25 Cdo 1508/2003
Datum rozhodnutí: 31.07.2003
Dotčené předpisy: § 238a odst. 1 písm. e) předpisu č. 99/1963Sb.




25 Cdo 1508/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce H. E. M., zastoupeného advokátem, proti žalovanému M. C., spol. s r. o., za vedlejšího účastenství Č. p., o zaplacení 1.519,15 DEM s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 15 C 117/99, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. února 2002, č. j. 20 Co 86/2002, 20 Co 101/2002 - 64, t a k t o :

I. Dovolání se z a m í t á.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 23. 11. 2000, č. j. 15 C 117/99 - 47, zamítl žalobu o zaplacení 1.519,15 DEM s 12 % úrokem z prodlení od 1. 7. 1999 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Odvolání žalobce proti tomuto rozsudku bylo usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 18. 4. 2001, č. j. 15 C 117/99 - 56, odmítnuto pro opožděnost (§ 208 odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2001).

K odvolání žalobce proti rozsudku i usnesení soudu prvního stupně Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. 2. 2002, č. j. 20 Co 86/2002, 20 Co 101/2002 - 64, usnesení obvodního soudu ze dne 18. 4. 2001, č. j. 15 C 117/99 - 56, zrušil, odvolání žalobce proti rozsudku tohoto soudu ze dne 23. 11. 2000, č. j. 15 C 117/99 - 47, podle § 218 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2000, odmítl jako opožděné a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vycházel z bodu 15., hlavy I., části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb. a dovodil, že byl-li rozsudek soudu prvního stupně vydán před 1. 1. 2001, nebyla k rozhodnutí o pozdě podaném odvolání dána funkční příslušnost obvodního soudu a řízení proto trpí vadou podle § 221 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. Při posuzování včasnosti podaného odvolání městský soud vycházel ze zjištění, že rozsudek soudu prvního stupně, proti němuž odvolání směřuje, byl zástupci žalobce doručen ve smyslu ustanovení § 47 odst. 2 (§ 48 odst. 3, § 49 odst. 1 o. s. ř.) dne 2. 1. 2001. Odvolání adresované Městskému soudu v Praze bylo podáno k poštovní přepravě dne 22. 2. 2001, ačkoliv lhůta k podání odvolání uplynula marně dne 18. 1. 2001. Tvrzení žalobce, jimiž v odvolání zpochybňoval postup orgánu provádějícího doručování, že v době doručování písemnosti se zástupce žalobce nezdržoval v místě doručování, tj. v sídle advokátní kanceláře, neboť od 18. 12. 2000 do 8. 1. 2001 čerpal dovolenou, stejně jako i ostatní zaměstnanci advokátní kanceláře, a že budova této kanceláře byla po tuto dobu uzavřena, považoval odvolací soud za neprokázaná a účelová, včetně tvrzení o ujednání s poštou, že zásilky za uvedené období budou advokátní kanceláři doručovány 8. 1. až 9. 1. 2001.

Proti výroku usnesení odvolacího soudu, jímž odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně bylo odmítnuto, podal žalobce dovolání, v němž namítá, že řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť odvolací soud nepostupoval v souladu s ust. § 120 o. s. ř., když neprovedl navržený důkaz. Dovolatel poukazuje na to, že svá tvrzení o čerpání dovolené opíral o listinu - přípis adresovaný Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi ze dne 30. 11. 2000, v němž soud požádal o odročení jednání, které bylo u tohoto soudu nařízeno na 19. 12. 2000, z toho důvodu, že od 18. 12. 2000 nastupuje dovolenou. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobce se v době doručování rozsudku soudu prvního stupně nezdržoval na adrese doručování, tj. v sídle advokátní kanceláře, nebyl mu rozsudek soudu prvního stupně náhradním způsobem doručen. Dovolatel navrhl, aby usnesení odvolacího soudu bylo v napadeném výroku zrušeno a věc mu byla v tomto rozsahu vrácena k dalšímu řízení.

Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000).

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou (§ 240 o. s. ř.), řádně zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.) a že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podle ustanovené § 238a odst. 1 písm. e/ o. s. ř. dovolání přípustné, přezkoumal podle § 242 o. s. ř. usnesení odvolacího soudu v napadeném výroku a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.

