25 Cdo 1475/2011
Datum rozhodnutí: 30.11.2012
Dotčené předpisy: § 420 obč. zák., § 421a obč. zák.




25 Cdo 1475/2011

ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně M. N. , zastoupené JUDr. Františkem Steidlem, advokátem se sídlem v Klatovech, Randova 204, proti žalované Klatovské nemocnici, a.s. , se sídlem v Klatovech 2, Plzeňská 569, IČO 26360527, zastoupené JUDr. Pavlem Roubalem, advokátem se sídlem v Plzni, Mikulášská 9, za účasti Kooperativa pojišťovny, a.s., Vienna Insurance Group, se sídlem v Praze 8, Pobřežní 665/21, IČO 47116617, jako vedlejší účastnice na straně žalované, o zaplacení 126.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 7 C 342/2008, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 16. listopadu 2010, č. j. 11 Co 398/2010-100, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 11. 2010, č. j. 11 Co 398/2010-100, se ve výroku, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ohledně částky 126.000,- Kč, zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :


Žalobkyně se domáhala náhrady škody na zdraví sestávající z náhrady za ztížení společenského uplatnění ve výši 126.000,- Kč a za bolest ve výši 14.400,- Kč a náhrady nákladů vynaložených na vystavení dokladu o výši bolestného ve výši 500,- Kč a dokladu o výši ztížení společenského uplatnění ve výši 1.000,- Kč.

Okresní soud v Klatovech rozsudkem ze dne 28. 6. 2010, č. j. 7 C 342/2008-78, zamítl žalobu v plném rozsahu a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že po reoperaci (předchozí zákrok byl proveden v jiné nemocnici) poškozeného krčku stehenní kosti levé nohy spojené s náhradou kyčelního kloubu (endoprotézou) dne 7. 2. 2006 v žalované nemocnici se u žalobkyně rozvinula paréza (obrna) sedacího nervu, takže žalobkyně trpí silnými bolestmi, má omezenou funkci levé dolní končetiny a docházelo k nekróze hlavice femuru. Ze znaleckých posudků vyplynulo, že zdravotní potíže žalobkyně jsou způsobeny poraněním sedacího nervu, které má jednoznačně souvislost s operací kyčelního kloubu. K tomuto poranění může dojít buď tlakem háku, tj. nástroje používaného při operaci kyčelního kloubu, nebo přetažením nervu při repozici endoprotézy, tj. při umístění protézy do kloubní jamky, aniž bylo možno přesný mechanismus vzniku poranění sedacího nervu z dokumentace zpětně dohledat. Za situace, kdy znalec vyloučil nesprávnost postupu lékařů (nešlo o postup tzv. non lege artis), včetně dostatečného poučení pacientky o možných rizicích, zvažoval soud, zda byla újma způsobena okolnostmi majícími původ v povaze použitého lékařského nástroje (háků) ve smyslu § 421a obč. zák. Použití tohoto ustanovení vyloučil, neboť pouhá pravděpodobnost, že škoda mohla vzniknout právě tímto způsobem, ke vzniku odpovědnosti nepostačuje; nebyla-li uvedená verze žalobkyní prokázána, nemůže být ve sporu úspěšná.

Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 16. 11. 2010, č. j. 11 Co 398/2010-100, změnil rozsudek soudu prvního stupně zčásti tak, že uložil žalované, aby žalobkyni zaplatila 126.000,- Kč, ve zbývajícím rozsahu jej zrušil a vrátil k dalšímu řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, zopakoval důkaz znaleckým posudkem a dospěl k závěru, že ustanovení § 421a obč. zák. dopadá právě na případy, kdy postup lékařů při zákroku i v době pooperační léčby byl shledán lege artis, avšak obecně existující riziko v souvislosti s vlastností užitého nástroje se v konkrétním případě proměnilo v příčinu poškození. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1129/2005, které za použití věci (přístroje) považuje rovněž úkony nezbytné pro řádné fungování věci, případně dosažení účelu (stavu) sledovaného jejím užitím. Za okolnosti mající původ v povaze přístroje nebo jiné věci ve smyslu § 421a obč. zák. proto označil ty souvislosti, které jsou vyvolány obecně užívanou technologií operativního výkonu při jejich zavádění. V řešené věci je podle odvolacího soudu diskutabilní, zda za věc nebo přístroj lze považovat hák nebo hlavici kloubu, nicméně k dosažení sledovaného stavu byla užita taková obecně používaná technologie operativního výkonu, při jejímž užití došlo k poškození nervu. Neobešel-li se lékařský zákrok bez použití háků ke zpřístupnění kosti a usazení náhradního kloubu do kloubní jamky zatlačením (v čemž spočívá příčina poranění nervu), pak tato obecně užívaná technologie operativního výkonu je okolností, jež poranění nervu způsobila a má původ ve věci užité při lékařském zákroku. Nebyla-li výše náhrady za ztížení společenského uplatnění zpochybňována, dospěl odvolací soud k důvodnosti žaloby v tomto rozsahu, ohledně dalších dílčích nároků však rozsudek soudu prvního stupně pro nepřezkoumatelnost zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které odůvodňuje podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., a namítá, že náhradní kloub nelze podřazovat pod technologii operativního výkonu, tj. jinou věc použitou při plnění závazku. Pod pojmem jiná věc ve smyslu § 421a obč. zák. nelze zahrnout veškeré věci, které je možné při lékařských zákrocích použít, ale pouze ty, při jejichž použití může dojít ke vzniku škody na zdraví pacienta, tj. u těch nástrojů či přístrojů, kterých se užívá k vlastnímu provedení operačního či jiného zákroku. Zcela jistě pod pojem jiná věc nelze podřadit náhradní kloub, z jehož povahy a použití při operaci je zřejmé, že touto věcí a její povahou nedochází k naplnění vlastního operačního zákroku, ale pouze k jeho zavedení na místo kloubu původního právě pomocí přístrojů (háků). S jejich nesprávným použitím je pak možné spojovat odpovědnost žalované podle § 421a obč. zák., pouze je-li najisto postavena existence příčinné souvislosti mezi okolnostmi majícími původ v povaze tohoto nástroje a škodou; ze závěrů znalce však vztah příčiny a následku nevyplývá. Odvolací soud se navíc zcela opominul vypořádat s námitkou dovolatelky, že bez provedení kloubní náhrady by byl zdravotní stav žalobkyně podstatně horší, měla by větší bolesti a hybnost končetiny by byla omezena. Je proto sporné, zda na straně žalobkyně vůbec došlo ke vzniku škody. S ohledem na to, že se jednalo o reoperaci, by bylo na místě zvážit i případné spoluzavinění Nemocnice Sušice o.s., u níž byla žalobkyně operována poprvé. S ohledem na uvedená tvrzení navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.

Žalobkyně ve vyjádření k dovolání odkázala na závěry odvolacího soudu a soudního znalce a vyjádřila souhlas s jeho závěrem, že hák i kloubní protéza jsou věcmi současně použitými při zákroku, které jako jediné mohly být objektivně příčinou škody na jejím zdraví. Uvedený problém již byl nadto judikatorně vyřešen, a to v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1129/2005, který lze na řešený případ přiměřeně použít. Námitka žalované, že bez operace by byl zdravotní stav žalobkyně horší, je zcela nedůvodná; snaha o zlepšení pacientova stavu je podstatou každé operace. Navrhla, aby bylo dovolání žalované zamítnuto.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 o.s.ř. k tomu oprávněným subjektem řádně zastoupeným advokátem (§ 241 odst. 1, 4 o.s.ř.), dospěl k závěru, že dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a je důvodné.

Dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., který dovolatelka uplatňuje, může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval.

Odvolací soud dovodil odpovědnost žalovaného poskytovatele zdravotní péče za škodu způsobenou poraněním sedacího nervu při operaci kyčelního kloubu podle § 421a obč. zák. Vyšel přitom ze zjištění, že nerv byl dotčen (zhmožděn či přetažen) buď tlakem chirurgického háku použitého při otevření operační rány, nebo tlakem samotného umělého kyčelního kloubu při jeho usazení do kloubní jamky. Bez ohledu na konkrétní bezprostřední příčinu útlaku nervu považoval za okolnost zakládající odpovědnost podle uvedeného ustanovení samotnou technologii operativního výkonu. S takovým pojetím tohoto typu odpovědnosti dovolací soud nesouhlasí.

Podle § 421a obč. zák. každý odpovídá i za škodu způsobenou okolnostmi, které mají původ v povaze přístroje nebo jiné věci, jichž bylo při plnění závazku použito. Této odpovědnosti se nemůže zprostit (odst. 1). Odpovědnost podle odstavce 1 se vztahuje i na poskytování zdravotnických, sociálních, veterinárních a jiných biologických služeb (odst. 2).

Uvedené ustanovení upravuje zvláštní případ objektivní odpovědnosti, kdy ten, kdo plní závazek (poskytuje určitou službu), se nemůže odpovědnosti zprostit na základě žádného liberačního důvodu. Jde o přísnou odpovědnost, která má tzv. absolutní charakter, což ovšem neznamená, že je dána za všech okolností, nýbrž pouze tehdy, jsou-li splněny všechny její zákonné podmínky. Zákonnými předpoklady jsou zde vznik škody, její původ v povaze přístroje nebo jiné věci, jíž bylo při plnění závazku použito, a příčinná souvislost mezi nimi. Přístrojem nebo jinou věcí je jakýkoli hmotný předmět, jehož bylo při plnění závazku použito. Okolnostmi, jež mají původ v povaze věci, se - kromě vady či chybějící vlastnosti - rozumí její typické vlastnosti a účinky, jimiž se věc (přístroj, přípravek) projevuje, tedy účinky samotné její povahy. Odpovědnost je pak dána, jestliže konkrétní újma byla způsobena těmi okolnostmi, jež přímo vyplývají z povahy věci použité při poskytnutí služby, tedy v případě, že tato věc, byť správně použitá, právě svou povahou zapříčinila vznik škody. Závěr, že škoda byla způsobena okolnostmi majícími původ v povaze věci použité při zákroku, nelze učinit, byla-li škoda způsobena okolností, jež má jiný původ, než jsou samotné účinky věci použité při zákroku; vedl-li např. k poškození zdraví chybně provedený zákrok, nelze toto ustanovení aplikovat (srov. např . rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 25 Cdo 2542/2003, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 25 Cdo 508/2005, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2008, sp. zn. 25 Cdo 118/2006).

Z uvedeného je zřejmé, že odpovědnost podle § 421a obč. zák. se odvíjí od nepříznivého působení věcí (přístrojů, nástrojů, léčiv, apod.), jichž bylo použito při plnění závazku (zde při poskytování zdravotní péče), nikoliv od způsobu jejich použití, a že naplnění podmínky této kvalifikované okolnosti je třeba posuzovat právě ve vztahu k bezprostřednímu působení použité věci, resp. jejích specifických vlastností, na organismus pacienta. Nelze proto považovat za správný závěr odvolacího soudu, že bez ohledu na to, jakým způsobem konkrétně došlo k poranění sedacího nervu, je okolností ve smyslu § 421a obč. zák., jež poranění přivodila, sama obecně užívaná technologie operativního výkonu založená na nutnosti použití chirurgických háků a na usazení náhradního kloubu zatlačením do kloubní jamky. Takový výklad již tak přísného ustanovení je nepřiměřeně rozšiřující a tudíž nesprávný, neboť zákonný požadavek původu ve vlastnostech věci zaměňuje s charakterem či riziky jimi prováděné činnosti (výkonu). Ostatně i judikatura dovolacího soudu dříve dovodila, že způsob vedení zákroku není okolností mající původ v povaze přístroje či jiné věci, jež byla při zdravotnické službě použita (srov. obdobně např. rozsudek ze dne 26. 4. 2012, sp. zn. 25 Cdo 3981/2009). Poukaz odvolacího soudu na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2006, sp. zn. 25 Cdo 1129/2005 (Soubor C 4646), není zcela přiléhavý, neboť v této věci srovnatelné snad mechanismem účinku, nikoliv již charakterem použitých nástrojů, šlo o útlak míchy drátěnou fixační kličkou, k jejímž typickým vlastnostem patří právě tlakové působení na páteř (na rozdíl od chirurgických háků či hlavice umělého kloubu). Nelze tedy sice od sebe oddělovat působení typických vlastností operačního nástroje a metodu (způsob) jeho použití při operačním výkonu (srov. rozsudek ze dne 29. 7. 2009, sp. zn. 25 Cdo 2046/2007, uveřejněný pod č. 30/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nicméně samotný způsob použití nástroje, tj. pouhý technologický postup, nevede k odpovědnosti podle § 421a obč. zák., jestliže se na výsledném škodlivém účinku neprojevila sama o sobě povaha předmětu, vyplývající z jeho charakteristických vlastností, nýbrž především metoda a způsob jeho aplikace.

Lze proto uzavřít, že u odpovědnosti podle § 421a obč. zák. se předpokládá, že vyvolávajícím činitelem poškození zdraví je při zákroku vlastnost konkrétní věci (přístroje či nástroje), která při použití ke svému účelu je způsobilá vyvolat určitý škodlivý následek a také jej způsobila. Soudní praxe shledala takové charakteristické vlastnosti, jež způsobily poškození zdraví pacienta např. v konstrukci operačního přístroje, jeho ostrosti (srov. již citovaný rozsudek sp. zn. 25 Cdo 2046/2007) či vlastnosti materiálu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2006, sp. zn. 25 Cdo 1129/2005). Naopak tam, kde byla újma vyvolána způsobem použití věci či jinými okolnostmi, aniž by šlo o účinek plynoucí ze samotné povahy či vlastností věci, jež byla při zdravotnické službě použita, režim § 421a obč. zák. se neuplatní (z rozhodnutí Nejvyššího soudu srov. zejména rozsudek ze dne 26. 4. 2012, sp. zn. 25 Cdo 3981/2009, usnesení ze dne 23. 8. 2012, sp. zn. 25 Cdo 797/2011, či rozsudek ze dne 30. 1. 2008, sp. zn. 25 Cdo 118/2006, Soubor C 5794).

Rozsudek odvolacího soudu tedy není z hlediska právního posouzení věci správný, a dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. je tak naplněn. Dovolací soud proto rozsudek odvolacího soudu zrušil (§ 243b odst. 2 části věty za středníkem, odst. 3 věta první o.s.ř.) s výjimkou výroku o zrušení části výroku ohledně částky 15.900,- Kč a vrátil mu věc v tomto rozsahu k dalšímu řízení.

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci soud rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o.s.ř.).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. listopadu 2012

JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu