25 Cdo 1807/2002
Datum rozhodnutí: 27.08.2003
Dotčené předpisy: § 237 odst. 2 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb., § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 420 odst. 1 písm. c) předpisu č. 40/1964Sb.




25 Cdo 1807/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně A. P., zastoupené advokátem, proti žalovaným 1/ B. V., a 2/ B. V., oběma zastoupeným advokátem, o 111.229,- Kč, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 6 C 131/2001, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 3. června 2002, č. j. 15 Co 231/2002 - 85, takto :

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 111.229,- Kč s odůvodněním, že spolu s prvním žalovaným jsou každý co do jedné ideální poloviny podílovými spoluvlastníky objektu bydlení čp. 44 v kat. území K. s pozemky parc. č. 141/6, 173/2, 173/4, 176/3, 181/6 a 559, zapsaných na LV č. 81 u Katastrálního úřadu v K. pro obec a kat. území K., přičemž jeden byt v domě užívá druhý žalovaný a druhý byt rodiče žalobkyně. Protože žalovaní v listopadu 1998 do části nemovitosti užívané rodiči žalobkyně odpojili přívod vody a elektřiny, zamezili přístup ke studni a odstranili plot oddělující část pozemku užívaného rodiči žalobkyně, byla žalobkyně nucena po určitou dobu rodičům dovážet užitkovou a pitnou vodu a na své náklady vybudovat studnu, zajistit přívod elektřiny do bytu a pozemek oplotit. Za dovoz vody žalobkyně zaplatila 33.118,- Kč, náklady na vybudování studny činily 46.170,30 Kč, náklady na oplocení si vyžádaly 9.990,- Kč, náklady na zavedení el. proudu 16.851,- Kč a dále žalobkyně požadovala zaplatit částku 5.100,- Kč představující hodnotu potravin, které se v důsledku odpojení el. proudu zkazily v lednici.

Okresní soud v Klatovech rozsudkem ze dne 28. 2. 2002, č. j. 6 C 131/2001 - 56, zamítl žalobu, aby žalovaní bylo uznáni povinnými společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni 111.229,- Kč, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vycházel ze zjištění, že žalobkyně a první žalovaný jsou podílovými spoluvlastníky předmětných nemovitostí každý co do jedné ideální poloviny, že v nemovitosti bydlí v jednom bytě rodiče žalobkyně a v druhém bytě druhý žalovaný a že mezi účastníky dochází již delší dobu k neshodám; u Okresního soudu v Klatovech probíhá řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k těmto nemovitostem. Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že v daném případě nejsou předpoklady odpovědnosti za škodu podle § 420 odst. 1 obč. zák. splněny, neboť žalobkyně neprokázala, že jí v příčinné souvislosti s jednáním žalovaných vznikla škoda. Pokud žalovaní odpojili z bytu obývaného rodiči žalobkyně přívod elektřiny, neporušili žádnou právní povinnost, protože žalobkyně, resp. její rodiče, sice po určitou dobu odebírali elektřinu se souhlasem druhého žalovaného přes jeho elektroměr , avšak ten písemným oznámením ze dne 4. 11. 1998, které dal na vědomí též Obecnímu úřadu K. a ZČE K., svůj souhlas odvolal a otci žalobkyně sdělil, že od 21. 11. 1998 bude přívod elektrického proudu pro část nemovitosti jimi obývanou od jeho měřících hodin odpojen. Tímtéž oznámením druhý žalovaný informoval otce žalobkyně i o tom, že žalovanými bude odpojen od téhož data též přívod vody z čerpacího zařízení pořízeného žalovanými s tím, že žalobkyně a její rodiče mají možnost čerpat vodu přímo ze studně. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala, že by jí nebo jejím rodičům bylo v přístupu ke studni a v odběru vody ze studny bráněno, neporušili žalovaní ani v tomto ohledu žádnou právní povinnost, a požadavek žalobkyně na zaplacení nákladů za dovoz užitkové a pitné vody, stejně jako nákladů na zavedení elektrického proudu, není opodstatněný. Jestliže se žalobkyně za dané situace rozhodla bez souhlasu druhého spoluvlastníka a bez stavebného povolení vybudovat v nemovitosti další studnu, nelze náklady na její zhotovení považovat za škodu, která by žalobkyni vznikla v příčinné souvislosti s jednáním žalovaných. Žalovaní rovněž neodpovídají za zkažení potravin v lednici, neboť neměli povinnost neoprávněný odběr elektrické energie ze strany žalobkyně a jejích rodičů - po odvolání souhlasu s jeho dočasným odběrem - nadále trpět, a na přerušení odběru el. proudu rodiče žalobkyně včas upozornili. Pokud pak žalobkyně požadovala náklady, které bude nutno vynaložit na obnovení plotu mezi jednotlivými částmi pozemků, není ani v tomto ohledu žaloba opodstatněná, neboť žalobkyni dosud žádná škoda v tomto směru nevznikla, když požadované náklady představují jen o odhad prodejny a odborníků na jejich předpokládanou výši.

K odvolaní žalobkyně Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 3. 6. 2002, č. j. 15 Co 231/2002 - 85, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění okresního soudu a ztotožnil se i s jeho závěry právními, že žalobkyně neprokázala existenci předpokladů odpovědnosti za škodu podle § 420 odst. 1 obč. zák., neboť žalovaní žádnou právní povinnost neporušili, a ust. § 415 obč. zák. na danou věc nelze aplikovat vzhledem k tomu, že žalovaní vykonávali svá práva (což je okolnost vylučující protiprávnost) a svým jednáním žalobkyni žádnou škodu nezpůsobili.

Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s.ř. a podává je z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Zásadní význam rozhodnutí spatřuje v tom, že problematika v řízení projednávaná se týká obecně platného problému vyplývajícího z existence stejnodílného podílového spoluvlastnictví k nemovitostem, a jestliže jsou spoluvlastníci k sobě navzájem ve špatných vztazích a jeden z nich druhému brání v řádném užívání věci, mají ztíženou možnost domoci se svých práv . Dovolatelka nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, když užívání části nemovitosti druhým žalovaným považuje za jakési status quo, z něhož teprve žalobkyně může odvíjet své oprávnění užívat část druhou. Skutečnost, že do části nemovitosti užívané žalovanými je zaveden elektrický proud a voda, je neopravňuje k tomu, aby rozhodovali o odpojení vody a elektřiny, neboť oba rozvody, byť ústí do jimi užívané části nemovitosti, jsou též ve vlastnictví žalobkyně. Je proto přesvědčena, že žalovaní porušili své povinnosti, pokud jí bránili v rovnocenném užívání společné věci. Pokud žalobkyně sama přikročila k nápravě a nechala vybudovat druhou studnu a přívod elektřiny, jednalo se o náklady vynaložené za účelem docílení stejných podmínek k užívání nemovitosti, jaké mají žalovaní. Dále dovolatelka poukazuje na to, že v době, kdy se stala spoluvlastnicí nemovitosti, byl mezi odděleně užívanými částmi nemovitosti plot, takže i ten je v podílovém spoluvlastnictví žalobkyně a prvního žalovaného. Oprávněný je podle dovolatelky i nárok na náhradu škody za potraviny, které se zkazily v lednici, neboť žalovaní odpojili její část nemovitosti od el. proudu neprávem, a navíc v době, kdy věděli, že žalobkyni poškodí. Navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem, přezkoumal rozsudek odvolacího soudu podle § 242 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2001 a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jímiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písm. b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Podle § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

V posuzované věci se žalobkyně domáhá náhrady škody v celkové výši 111. 229,- Kč spočívající v nákladech na dovoz pitné i užitkové vody ve výši 33.118,- Kč, v nákladech na vybudování studny v částce 46.170,30 Kč, v nákladech na oplocení ve výši 9.990,- Kč, v nákladech na zavedení el. proudu ve výši 16.851,- Kč a dále požadovala částku 5.100,- Kč představující hodnotu zkažených potravin uložených v lednici.

