25 Cdo 182/2008
Datum rozhodnutí: 30.11.2010
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., § 5 předpisu č. 82/1998Sb.




25 Cdo 182/2008


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce Ing. F. N. , zastoupeného JUDr. Josefem Holubem, advokátem se sídlem v Kladně, Kleinerova 24, proti žalovaným 1) České republice Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, 2) Z. B. a 3) S. K. , o 5.500.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 14 C 213/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. srpna 2007, č. j. 24 Co 203/2007-215, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í:
Okresní soud v Kladně rozsudkem ze dne 15. 11. 2006, č. j. 14 C 213/2005-148, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal, aby mu žalovaní společně a nerozdílně zaplatili 5.500.000,- Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Neshledal důvodným nárok na náhradu škody spočívající v hodnotě obchodních podílů, o které měl být podle žaloby připraven jednáním žalovaných 2) a 3), přičemž žalovaný stát odpovídá za škodu proto, že trestní stíhání proti nim bylo odloženo. Soud vyšel ze zjištění, že rozhodnutím jediného společníka ČKD Slaný, a. s., ze dne 25. 3. 1997 byl obchodní podíl společnosti ENERGOCENTRUM Slaný, s. r. o., rozdělen na podíly ve výši 330.000,- Kč a 770.000,- Kč. Smlouvou ze dne 1. 4. 1997 byl obchodní podíl ve výši 770.000,- Kč převeden na společnost Racek, s. r. o., od níž jej smlouvou ze dne 22. 6. 1999 koupil žalobce. Podíl ve výši 330.000,- Kč se po prohlášení konkursu na majetek ČKD Slaný, a. s., stal volným obchodním podílem a ENERGOCENTRUM Slaný, s. r. o., jej smlouvou ze dne 22. 6. 1999 převedla na žalobce; jednateli společnosti bylo uloženo, aby neprodleně zajistil podání návrhu na zápis změn do obchodního rejstříku. K vyznačení změn však nedošlo a valná hromada společnosti ENERGOCENTRUM Slaný, s. r. o., dne 23. 5. 2000 rozhodla o rozdělení podílu ve výši 330.000,- Kč na dvě poloviny a o jejich převodu na žalované 2) a 3), na které smlouvou z téhož dne společnost Racek, s. r. o., převedla obchodní podíl ve výši 770.000,- Kč, a to na každého z nich jednu polovinu. Usnesením Policie ČR, Okresního ředitelství Kladno, Služby kriminální policie a vyšetřování, pracoviště Slaný, ze dne 22. 4. 2003, č. j. ČTS: ORKD-362/OHK-203, bylo odloženo podezření ze spáchání trestného činu podvodu, jehož se měli dopustit žalovaní 2) a 3) převodem podílů na svou osobu, ačkoliv jejich majitelem byl žalobce. Usnesením téže policejní složky ze dne 29. 4. 2004 bylo odloženo podezření ze spáchání trestného činu podvodu, jehož se měli dopustit žalovaní 2) a 3) stejným jednáním. Podle obsahu obou usnesení žalobce za převod obchodního podílu nic nezaplatil. Podle soudu prvního stupně není nárok proti žalované 1) důvodný proto, že usnesení o odložení trestního stíhání nebyla pro nezákonnost zrušena a nejde ani o nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) dále též jen zákon ; shromažďuje-li příslušný orgán státu podklady (důkazy) pro své rozhodnutí, hodnotí zjištěné skutečnosti a právně je posuzuje, vykonává činnost přímo směřující k vydání rozhodnutí a případné nesprávnosti či vady tohoto postupu se pak projeví v obsahu rozhodnutí a mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu podle § 7 a 8 zákona; pro vznik odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím však nebyla splněna podmínka podle § 8 odst. 1 zákona, totiž zrušení či změna pravomocného rozhodnutí pro nezákonnost. Protože žalobce netvrdil ani v řízení neprokázal, že zaplatil kupní ceny podle smluv o převodech obchodních podílů, nevznikla mu převodem podílů na žalované 2) a 3) škoda a nemůže požadovat podle § 373 obch. zák. její náhradu.

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 8. 2007, č. j. 24 Co 203/2007-215, k odvolání žalobce rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se i s právními důvody zamítnutí žaloby proti žalované 1). Ve vztahu k žalovaným 2) a 3) dovodil nedostatek jejich pasivní věcné legitimace ve sporu o náhradu škody, neboť veškeré úkony v souvislosti s převodem obchodních podílů činili vždy z pověření obchodních společností ENERGOCENTRUM Slaný, s. r. o., a Racek, s. r. o., a jejich jménem (§ 133 obch. zák. ve spojení s § 20 odst. 1 obč. zák.). Těmto společnostem také připadla případná plnění žalobce za obchodní podíly, žalovaní 2) a 3) proto neodpovídají ani za bezdůvodné obohacení podle § 451 a násl. obč. zák. Porušení povinnosti těchto žalovaných zajistit změny v obchodním rejstříku po převodu podílů na žalobce pak rovněž jejich odpovědnost nezakládá, protože zápis má pouze deklaratorní, nikoliv konstitutivní povahu a jeho nedostatek nemá vliv na platnost a účinnost smluv.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost odůvodňuje ustanovením § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Posouzení odpovědnosti státu je podle něj v rozporu s hmotným právem, neboť liknavost policie je nesprávným úředním postupem, jímž bylo dodáno počínání žalovaných 2) a 3) zdání legálnosti. Jejich odpovědnost pak zakládá ustanovení § 415 obč. zák., neboť při vědomí žalobcova stoprocentního podílu svolali valnou hromadu, která převedla právě na žalované obchodní podíly, jejichž majitelem se již dříve stal žalobce. Navrhuje proto, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil spolu s rozsudkem soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou - účastníkem řízení, dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Vzhledem k tomu, že rozsudek byl odvolacím soudem vydán dne 23. 8. 2007, postupoval Nejvyšší soud podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 srov. bod 12, čl. II zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony).

Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby, aniž mu předcházelo rozhodnutí zrušovací [nejde o přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. a), b) o.s.ř.]; dovolání tak může být podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu.

Odvolací soud své rozhodnutí ve vztahu k žalované 1) postavil na právním závěru, že nelze dovodit nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb. v situaci, kdy řízení o trestním oznámení skončilo pravomocným rozhodnutím orgánu činného v trestním řízení o jeho odložení. Tento závěr je v souladu se zákonem i s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu ČR [srov. např. usnesení ze dne 28. 7. 2004, sp. zn. 25 Cdo 633/2004, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí NS pod C 2823, C. H. Beck (dále též jen Soubor ), či usnesení ze dne 16. 8. 2006, sp. zn. 25 Cdo 3029/2005, uveřejněné tamtéž pod C 4477], podle níž ani případná pochybení a nedostatky v řízení předcházejícím rozhodnutí o odložení věci nepředstavují nesprávný úřední postup. V souladu se zákonem i ustálenou judikaturou je rovněž navazující právní závěr odvolacího soudu, že jednou z podmínek odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím je zrušení či změna takového rozhodnutí příslušným orgánem pro nezákonnost (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 2. 2006, sp. zn. 25 Cdo 2162/2005, publikované v Souboru pod C 4030).

Rozhodnutí odvolacího soudu pak nelze přiznat po právní stránce zásadní význam ani pro řešení otázky odpovědnosti žalovaných 2) a 3) za škodu; nevznáší-li dovolatel výhrady (dovolací soud je vymezením dovolacích námitek vázán podle § 242 odst. 3 věty první o.s.ř.) proti správnému závěru o deklaratorním charakteru zápisu v obchodním rejstříku, z nějž plyne i závěr, že provedením či neprovedením změn nemohla odvolateli vzniknout tvrzená újma, nemůže být pro rozhodnutí ve věci podstatné řešení otázky porušení povinností ze strany žalovaných.

Je tedy zřejmé, že z pohledu dovolatelem předložených právních otázek nelze napadenému rozhodnutí připisovat zásadní právní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o.s.ř.] a že tedy jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud ČR je proto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. za situace, kdy žalobce neměl v dovolacím řízení úspěch, avšak žalovaným žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. listopadu 2010
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu