahoval méně biocidů, než obsahovat měl. Ke stanovení výše nároku namítá, že každá syntetická omítkovina podléhá plísňové nákaze a je třeba ji pravidelně ošetřovat biocidními nátěry a postřiky, tudíž náprava žalovanou navrhovaným postupem byla možná, než nákladnější řešení odstranění omítky, které zvolil žalobce. Odvolací soud sice rozhodl, že je třeba zvolit hospodářsky účelnější řešení vedoucí k nápravě, ovšem nakonec zvolil tzv. řešení efektivnější, i když nákladnější, což dostatečně nevysvětlil. Nerozlišuje důsledně mezi pojmy omítka a omítkovina , když omítkovina jako povrchová úprava omítky nemůže mít funkci tepelné izolace a omítka nebyla esteticky znetvořená, nestala se vadnou v důsledku aplikace omítkoviny. Odstranění celé omítky tak bylo neekonomické, neboť stačilo opravit pouze povrchovou vrstvu. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalobce ve vyjádření k dovolání žalované nesouhlasí s jejími důvody a tvrzeními, napadený rozsudek považuje za správný a dovolání za nepřípustné, proto navrhl, aby je dovolací soud odmítl. Upozorňuje, že žalovaná uznává a činí nesporným tvrzení, že omítkoviny byly skutečně vadné. V řízení byla prokázána vadnost výrobku žalované a jeho nebezpečnost podle zákona, příčinná souvislost mezi vadou a vznik škody na majetku žalobce, i nevhodnost technologického postupu navrženého žalovanou a nutnost odstranění vadné omítky. Naopak žalovaná neprokázala, že její postup by zaručoval nápravu vadného stavu a nespecifikovala částky původně navržené náhrady škody. Pro přizvání dalších konzultantů za účelem mikrobiologického posuzování nebyl důvod, neboť znalci vycházeli z odborného posudku Ing. Wasserbauera, který nepochybně znalcem v oboru je a byl vyslechnut i jako svědek. Jeho posudek potvrzuje výskyt plísní a řas, které prorůstají omítku a způsobují její narušení tak, že začne časem opadávat. Nejednalo se tedy o pouhé estetické znetvoření omítky, ale o vadnost, která způsobovala její destrukci a přímo poškodila majetek žalobce, čímž je dána nebezpečnost vadného výrobku.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 o.s.ř., dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Žalovaná dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, který žalobě po zrušení odvolacím soudem opětovně vyhověl [nejde o přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. a), b) o.s.ř.]; dovolání tak může být podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu.

Námitkami, opírajícími se o vlastní interpretaci znaleckých posudků, jimiž je napadána správnost závěrů odvolacího soudu o odpovědnosti žalované za škodu včetně závěru, že předmětná omítka byla výrobkem nebezpečným, a tedy vadným, dovolatelka nezpochybňuje právní posouzení věci, nýbrž především skutková zjištění, na jejichž základě byla věc posouzena po právní stránce. Je tedy zřejmé, že uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o.s.ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), jímž přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. založit nelze; tento důvod je uplatnitelný pouze tehdy, je-li dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. Výhrady dovolatelky k závěru odvolacího soudu, že plíseň představuje rovněž estetické znehodnocení omítky, jsou bezpředmětné, neboť tento spíše vedlejší postřeh nic nemění na závěru, že důvodem k vyhovění žalobě byla popsaná vada výrobku. Ani v případě námitek proti správnosti a úplnosti skutkových zjištění a hodnocení provedených důkazů se nejedná o posouzení věci po právní stránce, nýbrž o otázku zjištění skutkového stavu a z něj vyvozených skutkových závěrů, tedy o námitky, které nezakládají přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Pochybení při hodnocení důkazů a nesprávné skutkové zjištění představují dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o.s.ř., jenž lze uplatnit pouze, je-li dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř., nikoliv v této věci. Obdobné platí pro namítané vady řízení (že znalci, které soud ustanovil nebo jejichž znalecký posudek prováděl jako listinný důkaz, nejsou znalci z oboru mikrobiologie a odbornou otázku vyřešil znalec slyšený pouze jako svědek), které nezakládají přípustnost dovolání podle tohoto ustanovení; k vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, lze v dovolacím řízení přihlížet, jen pokud je dovolání přípustné (srov. ustanovení § 237 odst. 3, část věty za středníkem o.s.ř.).

Žalovaná vytýká odvolacímu soudu nesprávnou aplikaci procesních norem upravujících dokazování znaleckým posudkem (procesní právní otázka), jestliže považoval za správné, že soud prvního stupně vyslechl Ing. Wasserbauera jako svědka, aniž jej ustanovil znalcem v této věci, a přesto vycházel při posouzení odborné otázky z jeho výpovědi. K této námitce je třeba uvést, že zjištění přítomnosti a vlivu plísní a řas na omítku domu vyžaduje posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí (srov. § 127 odst. 1 o.s.ř. ve znění účinném do 31. 8. 2011, kdy bylo do procesního předpisu zákonem č. 218/2011 Sb. včleněno ustanovení § 127a řešící použití znaleckého posudku vypracovaného mimo řízení), proto je odpovídajícím důkazem znalecký posudek; byl-li posudek podán písemně, aniž by byl znalec ustanoven v tomto řízení, provádí se jako důkaz listinou podle § 129 o.s.ř. (srov. též zprávu o úrovni znaleckého dokazování u soudů a státních notářství, Cpj 161/79 občanskoprávního kolegia bývalého Nejvyššího soudu ČSR, schválenou usnesením pléna Nejvyššího soudu ČSR z 23. 12. 1980, Pls 3/80, publikovanou pod č. 1/1981 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Soud prvního stupně provedl písemný znalecký posudek Ing. Wasserbauera jako listinný důkaz a vyslechl ho jako svědka. Znalcem z oboru stavebnictví se specializací pro vady a poruchy staveb a z oboru ekonomiky - ceny a odhady nemovitostí ustanovil k posouzení rozsahu poškození omítky plísní a způsobu odstranění závadného stavu Ing. Wicherka, který vycházel ze znaleckého posudku Ing. Wasserbauera, z něhož zjistil složení odebraného vzorku omítky z domu žalobce, a učinil stejný závěr, že jediným a trvalým způsobem sanace vady omítky je její odstranění a provedení nové vrstvy omítky a nátěru. Dovolatelce je proto sice možno přisvědčit v obecném závěru, že byl-li v občanském soudním řízení slyšen znalec jako svědek, aniž by byl usnesením soudu ustanoven, nelze z jeho výpovědi čerpat odborné závěry, nicméně v dané věci soud čerpal podklady pro své závěry zejména ze znaleckého posudku Ing. Wicherka, přičemž odborné poznatky, které soudu přednesl svědek Ing. Wasserbauer, byly tedy aprobovány znalcem, který byl v tomto řízení řádně ustanoven.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud ČR je proto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 a § 151 odst. 2 věty první před středníkem o.s.ř.; s ohledem na výsledek dovolacího řízení má žalobce právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny za zastoupení advokátem, jejíž výše byla vypočtena z peněžité částky, jež byla předmětem dovolacího řízení (131.862,- Kč), podle § 3 odst. 1 bod 4 a § 10 odst. 3 vyhlášky č. 484/2000 Sb., sazba byla snížena podle § 14 odst. 1 a § 15 citované vyhlášky (dovolání bylo odmítnuto) na výsledných 20.000,- Kč; žalobci kromě toho náleží paušální částka náhrady hotových výdajů ve výši 600,- Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za dva úkony právní služby (převzetí věci a zastoupení a vyjádření k dovolání); celkem 20.600,- Kč.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. listopadu 2012

JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu