25 Cdo 1839/2004
Datum rozhodnutí: 22.02.2005
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 237 odst. 3 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




25 Cdo 1839/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně A. F., zastoupené advokátem, proti žalovanému Stavebnímu bytovému družstvu P., o 51.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 20 C 329/99, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. února 2004, č. j. 11 Co 777/2003 - 144, t a k t o :

I. Dovolání se od m í t á.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se po změně žaloby soudem připuštěné domáhala náhrady škody ve výši 51.000,- Kč, kterou jí měl způsobit žalovaný tím, že jako vlastník domu čp. 1501/28 v O. nesplnil své povinnosti, když nezajistil bezvadný stav střechy domu, v důsledku čehož došlo při mimořádných srážkách v červenci 1997 k zatečení do bytu č. 24, jehož je nájemkyní, a k promáčení a poškození věcí žalobkyně v bytě se nacházejících. Žalovaná částka představuje náklady ve výši 3.293,- Kč, které žalobkyně vynaložila na opravu a vyčištění promáčených přikrývek, a částku 47.707,- Kč jako úhradu za zničenou kuchyňskou linku, zářivku, úložný prostor v kuchyni, podlahu v kuchyni, v chodbě a za výměnu špíže.

Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 2. 9. 2003, č. j. 20 C 329/99 - 124, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 3.293,- Kč s 12 % úrokem z prodlení od 12. 8. 1999 do zaplacení, žalobu na zaplacení částky 47.707,- Kč se 16 % úrokem z prodlení od 1. 1. 1998 do zaplacení, 16 % úroku z prodlení z částky 3.293,- Kč od 1. 1. 1998 do 11. 8. 1999 a na zaplacení 4 % úroku z prodlení z částky 3.203,- Kč od 12. 8. 1999 do zaplacení zamítl, řízení o zaplacení 16 % úroku z prodlení z částky 7.000,- Kč od 1. 1. 1997 do 31. 12. 1997 zastavil a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Vycházel ze zjištění, že žalobkyně je nájemkyní (nikoliv členkou žalovaného družstva) bytu č. 24 v domě čp. 1501 v O., jehož vlastníkem je žalovaný. V červenci 1997 při mimořádných srážkách došlo k poškození bytu žalobkyně tím, že zateklo do kuchyně, obývacího pokoje, ložnice a chodby (za což jí žalovaný zaplatil náhradu ve výši 864,- Kč), nebylo však prokázáno, že by byt byl poškozen v takovém rozsahu, že by žalobkyně byla nucena k výměně podlah, kuchyňské linky, úložného prostoru v kuchyni a spíže. Dále soud prvního stupně zjistil, že za vyčištění a opravu péřových přikrývek umístěných v ložnici žalobkyně zaplatila částku 2.393,- Kč a že v prosinci 2000 si nechala zhotovit a namontovat novou kuchyňskou linku, úložný prostor v kuchyni, zajistila výměnu spíže, instalaci plovoucí podlahy v předsíni a v kuchyni a výměnu zářivky, za což zaplatila dodavatelské společnosti J. I., s. r. o., v době od 18. 9. 2000 do 19. 1. 2001 částku 47.747,- Kč, včetně dopravy (z níž požaduje zaplatit 47.707,- Kč), aniž by však prokázala, že tuto částku vynaložila v příčinné souvislosti se zatečením do bytu v červenci 1997 v důsledku porušení povinnosti žalovaným zajistit řádný stav střechy, že dosavadní vybavení bytu bránilo jeho řádnému užívání, že výměna vybavení byla nezbytná a že právo na náhradu vynaložených nákladů ve výši 47.707,- Kč uplatnila u žalovaného ve lhůtě 6 měsíců od odstranění tvrzených závad. Při právním posouzení věci vycházel okresní soud z ust. § 685 a násl. obč. zák. týkajících se nájmu bytu, když žalobkyně je toliko nájemkyní předmětného bytu ve vlastnictví žalovaného, a ve vztahu účastníků se tudíž nejedná o vztah z nájmu družstevního bytu. Dovodil, že nárok žalobkyně na zaplacení nákladů vynaložených na pořízení nové kuchyňské linky, úložného prostoru, spíže a plovoucích podlah v kuchyni a předsíni, zanikl podle ust.

§ 691 obč. zák., neboť u žalovaného nebyl žalobkyní uplatněn (ať již písemně či ústně) v 6 měsíční prekluzivní lhůtě; již z tohoto důvodu bylo třeba žalobu na zaplacení částky 47.707,- Kč s přísl. zamítnout. Nárok žalobkyně není důvodný ani podle ust. § 420 obč. zák., neboť neprokázala, že tvrzená škoda v tomto rozsahu vznikla v příčinné souvislosti s porušením právní povinnosti žalovaného, tj. v souvislosti se špatným stavem střechy domu v červenci 1997, kdy do bytu žalobkyně zateklo. Nárok na zaplacení částky 450,80 Kč není opodstatněný ani z toho důvodu, že výměna zářivky je drobnou opravou v bytě ve smyslu § 5 odst. 2 písm. d) nařízení vlády č. 258/1995 Sb., kterou hradí nájemce. Protože však bylo zjištěno, že žalobkyni v důsledku porušení právní povinnosti žalovaného vznikla škoda ve výši 3.293,- Kč za opravu a vyčištění promáčených přikrývek, soud prvního stupně co do této částky žalobě podle § 420 obč. zák. (včetně přiznaného příslušenství) vyhověl, a ve zbývající části ohledně částky 47.707,- Kč s přísl. a dalších požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 4. 2. 2004, č. j. 11 Co 777/2003 - 144, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném zamítavém výroku a ve výrocích o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Krajský soud vycházel ze skutkových zjištění okresního soudu a ztotožnil se i s jeho závěrem, že podle ust. § 691 obč. zák. došlo k prekluzi práva na náhradu nákladů vynaložených žalobkyní. Odvolací námitku žalobkyně, že dosud nebylo skončeno dědické řízení po jejím manželovi, jenž zemřel v roce 1993 a který byl členem družstva a nájemcem bytu, a že na danou věc nelze aplikovat ust. § 691 obč. zák., nepovažoval za důvodnou, neboť nebylo-li by možno toto ustanovení použít přímo, přichází v úvahu jeho aplikace analogicky za použití ust. § 853 obč. zák. Dále shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že nárok žalobkyně není opodstatněný ani podle § 420 obč. zák., neboť nebyly splněny předpoklady odpovědnosti žalovaného za škodu. Cena zaplacená žalobkyní za novou kuchyňskou linku není v příčinné souvislosti ve vztahu k tvrzené poškozené kuchyňské lince ve vlastnictví žalovaného , a navíc žalobkyně ani neprokázala rozsah poškození původní kuchyňské linky, jež byla součástí bytu ve smyslu ust. § 120 odst. 1 obč. zák. Případná škoda tudíž mohla vzniknout na původní kuchyňské lince a dalších součástech bytu, a to přímo žalovanému.

Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust.

§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podává je z důvodů uvedených v § 241a odst. 2 písm. b), odst. 3 o. s. ř., neboť má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkových zjištění, která nemají podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, a že spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že škoda, jejíž náhrady se na žalovaném domáhá, nevznikla na jejích věcech, nýbrž na věcech, které byly součástí předmětného bytu, neboť tento jeho názor není podložen výsledky dokazování a nevyplývá ani z tvrzení účastníků. Poukazuje na to, že od počátku řízení tvrdila, že věci, které byly v roce 1997 poškozeny, byly jejím majetkem, neboť poté, co se v roce 1993 do bytu nastěhovala, byl byt v dezolátním stavu, zdravotně závadný a bez příslušenství, a proto ze svých prostředků pořídila plovoucí podlahy, kuchyňskou linku a další nezbytné příslušenství. Dále tvrdila, že není nájemkyní bytu ani členkou SBD, že v bytě jen bydlí, a proto není správný ani závěr odvolacího soudu, že jí zaniklo právo na odstranění vad bydlení proti pronajímateli . Navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení.

Žalovaný ve svém písemném vyjádření k dovolání ztotožnil s rozsudky soudů obou stupňů a navrhl, aby dovolání bylo jako nedůvodné zamítnuto.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2001 a po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastnicí řízení, řádně zastoupenou advokátem, přezkoumal napadený rozsudek odvolacího soudu podle § 242 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ust. § 237 o. s. ř.

Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Žalobkyně napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, a nejde o případ přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Zbývá proto posoudit přípustnost dovolání podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu. Právním posouzením je činnost soudu, při níž aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy dovozuje ze skutkového zjištění, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti.

Podle § 691 obč. zák. nesplní-li pronajímatel svoji povinnost odstranit závady bránící řádnému užívání bytu, nebo jimiž je výkon nájemcova práva ohrožen, má nájemce právo po předchozím upozornění pronajímatele závady odstranit v nezbytné míře a požadovat do něj náhradu účelně vynaložených nákladů. Právo zanikne, nebylo-li uplatněno do šesti měsíců od odstranění vad.

Podle § 853 obč. zák. občanskoprávní vztahy, pokud nejsou zvláště upraveny tímto zákonem, ani jiným zákonem, se řídí ustanoveními tohoto zákona, která upravují vztahy obsahem a účelem jim nejbližší.

Za skutkového stavu zjištěného v řízení před soudy obou stupňů, který není předmětem dovolacího přezkumu, nelze odvolacímu soudu vytýkat nesprávné právní posouzení věci. Jestliže jeho rozhodnutí vychází ze skutkového závěru, že žalobkyně neprokázala, že právo na náhradu vynaložených nákladů (vyjma nákladů na výměnu zářivky) uplatnila u žalovaného ve lhůtě 6 měsíců od odstranění tvrzených závad, je jeho závěr o tom, že došlo k prekluzi práva na náhradu těchto nákladů (§ 691 obč. zák.), správný a v souladu s hmotným právem, neboť i kdyby žalobkyně nebyla nájemkyní předmětného bytu, aplikuje se ust. § 691 obč. zák. analogicky (§ 853 obč. zák.).

Podle § 420 obč. zák. každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti.

Jestliže žalobkyně v dané věci neprokázala, že tvrzená majetková újma (vyjma nákladů na výměnu zářivky) jí byla způsobena v příčinné souvislosti s porušením právní povinnosti ze strany žalovaného, spočívající v tom, že v červenci 1997 nezajistil bezvadný stav střechy a do domu při mimořádných srážkách zateklo, je správný i závěr odvolacího soudu, že žalovaný za tvrzenou majetkovou újmu neodpovídá, neboť nebyl-li splněn jeden z předpokladů odpovědnosti za škodu podle § 420 obč. zák., a to příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti a tvrzenou majetkovou újmou, odpovědnost nenastává.

Námitka žalobkyně, uplatněná v dovolání, že věci, které byly podle jejího tvrzení v roce poškozeny, byly jejím majetkem, proto přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. nemůže založit, neboť otázka vlastnictví k věcem neměla za daného skutkového stavu věci pro rozhodnutí z hlediska hmotného práva význam.

Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ust. § 237 odst. 3 o. s. ř. a dovolání proti němu podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není tudíž přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1a § 151 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů tohoto řízení právo a žalovanému v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. února 2005

JUDr. Olga Puškinová, v.r.

předsedkyně senátu