25 Cdo 1630/2008
Datum rozhodnutí: 14.07.2010
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., § 243c odst. 2 o. s. ř.




25 Cdo 1630/2008


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně Holman Business Partner, s.r.o. , se sídlem v Praze 4, Baarova 395/1, IČ 46354549, zastoupené Mgr. Petrou Hruškovou, advokátkou se sídlem v Praze 10, Hradešínská 977/5, proti žalované České republice Ministerstvu financí , se sídlem v Praze 1, Letenská 15, o 5.469.600,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 20 C 147/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 11. 2007, č. j. 17 Co 422/2007-45, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 28. 6. 2007, č. j. 20 C 147/2005-29, zamítl žalobu proti státu, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení 5.469.600,- Kč s příslušenstvím na náhradě škody způsobené jí nezákonnými rozhodnutími (platebními výměry) Finančního úřadu v Dobříši, které byly později jako nezákonné změněny či zrušeny. Nárok na náhradu škody uplatnila žalobkyně nejprve u ministerstva financí dne 12. 4. 2005 a jelikož nebyl uspokojen, podala žalobu soudu. K námitce promlčení soud uzavřel, že od 15. a 17. 4. 2002 začala běžet tříletá promlčecí doba k uplatnění nároku u soudu dle § 32 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., prodloužená podle § 35 téhož zákona o šest měsíců, tj. do 15. a 17. 10. 2005. Protože žaloba byla soudu doručena 28. 12. 2005, stalo se tak až po uplynutí promlčecí doby. Tvrzení žalobkyně, že žaloba byla podána na poštu 7. 10. 2005, nepovažoval soud za rozhodující vzhledem k tomu, že promlčecí doba je hmotněprávní lhůtou a rozhodující je okamžik doručení žaloby soudu.

K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 11. 2007, č. j. 17 Co 422/2007-45, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a ztotožnil se s jeho právním posouzením. Odvolací soud doplnil dokazování výpisem z knihy odeslané pošty, podle níž bylo pod položkou 163 85 uvedeno, že ve věci týchž účastníků bylo Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 7. 10. 2005 učiněno jedno podání a podle sdělení Pošty Praha byla tato zásilka doručena adresátovi dne 10. 10. 2005. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uvedl, že žaloba musí být soudu podána nejpozději posledního dne běhu promlčecí doby, je proto nerozhodné, zda byla žaloba odevzdána k poštovní přepravě před skončením běhu promlčecí doby, a prokázáno není ani tvrzení v odvolání, že žaloba byla soudu prvního stupně doručena dne 10. 10. 2005, neboť potvrzením pošty o dodání zásilky bylo prokázáno pouze doručení jakéhokoliv podání soudu mezi týmiž účastníky.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a podává je z důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Za chybný označila závěr odvolacího soudu o tom, že potvrzení pošty prokazuje pouze učinění jakéhokoliv podání soudu mezi stejnými účastníky, neboť takový závěr by se mohl opírat jen o vyhledání takového jiného podání, což se nestalo. Je přesvědčena, že podle logiky odvolacího soudu by nebylo nikdy možné prokázat včasné doručení písemnosti. Navrhla, aby byl rozsudek odvolacího soudu jakož i rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu ust. § 241 odst. 1 o. s. ř., e nejprve zabýval přípustností dovolání. Vzhledem k tomu, že dovoláním napadaný rozsudek byl vydán dne 13. 11. 2007, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 srov. bod 12. čl. II zákona č. 7/2009 Sb.).

Podle ust. § 243c odst. 2 o. s. ř., ve znění účinném od 23. 1. 2009 (část první, čl. II, bod 12, část za středníkem zák. č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony), obsahuje odůvodnění pouze stručný výklad důvodů, pro které je dovolání nepřípustné.

Dovolatelka konkrétně neuvádí, v čem spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, a ani dovolací soud, jenž je vázán dovolacími důvody (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), neshledal právní otázku, jejíž řešení by mělo zásadní význam ve smyslu ust. § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. Dovolatelka nesouhlasí se závěrem soudů obou stupňů o promlčení jejího nároku, přehlíží však, že tento závěr je podložen skutkovými okolnostmi, které slouží pro hmotněprávní posouzení věci. Obsahem dovolání jsou námitky, které se týkají nikoliv otázek právních, ale otázky skutkové, zda bylo či nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně o doručení žaloby soudu prvního stupně dne 10. 10. 2005. Nehledě k tomu, že dle razítka podatelny soudu prvního stupně byla žaloba doručena 28. 12. 2005 a že podle data uvedeného na žalobě byla žaloba sepsána 15. 10. 2005, námitky žalobkyně v dovolání naplňují dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., který v dovolání, jehož přípustnost může být dána jen podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., nelze úspěšně uplatnit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. dubna 2002, sp. zn. 20 Cdo 1986/2001, publikované v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 1164, ročník 2002).

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud ČR je proto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalované náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. července 2010

JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu