25 Cdo 1772/2007
Datum rozhodnutí: 26.05.2009
Dotčené předpisy:





25 Cdo 1772/2007


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně Č. p., a. s., člena holdingu Č., proti žalovanému L. B., zastoupenému advokátem, o 28.450,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 4 C 95/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. prosince 2006, č. j. 27 Co 712/2006-79, takto:


Dovolání se odmítá.


Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 12. 2006, č. j. 27 Co 712/2006-79, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Benešově ze dne 27. 7. 2006, č. j. 4 C 95/2005-62, jímž soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 28.450,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení; odvolací soud rozhodl rovněž o náhradě nákladů odvolacího řízení. Nárok žalující pojišťovny na náhradu za plnění, jež z titulu pojistného plnění vyplatila poškozenému P. L. na náhradě škody způsobené jednáním žalovaného, shledal podle ust. § 10 odst. 1 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb. důvodným, neboť příčinou dopravní nehody, z níž škoda vznikla, bylo chybné uchycení levého zadního kola nákladního vozidla žalovaného, jež upadlo za jízdy a narazilo do zaparkovaného osobního vozidla poškozeného. Žalovaný před jízdou nezajistil řádnou prohlídku vozidla, které svým technickým stavem neodpovídalo požadavkům bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích.


Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a uplatňuje dovolací důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Dovolatel namítá, že soudy rozhodly na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu, neprovedly jím navržené důkazy a celou věc řešily nesprávně po právní stránce. Nadále tvrdí, že před jízdou vozidlo řádně zkontroloval, samovolné povolení šesti matic a následné odpadnutí kola vysvětluje tím, že se někdo pokusil kola odcizit, poté byl patrně vyrušen, žalovaný vozidlo přiměřeně zkontroloval pohledem a během jízdy pak došlo k odpadávání matic a nakonec uvolnění kola z ojnice. Dále namítá, že soudy neprovedly navržený důkaz posudkem znalce a důkaz výslechem policistů šetřících předmětnou dopravní nehodu a neuvěřily jeho tvrzení, že pod nátlakem souhlasil s blokovou pokutou 1.000,- Kč za chybné uchycení zadních kol vozidla. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.


Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou - účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 odst. 1 o. s. ř. dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.


Podle ust. § 243c odst. 2 o. s. ř., ve znění účinném od 23. 1. 2009 (část první, čl. II, bod 12, část za středníkem zák. č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony), obsahuje odůvodnění pouze stručný výklad důvodů, pro které je dovolání nepřípustné.


Dovolatel, ač uvádí rovněž dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., namítá především nesprávnost skutkových zjištění a nesprávné hodnocení provedených důkazů, nejedná se o posouzení věci po právní stránce, nýbrž o otázku zjištění skutkového stavu a z něj vyvozených skutkových závěrů, tedy o skutečnosti, které nezakládají přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; tyto námitky nejsou námitkami proti právnímu posouzení, tím méně pak mohou postihovat právní otázku zásadního významu, jak vyžadují ustanovení § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. Pochybení při hodnocení důkazů a nesprávné skutkové zjištění představují dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), jenž lze uplatnit pouze, je-li dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., nikoliv v této věci (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. dubna 2002, sp. zn. 20 Cdo 1986/2001, publikované v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 1164, ročník 2002).; stejně tak k namítané vadě řízení podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (soudy neprovedly navržené důkazy), lze v dovolacím řízení přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné (srov. § 242 odst. 3 o. s. ř.).


Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud ČR je proto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.


O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaný nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalobkyni žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.


V Brně dne 26. května 2009


JUDr. Marta Š kárová, v. r.


předsedkyně senátu