25 Cdo 1359/2006
Datum rozhodnutí: 15.07.2008
Dotčené předpisy: § 13 předpisu č. 82/1998Sb., § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.





25 Cdo 1359/2006


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce G., S. o. š. a S. o. u., o. p. s., proti žalované České republice Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy, o 62.094,- Kč, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 7 C 79/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. října 2005, č. j. 10 Co 626/2004 - 115, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Okresní soud v Litoměřicích rozsudkem ze dne 16. února 2004, č. j. 7 C 79/2002-93, zamítl žalobu na zaplacení částky 62.094,- Kč s příslušenstvím, požadované na státu z titulu náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalující školské zařízení (dále jen žalobce ) podalo žádost o poskytnutí dotace na jednotlivé školní obory, mimo jiné na nástavbový studijní obor oděvnictví, č. oboru 31-25-4, jenž je součástí střední odborné školy. Zároveň žalobce podal žádost o uzavření smlouvy na zvýšení dotace pro školní rok 1999/2000, v jejíž příloze nesprávně uvedl obor č. 31-96-4/00 namísto správného označení 31-25-4/00 (podnikání v oborech textilu a oděvnictví). Na základě této žádosti uzavřel školský úřad se žalobcem smlouvu o poskytnutí zvýšené dotace na obor č. 31-96-4/00, avšak zvýšená dotace nebyla žalobci vyplacena a žalobce tak požaduje na státu náhradu škody ve výši zvýšené dotace. Soud po provedeném dokazování dospěl s k závěru, že uplatněný nárok není důvodný. V příloze žádosti (v samotné žádosti se žádné kódy nepsaly) žalobce chybně uvedl označení oboru a ve stanoveném termínu tak nepodal správnou žádost se správnými údaji; požádal o zvýšenou dotaci na úplně jiný obor, který měl rovněž zapsán v rozhodnutí o zařazení do sítě škol. Školský úřad akceptoval smlouvu, kterou navrhl žalobce, a za této situace se nemůže jednat o nesprávný úřední postup školského úřadu, naopak je zřejmé, že nesprávně postupoval žalobce a celou škodu si tím zavinil sám.


K odvolání žalobce Krajský soud v Ústní nad Labem rozsudkem ze dne 10. října 2005, č. j. 10 Co 626/2004-115, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl a náhradě


nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud odkázal na skutkové a právní závěry soudu prvního stupně, s nimiž se ztotožnil, a k námitkám žalobce uvedl, že o odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem bývalého Školského úřadu v L., který uzavřel se žalobcem veřejnoprávní smlouvu o poskytnutí zvýšené dotace na školní rok 1999/2000, v níž byl nesprávně uveden studijní obor 31-96-4/00 namísto správného označení studijního oboru 31-25-4/00 , nelze uvažovat již z toho důvodu, že podle tehdy platných právních předpisů na poskytnutí zvýšené dotace nebyl právní nárok. Odvolací soud v této souvislosti poukázal na ust. § 5 odst. 3 zákona č. 576/1990 Sb., § 1 odst. 2 a § 4 odst. 2 nařízení vlády č. 324/1996 Sb., kterým se stanoví podmínky a výše poskytování dotací soukromým školám, předškolním zařízením a školským zařízením. Uzavřel-li žalobce se školským úřadem veřejnoprávní smlouvu o poskytnutí zvýšené dotace, aniž by před tím signalizoval nezbytnost opravy označení studijního oboru, pak zde není prostor k úvahám o založení odpovědnosti státu za škodu.


Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť v judikatuře doposud nebyla řešena otázka dotací školám, a podává je z důvodu podle ust. § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Dovolatel namítá nesprávná skutková zjištění soudů obou stupňů a odvolacímu soudu vytýká, že při právním posouzení se nevypořádal se všemi argumenty obsaženými v odvolání. Nesouhlasí s názorem, že stát neodpovídá za chyby ve své činnosti a že na dotace ve školství není právní nárok. Poukazuje na to, že ústavní pořádek ČR koncipuje činnost státu jako právně a formálně bezvadnou, to znamená, že činnost státu se považuje za správnou a musí být správnou, není-li prokázán opak. Dovozuje, že je právní povinností státu před vydáním rozhodnutí či před uzavřením veřejnoprávní smlouvy chyby odhalit a napravit. S názorem odvolacího soudu, že na dotace není právní nárok, lze souhlasit jen obecně, právní předpisy o školství jsou právními normami zvláštními, které mají přednost před normami obecnými. Jestliže žalobce splnil zákonné podmínky pro přiznání dotací a došlo-li k řádnému a včasnému podání žádosti o zvýšené dotace a byly-li tyto dotace přiznány smlouvou se školským úřadem, staly se pro žalobce právně nárokovými. Byl to stát, který učinil prostřednictvím školského úřadu chybu a právně nárokové dotace žalobci neposkytl. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu, jakož i soudu prvního stupně, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.


Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), jednající pověřeným zaměstnancem s právnickým vzděláním ve smyslu § 241 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.


Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu se v dané věci řídí ustanovením § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.


Podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].


Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).


Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají srov. § 241a odst. 3 o. s. ř.) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu. Dovolací soud je zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst. 3 o. s. ř.) a při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel označil, za současného naplnění podmínky, že na takto označených právních otázkách (závěrech) rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a že v rozsudku řešená a dovoláním vymezená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale zároveň i z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec.


Dovolatel nesouhlasí s rozhodnutím odvolacího soudu, jež spočívá na závěru, že orgán státu se nedopustil nesprávného úředního postupu při uzavření smlouvy se žalobcem a že žalobce neměl právní nárok na dotaci. Žádná z těchto otázek není zásadního právního významu ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř.


Předpokladem odpovědnosti státu podle ust. § 13 zákona č. 82/1998 Sb. je nesprávný úřední postup orgánů veřejné správy. Za situace, kdy sám žalovaný chybně v žádosti o přiznání zvýšené dotace uvedl studijní obor, na nějž o dotaci žádá, není nesprávným úředním postupem školského úřadu, když smlouvu dle požadavku žalobce s ním uzavřel. Ze žádného právního předpisu nevyplývá povinnost bývalého školského úřadu před uzavřením veřejnoprávní smlouvy o poskytnutí dotace odhalovat a napravovat případné chyby či mýlky v podáních učiněných žadatelem o dotaci.


Pokud jde o otázku právního nároku na poskytnutí dotace ve školství, v zásadě je správný právní názor odvolacího soudu, že předpisy účinné v době podání žádosti o zvýšenou dotaci (tj. zákon č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v České republice /rozpočtová pravidla republiky/ a nařízení vlády č. 324/1996 Sb., kterým se stanoví podmínky a výše poskytování dotací soukromým školám, předškolním a školským zařízením), právní nárok na dotaci nezakládají. Dovolateli lze přisvědčit v tom, že při splnění zákonných či smluvních podmínek může žadateli vzniknout nárok na výplatu smluveného plnění. Avšak v situaci, že smlouva na základě chybného údaje byla uzavřena na poskytnutí dotace pro jiný studijní obor, než měla být, je zřejmé, že nárok na dotaci nevznikl. Otázka právního nároku na výplatu zvýšené dotace není tedy v daném případě právně významná. Ostatně předmětem řízení není nárok žalobce na plnění ze smlouvy, ale nárok z odpovědnosti státu za činnost jeho orgánů, jehož předpokladem je nesprávný úřední postup, který na straně školského úřadu nebyl shledán.


Dovolání proti výroku o nákladech řízení není přípustné (srov. § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. a též rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, publikované pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003).


Z výše uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné, neboť není důvodu pro závěr, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu mělo ve věci po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř.


Dovolání tak směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce odmítl podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř., aniž se mohl zabývat věcí z hlediska námitek uplatněných v dovolání.


O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalované náklady v dovolacím řízení nevznikly.


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 15. července 2008


JUDr. Marta Škárová, v. r.


předsedkyně senátu