25 Cdo 1487/2002
Datum rozhodnutí: 18.12.2003
Dotčené předpisy: § 42 předpisu č. 40/1964Sb.




25 Cdo 1487/2002

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Marty Škárové a JUDr. Olgy Puškinové v právní věci žalobce J. U., zastoupeného advokátem, proti žalovanému JUDr. A. T., za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného K., p., a. s., o zaplacení 537.549,- Kč, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 8 C 355/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. června 2002, č. j. 8 Co 974/2002-193, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 6. 2002, č. j. 8 Co 974/2002-193, a rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 27. 11. 2001, č. j. 8 C 355/99-170, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Jindřichově Hradci k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se domáhal náhrady škody ve výši 537.549,- Kč, jež mu měla vzniknout v důsledku absolutní neplatnosti smlouvy o převodu obchodního podílu sepsané žalovaným. Škoda sestává z částky 500.000,- Kč, kterou měl žalobce podle smlouvy obdržet od bývalého společníka, a z částky 37.549,- Kč, kterou musel vynaložit na nákladech neúspěšného soudního řízení o zaplacení uvedené částky.

Okresní soud v Jindřichově Hradci rozsudkem ze dne 5. 9. 2000, č. j. 8 C 355/99-92, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 537.549,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobce byl od roku 1993 spolu se S. Č. společníkem a jednatelem společnosti A. Č. U., spol. s r.o. Poté, co se v roce 1996 rozhodli společné podnikání ukončit, žalovaný jako advokát sepsal smlouvu o převodu obchodního podílu ze dne 21. 3. 1996, kterou se S. Č. zavázal zaplatit žalobci za obchodní podíl ve společnosti celkem 500.000,- Kč ve splátkách. Žalobci však tuto částku nezaplatil a Krajský obchodní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 18. 6. 1997, č. j. 12 Cm 73/97-38, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 3. 1998, č. j. 7 Cmo 548/97-55, žalobu o zaplacení dvou splátek z uvedené částky zamítl s odůvodněním, že smlouva nemá zákonné náležitosti a je od samého počátku absolutně neplatná pro absenci prohlášení nabyvatele ze smlouvy o převodu obchodního podílu, že přistupuje ke společenské smlouvě nebo ke stanovám (§ 115 obch. zák.). Soud dovodil, že žalovaný při vyhotovení listin o zániku obchodní společnosti a převodu části obchodního podílu měl podle zákona o advokacii a pravidel profesionální etiky důsledně dbát, aby ani jedna ze stran neutrpěla újmu; jestliže však z nedbalosti nezahrnul do smlouvy o převodu obchodního podílu náležitosti vyžadované obchodním zákoníkem s důsledkem absolutní neplatnosti této smlouvy, je dána příčinná souvislost mezi jeho jednáním a vznikem škody (§ 420 obč. zák.) na straně žalobce, jehož spoluzavinění prokázáno nebylo. Žalovaný se nevyvinil ani ve smyslu ustanovení § 420 odst. 3, neboť v tomto směru neunesl důkazní břemeno.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 11. 1. 2001, č. j. 8 Co 2939/2000-117, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Vytkl soudu prvního stupně nedůsledné hodnocení jednotlivých důkazů a jejich vzájemných souvislostí, zejména plné moci ze dne 21. 3. 1996, kterou právnická osoba A. Č. U., s. r. o., zmocnila žalovaného, aby společnost zastupoval ve věci zápisu v obchodním rejstříku, nikoliv k sepisu smlouvy o převodu obchodního podílu. Protože žalovaný nově předložil plnou moc ze dne 7. 3. 1996, kterou mu udělil S. Č. k jednání a sepisu smlouvy o převodu obchodního podílu ve jmenované společnosti, a příkazní smlouvu mezi týmiž subjekty stejného data, uložil odvolací soud soudu prvního stupně, aby se zabýval otázkou, zda a mezi kým došlo k případnému porušení právních povinností. Odvolací soud též uložil soudu prvního stupně, aby se dále zabýval možným spoluzaviněním žalobce a zkoumal i možnosti snížení náhrady škody.

