25 Cdo 1676/2013
Datum rozhodnutí: 29.08.2013
Dotčené předpisy: § 92 odst. 1 o. s. ř.



25 Cdo 1676/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobce S. L. , zastoupeného JUDr. Evou Stránskou, advokátkou se sídlem Praha 4, Dvorecká 2a, proti žalovaným 1) Tesco Stores ČR , a.s. , IČO 45308314, se sídlem Praha 10, Vršovická 1527/68b, zastoupenému Mgr. Pavlem Matějkou, advokátem se sídlem Praha 1, Kaprova 42/14, a 2) NÁKUPNÍMU STŘEDISKU KRASLICE , s. r. o. , IČO 25228773, se sídlem Písek, Pražská 467, zastoupenému JUDr. Ondřejem Davidem, Ph.D., advokátem se sídlem Praha 4, V Parku 2323/14, o náhradu škody na zdraví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 46 C 8/2011, o dovolání žalovaného 1) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 9. 2012, č.j. 39 Co 279/2012-88, takto:

Dovolání se zamítá .
Odůvodnění:

Žalobce se domáhá náhrady škody na zdraví utrpěné pádem na zledovatělém parkovišti před prodejnou žalovaného 1) umístěnou v nákupním centru v Kraslicích. V průběhu řízení navrhl, aby do řízení přistoupil žalovaný 2), který je vlastníkem a provozovatelem uvedeného nákupního centra včetně přilehlého parkoviště.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 13. 9. 2012, č.j. 39 Co 279/2012-88, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 2. 5. 2012, č.j. 46 C 8/2011-70, jímž soud prvního stupně připustil, aby do řízení jako další účastník na straně žalované přistoupila společnost NÁKUPNÍ STŘEDISKO KRASLICE, s. r. o., IČO 25228773, se sídlem Písek, Pražská 467. Protože žalovaný 1) namítal, že není ve sporu pasivně legitimován, odvolací soud považoval za důvodný návrh žalobce na přistoupení dalšího účastníka do řízení na straně žalované podle § 92 odst. 1 o. s. ř., neboť tímto postupem podle soudu dojde k odstranění procesní nejistoty vztahující se k nedostatku pasivní věcné legitimace, což by jinak mohlo vést k zamítnutí žaloby, přičemž se v daném případě ukazuje, že je hospodárné, aby věc byla projednána a rozhodnuta v rámci již zahájeného řízení i vůči další nebo proti jiné osobě. Dále uvedl, že v posuzovaném případě zatím nelze jednoznačně učinit závěr o nedostatku věcné legitimace žalovaného 1). Neexistuje též žádná jiná okolnost, která by vylučovala rozhodnutí o připuštění přistoupení dalšího účastníka na straně žalované, neboť oba žalované subjekty mají způsobilost být účastníkem řízení, je zřejmé, čeho se žalobce po přistoupivší společnosti domáhá, a přistoupení není vhledem k použitelnosti dosavadních důkazů v rozporu se zásadou hospodárnosti.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný 1) dovolání, které považuje za přípustné podle § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř., přičemž odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení. Namítá, že odvolací soud neuvedl žádný argument, ze kterého by vyplývalo, že by žalovaný v této věci mohl být od počátku pasivně legitimován; to nevyplývá ani z žádného důkazu, který byl navržen žalobcem. Uvádí, že v nákupním centru Kraslice je pouze nájemcem provozovny a samotné nákupní centrum i okolní pozemky včetně přilehlých parkovišť patří žalovanému 2). Dovozuje, že pokud škoda na zdraví žalobci vznikla při jeho pádu na pozemku žalovaného 2), odpovídá za ni vlastník pozemku a nikoli nájemce prostor uvnitř nákupního centra. Z uvedeného důvodu má (s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu) za to, že pokud od počátku není ve sporu pasivně legitimován, připuštěním dalšího účastníka do řízení na stranu žalovanou se obchází smysl ustanovení § 92 odst. 1 o. s. ř., neboť správným procesním postupem měla být záměna účastníků podle § 92 odst. 2 o. s. ř. Navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení obou soudů nižších instancí zrušil a řízení zastavil.

Žalobce se ve vyjádření k dovolání ztotožnil se závěrem odvolacího soudu, že jsou splněny podmínky pro připuštění přistoupení dalšího účastníka řízení na straně žalované, jelikož nedostatek pasivní legitimace byl žalovaným namítnut až při ústním jednání dne 5. 4. 2012, kdy z jeho vyjádření vyplynulo, že provozovatelem parkoviště je jiná společnost. Žalobce tak v této souvislosti požaduje, aby žalovaná doložila veškeré nájemní smlouvy uzavřené mezi žalovaným 1) a 2) o provozu předmětného parkoviště, na němž došlo ke škodné události, aby byly patrné povinnosti pronajímatele a nájemce týkající se především údržby parkoviště a odpovědnosti za vzniklou škodu.

Žalovaný 2) se ve vyjádření odmítl zabývat otázkou pasivní věcné legitimace ve sporu, upozornil však na skutečnost, že připuštění dalšího účastníka do řízení na straně žalované není v souladu se zásadou hospodárnosti řízení, jelikož podle jeho názoru je uplatňovaný nárok na náhradu škody již promlčený.

Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno před 1. 1. 2013, Nejvyšší soud o něm rozhodl podle dosavadních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 srov. čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. dále jen o. s. ř. ).

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.)., je přípustné podle § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř., není však důvodné.

Podle § 92 odst. 1 o. s. ř. může soud na návrh žalobce připustit, aby do řízení přistoupil další účastník. Souhlasu toho, kdo má takto do řízení vstoupit, je třeba, jestliže má vystupovat na straně žalobce. Podle odst. 2 tohoto ustanovení může soud na návrh žalobce se souhlasem žalovaného připustit, aby žalobce nebo žalovaný z řízení vystoupil a aby na jeho místo vstoupil někdo jiný. Má-li být takto zaměněn žalobce, je třeba, aby s tím souhlasil i ten, kdo má na jeho místo vstoupit.

Výklad podávaný soudní praxí je ustálen v závěru, že přistoupení dalšího účastníka do řízení soud nepřipustí zejména tehdy, kdyby v jeho důsledku nastal nedostatek podmínky řízení, pro který by bylo nutné řízení zastavit, kdyby nebylo nepochybné, čeho se žalobce domáhá proti tomu, kdo má do řízení přistoupit na straně žalované, kdyby nebylo jednoznačné, čeho se proti žalovanému domáhá ten, kdo má do řízení přistoupit jako další žalobce, nebo kdyby přistoupení dalšího účastníka do řízení bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2001, sp. zn. 29 Odo 232/2001, publikované pod č. 9/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Je přitom nepřípustné, aby návrhem na přistoupení dalšího účastníka do řízení byl obcházen institut záměny účastníka ve smyslu § 92 odst. 2 o. s. ř. Je-li při rozhodování o navrženém přistoupení do řízení zřejmé (nepochybné), že dosavadní žalovaný již v době zahájení řízení nebyl ve sporu pasivně věcně legitimován, nejsou splněny podmínky k tomu, aby soud připustil přistoupení dalšího účastníka na jeho stranu; nápravu v tomto případě lze zjednat jen prostřednictvím záměny účastníka ve smyslu § 92 odst. 2 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. 29 Odo 119/2006, publikované pod č. 1/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tím, zda další žalobce nebo žalovaný, jehož přistoupení do řízení žalobce navrhl, je ve věci legitimován, se soud při rozhodování o připuštění přistoupení do řízení nezabývá (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2001, sp. zn. 25 Cdo 1767/2001, uveřejněné v Souboru rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod C 847). Stejně tak se nezabývá opodstatněností žalobou uplatněného nároku, a tedy ani jeho promlčením. Věcná legitimace účastníka řízení (na straně žalobce i žalovaného) i důvodnost žaloby jsou totiž, jakožto otázky hmotněprávní, předmětem dokazování, soud je může řešit na základě výsledků dokazování a jen v souvislosti s rozhodováním ve věci samé a nedostatek věcné legitimace není důvodem pro procesní rozhodnutí jako je zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby, ale pro zamítnutí žaloby (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2005, sp. zn. 21 Cdo 1421/2005, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, ročník 2006, pod č. 47).

Vzhledem k tomu, že sporné řízení je ovládáno zásadou dispoziční, z níž vyplývá, že je zásadně věcí žalobce, koho chce žalovat, je nutno omezující zásahy ze strany soudu vykládat (jako každou výjimku z pravidla) restriktivně, a proto též výše citovaná judikatura vyžaduje, že rozpor se zásadou procesní ekonomie či nedostatek věcné legitimace dosavadního účastníka řízení musí být zjevný (nepochybný). Nelze-li pro účely rozhodování o přistoupení dalšího účastníka do řízení posuzovat jeho věcnou legitimaci, pak zásadně (s výjimkou jejího zjevného nedostatku) nelze vyřešit ani otázku věcné legitimace dosavadního účastníka řízení. Odborná literatura dále upozorňuje na to, že má být zohledněna případná žalobcova nejistota o pasivně legitimované osobě, že pánem sporu je koneckonců žalobce a rozhodné je, co je či bylo zřejmé jemu, nikoliv soudu (srov. Ištvánek, F. in Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2009, s. 433). Soud nemůže přebírat odpovědnost žalobce za volbu žalovaného a naopak by zásadně měl respektovat postup žalobce odůvodnitelný procesní obezřetností.

Za současného stavu řízení, kdy nedostatek pasivní legitimace žalovaného 1) byl namítán pouze v rámci jeho procesní obrany a není zřejmé, zda žalovaný 1) již v době zahájení řízení nositelem povinnosti k požadovanému plnění nepochybně nebyl, nelze dospět k jednoznačnému závěru, že žalobce návrhu na přistoupení dalšího účastníka na straně žalované zjevně sledoval obejití institutu záměny účastníků ve smyslu § 92 odst. 2 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2012, sp. zn. 25 Cdo 2087/2012).

Odvolací soud tedy nepochybil, když potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž bylo vyhověno návrhu na přistoupení žalovaného 2) do řízení. Nejvyšší soud proto podle § 243b odst. 2 věty před středníkem o. s. ř. dovolání žalovaného 1) zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť tímto rozhodnutím řízení nekončí a o nákladech řízení tak bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. srpna 2013

JUDr. Robert Waltr
předseda senátu