Podle § 49 odst. 1 věta první o. s. ř. má-li účastník zástupce s plnou mocí pro celé řízení, doručuje se písemnost pouze tomuto zástupci. Podle § 48 odst. 3 o. s. ř. písemnosti určené advokátu mohou být doručovány také advokátním koncipientům a jiným pracovníkům, kteří jsou u advokáta pracovně činní a byli jím pověřeni přijímáním zásilek.

Podle ust. § 47 odst. 2 o. s. ř. nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, uvědomí jej doručovatel vhodným způsobem, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení. Zůstane-li i nový pokus o doručení bezvýsledným, uloží doručovatel písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.

Podle ustanovení § 204 odst. 1 o. s. ř. se odvolání podává do patnácti dnů od doručení rozhodnutí u soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje. Podle ustanovení § 57 odst. 3 o. s. ř. je lhůta zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit.

Podle § 218 odst. 1 písm.a/ o. s. ř. odvolací soud odmítne odvolání, které bylo podáno opožděně.

Soud prvního stupně zcela správně doručoval rozsudek soudu prvního stupně ze dne 23. 11. 2000, č. j. 15 C 117/99 - 47, zástupci žalobce prostřednictvím pošty do vlastních rukou (§ 47 odst. 1, 49 odst. 1 věta první o. s. ř.).

Jak vyplývá z obsahu spisu (z doručenky od rozsudku), první pokus doručovatele dodací pošty o doručení zásilky zástupci žalobce byl učiněn 27. 12. 2000, kdy byla zanechána výzva, druhý pokus pak dne 28. 12. 2000; toho dne byla písemnost uložena na poště a zanecháno oznámení o uložení zásilky. Zástupce žalobce převzal rozsudek soudu prvního stupně fakticky až po opakovaném doručování dne 9. 2. 2001.

V dovolání je zpochybňován postup orgánu provádějícího doručování, který uložil na poště zásilku (rozsudek soudu prvního stupně).

Tzv. náhradní doručení předpokládá splnění podmínky, že se adresát v místě doručení skutečně zdržuje. Pokud by závěr pošty v tomto směru nebyl správný, neboť adresát prokázal opak, doručení by nebylo účinné.

Okolnost, že zástupce žalobce se v době doručování zásilky v místě doručování, tj. v sídle jeho advokátní kanceláře, nezdržoval, namítal žalobce již v odvolacím řízení. Ke svému tvrzení, že od 18. 12. 2000 do 8. 1. 2001 čerpal jeho zástupce i ostatní pracovníci advokátní kanceláře dovolenou, že budova této kanceláře byla po uvedenou dobu uzavřena a že s poštou bylo dohodnuto doručování veškerých písemností až na 8. 1. až 9. 1. 2001, předložil žalobce spolu s odvoláním listinný důkaz - fotokopii omluvy, včetně podacího lístku, kterou dne 30. 11. 2000 zaslal zástupce žalobce Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi, v níž se uvádí : Vážená paní předsedkyně senátu, touto cestou žádám ve smyslu § 119 o. s. ř. o odročení nařízeného jednání na 19. 12. 2000. Dne 18. 12. 2000 nastupuji dovolenou, proto se výše uvedeného jednání, bohužel, nemohu účastnit . Tento důkaz měl tedy odvolací soud k dispozici a dospěl-li k závěru, že žalobce neprokázal, že nebyl dodržen postup při doručování zásilky (rozsudku soudu prvního stupně) oproti údajům uvedeným v doručence, stejně jako svá tvrzení o čerpání dovolení a o ujednání s poštou, jde - za stavu, kdy ani v dovolacím řízení žalobce k prokázání důvodů dovolání provedení dalších důkazů nenavrhl - o závěr správný, neboť jednak okolnosti tvrzené v odvolání i v dovolání se z této listiny (jež se navíc týká jiného soudního řízení) nepodávají, a kromě toho žádost o odročení jednání v jiné věci ani není způsobilá k prokázání žalobcových tvrzení.

Dovolací soud proto dovolání žalobce zamítl (§ 243b odst. 1, věta před středníkem o. s. ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá právo na náhradu nákladů a ostatním účastníkům v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. července 2003

JUDr. Olga Puškinová,v.r.

předsedkyně senátu