Okresní soud v Jindřichově Hradci rozsudkem ze dne 27. 11. 2001, č. j. 8 C 355/99-170, žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Po doplnění dokazování vyšel ze zjištění, že v roce 1996 vyvrcholily spory mezi oběma společníky a byla vedena řada jednání za účelem právního uspořádání, při nichž v zastoupení S. Č. vystupoval žalovaný (na základě plné moci a příkazní smlouvy ze dne 7. 3. 1996) a v zastoupení žalobce JUDr. T. V. (zastoupení obou společníků jedním advokátem nepřicházelo v úvahu, neboť jejich zájmy při převodu obchodního podílu byly ve výrazném rozporu). Žalovaný na základě zmocnění uděleného S. Č. sepsal dne 21. 3. 1996 smlouvu o převodu části obchodního podílu, kterou oba společníci podepsali dne 22. 3. 1996. Žalobce obsah smlouvy konzultoval s JUDr. V., jímž byl informován o tom, že smlouva musí obsahovat i prohlášení o přistoupení nabyvatele obchodního podílu ke společenské smlouvě. Soud prvního stupně vyloučil odpovědnost žalovaného za případnou škodu podle § 24 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve vztahu k žalobci s odůvodněním, že vztah advokáta a klienta byl založen dne 7. 3. 1996 pouze mezi žalovaným a S. Č. Na vztah mezi žalobcem a žalovaným dopadá ustanovení § 420a obč. zák., neboť provozování advokacie je činností, k níž je zapotřebí zvláštního veřejnoprávního oprávnění v podobě členství v advokátní komoře. Odpovědnost za škodu způsobenou provozní činností je objektivní (bez ohledu na zavinění), muselo by ovšem být bez pochyb, že se na vzniku škody žalobce vlastním jednáním nepodílel. V daném případě však bylo prokázáno, že po konzultaci s JUDr. V. žalobce měl vědomost o tom, že smlouva má obsahovat prohlášení nabyvatele o přistoupení ke společenské smlouvě. Soud v této souvislosti nepovažoval za rozhodné, zda JUDr. V. byl v daný okamžik od žalobce vybaven plnou mocí, ale pokud žalobce smlouvu podepsal, projevil tím svoji vůli (smlouvu právě v této podobě podepsat), jde tedy o úkon žalobcem učiněný a jeho vlastní jednání pak žalovaného ve smyslu ustanovení § 420a odst. 3 obč. zák. zbavuje odpovědnosti k náhradě škody.



K odvolání žalobce Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 13. 6. 2002, č. j. 8 Co 974/2002-193, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, zejména z toho, že žalovaný jednal při podpisu smlouvy o převodu části obchodního podílu ze dne 21. 3. 1996 pouze jako zástupce S. Č. a že tato smlouva byla shledána neplatnou z důvodu absence prohlášení o přistoupení ke společenské smlouvě podle § 115 obch. zák. Odpovědnostní vztah posoudil odvolací soud podle ustanovení § 420 obč. zák., nikoliv podle ustanovení § 420a obč. zák., které dopadá na případy charakterizované určitou provozní činností (zejména průmyslovou, která vykonává na své okolí vliv různými emisemi), jíž není činnost advokáta. Žalovaný sepisem smlouvy, která byla následně shledána absolutně neplatnou, porušil svou povinnost podle zákona č. 128/1990 Sb., o advokacii, účinného do 30. 6. 1996. Učinil tak v zastoupení S. Č. s tím, že návrh smlouvy byl předložen žalobci jako oblátovi; jestliže však bylo plně na žalobci, zda návrh takové smlouvy přijme (§ 43a odst. 1 obč. zák.) a zda k uzavření této smlouvy dojde či nikoliv, pak ke vzniku žalobcem tvrzené škody podle názoru odvolacího soudu nedošlo sepisem návrhu smlouvy (tj. jednáním žalobce), nýbrž přijetím tohoto návrhu žalobcem. Nebyla tak naplněna podmínka potřebná pro vznik nároku na náhradu škody, a to příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného a vznikem škody. Existenci a výši případné škody pak už odvolací soud nezkoumal s ohledem na důsledek neplatnosti smlouvy, tedy obnovení účasti žalobce ve společnosti.



Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. s tím, že otázka odpovědnosti advokáta za škodu způsobenou při výkonu advokacie podle obecných předpisů má po právní stránce zásadní význam. Namítá, že odvolací soud po právní stránce vyřešil nesprávně otázku příčinné souvislosti mezi jednáním žalovaného a vznikem škody [§ 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.], jestliže dovodil, že ke vzniku škody nedošlo sepisem návrhu smlouvy, nýbrž přijetím tohoto návrhu žalobcem. Takový názor by pak vedl k závěru, že každý, kdo podepíše návrh smlouvy, která se později ukáže být absolutně neplatnou, si podpisem smlouvy sám způsobí vzniklou škodu. Žalobce jednal v dobré víře v profesionální kvality žalovaného, o čemž byl utvrzen tím, že rejstříkový soud přijal právní úkon připravený žalovaným a provedl výmaz osoby žalobce z obchodního rejstříku. Dovolatel upozorňuje, že žalobu založil na odpovědnosti žalovaného za škodu v příčinné souvislosti s nekvalitním poskytnutím právní služby, avšak odvolací soud se protiprávním jednáním žalovaného, který porušil přinejmenším ustanovení § 16 odst. 2 a § 17 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, tím, že jako zástupce jedné strany zpracoval text smlouvy v rozporu s § 115 obch. zák., vůbec nezabýval. Podle dovolatele pak žalovaný v průběhu řízení neprokázal, že vzniku škody nemohl zabránit ani vynaložením veškerého úsilí, které na něm bylo možné požadovat; měl to být především žalovaný, který jako advokát poté, co bylo zjištěno, že jím vyhotovená smlouva je neplatná, měl navrhnout a podniknout kroky, aby vzniku škody zabránil. Dovolatel proto navrhl, aby byl rozsudek odvolacího soudu zrušen.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř., je i důvodné.

Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., které dovolatel uplatnil jako dovolací důvod, může spočívat v tom, že soud na správně zjištěný skutkový stav aplikoval nesprávný právní předpis nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil.

Vzhledem k tomu, že předmětná smlouva (její návrh) byla sepsána žalovaným dne 21. 3. 1996, posuzoval odvolací soud odpovědnost žalovaného za škodu způsobenou v souvislosti s výkonem advokacie správně podle zákona č. 128 /1990 Sb., o advokacii, účinného do 30. 6. 1996. V souladu s ustanovením § 22 odst. 1 věty první tohoto zákona, podle nějž advokát odpovídá klientovi za škodu, kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem advokacie, též správně vyloučil odpovědnost žalovaného vůči žalobci, který (jak vyplývá ze skutkových zjištění, k nimž není v dovolání vznášeno námitek) nebyl při tomto úkonu právní pomoci jeho klientem. Důvodně se tedy odvolací soud zabýval odpovědností žalovaného za škodu podle obecné úpravy vyplývající z občanského zákoníku.

Podle ustanovení § 42 obč. zák. vznikne-li pro neplatnost právního úkonu škoda, odpovídá se za ni podle ustanovení tohoto zákona o odpovědnosti za škodu.

Důsledkem absolutní neplatnosti smlouvy je (vedle případné vzájemné restituční povinnosti účastníků podle § 457 obč. zák.) odpovědnost toho, komu lze přičíst zavinění na způsobení neplatnosti smlouvy, za škodu, která v důsledku neplatnosti vznikla. Jde o obecnou odpovědnost za škodu způsobenou zaviněným protiprávním úkonem, jejíž předpoklady vyplývají z § 420 obč. zák. Porušením právní povinnosti ve smyslu tohoto ustanovení a tedy jedním ze základních předpokladů odpovědnosti za škodu, je i jednání v rozporu s ustanovením § 415 obč. zák., které ukládá povinnost každému postupovat vzhledem ke konkrétním okolnostem tak, aby nezavdal příčinu ke vzniku škody. O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem protiprávního jednání žalovaného; byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává.

Podle ustanovení § 441 obč. zák. byla-li škoda způsobena také zaviněním poškozeného, nese škodu poměrně; byla-li škoda způsobena výlučně jeho zaviněním, nese ji sám.

Toto ustanovení se vztahuje na případy, kdy škoda způsobená poškozenému není v plném rozsahu výsledkem jednání škůdce, nýbrž se na jejím vzniku částečně či zcela podílelo jednání samotného poškozeného. I na straně poškozeného musí být splněny základní podmínky odpovědnosti (§ 420 obč. zák.), a to protiprávní jednání, vznik škody a příčinná souvislost mezi nimi, přičemž zavinění se předpokládá. Odpovědnost škůdce je pak omezena v rozsahu, v němž protiprávní jednání poškozeného bylo v příčinné souvislosti se vznikem škody, tj. v němž vznikla škoda též následkem protiprávního úkonu poškozeného.

Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dovodil, že škodu si způsobil žalobce sám, neboť přes svou vědomost o tom, že žalovaným vypracovaná a jemu předložená smlouva o převodu obchodního podílu neobsahuje prohlášení nabyvatele o přistoupení ke společenské smlouvě, návrh smlouvy podepsal; v této okolnosti soud spatřoval nedostatek příčinné souvislosti mezi jednáním žalovaného a vznikem škody. Je tedy zřejmé, že zohlednil pouze jednání samotného žalobce při uzavírání předmětné smlouvy, aniž přihlédl k tomu, že návrh neplatné smlouvy připravil žalovaný, a že tedy neaplikoval ustanovení § 42 ve spojení s ustanovením § 441 obč. zák. správně. Protože smlouva o převodu obchodního podílu je dvoustranným právním úkonem, jejíž vznik je podmíněn dvěma jednostrannými právními úkony - jak převodce tak nabyvatele, a také proto, že prevenční povinnost podle § 415 obč. zák. platí pro každého, nelze a priori vyloučit zaviněné protiprávní jednání převodce (jedné smluvní strany), případně toho, kdo za něj jednal, při uzavření neplatné smlouvy. Jelikož pouze za součinnosti obou smluvních stran může dojít k uzavření - byť neplatné - smlouvy, nelze brát v úvahu jen jednání jedné ze smluvních stran, nýbrž je třeba zvažovat míru účasti obou smluvních stran na způsobení neplatnosti smlouvy. To platí i v případě, že za jednu smluvní stranu jedná a neplatnou smlouvu vypracuje advokát, který svému klientovi odpovídá za škodu podle předpisů o advokacii; vzhledem k dikci ustanovení § 42 obč. zák., která okruh povinných subjektů neomezuje na smluvní strany, nýbrž počítá s tím, že odpovědnost nese kdokoliv, komu lze přičíst zavinění na způsobení neplatnosti smlouvy, není vyloučena odpovědnost advokáta vůči druhé smluvní straně, kterou nezastupoval, a to samozřejmě při splnění všech podmínek odpovědnosti za škodu.

Pokud bude prokázáno, že žalobci v důsledku neplatnosti smlouvy o převodu obchodního podílu vznikla škoda (odvolací soud se vzhledem ke svému závěru o nedostatku příčinné souvislosti touto podmínkou odpovědnosti za škodu nezabýval), je třeba posuzovat porušení povinností při jejím uzavření nejen na jeho straně, nýbrž též na straně žalovaného. Protiprávní úkon je totiž předpokladem jak odpovědnosti žalovaného za škodu podle § 420 a násl. obč. zák., tak spoluúčasti žalobce na vzniku škody podle § 441 obč. zák. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1097/2002, publikovaný v časopise Soudní judikatura, sešit 9/2003, pod č. 147/2003).

Ze všech těchto důvodů je zřejmé, že dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. je naplněn, dovolací soud proto rozsudek odvolacího soudu zrušil (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem o.s.ř.). Protože důvod, pro který byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, byl i tento rozsudek zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.).

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. prosince 2003

JUDr. Petr V o j t e k, v. r.

předseda senátu