25 Cdo 1852/2004
Datum rozhodnutí: 27.07.2006
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




25 Cdo 1852/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Jaroslava Bureše v právní věci žalobce J. F., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) M. K., 2) K. K., a 3) L. K., o vydání věci, eventuálně náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 7 C 145/89, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. ledna 2004, č. j. 19 Co 309/2003-380, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 20. 11. 2002, č. j. 7 C 145/89-351, ve spojení s opravným usnesením ze dne 26. 6. 2003, č. j. 7 C 145/89-362, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal vydání motocyklu značky INDIAN SCOUT 37 vyrobeného v roce 1923, zamítl i žalobu na zaplacení částky 900.000,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky i vůči státu. Rozhodl tak poté, co jeho rozsudek ze dne 6. 6. 1991, č. j. 7 C 145/89-40, jímž byla žaloba (vedena tehdy pouze vůči první žalované) zamítnuta, byl zrušen usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 4. 1992, č. j. 9 Co 524/91-64, a co jeho další rozsudek ze dne 31. 1. 2001, č. j. 7 C 145/89-242, jímž byla žaloba opět zamítnuta, byl usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 11. 2001, č. j. 25 Co 464/2001-264, zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Soud prvního stupně neshledal důvodným nárok žalobce na vydání věci ani na náhradu škody s odůvodněním, že žalobce sice byl vlastníkem předmětného motocyklu v roce 1987, kdy jej předal L. K. staršímu, později zemřelému manželu žalované 1) a otci žalovaných 2), 3), avšak z provedených důkazů vyplývá, že žalobce tehdy motocykl L. K. prodal; pozbyl tak vlastnického práva, které by ho opravňovalo k nárokům uplatněným v žalobě. Tvrzení žalobce, že motocykl jmenovanému pouze předal k opravě, soud nepovažoval za prokázané. Pro případ, že by se snad žalobci podařilo prokázat své vlastnické právo, doplnil soud důvod k zamítnutí žaloby odkazem na ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák., neboť s ohledem na vztah žalovaných k celé záležitosti by poskytnutí ochrany vlastnickému právu žalobce bylo v rozporu s dobrými mravy.

Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 22. 1. 2004, č. j. 19 Co 309/2003-380, k odvolání žalobce rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se závěry okresního soudu ohledně zjištěného skutkového stavu věci a zdůraznil, že nebylo-li prokázáno vlastnické právo žalobce k motocyklu (byl naopak prokázán jeho prodej), nejsou splněny zákonem předvídané podmínky pro úspěšné uplatnění nároku na ochranu vlastnického práva (§ 126 obč. zák.) ani práva na náhradu škody.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm c) o.s.ř., neboť rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Aniž by formuloval konkrétní právní otázku zásadního významu, dovozuje, že prokázal v řízení vlastnické právo k předmětnému motocyklu, a trvá v této souvislosti na dříve navrženém výslechu svědků B. a V. Za nesprávný považuje dovolatel též závěr soudu o možnosti aplikace ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. a odepření výkonu vlastnického práva pro rozpor s dobrými mravy. Navrhuje proto, aby soud dovolací napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou - účastníkem řízení, dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Podle § 237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)]. Podle odstavce 3 tohoto ustanovení rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně (ve výroku ve věci samé) potvrzen; i když mu předcházela dvě zrušující usnesení odvolacího soudu, není naplněna podmínka přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř., neboť soud prvního stupně nerozhodl ve věci samé jinak než v dřívějších rozsudcích; přípustnost dovolání lze proto posuzovat pouze podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Dovolání může být podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují) a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu. Přípustnost dovolání není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam; přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam skutečně má.

Žalobce v dovolání sice uvedl, že rozhodnutí odvolacího soudu považuje za zásadně významné po právní stránce, avšak konkrétní právní otázku nevymezil a z vylíčení důvodů dovolání pak vyplývá, že nesouhlasí s tím, jak soudy obou stupňů zjistily skutkový stav v projednávané věci; tvrdí totiž, že provedenými důkazy prokázal své vlastnické právo k motocyklu. Jeho výhrady se tak týkají skutkového zjištění k vlastnictví předmětné věci a nepředstavují dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., který jediný je způsobilým důvodem dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Ve skutečnosti tedy dovolatel svou argumentací napadá rozsudek odvolacího soudu pro skutková zjištění, nikoliv pro samotné právní posouzení věci. Okolnost, že rozsudek odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (srov. ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř.), však přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. založit nemůže.

Přípustnost dovolání se neotevírá ani na základě dovolatelovy polemiky ohledně § 3 odst. 1 obč. zák., neboť odvolací soud, jehož rozhodnutí je předmětem dovolacího přezkumu, na aplikaci tohoto ustanovení své rozhodnutí nezaložil (soud prvního stupně je použil pouze jako podpůrný důvod, který je vzhledem k popsanému skutkovému stavu nadbytečný).

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud ČR je proto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a 146 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu svých nákladů právo, zatímco žalovaným v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. července 2006

JUDr. Petr Vojtek, v. r.

předseda senátu