25 Cdo 1800/2013
Datum rozhodnutí: 26.11.2013
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013



25 Cdo 1800/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce Ing. R. L. , zastoupeného JUDr. Raem V. Uppalurim, advokátem se sídlem Praha 1, Hybernská 20, proti žalované Telefónica Czech Republic, a.s ., IČO 60193336, se sídlem Praha 4 Michle, Za Brumlovkou 266/2, zastoupené JUDr. Antonínem Mokrým, advokátem se sídlem Praha 1, U Prašné brány 3, o náhradu škody, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 6 Cm 220/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 1. 2013, č.j. 11 Cmo 148/2012-110, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :

Žalovaný podal dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 1. 2013, č.j. 11 Cmo 148/2012-110, jímž byl potvrzen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. 3. 2012, č.j. 6 Cm 220/2010-78, kterým byla zamítnuta žaloba na zaplacení 2.087.248,- Kč s příslušenstvím a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Takto bylo rozhodnuto o nároku na náhradu škody, který měl vzniknout z předběžného opatření podle § 77a o. s. ř., na základě něhož byly blokovány na účtu společnosti AUGUSTUS, spol. s r.o., finanční prostředky, v důsledku čehož žalobce od společnosti neobdržel úhradu za užívání nemovitosti, jejímž je vlastníkem. Přípustnost dovolání žalovaný dovozuje z ustanovení § 237 občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 (dále též jen o. s. ř. ), neboť má za to, že odvolací soud se při řešení pro věc rozhodných otázek hmotného práva odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a že otázka souběhu insolvenčního řízení proti společnosti AUGUSTUS a současně uplatňovaného nároku proti třetí osobě podle § 77a o. s. ř. nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena.

Předpoklady přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. splněny nejsou. Zamítnutí žaloby spočívá na závěru, že vznik škody ve formě ušlého zisku předpokládá jeho definitivní ztrátu, nikoli jen oddálení možnosti jeho získání, a tento závěr vskutku odpovídá právnímu názoru vyjádřenému v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2011, sp. zn. 25 Cdo 2846/2008, přičemž odlišné skutkové okolnosti dané věci na obecné platnosti tohoto závěru nic nemění. Pokud dovoláním uplatněné námitky vytýkají soudům nesprávnost skutkových zjištění, na nichž je založen závěr o tom, že škoda v důsledku nařízení předběžného opatření žalobci nevznikla a žalobce měl možnost domáhat se úhrady za užívání nemovitosti na tom, kdo ji užíval, avšak nevyužil ji, není naplněn dovolací důvod způsobilý založit přípustnost dovolání, totiž nesprávné právní posouzení věci (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř.). Žalobcem kladená otázka souběhu insolvenčního řízení a uplatnění nároku podle § 77a o. s. ř. proti třetí osobě, stejně jako posouzení platnosti nájemní smlouvy mezi žalobcem a společností AUGUSTUS, spol. s r. o., za této situace nemá pro rozhodnutí věci význam.

Vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. listopadu 2013

JUDr. Robert Waltr předseda senátu