25 Cdo 1446/2014
Datum rozhodnutí: 27.08.2015
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř.



25 Cdo 1446/2014


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce JUDr. L. M. , proti žalovanému ZÁLESÁK svaz pro pobyt v přírodě , se sídlem v Brně, Lidická 1857/4, IČO 00531651, za účasti České pojišťovny a. s., se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, IČO 45272956, jako vedlejší účastnice na straně žalovaného, o náhradu škody, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 61 C 160/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 12. 2013, č. j. 44 Co 362/2012-185, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 12. 2003, č. j. 44 Co 362/2012-185, není přípustné podle § 237 o.s.ř., neboť uplatněné námitky žalobce nesměřují proti otázce hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí, resp. při jejímž řešení by se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Odvolací soud své rozhodnutí založil na závěru o neexistenci příčinné souvislosti mezi úrazem žalobce z roku 1977, za který odpovídá právní předchůdce žalovaného, a bolestí a ztížením společenského uplatnění, které u žalobce vznikly při dalším úrazu levé nohy v roce 2007, a ani mezi původním úrazem a rozhodnutím žalobce bydlet v rodinném domě, což mu přináší zvýšené životní náklady. Podle soudu prvního stupně navíc žalobce neunesl důkazní břemeno a neprokázal vynaložení zvýšených nákladů na obstarávání domu, které ani dostatečně nespecifikoval. Žalobce je v důsledku úrazu z roku 1977 trvale upoután na lůžko a invalidní vozík, v letech 2005 a 2007 si pak přivodil zlomeniny nohou vždy při přemisťování se z vozíku. Jestliže pak dovolatel zpochybňuje toto posouzení vztahu příčinné souvislosti mezi škodnou událostí a následky, za něž požaduje náhradu, nesměřují jeho námitky proti právnímu posouzení odpovědnosti za škodu, ale pouze proti zjištěnému skutkovému stavu (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, a ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 25 Cdo 3334/2006, publikované pod C 1025 a C 5514 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck), nejsou tedy zaměřeny na právní otázku, na jejímž vyřešení by napadené rozhodnutí záviselo.

Námitka, že odvolací soud nesprávně posoudil obsazení soudu v řízení před soudem prvního stupně, kde měl podle názoru dovolatele místo samosoudce jednat a rozhodovat senát, také není způsobilá přípustnost dovolání založit. Žalobce sice prvotní úraz v roce 1977 utrpěl při branném cvičení tehdejšího Svazarmu, avšak odvolací soud nyní uplatněný nárok na náhradu škody způsobené pádem z invalidního vozíku neposoudil jako věc pracovní ve smyslu § 36a odst. 1 písm. a) o.s.ř., neboť nyní utrpěné zranění není ve vztahu příčinné souvislosti s prvotní škodnou událostí. V tomto ohledu rozhodl v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, podle níž spory ve věcech pracovních sice nevyplývají pouze z pracovněprávních vztahů, upravených zákoníkem práce, ale i z jiných právních vztahů, pokud však tyto další vztahy vznikají při účasti na společenské práci a mají pracovní charakter (srov. např. stanovisko občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČSR ze dne 7. 10. 1970, Cpj 38/70, publikováno pod č. 2/1971 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. srpna 2015

JUDr. Petr Vojtek předseda senátu