25 Cdo 1355/2016
Datum rozhodnutí: 25.01.2017
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř., § 241a o. s. ř.



25 Cdo 1355/2016


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce: O. N. , zastoupený Mgr. Petrem Miketou, advokátem se sídlem Ostrava, Jaklovecká 18, proti žalované: Česká republika Generální ředitelství Vězeňské služby , se sídlem Praha 4, Soudní 1672/1a, zastoupená JUDr. Věrou Boudnou, advokátkou se sídlem Praha 1, Jakubská 2, o 3 000 000 Kč, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 82 C 36/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. února 2015, č. j. 8 Co 917/2014-204, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 29. září 2014, č. j. 82 C 36/2011-181, zamítl žalobu proti státu na náhradu škody 3 000 000 Kč požadované z důvodu, že v době, kdy žalobce vykonával trest odnětí svobody, mu vězeňská služba nezajistila všechna potřebná zdravotní vyšetření, a proto mu v letech 1997 - 2005 mu nebyl přiznán invalidní důchod. Soud shledal důvodnou námitku promlčení uplatněného nároku, neboť uplynula dvouletá subjektivní i tříletá objektivní promlčecí doba podle § 106 obč. zák., jež počínala běžet každý jednotlivý měsíc, kdy žalobci muselo být jasné, že mu invalidní důchod není vyplácen. Žaloba byla podána 10. 3. 2011 až dlouho po uplynutí promlčecích dob. Protože v řízení nebyly zjištěny žádné závažné okolnosti, jež by žalobci bránily ve včasném podání žaloby, soud s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu uzavřel, že námitka promlčení vznesená žalovaným není v rozporu s dobrými mravy.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 20. února 2015, č. j. 8 Co 917/2014-204, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vycházel ze zjištění soudu prvního stupně, shodně s ním uzavřel, že uplatněný nárok je promlčen, a s přihlédnutím k okolnostem na straně žalobce včetně jeho zdravotního stavu se ztotožnil s jeho závěrem, že nejde o nemravné jednání žalovaného, jímž by zneužil své právo vznést námitku promlčení. V tomto směru poukázal na řadu dalších rozhodnutí Nejvyššího soudu, zabývajících se problematikou námitky promlčení ve vztahu k rozporu s dobrými mravy.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě podal žalobce dovolání z důvodu, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení, zda v jeho případě byla námitka promlčení vznesena v rozporu s dobrými mravy či nikoliv. Je přesvědčen, že nebyly dostatečně vyhodnoceny důvody, proč neuplatnil nárok včas, a soudům vytýká, že nebyl proveden navržený důkaz týkající se jeho neschopnosti správně se orientovat. Uvádí, že nebyla dosud řešena otázka, jak nahlížet na námitku promlčení vznesenou v řízení, ve kterém se osoba trpící duševní poruchou s omezenou možností hájit svá práva, domáhá po uplynutí promlčecí doby svých nároků, a že soudy se odchýlily od ustálené rozhodovací praxe. Navrhl, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a věc vrácena k dalšímu řízení.
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 241a odst. 2, 3 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. února 2015, č. j. 8 Co 917/2014-204, není podle § 237 o. s. ř. přípustné.
Z obsahového hlediska podané dovolání nesplňuje požadavky na vymezení předpokladů jeho přípustnosti. V případě, že dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z dovolání patrno, konkrétně od které ustálené rozhodovací praxe se při řešení vymezené právní otázky odvolací soud odchýlil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, a ze dne 11. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 51/2013). Dovolatel namítá odklon od ustálené judikatury, aniž by vůbec uvedl, která konkrétní rozhodnutí Nejvyššího soudu nebyla dle jeho názoru respektována. Ohledně právního institutu dobrých mravů a promlčení existuje bohatá judikatura Nejvyššího soudu, a to nejen obecně, ale i ve vztahu k rozporu vznesení námitky promlčení s dobrými mravy v konkrétních případech. Ostatně soudy obou stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí poukázaly na řadu rozhodnutí Nejvyššího a Ústavního soudu, jež představují ustálenou judikaturu, a jejich posouzení dané věci po právní stránce respektuje obecné zásady zde uvedené. Je tedy zřejmé, že se nejedná o problematiku dosud judikatorně neřešenou.
Nehledě na obecnou formulaci otázky, z níž žalobce dovozuje přípustnost svého dovolání, nelze mu přisvědčit, že na právním posouzení této otázky spočívá napadené rozhodnutí (srov. § 241a odst. 1, 3 o. s. ř.), jestliže uplatněná otázka vychází z jiného skutkového stavu, než na jakém spočívá napadené rozhodnutí. Jeho námitka, že odvolací soud nevzal dostatečně v úvahu jeho tvrzení o zdravotním postižení, se pak týká skutkové stránky věci, a ani námitka neprovedení navrženého důkazu, jež je v podstatě námitkou vady řízení, není způsobilá založit přípustnost dovolání (§ 241a odst. 1 o. s. ř.).
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. ledna 2017
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu