25 Cdo 1562/2010
Datum rozhodnutí: 17.04.2013
Dotčené předpisy: § 420a odst. 1,2 obč. zák.




25 Cdo 1562/2010

ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce P. H. , zastoupeného Mgr. Zorou Martinovou, advokátkou se sídlem Praha 10, Petrohradská 13, proti žalovanému Ředitelství silnic a dálnic ČR , IČO 65993390, se sídlem Praha 4, Na Pankráci 546/56, zastoupenému JUDr. Ladislavem Břeským, advokátem se sídlem Praha 2, Botičská 1936/4, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 5 C 515/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2009, č.j. 39 Co 290/2009-203, takto:

I. Dovolání proti výroku rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2009, č.j. 39 Co 290/2009-203, o náhradě nákladů řízení, se odmítá.
II. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2009, č.j. 39 Co 290/2009-203, se zrušuje a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:

Žalobce se domáhal zaplacení částky 168.270,- Kč s příslušenstvím jako náhrady škody vzniklé na jeho rodinném domě a pozemku tím, že v důsledku stavební činnosti žalovaného došlo k poškození domu a ke ztrátě vody ve studni na pozemku.

Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 16. 3. 2009, č.j. 5 C 515/2005-181, uložil žalovanému zaplatit žalobci 168.270,- Kč s příslušenstvím, co do částky 931.730,- Kč s příslušenstvím řízení zastavil a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud zjistil, že následkem stavební činnosti (ražby průzkumné štoly) prováděné na stavbě silničního okruhu kolem Prahy tunelového úseku 514 Slivenec Lahovice od 5. 1. 2004 do 30. 11. 2004 byla znehodnocena vrtaná studna na pozemku žalobce č. 946/2 v k.ú. Velká Chuchle, když po vyražení průzkumné štoly došlo k výraznému poklesu hladiny vody ve studni a dne 5. 12. 2004 studna zcela vyschla, přičemž hodnota této ztráty činí 168.270,- Kč. Žalovaný, jenž je stavebníkem uvedené stavby, uzavřel smlouvu o dílo se společností Metrostav, a. s., jejímž předmětem byla ražba průzkumné štoly. Po právní stránce soud dovodil, že společnost Metrostav, a. s., je právnickou osobou, kterou žalovaný při realizaci uvedené stavby použil ve smyslu § 420 odst. 2 obč. zák., a proto za škodu odpovídá žalovaný a nikoli uvedená společnost jako subdodavatel.

K odvolání žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 12. 2009, č.j. 39 Co 290/2009-203, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu na zaplacení částky 168.270,- Kč s příslušenstvím zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud při posouzení pasivní věcné legitimace žalovaného nesouhlasil se závěrem, že pasivní legitimace žalovaného je založena ustanovením § 420 odst. 2 obč. zák., vyšel z ustanovení § 420a odst. 1 obč. zák. upravující objektivní odpovědnost, která postihuje každého, kdo svou provozní činností způsobí jinému škodu. Povinnost k náhradě škody podle odvolacího soudu stíhá provozovatele činnosti bez ohledu na to, že je vykonávána za účelem splnění závazku vůči třetí osobě (žalovanému), jako tomu bylo v daném případě. Vzhledem k tomu, že příčinou škody byla okolnost, že subdodavatel žalovaného při ražbě štoly poškodil věci ve vlastnictví žalobce, odvolací soud uzavřel, že škoda byla způsobena provozní činností tohoto subdodavatele, jenž za škodu odpovídá.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce do výroku o věci samé a do výroku o náhradě nákladů řízení dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a důvod dovolání spatřuje v nesprávném právním posouzení věci. Nesprávnost napadeného rozhodnutí shledává žalobce v tom, že odvolací soud při aplikaci ustanovení § 420a obč. zák. pro posouzení věcné legitimace žalovaného, nevycházel ze zřizovací listiny žalovaného, ale z poddodavatelských smluvních materiálů. Odkazuje na zřizovací listinu žalovaného, jeho právní povahu a předmět činnosti, z nichž dovozuje, že ke vzniku škody došlo v rámci přípravy a realizace výstavby silničního okruhu, jež spadá do předmětu činnosti žalovaného. Poukazuje též na skutečnost, že jediným investorem všech silničních a dálničních staveb v České republice je žalovaný, který je k tomu oprávněn zřizovací listinou Ministerstva dopravy ČR, z čehož podle dovolatele vyplývá, že jde o výkon provozní činnosti žalovaného, a tudíž je dána jeho odpovědnost podle § 420a obč. zák. Nesouhlasí též s povinností nahradit žalovanému náklady řízení před soudy obou stupňů a má za to, že v daném případě nastaly okolnosti zvláštního zřetele hodné pro jejich nepřiznání. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a přiznal mu náhradu nákladů dovolacího řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 odst. 1 a 4 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání, pokud směřuje do měnícího výroku rozsudku odvolacího soudu, je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., v části směřující proti výroku o nákladech řízení přípustné není.

Nákladový výrok, ač je součástí rozsudku, má povahu usnesení, jímž se nerozhoduje o věci samé, proto dovolání proti němu není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. a jeho přípustnost nezakládá ani žádné z dalších ustanovení občanského soudního řádu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Z tohoto důvodu Nejvyšší soud dovolání v této části odmítl podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř.

Podle § 420 odst. 2 obč. zák. škoda je způsobena právnickou osobou, anebo fyzickou osobou, když byla způsobena při jejich činnosti těmi, které k této činnosti použili. Tyto osoby samy za škodu takto způsobenou podle tohoto zákona neodpovídají; jejich odpovědnost podle pracovněprávních předpisů není tím dotčena.

Ustanovení § 420 odst. 2 obč. zák. dopadá na případy, kdy konkrétní činnost, při níž vznikla škoda, nevykonává právnická či fyzická osoba sama, nýbrž prostřednictvím jiných osob, které zaměstnává nebo jejichž práci využívá např. na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr; tehdy za škodu neodpovídají osoby, které svým jednáním škodu přímo způsobily, nýbrž právnická či fyzická osoba, která je ke své činnosti využila; v jejich vzájemném vztahu se pak může uplatnit odpovědnost podle pracovněprávních předpisů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2004, sp. zn. 25 Cdo 1829/2003). Odvolací soud správně uvedl, že o takový případ se v posuzované věci nejedná.

Podle § 420a odst. 1 obč. zák. každý odpovídá za škodu, kterou způsobí jinému provozní činností. Podle odst. 2 tohoto ustanovení škoda je způsobena provozní činností, je-li způsobena: a) činností, která má provozní povahu, nebo věcí použitou při činnosti, b) fyzikálními, chemickými, popřípadě biologickými vlivy provozu na okolí, c) oprávněným prováděním nebo zajištěním prací, jimiž je způsobena jinému škoda na nemovitosti nebo je mu podstatně ztíženo nebo znemožněno užívání nemovitosti.

Odvolací soud tak správně uvedl, že poškozený při uplatňování svého nároku nemusí dokazovat porušení konkrétní právní povinnosti na straně provozovatele, ale jen to, že škoda byla vyvolána povahou provozní činnosti; provozovatel se zároveň odpovědnosti nemůže zprostit tím, že by dokázal, že škodu nezavinil, ani poukazem na to, že provozní činnost vykonával jako zhotovitel pro osobu odlišnou od poškozeného, neboť ustanovení § 420a odst. 1 obč. zák. za osobu povinnou k náhradě škody označuje každého, kdo svou provozní činností způsobí jinému škodu.

Nejvyšší soud v řadě rozhodnutí (např. v rozsudcích ze dne 29. 10. 2007, sp. zn. 25 Cdo 3095/2005, nebo ze dne 22. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2102/2002, uveřejněných v Souboru pod C 5508 a C 1852) Nejvyšší soud formuloval obecný závěr, že není zákonného důvodu vylučovat odpovědnost jednoho subjektu jen proto, že za tutéž škodu odpovídá či může odpovídat též jiný subjekt, a není tak vyloučena jejich společná a nerozdílná odpovědnost. Provozovatel provozní činnosti odpovídá za škodu touto činností způsobenou, bez ohledu na to, zda provádí tuto činnost sám či zda ji provádí prostřednictvím jiné osoby, jíž provedení činnosti smluvně zadal. Tím sice není vyloučena odpovědnost toho, kdo konkrétní práci pro provozovatele činnosti provedl, pokud škoda byla vyvolána přímo povahou jeho provozní činnosti, avšak provozovatel činnosti se nemůže své odpovědnosti vůči třetím osobám zprostit poukazem na to, že k vlastnímu provedení práce si sjednal nějaký další subjekt, který práci pro něj provedl.

V posuzovaném případě vyšel odvolací soud ze zjištění, že mezi žalovaným a společností Metrostav, a. s., byly uzavřeny smlouvy o provedení veřejné zakázky silničního okruhu kolem Prahy, stavby 514 průzkumné štoly pro tunel, a dovodil, že podle ustanovení § 420a odst. 1, 2 obč. zák. za škodu odpovídá zhotovitel, tj. Metrostav, a.s., který ražbu průzkumné štoly fakticky prováděl. Z toho však ještě nevyplývá, že je vyloučena odpovědnost žalovaného jakožto objednatele stavby.

Odvolací soud se v daném případě omezil na závěr, že provozní činnost fakticky prováděla společnost Metrostav, a. s., konstatoval, že žalovaný byl objednatelem stavebních prací, z čehož bez dalšího dovodil, že žalovaný není pasivně legitimován, aniž by se zabýval otázkou, zda žalovaný je provozovatelem činnosti, z níž vznikla škoda a k jejímuž provedení si smluvně zjednal zhotovitele společnost Metrostav, a. s. Dovolatel v této souvislosti důvodně namítá, že ačkoli odvolací soud správně uvedl, že předmět činnosti žalovaného, jenž je významný pro posouzení otázky, zda škoda byla způsobena provozní činností žalovaného, je vymezen především ve zřizovací listině, jejím obsahem se nezabýval. Takové právní posouzení věci je neúplné a tedy nesprávné.

Dovolání bylo shledáno opodstatněným, proto Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu podle § 243b odst. 1 věty za středníkem o. s. ř. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta první o. s. ř.).

Právní názor dovolacího soudu je pro další řízení závazný. V novém rozhodnutí o věci soud rozhodne o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. dubna 2013

JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu