25 Cdo 1817/2004
Datum rozhodnutí: 31.03.2005
Dotčené předpisy: § 420 předpisu č. 40/1964Sb., § 726 předpisu č. 40/1964Sb.




25 Cdo 1817/2004

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně V. J., zastoupené advokátem, proti žalovanému S. S. S. spol. s r. o., zastoupenému advokátem, o 289.909,90 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 7 C 286/99, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. února 2004, č. j. 14 Co 480/2003 - 97, takto :

Dovolání s e z a m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 289.909,90 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody, která jí vznikla odcizením jejího automobilu tov. zn. Honda Prelude, SPZ , v noci z 8. na 9. října 1997 z prostor podzemního parkoviště domu čp. 1525 ve V. (v něm se nachází bytová jednotka a garážové stání v jejím vlastnictví), kdy žalovaný jako zástupce příkazníka (společnosti J. B. B. spol. s r. o.,) porušil své povinnosti ze smlouvy o poskytování bezpečnostní služby, čímž neznámému pachateli umožnil s vozidlem odjet.

Obvodní soud pro Prahu 6 mezitímním rozsudkem ze dne 23. 4. 2003, č. j. 7 C 286/99 - 72, rozhodl, že základ žalobního nároku je opodstatněn co do jedné poloviny, a rozhodnutí o výši plnění a o nákladech řízení vyhradil rozhodnutí konečnému. Vycházel ze zjištění, že žalobkyně je vlastnicí bytové jednotky a garážového stání v podzemním parkovišti a spoluvlastnicí podílu na společných částech domu čp. 1525 ve V. Dne 25. 3. 1997 uzavřela žalobkyně jako příkazce se společností J. B. B. spol. s r. o., jako příkazníkem, příkazní smlouvu podle § 724 a násl. obč. zák. o obstarávání správy bytové jednotky a garážového stání, jejímž předmětem byla mimo jiné úplatná ostraha objektů příkazníka, včetně zajištění provozu a údržby zabezpečovací techniky, pracovníky příkazce nebo prostřednictvím třetích osob, a jíž příkazce zmocnil příkazníka k uzavírání potřebných smluv týkajících se předmětu příkazu. Na základě této smlouvy uzavřela společnost J. B. B. spol. s r. o., dne 19. 5. 1997 s žalovaným smlouvu o poskytování bezpečnostní služby, jejímž předmětem je závazek žalovaného poskytovat fyzickou ozbrojenou ochranu objektu zákazníka nacházejícího se v P. areálu H. P., a to za podmínek stanovených Všeobecnými podmínkami pro výkon bezpečnostní služby, která spočívala ve vnějším střežení objektu proti vniknutí nežádoucí osoby, proti vloupání, kontrole vjezdu a výjezdu vozidel a dalších souvisejících činnostech. V noci z 8. na 9. 10. 1997, kdy nefungovalo automatické otevírání garážových vrat a bylo je nutno otevírat manuálně, došlo k odcizení vozidla žalobkyně tov. zn. Honda Prelude, SPZ aparkovaného v podzemním hlídaném parkovišti v ulici O. Ze spisu PČR, Obvodního úřadu vyšetřování P. soud dále zjistil, že trestní stíhání bylo odloženo, neboť nebyl zjištěn pachatel krádeže automobilu žalobkyně. Strážný žalovaného M. K., který uvedené noci vykonával ostrahu objektu, vypověděl v trestním řízení a v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 43/98, v němž se žalobkyně domáhala náhrady škody za odcizené vozidlo proti společnosti J. B. B., spol. s r. o., (žaloba byla pravomocně zamítnuta rozsudkem OS pro Prahu 2 ze dne 29. 9. 1998, sp. zn. 14 C 43/98, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 15. 4. 1999, sp. zn. 22 Co 59/99), že vozidlo žalobkyně při výjezdu z garáží řídil mladší muž, který předložil elektromagnetickou kartu a osvědčení o technickém průkazu (dále jen OTP ) a SPZ na vozidle se shodovala s SPZ v OTP. Dále bylo obsahem spisu policie prokázáno, že v době odcizení vozidla měla žalobkyně OTP ve svém držení, elektromagnetická karta se nacházela v autě. Soud prvního stupně dovodil, že pracovník žalovaného M. K. porušil z nedbalosti povinnost vyplývající ze Směrnice pro střežení objektu ze dne 11. 7. 1997, jejíž součástí byl pokyn ze dne 27. 8. 1997 k výkonu služby - v nichž bylo mimo jiné stanoveno, že při poruše garážových vrat bude ostraha kontrolovat u vyjíždějících vozidel magnetickou kartu a OTP - neboť při vyjíždění vozidla žalobkyně nekontroloval OTP, popř. nikoli řádně, ačkoliv mu bylo známo, že s předmětným vozidlem jezdí výlučně žalobkyně, čímž způsobil, že toto vozidlo bylo odcizeno. Dospěl proto k závěru, že je dána odpovědnost žalovaného za škodu vzniklou žalobkyni podle § 420 obč. zák. Jelikož žalobkyně tím, že v autě ponechala magnetickou kartu, přispěla k tomu, že jiná osoba mohla s autem nakládat, soud dále dovodil, že na vzniku škody nese žalobkyně spoluzavinění, které stanovil v rozsahu jedné poloviny.

K odvolání obou účastníků Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 2. 2004, č. j. 14 Co 480/2003 - 97, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že základ žalobního nároku je zcela po právu, a dále rozhodl, že o výši nároku a o náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění obvodního soudu a řízení podle § 213 odst. 2 o. s. ř. doplnil listinnými důkazy. Z čl. I. bodu 1 smlouvy ze dne 19. 5. 1997 uzavřené mezi J. B. B., spol. s r. o., a žalovaným zjistil, že předmětem této smlouvy je závazek žalovaného poskytovat fyzickou ozbrojenou ochranu objektu v P., areál H., za podmínek stanovených Všeobecnými podmínkami pro výkon bezpečnostní služby. Podle čl. I. bod 2 Všeobecných podmínek je žalovaný při poskytování služeb vázán ústavou, obecně závaznými právními předpisy a v jejich mezích i příkazy zákazníka s výjimkou příkazů týkajících se odborného provedení konkrétního úkolu. Z pokynu ze dne 27. 8. 1997 bylo dále zjištěno, že při poruše garážových vrat bude ostraha kontrolovat u všech vozidel, zda řidič vlastní magnetickou kartu, a u vozidel vyjíždějících, zda má řidič též doklady od vozidla. Podle prohlášení ze dne 6. 4. 1999, učiněného osmi majiteli bytových jednotek, které je založeno ve spise Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 14 C 43/98, nebyli tito do října 1997 při vjezdu ani výjezdu z parkingu pracovníky žalovaného kontrolováni, a to ani v době poruchy garážových vrat. Na základě takto zjištěného skutkového stavu věci odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dovodil, že pracovník žalovaného M. K. tím, že při výjezdu vozidla žalobkyně kritického dne kontroloval jen magnetickou kartu a nikoliv též doklady od vozidla, porušil povinnost ze smlouvy ze dne 19. 5. 1997, včetně Všeobecných podmínek, a v příčinné souvislosti s tímto jeho jednáním došlo ke škodě na majetku žalobkyně, když bylo odcizeno její vozidlo. Pokud by pracovník žalovaného řádně kontroloval jak doklady od vozidla, tak magnetickou kartu, nemohl by cizí řidič projet kontrolou, protože by došlo k jeho zadržení pro odcizení vozidla. Pracovník žalovaného M. K. jednal ve vědomé nedbalosti, neboť věděl, že svým jednáním může způsobit škodu, avšak bez přiměřených důvodů spoléhal na to, že ji nezpůsobí. Předpoklady odpovědnosti žalovaného za škodu podle § 420 odst. 1 až 3 obč. zák. tak byly naplněny. Odvolací soud se neztotožnil s názorem soudu prvního stupně o spoluzavinění žalobkyně, neboť tím, že v autě ponechala magnetickou kartu, nepřispěla k tomu, že jiná osoba mohla s vozidlem nakládat. Pracovníci žalovaného měli kontrolovat magnetickou kartu i doklady od vozidla, a protože nebyly splněny obě podmínky současně, je irelevantní, zda magnetická karta byla ve vozidle či nikoliv. Dále odvolací soud dovodil, že žalovaný je v daném sporu pasivně věcně legitimován i s ohledem na smluvní vztah se společností J. B. B., spol. s r. o., neboť jak již bylo uzavřeno v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 4. 1999, č. j. 22 Co 59/99 - 58, byl podle ust. § 726 obč. zák. použit se svolením žalobkyně pro ostrahu objektu jako zástupce společnosti J. B. B., spol. s r. o., přičemž volba tohoto zástupce byla provedena řádně.

Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podává je z důvodu uvedeného v ust. § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., neboť nesouhlasí s právním názorem odvolacího soudu o aktivní věcné legitimaci žalobkyně v daném sporu a o významu sdělení ze dne 27. 8. 1997, když na jeho základě dovodil, že bylo povinností žalovaného kontrolovat doklady od vozidel při výjezdu automobilů z garáže. Namítá, že z ust. § 726 obč. zák. ani z uzavřených smluv nevyplývá, že by žalovaný odpovídal za případné porušení svých povinností přímo žalobkyni, resp. že by žalobkyně byla oprávněna uplatnit vůči němu jakákoliv práva. Poukazuje na to, že ve smlouvě ze dne 19. 5. 1997, uzavřené mezi ním a společností J. B. B., spol. s r. o., není zmínka o tom, že by tato společnost vystupovala jako něčí zástupce na základě plné moci, a z toho dovozuje, že příkazník nejednal v rámci přímého zastoupení, nýbrž že smlouvu uzavřel vlastním jménem. Vzhledem k tomu, že nedošlo k převodu práva ze Smlouvy o poskytování bezpečnostní služby na žalobkyni, je z ní nadále oprávněna pouze společnost J. B. B., spol. s r. o., která jediná může vznést požadavek na náhradu škody, a žalobkyně tudíž není v daném sporu aktivně věcně legitimována. Protože judikatura Nejvyššího soudu ČR se otázkou postavení příkazce při uplatňování nároků ze smluv uzavřených na základě příkazní smlouvy , doposud nezabývala, má rozhodnutí odvolacího soudu zásadní právní význam. Pokud jde o sdělení ze dne 27. 8. 1997, dovolatel namítá, že právní předpisy ho neopravňují k tomu, aby vyžadoval předkládání dokladů, případně splnění této povinnosti vynucoval. Takové obecné oprávnění ve vztahu ke třetím osobám nemohla založit ani smlouva uzavřená mezi ním a společností J. B. B., spol. s r. o.; jestliže toto sdělení ukládá plnění, které je právně nemožné , nelze je považovat za pokyn, kterým by žalovaný byl vázán. Kromě toho je žalovanému zaslal P. P., který nebyl podle uzavřené smlouvy oprávněn k udílení pokynů žalovanému. S případným nedodržením pokynu, uvedeného v předmětném sdělení, proto nelze spojovat porušení právní povinnosti a založit tak odpovědnost žalovaného za vzniklou škodu. Není proto správný závěr odvolacího soudu, že jsou dány všechny předpoklady odpovědnosti žalovaného za škodu. Navrhl, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobkyně se ve svém písemném vyjádření k dovolání ztotožnila s rozsudkem odvolacího soudu a navrhla, aby dovolání žalovaného bylo jako nedůvodné zamítnuto.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.) a že je podle § 237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. přípustné, dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.

Nesprávné právní posouzení věci, které dovolatel jako důvod dovolání [§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.] uplatnil, může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Věcnou legitimací je stav vyplývající z hmotného práva. Případný nedostatek aktivní věcné legitimace znamená, že podle hmotněprávních předpisů není žalobce subjektem tvrzeného práva a jeho žaloba nemůže být proto úspěšná.

Podle § 420 odst. 1 obč. zák. každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti. Podle odst. 2 tohoto ustanovení škoda je způsobena právnickou nebo fyzickou osobou, když byla způsobena při jejich činnosti těmi, které k této činnosti použili. Tyto osoby samy za škodu takto způsobenou podle tohoto zákona neodpovídají; jejich odpovědnost podle pracovněprávních předpisů není tím dotčena.

Předpokladem vzniku obecné odpovědnosti za škodu podle ust. § 420 obč. zák. je protiprávní úkon, tj. jednání, které je v rozporu s objektivním právem (s právním řádem), dále existence škody (majetková újma) a příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním škůdce a vznikem škody. Byly-li tyto předpoklady odpovědnosti poškozeným prokázány, zavinění se předpokládá, avšak za podmínek ust. § 420 odst. 3 obč. zák. se škůdce může odpovědnosti zprostit.

Porušením právní povinnosti je míněn objektivně vzniklý rozpor mezi tím, jak právnická (fyzická) osoba skutečně jednala (případně opomenula jednat), a tím, jak jednat měla, aby dostála povinnosti ukládané jí právním předpisem či smlouvou. Protiprávní jednání musí být poškozeným prokázáno, stejně jako vznik škody a příčinná souvislost (kauzální nexus) mezi porušením právní povinnosti jako příčinou a škodou a jejím rozsahem jako následkem těchto příčin.

V daném případě ze skutkových zjištění vyplývá, že dne 25. 3. 1997 uzavřela žalobkyně, jako příkazce, se společností J. B. B., spol. s r. o., jako příkazníkem, příkazní smlouvu podle § 724 a násl. obč. zák. o obstarání správy bytové jednotky č. B 651 a garážového státní, jejímž předmětem byla mimo jiné úplatná ostraha objektů příkazníka (včetně zajištění provozu a údržby zabezpečovací techniky) pracovníky příkazníka nebo prostřednictvím třetích osob, kterou žalobkyně zmocnila příkazníka k uzavírání potřebných smluv, vážících se k článku II. smlouvy vymezujícího předmět příkazu. Společnost J. B. B., spol. s r. o., jako příkazník, pak použila na základě smlouvy o poskytování bezpečnostních služeb ze dne 19. 5. 1997, včetně Všeobecných podmínek, žalovaného jako zástupce pro poskytování fyzické ozbrojené ostrahy předmětného objektu, a to se svolením žalobkyně jako příkazce. V noci z 8. na 9. října 1997 při poruše garážových vrat službu konající strážný žalovaného nekontroloval při vyjíždění vozidla žalobkyně z podzemních garáží doklady od vozidla (OTP) a umožnil tak, že s vozidlem odjel nezjištěný pachatel; žalobkyni v důsledku tohoto jednání vznikla škoda, neboť automobil jí nebyl vrácen.

Jestliže odvolací soud na tomto skutkovém základě vycházel z právního názoru, že žalobkyně je aktivně věcně legitimována k uplatnění nároku na náhradu škody, která jí vznikla v noci z 8. na 9. října 1997 odcizením jejího automobilu z garážového stání v podzemních garážích, jde o názor správný. Předmětem příkazní smlouvy uzavřené dne 25. 3. 1997 mezi žalobkyní, jako příkazcem, a společností J. B. B., spol. s r. o., jako příkazníkem, byla mimo jiné úplatná ostraha objektu, na základě níž tato společnost v souladu s ujednáním v této smlouvě obsaženém uzavřela se žalovaným dne 19. 5. 1997 smlouvu, jejímž předmětem byla fyzická ozbrojená ostraha předmětného objektu. Vznikla-li žalobkyni škoda tím, že žalovaný své povinnosti ze smlouvy porušil a tím umožnil neznámému pachateli s vozidlem odjet, nelze přisvědčit námitce žalovaného, že žalobkyně není vůči němu v relevantním hmotněprávním odpovědnostním vztahu z titulu náhrady škody (§ 420 obč. zák.).

Závěr, podle kterého se žalobkyně jako poškozená může dovolávat porušení smluvní povinnosti ze strany žalovaného, totiž lze učinit nejen v případě, že žalovaný je druhou smluvní stranou. K naplnění uvedeného předpokladu postačuje, že je prokázáno, že žalovaný (škůdce) jako zástupce příkazníka (společnosti J. B. B., spol. s r. o.) porušil povinnost ze smlouvy o poskytování bezpečnostní služby, kterou sice uzavřel s příkazníkem (tedy s jiným subjektem než žalobkyní jako poškozenou), avšak porušení závazku mělo dopad do majetkové sféry žalobkyně (poškozené). Odpovědnostní závazkový právní vztah (§ 420 obč. zák. a násl.) je samostatným právním důvodem vzniku závazku (§ 489 obč. zák.), a protože jde o odpovědnost mimosmluvní, není podmínkou jejího vzniku existence smluvního vztahu mezi škůdcem a poškozeným.

Jak z výše uvedeného vyplývá, právní názor odvolacího soudu na otázku aktivní věcné legitimace žalobkyně, z něhož vychází jeho rozhodnutí, je správný a dovolací důvod podle

§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. není tedy naplněn.

Námitka dovolatele, že pokyn k výkonu služby ze dne 27. 8. 1997 - pokud jím pracovníkům ostrahy žalovaného byla uložena povinnost v případě poruchy garážových vrat kontrolovat při výjezdu automobilů z garáže doklady od vozidel - mu ukládá plnění, které je právně nemožné a že žalovaný jím nebyl vázán, přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není způsobilá založit. Z obsahu spisu totiž vyplývá, že tento pokyn byl součástí Směrnice pro střežení objektu H. B v P. ze dne 11. 7. 1997 (podepsané žalovaným a společností J. B. B. spol. s r. o.), že jej vydal sám žalovaný, a je jím tudíž vázán; zaměstnanci ostrahy žalovaného (strážní) proto byli povinni jej plnit. O plnění nemožné, resp. nedovolené, se jednat nemohlo, neboť předložení OTP od vozidla (které není dokladem totožnosti osoby) ke kontrole strážnému bezpečnostní agentury - provádějící fyzickou ozbrojenou ostrahu konkrétního objektu za účelem jeho střežení proti vniknutí nepovolaných osob a zabránění vzniku škod na zdraví a na majetku - ke zjištění, zda řidič má oprávnění s vozidlem odjet ze střeženého objektu a zda s ním neoprávněně nenakládá cizí osoba, právní předpisy nevylučují. Nesplnění uvedené povinnosti ze strany zaměstnance žalovaného (strážného), vyplývající z tohoto pokynu, proto představuje porušení právní povinnosti ve smyslu ust. § 420 obč. zák.

Nejvyšší soud ČR proto dovolání žalovaného podle § 243b odst. 2, věta před středníkem o. s. ř. zamítl.

Dovolací soud nerozhodoval o náhradě nákladů dovolacího řízení, neboť dovolání směřovalo proti mezitímnímu rozsudku odvolacího soudu.



Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. března 2005

JUDr. Olga Puškinová, v.r.

předsedkyně senátu