Protože zamítavým potvrzujícím výrokem rozsudku odvolacího soudu bylo rozhodnuto o několika samostatných nárocích žalobkyně na náhradu škody, je přípustnost dovolání ohledně každého z těchto nároků třeba zkoumat samostatně, i když o nich bylo odvolacím soudem rozhodnuto jedním výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 376/96, publikované v časopise Soudní judikatura č. 1/2000, pod pořadovým číslem 9). Dovolání proti potvrzujícím výrokům odvolacího soudu, jimiž bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích žalobkyně na zaplacení částek 9.990,- Kč, 16.851,- Kč a 5.100,- Kč, není podle § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné, protože jimi bylo rozhodnuto o peněžitých plněních, z nichž žádné nepřevyšuje 20.000,- Kč.

Přípustnost dovolání proti zamítavým výrokům rozsudku odvolacího soudu o zaplacení částek 33.118,- Kč a 46.170,30 Kč, by byla dána jen za podmínek ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť v této části byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, a nejedná se o případ přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. a) ani písm. b) tohoto ustanovení o. s. ř.

Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. může spočívat v tom, že soud na správně zjištěný skutkový stav věci aplikoval nesprávný právní předpis nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil.

Předpokladem vzniku obecné odpovědnosti za škodu podle ust. § 420 obč. zák. je protiprávní úkon, tj. jednání, které je v rozporu s objektivním právem (s právním řádem), dále existence škody (majetková újma) a příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním škůdce a vznikem škody. Byli-ly tyto předpoklady odpovědnosti poškozeným prokázány, zavinění se předpokládá, avšak za podmínek ust. § 420 odst. 3 obč. zák. se škůdce může odpovědnosti zprostit.

Porušením právní povinnosti je míněn objektivně vzniklý rozpor mezi tím, jak právnická (fyzická) osoba skutečně jednala (případně opomenula jednat), a tím, jak jednat měla, aby dostála povinnosti ukládané jí právním předpisem či jinou právní skutečností. Protiprávní jednání musí být poškozeným prokázáno, stejně jako vznik škody a příčinná souvislost (kauzální nexus) mezi porušením právní povinnosti jako příčinou a škodou a jejím rozsahem jako následkem těchto příčin.

Odvolací soud na danou věc správně aplikoval ust. § 420 obč. zák. a toto ustanovení též správně vyložil. Jestliže ze skutkových zjištění vyplynulo, že v době, kdy se žalobkyně stala podílovou spoluvlastnicí předmětných nemovitostí, odebíral dřívější uživatel té části nemovitosti, kterou nyní užívá žalobkyně, resp. její rodiče, vodu ze studny přímo bez čerpacího zařízení, a jestliže žalobkyně připojila rozvod vody do části nemovitosti užívané jejími rodiči na čerpací zařízení žalovaných, dovodil krajský soud správně, že žalovaní ze zákona ani ze smlouvy neměli povinnost dodávat ze svého čerpacího zařízení vodu do jimi neužívané části nemovitosti, a o odpojení od čerpacího zařízení otce žalobkyně včas informovali. Za stavu, kdy žalobkyně v řízení neprokázala, že by žalovaní jí nebo jejím rodičům bránili v odběru vody ze studny, nelze náklady vynaložené žalobkyní na vybudování další studny a náklady spojené s dovážkou pitné a užitkové vody pro její rodiče považovat za škodu, která by jí vznikla v příčinné souvislosti s jednáním žalovaných. Nebyly-li předpoklady odpovědnosti za škodu podle § 420 odst. 1 obč. zák. splněny, je závěr odvolacího soudu, že žalovaní za tvrzenou škodu žalobkyni neodpovídají, správný.

Vzhledem k tomu, že odvolací soud řešil otázku předpokladů obecné odpovědnosti za škodu v souladu s hmotným právem i s ustálenou judikaturou, a nejedná se ani o otázku, která by v rozhodování dovolacího soudu, event. odvolacích soudů, nebyla dosud vyřešena nebo soudy byla řešena rozdílně, nemá rozsudek odvolacího soudu v dané věci zásadní právní význam ve smyslu ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

Ostatní námitky dovolatelky, zejména pokud poukazuje na problematiku spoluvlastnických vztahů, se netýkají žádné otázky zásadního právního významu.

Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle § 243b odst. 5, věty první a § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaným náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. srpna 2003

JUDr. Olga Puškinová, v. r.

předsedkyně senátu