25 Cdo 1372/2009
Datum rozhodnutí: 16.03.2010
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 30.06.2009, § 218 písm. c) o. s. ř. ve znění do 30.06.2009




25 Cdo 1372/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobců a) Ing. J. Z., Ph. D. a b) MUDr. M. Z. , obou zastoupených JUDr. Ivo Pavlů, advokátem se sídlem v Prostějově, T. G. Masaryka 11, proti žalovaným 1) M. B. a 2) D. B. obou zastoupených JUDr. Viktorem Kvíčalou, advokátem se sídlem v Prostějově, T. G. Masaryka 18, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 6 C 421/2002, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. prosince 2008, č. j. 44 Co 225/2005-227, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalovaným oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.120,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Viktora Kvíčaly, advokáta se sídlem v Prostějově, T. G. Masaryka 18.
O d ů v o d n ě n í :


Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 15. 12. 2008, č. j. 44 Co 225/2005-227, k odvolání žalobců potvrdil rozsudek ze dne 13. 4. 2005, č. j. 6 C 421/2002-117, ve výrocích, jimiž Okresní soud v Prostějově zamítl žalobu na zaplacení částky 365.797,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení vůči státu, ve výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky jej změnil tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, a rozhodl rovněž o náhradě nákladů odvolacího řízení. Shodně se soudem prvního stupně neshledal důvodným nárok žalobců na náhradu škody způsobenou trhlinami na jejich nemovitosti, které měly vzniknout výkopem podél štítové zdi nemovitosti žalobců, jenž žalovaní pouze zasypali a neprovedli finální úpravu terénu podél štítu, a tak zde od 10. 1. 2000 do 14. 12. 2001 docházelo ke shromažďování dešťové i sněhové vody a jejímu prosakování pod základy; ani po doplnění dokazování totiž nebylo zjištěno (ač trhliny vznikly v časové souvislosti s existencí výkopu), že by z věcného hlediska výkop v rozsahu a trvání tvrzeném žalobci způsobil trhliny na jejich nemovitosti.

Proti tomuto rozsudku podali žalobci dovolání, jehož přípustnost dovozují z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a odůvodňují je podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. Namítají, že soudy obou stupňů nebyl předvolán znalec Ing. Vrba, CSc., ačkoliv o to požádali. Rovněž nebyl soudy realizován jediný jejich návrh, žádost o povolání svědků, požadavek na předvolání investora stavby, stavbyvedoucího, stavebního dozoru ani lidí z projekčně stavební organizace Moravia Consult. Žalobkyně se nemohla v rozporu s čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod zúčastnit jakékoliv akce nařízené soudem, a ohledání znalcem Lavickým na místě samém se nemohli zúčastnit oba žalobci. Dovolatelé vytýkají soudu, že založil rozsudek na znaleckém posudku znalce Lavického, který postupoval od počátku špatně a dal se prokazatelně ovlivnit protistranou, byly zatajeny podstatné a relevantní skutečnosti a znalec byl uveden v omyl; znalec si mohl tyto informace ověřit, to však neučinil. Dovolání podrobuje kritice posudky znalců Lavického i znalce Čolakova jak z pohledu věcného a odborného, tak z hlediska přístupu znalců a okolností spojených s vypracováním posudků. Soudy podle dovolatelů navíc ani nešetřily, zda rozsudek nebyl založen na pravděpodobném podvodu, nereflektovaly námitky a upozornění žalobců a neřešily škodu způsobenou svévolným nepovoleným vniknutím žalovaných s těžkým strojem na pozemek žalobců, zničením asfaltové plochy a vegetace, změnou půdních podmínek a položením uvnitř pozemku nepovolené stavby; žalobci ani nebyli vyzváni k doložení škody. Závěrem vznášejí námitky proti přiznané výši náhrady nákladů žalovaným. Navrhují proto, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc přikázal Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.

Žalovaní navrhli, aby dovolání bylo jako nedůvodné zamítnuto, neboť soudy obou stupňů postupovaly ve věci správně, jejich rozhodnutí je podpořeno znaleckými posudky vypracovanými znalci, o jejichž odborné zdatnosti a erudovanosti není důvod pochybovat, a kteří došli ke shodným závěrům, přičemž dovolání žalovaných považují za neopodstatněné, urážlivé a právně zcela irelevantní.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno oprávněnými osobami (účastníky řízení) ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 o.s.ř., dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Vzhledem k datu vydání napadeného rozhodnutí dovolací soud postupoval podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 srov. čl. II, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony), přičemž podle § 243c odst. 2 o.s.ř., ve znění účinném od 23. 1. 2009 (čl. II, bod 12, část věty za středníkem zákona č. 7/2009 Sb.) odůvodnění obsahuje pouze stručný výklad důvodů, pro které je dovolání nepřípustné.

Žalobci dovoláním napadají rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby, aniž mu předcházelo rozhodnutí zrušovací [nejde tak o přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. a), b) o.s.ř.]; dovolání tak může být podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu.

Dovolatelé mimo jiné napadají závěr o neexistenci příčinné souvislosti mezi stavební činností žalovaných a vznikem trhlin na nemovitosti žalobců. Otázka existence příčinné souvislosti je však otázkou skutkovou, nikoli otázkou právní (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, sešit č. 14, ročník 2002, pod C 1025, C. H. BECK), neboť v řízení se zjišťuje, zda právem kvalifikovaná okolnost a vznik škody na straně žalobce jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku. Právní posouzení příčinné souvislosti spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována; v tomto směru odvolací soud nepochybil, ostatně proti tomu, že příčinná souvislost má být v dané věci zjišťována mezi tvrzeným jednáním žalovaných a újmou žalobců spočívající v trhlinách na jejich nemovitosti, uplatněné dovolací námitky nesměřují. Z vylíčení důvodů dovolání přitom vyplývá, že dovolatelé nesouhlasí především s tím, jak soudy obou stupňů zjistily skutkový stav v projednávané věci, neboť namítají pochybení znalce při podávání znaleckého posudku, nesprávnost skutkových zjištění a nesprávné hodnocení provedených znaleckých posudků. Tyto námitky nejsou námitkami proti právnímu posouzení, tím méně pak mohou být právní otázkou zásadního významu ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o.s.ř. Pochybení při hodnocení důkazů a nesprávné skutkové zjištění je dovolacím důvodem podle § 241a odst. 3 o.s.ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), jenž lze uplatnit pouze, je-li dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř., nikoliv v této věci; stejně tak k namítaným vadám řízení podle § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. (že nebyl soudy předvolán žalobci navrhovaný znalec Ing. Vrba, CSc., že nebyl soudy realizován jediný návrh žalobců, žádost o povolání svědků, požadavek na předvolání investora stavby, stavbyvedoucího, stavebního dozoru ani lidí z projekčně stavební organizace Moravia Consult, že se žalobkyně nemohla zúčastnit jakékoliv akce nařízené soudem, oba žalobci pak ohledání znalcem Lavickým na místě samém, že soudy nešetřily, zda rozsudek nebyl založen na pravděpodobném podvodu, a na námitky a upozornění žalobců nereflektovaly, a že nebyla soudem vůbec řešena škoda způsobená svévolným nepovoleným vniknutím žalovaných s těžkým strojem na pozemek žalobců a žalobci ani nebyli vyzváni k jejímu doložení), lze v dovolacím řízení přihlédnout, jen pokud je dovolání přípustné, nejde-li o procesní otázky zásadního významu.

Směřuje-li dovolání rovněž proti výroku, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení, není přípustné, neboť se nejedná o rozhodnutí ve věci samé a jeho přípustnost není založena ani ustanovením § 238, § 238a a § 239 o.s.ř., protože rozhodnutí o nákladech řízení není mezi tam vyjmenovanými rozhodnutími (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 4, ročník 2003).

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobci směřují proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud ČR je proto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 a § 151 odst. 2 věty první před středníkem o.s.ř.; s ohledem na výsledek dovolacího řízení mají žalovaní právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny za zastoupení advokátem. Výše odměny byla vypočtena z peněžité částky, jež byla předmětem dovolacího řízení (365.797,- Kč), podle § 3 odst. 1 bod 5 a § 10 odst. 3 vyhlášky č. 484/2000 Sb., sazba byla snížena podle § 14 odst. 1 a § 15 citované vyhlášky na 20.000,- Kč (dovolání bylo odmítnuto) a dále o 50% podle § 18 odst. 1 věty první vyhlášky (byl učiněn pouze 1 úkon - vyjádření k dovolání) a zvýšena o 30 % podle § 19a vyhlášky na výsledných 10.000,- Kč; žalovaným kromě toho náleží paušální částka náhrady hotových výdajů ve výši 2 x 300,- Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, navýšených o částku odpovídající dani z přidané hodnoty v sazbě 20 %, kterou je advokát jako plátce této daně povinen odvést podle zvláštního právního předpisu (§ 137 odst. 3 o.s.ř. a zákon č. 235/2004 Sb., účinného od 1. 1. 2010).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. března 2010

JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu