25 Cdo 1675/2014
Datum rozhodnutí: 29.07.2014
Dotčené předpisy: § 243f odst. 3 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013



25 Cdo 1675/2014


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Roberta Waltra a Mgr. Miloše Póla v právní věci žalobce A. D., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici, zastoupeného JUDr. Wieslawem Firlou, advokátem se sídlem Havířov Město, U Stromovky 1501/11, proti žalované Mgr. M. M. , o 696.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 26 C 279/2008, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 7. 2013, č. j. 54 Co 276/2013-229, takto:

Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 7. 2013, č. j. 54 Co 276/2013-229, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť uplatněné námitky nesměřují proti otázce hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí. Dovolatel pouze zdůrazňuje, že rozsudek soudu prvního stupně nepovažuje za nepřezkoumatelný, když se soud prvního stupně vypořádal se všemi tvrzenými skutečnostmi a po rozsáhlém a podrobném dokazování dospěl k řádným a dostatečným skutkovým zjištěním, která posoudil v souladu s platnými právními předpisy. Odvolací soud podle názoru dovolatele pochybil, neboť měl rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdit.

V dovolání, jehož přípustnost se řídí podle § 237 o. s. ř., je dovolatel povinen vymezit, které ze zákonných hledisek v tomto ustanovení uvedených považuje za splněné, přičemž pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. nepostačuje k projednání dovolání.

Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného či procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z dovolání patrno, kterou otázku hmotného či procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, resp. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného či procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného či procesního práva jde a od které ustálené rozhodovací praxe se při řešení této otázky odvolací soud odchyluje (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz ).

Z obsahového hlediska tak dovolání žalobce nesplňuje shora uvedené požadavky na vymezení předpokladů jeho přípustnosti. Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. července 2013, sen. zn. 29 NS ČR 51/2013 ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci samé.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. července 2014
JUDr. Marta Škárová předsedkyně senátu