25 Cdo 1605/2004
Datum rozhodnutí: 14.10.2004
Dotčené předpisy: § 237 předpisu č. 99/1963Sb.




25Cdo 1605/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobců a) V. L., b) J. L., a c) L. V., proti žalované České republice Ministerstvu financí ČR, se sídlem v Praze 1, Letenská 15, zastoupené advokátem, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 23 C 14/2001, o dovolání žalobců a) a b) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. února 2004, č. j. 13 Co 8/2004-96, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 22. 8. 2003, č. j. 23 C 14/2001-51, zastavil řízení o zaplacení částky 200.000,- Kč žalobcům a) a b) a částky 100.000,- Kč žalobkyni c), zamítl žalobu s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobcům a) a b) částku 560.040,52 Kč s 19,5% úrokem z prodlení od 16. 6. 2003 do zaplacení a částku 1,854.677,60 Kč s 7,5% úrokem z prodlení od 1. 9. 2002 do zaplacení a aby byla povinna zaplatit žalobkyni c) částku 279.988,19 Kč s 19,5% úrokem z prodlení od 16. 6. 2003 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.



K odvolání žalobců Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 2. 2004, č. j. 13 Co 8/2004-96, rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ve vztahu k žalobcům a) a b) co do částek 150.252,63 Kč a 1,426.843,86 Kč s příslušenstvím a ve výroku o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobci a) a b) a žalovanou potvrdil, ve vztahu k žalobcům a) a b) co do částky 409.78,89 Kč s příslušenstvím a co do částky 427.833,74 Kč s příslušenstvím odvolací řízení zastavil, ve vztahu k žalobkyni c) rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil. Žalobcům a) a b) uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 20.790,- Kč a ve vztahu mezi žalobkyní c) a žalovanou rozhodl, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.



Proti výroku tohoto rozsudku o náhradě nákladů odvolacího řízení mezi žalobci a) a b) a žalovanou podali žalobci a) a b) dovolání. Namítají, že v řízení prokázali, že jim Úřad pro dohled nad družstevními záložnami (ÚDDZ) způsobil škodu tím, že se dopustil nesprávného úředního postupu, když nedodržoval zákon č. 87/1995 Sb., včas a účinně nevyužil svých pravomocí a nekontroloval činnost a hospodaření záložen. Uvádějí, že soudy obou stupňů žalobu řádně neprojednaly a neurčily viníka, který škodu způsobil. Poukazují na to, že se soudí o své peníze, o které přišli vinou ÚDDZ, nemohou s nimi nakládat od r. 1999 a nyní je potřebují. Podání žaloby nezavinili, zavinil je viník, který svým pochybením škodu způsobil. Navrhli, aby soud výrok rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo žalobcům a) a b) uloženo zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 20.790,- Kč, zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.



Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobami oprávněnými, věc posoudil a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).

Podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Podle ustanovení § 238 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto

a) o žalobě na obnovu řízení,

b) o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí ( § 235h odst. 1 věta druhá).

Podle ustanovení § 238a odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto

a) ve věci konkursu a vyrovnání,

b) o žalobě pro zmatečnost,

c) o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí,

d) ve věci zastavení výkonu rozhodnutí,

e) ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí,

f) o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí,

g) o povinnostech vydražitele uvedeného v § 336m odst. 2 (§ 336n) a v § 338za odst.2.

Podle ustanovení § 239 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo

a) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,

b) v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle § 107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2).

Podle ustanovení § 239 odst. 2 o. s. ř. je dovolání rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo

a) potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle § 104 odst. 1,

b) potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle § 107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2).

Podle ustanovení § 239 odst. 3 o. s. ř. je dovolání též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření (§ 75a).

V posuzovaném případě není přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. dána, neboť dovoláním napadený výrok rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, není rozhodnutím ve věci samé. Pojem věc sama je totiž právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně jako věc, která je tím předmětem, pro nějž se řízení vede. V řízení, v němž má být rozhodnut spor o právo mezi účastníky, kteří stojí proti sobě v postavení žalobce a žalovaného, je tedy za věc samu (v teorii se uvádí také věc hlavní) pokládán nárok uplatněný žalobou (§ 79 odst. 1 o. s. ř.), o němž má být v příslušném řízení věcně rozhodnuto (srov. R 61/1998). Rozhodnutím ve věci samé se tedy rozumí takové rozhodnutí soudu, jímž v tzv. řízení sporném na základě žaloby stanoví konkrétní práva a povinnosti účastníků vyplývající z žalobou uplatněného právního vztahu. Výrok o náhradě nákladů řízení, ačkoli může být obsažen v rozsudku, má povahu usnesení a je rozhodnutím, které věcně neřeší práva a povinnosti účastníků uplatněná žalobou, a není rozhodnutím o věci samé (srov. R 4/2003).

Dovolání není přípustné podle ustanovení § 238 a § 238a o. s. ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovaných. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení § 239 odst. 1, 2 a 3 o. s. ř., neboť nejde o žádný z případů v těchto ustanoveních upravených.

Dovolání tedy směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nebylo tak třeba zabývat se tím, že dovolatelé nejsou pro dovolací řízení zastoupeni advokátem ve smyslu ust. § 241 o. s. ř. (§ 241b odst. 2, věta za středníkem, o. s. ř.).

Dovolací soud proto dovolání odmítl podle § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o. s. ř.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalované náklady v dovolacím řízení nevznikly a žalobci a) a b) nemají s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu jeho nákladů právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. října 2004

JUDr. Marta Škárová, v. r.

předsedkyně senátu