25 Cdo 1875/2012
Datum rozhodnutí: 04.12.2013
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.



25 Cdo 1875/2012


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce L. A., zastoupeného JUDr. Jiřím Slovenským, advokátem se sídlem ve Vrchlabí, Krkonošská 186, proti žalované Městské vodovody a kanalizace Úpice, se sídlem v Úpici, T. G. Masaryka 120, IČO 60150823, zastoupené JUDr. Lukášem Havlem, advokátem se sídlem v Trutnově, Libušinka 180, o 145.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 15 C 39/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 3. 2011, č. j. 26 Co 449/2010-157, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 8.712,- Kč k rukám JUDr. Lukáše Havla, advokáta se sídlem v Trutnově, Libušinka 180, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Trutnově rozsudkem ze dne 6. 4. 2010, č. j. 15 Co 39/2009-102, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal náhrady škody způsobené mu neoprávněným odvozem jeho věcí z prostoru půdy a sklepa v domě v Úpici, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že usnesením Okresního soudu v Trutnově ze dne 14. 7. 2003 byla podle rozsudku téhož soudu ze dne 27. 9. 2002 nařízena exekuce vyklizením bytu žalobce a jeho předání žalované. I přes písemné upozornění žalobce nadále užíval příslušenství bytu, tj. prostory sklepa a půdy a žalovaná začátkem roku 2006 sklep a půdu za pomoci technických služeb vyklidila. Soud dovodil, že ačkoliv žalovaná sama přistoupila k vyklizení uvedených prostor a nevyčkala provedení exekuce, za škodu na odvezených věcech neodpovídá, neboť jednala se souhlasem žalobce, který svým pokynem, aby mu část odvážených věcí byla složena na jeho pozemek a zbytek odvezen na skládku, vyloučil protiprávnost jednání žalované.

K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 29. 3. 2011, č. j. 26 Co 449/2010-157, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé potvrdil, změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud po doplnění dokazování a po zhodnocení důkazů dospěl shodně se soudem prvního stupně k závěru, že žalobce dal jednoznačný pokyn k odvozu věcí na skládku, což bylo také provedeno. Souhlas s vyklizením prostor a odvozem věcí na skládku splňuje náležitosti právního úkonu, a je tak okolností vylučující protiprávnost.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání a odvolacímu soudu vytýká, že své rozhodnutí opřel pouze o doplňující výslechy svědků. Napadá jejich věrohodnost a poukazuje na svou vlastní výpověď a výpověď své manželky. Uvádí, že se vyklizení bránil a lze si jen těžko představit, že by souhlasil s odvozem a likvidací svých věcí. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení.

Žalovaná ve svém vyjádření označila dovolání žalobce za nepřípustné, neboť soudy neřešily žádnou právní otázku dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu neřešenou. Rozhodnutí spočívá na vyhodnocení skutkového stavu věci. Žalovaná nezpůsobila žalobci škodu, pouze naložila s věcmi způsobem, jakým určil žalobce. Navrhla proto odmítnutí dovolání.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Vzhledem k tomu, že rozsudek odvolacího soudu byl vydán dne 29. 3. 2011, postupoval Nejvyšší soud podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srov. čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb.).

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se v dané věci řídí ustanovením § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., podle nějž je dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Žádná z námitek v dovolání žalobce nepředstavuje právní otázku, jejíž řešení by mělo zásadní význam ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř.

Napadené rozhodnutí vychází ze skutkového závěru, že žalobce dal souhlas s vyklizením prostor a odvozem svých věcí na skládku, čímž je vyloučena protiprávnost jejího jednání.

Pokud dovolatel namítá, že s vyklizením a odvozem svých věcí nesouhlasil, směřují jeho námitky proti zjištěnému skutkovému stavu, z něhož rozsudek odvolacího soudu vychází, a pokud je dovolání odůvodněno tím, že soud měl jinak hodnotit provedené důkazy zejména z hlediska jejich věrohodnosti a vzít či nevzít určitou skutečnost za prokázanou, jedná se rovněž o námitky týkající se zjištění skutkového stavu věci. Dovolatel tak uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování). Jak je uvedeno přímo v ust. § 237 odst. 3 o. s. ř., k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle § 241a odst. 3 se u dovolání přípustného podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nepřihlíží.

Dovolání neobsahuje způsobilé dovolací důvody a není přípustné ani proti výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení. Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o. s. ř. Ž alovaná má právo na náhradu nákladů, které sestávají z odměny advokáta ve výši 6.900,- Kč podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) a z náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle § 2 odst. 1 a § 13 odst. 3 této vyhlášky, to vše zvýšeno o náhradu za daň s přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř., celkem 8.712,- Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 4. prosince 2013
JUDr. Marta Škárová předsedkyně senátu