25 Cdo 1551/2012
Datum rozhodnutí: 12.06.2013
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.




25 Cdo 1551/2012


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně A. Š. , zastoupené JUDr. PhDr. Oldřichem Choděrou, advokátem se sídlem v Praze 2, Jugoslávská 12, proti žalovanému V. H. , zastoupenému JUDr. Ladislavou Lebedovou, advokátkou se sídlem v Ledči nad Sázavou, Husovo náměstí 65, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 8 C 168/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. 6. 2011, č. j. 17 Co 40/2011-534, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 11.422,40 Kč k rukám JUDr. Ladislavy Lebedové, advokátky se sídlem v Ledči nad Sázavou, Husovo náměstí 65, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
O d ů v o d n ě n í :


Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 6. 6. 2011, č. j. 17 Co 40/2011-534, potvrdil rozsudek ze dne 29. 6. 2010, č. j. 8 C 168/2006-466, jímž Okresní soud v Havlíčkově Brodě zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 205.146,- Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu; odvolací soud rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení. Neshledal důvodným nárok žalobkyně na náhradu škody, která jí měla vzniknout na domě v důsledku stavebních úprav prováděných žalovaným na sousedním objektu. Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že i když žalovaný během roku 2004 prováděl venkovní úpravy kolem svého domu, ze znaleckých posudků znaleckého ústavu Qualiform, a.s., a STAVEXIS, s.r.o., shodně vyplývá, že příčina současného stavu objektu žalobkyně není výlučně jen jedna, že za hlavní příčiny poškození jejího domu lze označit nadměrně opotřebené nosné konstrukce objektu, nadměrnou vlhkost zdiva, nefunkčnost hydroizolace, lokální závady vnitřní kanalizace, a že stavební úpravy terénu provedené žalovaným nejsou podstatnou a rozhodující příčinou současného stavu nemovitosti žalobkyně.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., a podává je z důvodu nesprávného právního posouzení věci a vad řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Otázku zásadního právního významu shledává v nutnosti označení nových tvrzení jakožto nových žalobních tvrzení, ke kterým by měl soud v rámci řízení přihlédnout . Vytýká odvolacímu soudu, že nesprávně hodnotil některé svědecké výpovědi, a nesouhlasí se závěry znaleckých posudků, které nevzaly v úvahu tvrzení žalobkyně, že k poškození domu došlo v průběhu jednoho roku, nikoli delšího časového období, a jsou proto v některých částech chybné. Dovolatelka navrhuje provedení důkazu zprávou společnosti ARCADIS Geotechnika, a. s., ze dne 15. 8. 2011 a požaduje, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Ve vyjádření k dovolání se žalovaný ztotožnil se závěrem odvolacího soudu, že není dána jeho odpovědnost, jelikož ke vzniku škody na straně žalobkyně nedošlo v důsledku jeho jednání. Žalobkyní uplatňované dovolací důvody označil za nezpůsobilé založit přípustnost dovolání, neboť se týkají pouze skutkového stavu a volného hodnocení důkazů; navrhl proto, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, případně zamítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), směřuje však proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Podle § 237 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [(písm. a)], jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [(písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [(písm. c)].

Předpoklady přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. a), b) o.s.ř. splněny nejsou, zbývá posoudit přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Toto ustanovení bylo nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, zrušeno uplynutím dne 31. 12. 2012, do té doby však bylo součástí právního řádu, a je tedy pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. 12. 2012 nadále použitelné (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11).

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).

Řídí-li se přípustnost dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ustanovením § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., je dovolání přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají srov. § 241a odst. 3 o.s.ř.) a současně se musí jednat o právní otázky zásadního významu.

V řízení o náhradu škody je žalobce (poškozený) povinen tvrdit a prokázat splnění všech podmínek odpovědnosti za škodu ve smyslu ustanovení § 420 odst. 1 obč. zák. (s výjimkou zavinění, které se předpokládá). Závěr odvolacího soudu, že žalobkyni nelze přiznat požadované plnění, pokud neprokázala vznik škody v příčinné souvislosti s jednáním žalovaného, je v souladu s ustálenou judikaturou (srov. např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2004, sp. zn. 25 Cdo 1409/2003, nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1394/2007, uveřejněného pod č. 59/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí odvolacího soudu spatřuje dovolatelka především v nesprávném hodnocení důkazů, resp. v tom, že skutková zjištění učiněná z předložených znaleckých posudků neodpovídají jejím tvrzením. Pokud tedy nesouhlasí se závěrem, že ke vzniku škody na její nemovitosti nedošlo v příčinné souvislosti s terénními úpravami provedenými žalovaným, nesouhlasí se skutkovým závěrem učiněným na základě dokazování a vznáší námitky či připomínky k hodnocení důkazů při zjišťování vzniku tvrzené škody a jejích příčin; je tedy zřejmé, že v tomto směru dovolatelka napadá nikoliv právní, nýbrž skutkový závěr soudu, který je výsledkem hodnocení důkazů provedených v řízení. Pochybení při hodnocení důkazů projevující se rozporem skutkových zjištění s obsahem konkrétních důkazů, popř. pominutí skutečností z provedených důkazů vyplývajících, však lze namítat toliko prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 3 o.s.ř. Tento dovolací důvod je uplatnitelný pouze v případě dovolání přípustného podle § 237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§ 241a odst. 3 o.s.ř.) a přípustnost dovolání nezakládá; pro přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. jsou relevantní pouze v dovoláním napadeném rozhodnutí řešené právní otázky (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).

Navrhuje-li dovolatelka provedení dalšího důkazu (zprávy společnosti ARCADIS Geotechnika, a. s.), přehlíží, že v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy (§ 241a odst. 4 o.s.ř.) a dokazování provádí dovolací soud jen k prokázání důvodů dovolání (§ 243a odst. 1 o.s.ř.), proto je-li jediným způsobilým dovolacím důvodem nesprávné právní posouzení věci, je dokazování z povahy věci vyloučeno.

V dané věci tedy nebyly shledány předpoklady přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., proto Nejvyšší soud dovolání žalobkyně podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 a § 151 odst. 2 věty první před středníkem o.s.ř.; s ohledem na výsledek dovolacího řízení má žalovaný právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Vzhledem k nálezu Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, ve věci návrhu na zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších vyhlášek, vyhlášeném dne 7. 5. 2013 pod č. 116/2013 Sb., postupoval dovolací soud podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále též jen advokátní tarif ). Výše odměny za zastoupení advokátem za 1 úkon právní služby vyjádření k dovolání (§ 11 odst. 1 písm. k/ advokátního tarifu) byla vypočtena z tarifní hodnoty určené podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu (205.146,- Kč) na výsledných 9.140,- Kč (§ 7 bod 6. advokátního tarifu); žalovanému kromě toho náleží paušální částka náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, to vše pak s přičtením DPH ve výši 21 % činí celkem 11.422,40 Kč.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon.

V Brně dne 12. června 2013

JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu