25 Cdo 1695/98
Datum rozhodnutí: 22.11.2000
Dotčené předpisy: § 420a předpisu č. 40/1964Sb.




25 Cdo 1695/98

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně R K., proti žalovaným : 1/ H. d. v K., 2/ R. I. P., zastoupené advokátem, a 3/ J. U., o náhradu škody na zdraví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 18 C 68/94, o dovolání druhé žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. června 1998 č.j. 35 Co 237/98-259, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 11. 7. 1996 č.j. 18 C 68/94-151 uložil třetímu žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 135.696,- Kč s 16 % úrokem od 1. 10. 1994 do 1. 4. 1996, zamítl žalobu co do částky 184.162,- Kč a na placení měsíční renty v částce 1.500,- Kč, a dále zamítl žalobu s návrhem, aby prví dva žalovaní byli uznáni povinnými společně zaplatit žalobkyni 319.858,- Kč s příslušenstvím. Soud prvního stupně tak rozhodl o nároku žalobkyně na náhradu za poškození zdraví, které jí bylo způsobeno dne 19. 11. 1993 na společenském večeru po premiéře hry W. S. S. v H. d. v K., když došlo k výbuchu plynem naplněných balónků; žalobkyně přitom utrpěla těžkou újmu na zdraví s následnou pracovní neschopností v trvání 64 dnů. Jak bylo v řízení zjištěno, výzdobu tohoto večera zajišťovala druhá žalovaná, která jako objednatel uzavřela dne 25. 10. 1993 s firmou M. jako obstaravatelem smlouvu, jíž se firma M. zavázala zabezpečit propagační aktivity pro sponzora (druhou žalovanou) při příležitosti představení W. S. S. v H. d. v K. Pracovnice firmy M. kontaktovala třetího žalovaného, který podniká v oboru ambulantní prodej nafukovacích balónků plněných slučovačem, a tento pak na základě ústní dohody s ní zajišťoval plnění balónků určených k výzdobě divadla. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 25. 5. 1994 byl třetí žalovaný uznán vinným ze spáchání trestného činu obecného ohrožení podle § 180 odst. 1, odst. 2 písm. b/ a odst. 3 písm. b/ trestního zákona, kterého se dopustil tím, že dne 19. 11. 1993 naplnil na výše uvedeném společenském večeru balónky vodíkem, následkem čehož došlo 20. 11. 1993 kolem 3,45 hod. k výbuchu těchto balónků v prostorách klubu H. d. v K., čímž bylo způsobeno několika osobám zranění; tímto jednáním třetí žalovaný porušil ust. § 7 ve spojení s ust. § 2 odst. 1 písm. g/ zákona č. 634/1992 Sb. ve znění zákona č. 217/1993 Sb. (zákon o ochraně spotřebitele). Poškození - včetně žalobkyně - byli se svými nároky na náhradu škody odkázáni na občanskoprávní řízení. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že za škodu vzniklou žalobkyni nese odpovědnost třetí žalovaný ve smyslu ust. § 420a obč. zák., neboť škoda byla způsobena jeho provozní činností, resp. věcí použitou při této činnosti - vodíkem, kterým byly balónky naplněny. Na straně druhé žalované soud prvního stupně neshledal pasivní věcnou legitimaci, protože osoba, jež zajistila činnost třetího žalovaného, nebyla pracovnicí druhé žalované, a žalobu proti prvnímu žalovanému zamítl proto, že nebylo prokázáno porušení jeho právní povinnosti. Soud přiznal žalobkyni na bolestném 3.262,50 Kč, za ztížení společenského uplatnění částku 15.000,- Kč, na náhradě za ztrátu na výdělku 253,- Kč, dále ušlý zisk ve výši 114.500,- Kč a na nákladech za nákup kosmetických přípravků a paruky částku 2.680,- Kč.

Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 1997 č.j. 20 Co 578/96-185 byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení, a to pro vady řízení a nedostatek důvodů s tím, že je třeba provést ve věci další důkazy. Městský soud k ust. § 420a obč. zák. uvedl, že provozní činností je činnost související s předmětem podnikání, přičemž předmět této činnosti je vymezen ve zřizovací listině, v živnostenském oprávnění, v oprávnění k podnikatelské činnosti. Vzhledem k dosavadním výsledkům řízení vyslovil závazný právní názor, že první žalovaný je vzhledem k předmětu své hlavní a vedlejší činnosti odpovědný za škodu podle § 420a obč. zák., a pokud po doplnění dokazování (k otázce, kdo organizačně zajišťoval celou akci premiéry a následnou oslavu, a k obsahu smluvního ujednání mezi prvním a druhým žalovaným), nevyjdou najevo nové skutečnosti - půjde i u druhé žalované o objektivní odpovědnost podle § 420a obč. zák. Pokud třetí žalovaný plnil balónky v souladu s obsahem svého živnostenského oprávnění, odpovídá podle § 420a obč. zák., v opačném případě podle § 420 obč. zák., když jeho zavinění je dáno odsuzujícím trestním rozsudkem.

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 2. 10. 1997 č.j. 18 C 68/94-219 byla všem třem žalovaným uložena povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně 135.584,- Kč s 16 % úrokem od 1. 10. 1994 do 1. 4. 1996, žaloba na zaplacení částky 184.274,- Kč a na placení měsíční renty v částce 1.500,- Kč byla zamítnuta a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Vycházeje z právního názoru odvolacího soudu vysloveného ve zrušujícím usnesení, soud prvního stupně dovodil odpovědnost všech tří žalovaných za škodu podle ustanovení § 420a obč. zák. vzhledem k tomu, že podle zřizovací listiny prvního žalovaného jsou jeho vedlejšími hospodářskými činnostmi též propagační a reklamní služby, druhá žalovaná pak celou akci v podstatě sponzorovala, a vyvíjela tedy soutěžní činnost - tzv. hospodářskou soutěž (ust. § 41 a násl. obch. zák.), a to v rozsahu svého podnikání (nákup zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej), a třetí žalovaný plnil balónky v souladu se svým živnostenským oprávněním. Pokud jde o výši náhrady, oproti svému původnímu rozhodnutí přiznal žalobkyni na bolestném 3.150,- Kč, když vycházel z ohodnocení ve výši 105 bodů a nikoli z původních 108,75 bodů, a nárok žalobkyně na vyplácení renty opět neshledal důvodným.

K odvolání prvního žalovaného a druhé žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 6. 1998 č.j. 35 Co 237/98-259 zastavil řízení ohledně úroku z prodlení ve výši 16 % z částky 184.274,- Kč od 1. 10. 1994 do 1. 4. 1996, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujících výrocích ve věci samé a v nákladových výrocích potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně o odpovědnosti všech tří žalovaných za škodu na zdraví žalobkyně podle ustanovení § 420a obč. zák., o objektivní odpovědnosti, jejímž účelem je přenesení rizika provozní činnosti, jež může způsobit škodu třetím osobám, na subjekty tuto činnost vyvíjející bez ohledu na jejich zavinění. Součástí vedlejší hospodářské činnosti prvního žalovaného jsou propagační a reklamní služby, z nichž nevybočuje pořádání společenského večera v prostorách divadla bezprostředně po premiéře divadelního představení (což je hlavní předmět jeho činnosti), a tuto činnost lze považovat za provozní. Stejně tak součástí obchodní činnosti druhé žalované je organizování reklamních akcí a takovou akcí byl i tento společenský večer, který druhá žalovaná nejen sponzorovala, ale zajišťovala i samotnou organizaci celé akce (byť prostřednictvím smluvních partnerů), a z jejího podnětu a v jejím zájmu byly v divadle umístěny balónky, které třetí žalovaný v rámci svého živnostenského oprávnění naplnil třaskavým plynem a které posléze explodovaly. U všech tří žalovaných tedy šlo o věci použité při jejich provozní činnosti ve smyslu § 420a odst. 2 písm. a/ obč. zák., které způsobily škodu. Podle odvolacího soudu na závěr o odpovědnosti druhé žalované (respektive na závěr o příčinné souvislosti) nemá vliv skutečnost, že mezi ní a třetím žalovaným nebyl přímý smluvní vztah, nýbrž vztah zprostředkovaný firmou M., které druhá žalovaná smluvně zadala zajištění propagačních aktivit.

Proti tomuto rozsudku, s výjimkou výroku o zastavení řízení ohledně úroku z prodlení ve výši 16 % z částky 184.274,- Kč od 1. 10. 1994 do 1. 4. 1996, podala druhá žalovaná dovolání z důvodu podle § 241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. Namítá, že odvolací soud nesprávně posoudil její podíl na škodné události, a nesouhlasí s jeho závěrem, že mezi předmětem její činnosti a sponzorováním premiéry na straně jedné a výbuchem balónků a zraněním žalobkyně na straně druhé je příčinná souvislost. Poukazuje na to, že objektivní příčinou výbuchu balónků a popálení žalobkyně byla skutečnost, že balónky byly naplněny třaskavým vodíkem místo heliem, což byl projev provozní činnosti třetího žalovaného, a pro explozi je zcela nepodstatné, že na balóncích bylo vytištěno logo W. Poranění žalobkyně bylo přímým důsledkem této exploze a tím i provozní činnosti třetího žalovaného, zatímco podle názoru dovolatelky příčinná souvislost mezi škodou na zdraví žalobkyně a činností druhé žalované chybí. Poukazuje na to, že její registrovanou živností je koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej, předmětem živnosti je obchodování s tabákovými výrobky, a s touto živností není spojena manipulace s třaskavými plyny v jakékoliv formě, a proto nepatří mezi provozní činnosti druhého žalovaného. Dovolatelka totiž zastává názor, že provozní činností ve smyslu § 420a obč. zák. může být pouze činnost (případně věci použité při této činnosti), která bezprostředně působí na předmět škody, takže škoda je objektivním výsledkem takového působení. Navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu v napadeném rozsahu a vrácení věci k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle § 238 odst. 1 písm. b/ o. s. ř., není opodstatněné.

Dovolatelka vytýká odvolacímu soudu, že jeho rozsudek je založen na nesprávném právním posouzení věci (§ 241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř). Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo správně určenou právní normu nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.



Podle ustanovení § 420a odst. 1 obč. zák. každý odpovídá za škodu, kterou způsobí jinému provozní činností. Podle odst. 2 písm. a/ tohoto ustanovení je škoda způsobena provozní činností, je-li způsobena činností, která má provozní povahu, nebo věcí použitou při této činnosti. Odpovědnosti za škodu se ten, kdo ji způsobil, zprostí, jen prokáže-li, že škoda byla způsobena neodvratitelnou událostí nemající původ v provozu nebo vlastním jednáním poškozeného (odst. 3).

Obecně je třeba vycházet z toho, že odpovědnost podle ustanovení § 420a je odpovědností objektivní, tzn. bez ohledu na to, zda odpovědný subjekt škodu zavinil úmyslně či z nedbalosti, a není rozhodující ani to, zda svým jednáním porušil právní povinnost. Jak správně konstatoval odvolací soud, účelem této právní úpravy je ochrana třetích osob před riziky provozních činností.

Z výsledků řízení před soudy obou stupňů vyplývá, že předmětem činnosti druhé žalované, zapsaným v obchodním rejstříku, je nákup zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej, vyjma zboží uvedeného v příl. zák. č. 455/1991 Sb. Mimo jiné jde o obchodování, respektive i o propagaci tabákových výrobků značky W., a je nepochybné, že s tím neodmyslitelně souvisí také reklama na tyto výrobky. Pokud předmětný společenský večer sloužil také k tomuto účelu, souvisí jeho organizování a sponzorování s předmětem podnikatelské činnosti druhé žalované a z mezí její provozní činnosti nevybočuje. Dovolatelce je třeba přisvědčit v tom, že bezprostřední příčinou úrazu žalobkyně byla exploze plynem naplněných balónků; ty však měly sloužit k propagaci tabákových výrobků firmy W. na společenské akci financované a organizované druhou žalovanou; jednalo se tedy o věc použitou při provozní činnosti druhé žalované, a není rozhodné, zda druhá žalovaná věděla, že k propagaci jejího zboží byla použita věc vadná, respektive nebezpečná. Rozhodující není ani to, že druhá žalovaná smluvně zadala zabezpečování svých propagačních aktivit reklamní firmě, která pro ni též prováděla výzdobu prostor, v nichž se akce konala. Z hlediska odpovědnosti podle § 420a obč. zák. není totiž významné, zda škoda byla způsobena osobně odpovědným subjektem (osobou fyzickou či právnickou, popř. jejími zaměstnanci), nebo osobou jinou, kterou provozovatel při své činnosti použil.

Úraz žalobkyně nebyl sice způsoben přímo provozováním živnosti druhé žalované, jak je namítáno v dovolání, neboť manipulace s třaskavými plyny nepatří mezi její provozní činnosti, byl však způsoben věcí použitou na akci, kterou za účelem propagace výrobků, s nimiž obchoduje, druhá žalovaná sponzorovala a organizačně zajišťovala, tedy věcí použitou při činnosti směřující organizovaně ke splnění určitého cíle a související s předmětem podnikání druhé žalované. Příčinná souvislost ve smyslu ustanovení § 420a odst. 1 obč. zák. mezi vznikem škody a věcí použitou při provozní činnosti druhé žalované je tedy dána. Odpovědnost druhé žalované pak není vyloučena tím, že za škodu na zdraví žalobkyně zároveň odpovídá jiný subjekt, a to společně a nerozdílně s ní. Podílela-li se na škodlivém výsledku činnost více škůdců, kteří odpovídají poškozenému společně a nerozdílně, vypořádají se mezi sebou podle účasti na způsobení vzniklé škody (srov. § 439 obč. zák.).

Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle § 241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. správný, a proto dovolací soud dovolání druhé žalované zamítl (§ 243b odst. 1 o. s. ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 věty první a § 146 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť druhá žalovaná s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a ostatním účastníkům v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně 22. listopadu 2000

JUDr. Marta Š k á r o v á, v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Romana Říčková