25 Cdo 1634/2009
Datum rozhodnutí: 23.08.2011
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., § 237 odst. 3 o. s. ř.




25 Cdo 1634/2009


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce J. O. , zastoupeného JUDr. Jaroslavou Heřmanovou, advokátkou se sídlem Opava-Předměstí, Olomoucká 406/2, proti žalované Armádě spásy v ČR , IČO 40613411, se sídlem Praha 13, Petržílkova 2565/23, zastoupené Mgr. Romanem Stoškem, advokátem se sídlem Opava, Horní náměstí 286/55, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované Kooperativy pojišťovny, a.s., Vienna Insurance Group, IČO 47116617, se sídlem Praha 1, Templová 747, adresa pro doručování : Kooperativa pojišťovna, Právní úsek - pracoviště Ostrava, Zámecká 19, o zaplacení 500.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 26 C 158/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 4. 2008, č.j. 8 Co 150/2008-118, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se na žalované domáhal zaplacení 500.000,- Kč jako náhradu škody na zdraví (bolestného a náhrady za ztížení společenského uplatnění) utrpěné dne 29. 1. 2004 v prostorách žalované z těžkého úrazu, jehož následkem byl žalobce uznán částečně invalidním.

Okresní soud v Opavě rozsudkem ze dne 7. 1. 2008, č.j. 26 C 158/2005-94, zastavil řízení ohledně částky 140.000,- Kč, dále zamítl žalobu v částce 360.000,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Okresní soud vyšel ze zjištění, že dne 29. 1. 2004 utrpěl žalobce ve sprchovém koutu azylového domu žalované úraz, a to tříštivou zlomeninu kyčelního kloubu. Ve chvíli, kdy byl žalobce namydlený, přestala voda ze sprchy téci, a proto musel pro spuštění vody zmáčknout časový spínač. Přitom však uklouzl a spadl na schodek oddělující sprchový kout od zbytku koupelny. V den úrazu žalobce nepožil žádný alkoholický nápoj. Od března 2005 byl žalobci přiznán částečný invalidní důchod, neboť zdravotní stav ho omezoval při práci s nadměrnou zátěží a ve stoje. Soud vyšel ze zjištění, že koupelna s předmětným sprchovým koutem byla kolaudována v prosinci 1992 a v rámci její údržby v prosinci 2003 byl sprchový kout rekonstruován tak, že byla provedena výměna obkladů, dlažby a zařizovacích předmětů, přičemž ve sprchovém koutu byly použity keramické dlaždice typu Taurus, které byly určeny pro obklady podlah a stěn a splňovaly kritéria pro jejich umístění do koupelen. Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení § 420 a § 420a obč. zák. o náhradě škody ve spojení se stavebními předpisy, a to ustanovením § 76 odst. 1, § 55 odst. 1 a 3, § 56 písm. i) zákona č. 50/1976 Sb., tj. stavebního zákona tehdy platného a účinného, a podle ustanovení § 14 písm. a) prováděcí vyhlášky č. 132/1998 Sb., a dospěl k závěru, že odpovědnost žalované není dána. Soud prvního stupně konstatoval, že žalovaná jako nezisková organizace není subjektem provozní činnosti ve smyslu § 420a obč. zák., a i kdyby tomu tak nebylo, že škoda byla žalobci způsobena událostí, která neměla původ v provozní činnosti žalované, jelikož uklouznutí žalobce bylo dílem náhody, kterou žalovaná nemohla nijak ovlivnit ani odvrátit, přičemž ke vzniku úrazového děje mohlo dojít i tehdy, kdyby ve sprchovém koutu bylo již v době úrazu instalováno zabudované madlo či polička k odkládání věcí. Současně dovodil, že z žádných právních předpisů nevyplývala povinnost zabudování madel k přidržení ve sprchových koutech sloužících více lidem, když žalobce měl dbát zvýšené opatrnosti a počínat si tak, aby nedošlo ke škodě na jeho zdraví.

K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 16. 4. 2008, č.j. 8 Co 150/2008-118, rozsudek soudu prvního stupně v napadené části potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a zaujal názor, že zjištěný skutkový stav nelze podřadit pod ustanovení § 420a obč. zák., neboť činnost žalované nevykazuje provozní povahu, proto bylo třeba posoudit žalobcem tvrzený nárok podle obecného ustanovení § 420 obč. zák. Konstatoval, že nebyl naplněn předpoklad pro možnou úvahu o aplikaci shora uvedeného ustanovení, a to porušení právní povinnosti žalované. Odkázal zejména na znalecký posudek ze dne 4. 2. 2007, který vyvrátil tvrzení žalobce o nevhodnosti dlažby a sanitárního zařízení sprchového koutu, ve kterém žalobce utrpěl zranění v důsledku svého uklouznutí. Stejně tak tvrzená absence madla, odkládací poličky a tabulky s upozorněním na možné nebezpečí uklouznutí neměla podle soudu na právní otázku v tomto sporu řešenou vliv.

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu dovoláním, v němž odvolacímu soudu vytýká, že řízení trpí vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Popisuje, jak ke vzniku škody došlo včetně okolností, které vznik škody zapříčinily. Brojí proti znaleckému posudku z oboru stavebnictví, ze kterého soudy obou stupňů vycházely. Tvrdí, že znalec nebyl specificky zaměřen, proto znalecký posudek nezohlednil azylový dům jako veřejné zařízení. Namítá, že v řízení kromě uvedeného znaleckého posudku nebyl proveden žádný další důkaz, přestože dovolatel posudek zpochybňoval a dožadoval se provedení dalších důkazů (nového posudku). Navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Podle vyjádření vedlejšího účastníka žalobce své dovolání opírá jen o kritiku hodnocení důkazů soudy obou stupňů, konkrétně důkazu znaleckým posudkem Ing. Františka Císaře, s jehož závěry žalobce nesouhlasí. Podané dovolání považuje za nepřípustné a navrhuje, aby jej dovolací soud odmítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) posoudil dovolání v souladu s čl. II. bodem 12 zákona č. 7/2009 Sb. podle ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále opět jen o. s. ř. ) a shledal, že bylo podáno včas, účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), směřuje však proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Podle ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Dovolatel neuvádí, v čem spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí a ani dovolací soud, jenž je vázán dovolacími důvody (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), neshledal právní otázku, jejíž řešení by mělo zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. Obsahem dovolání jsou v podstatě námitky proti skutkovému stavu, jak byl v řízení zjištěn. Pokud dovolatel zpochybňuje skutkové závěry o průběhu nehodového děje, z nichž soudy obou stupňů vycházely, (hodnotí, jak která okolnost na jeho straně a na straně žalovaného přispěla ke vzniku škody, jejíž náhradu požaduje), stejně jako skutková zjištění učiněná na základě znaleckého posudku, tyto skutkové námitky nemohou být právní otázkou zásadního významu ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř., nýbrž by mohly naplňovat dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., který v dovolání, jehož přípustnost může být dána jen podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., nelze úspěšně uplatnit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2002, sp. zn. 20 Cdo 1986/2001, publikované v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod C 1164).

Námitka dovolatele, že v řízení měl být přibrán nový soudní znalec, včetně námitky neprovedení dovolatelem navržených důkazů, rovněž přípustnost dovolání nezakládá, neboť je jí vytýkána vada řízení [dovolací důvod podle ustanovení § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř.], která však nepřestavuje dosud neřešenou nebo spornou otázku interpretace procesních norem, navíc se vztahuje ke konkrétním poměrům projednávané věci, a nemá tudíž judikatorní přesah.

Ani proti výroku o náhradě nákladů řízení není dovolání přípustné, neboť se nejedná o rozhodnutí ve věci samé a jeho přípustnost není založena ani ustanoveními § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, pod č. 4/2003).

Jelikož ze shora vyložených důvodů nebyly shledány předpoklady přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., Nejvyšší soud je podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy ostatním účastníkům náklady, na jejichž náhradu by jinak měli proti žalobci právo, v souvislosti s tímto řízením nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. srpna 2011
JUDr. Robert Waltr, v. r. předseda senátu