25 Cdo 1344/2013
Datum rozhodnutí: 20.06.2013
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř., § 241a odst. 1 o. s. ř., § 243c odst. 1 o. s. ř.




25 Cdo 1344/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce Allianz pojišťovny, a.s. , IČO 47115971, se sídlem Praha 8, Ke Štvanici 656/3, proti žalovanému M. A. , zastoupenému Mgr. Janem Boučkem, advokátem se sídlem Praha 1, Spálená 14, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 41 C 162/2011, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 1. 2013, č.j. 54 Co 446/2012-107, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:

Žalovaný podal dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 1. 2013, č.j. 54 Co 446/2012-107, jímž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11. 6. 2012, č.j. 41 C 162/2011-82, kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 342.634,- Kč s příslušenstvím a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Takto bylo rozhodnuto o regresním nároku pojišťovny podle § 10 odst. 1 písm. b) zákona č. 168/199 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Přípustnost dovolání žalovaný dovozuje z ustanovení § 237 občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 (dále též jen o. s. ř. ), neboť má za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která nebyla v rozhodování Nejvyššího soudu doposud vyřešena, a to konkrétně zda couvání řidiče, který je pod vlivem alkoholu (1,26 g/kg alkoholu v krvi), v jednosměrné ulici a který způsobí nehodu nacouváním do projíždějícího vozidla, je v příčinné souvislosti s hladinou alkoholu v krvi.

Předpoklady přípustnosti podle § 237 o. s. ř. splněny nejsou, neboť dovoláním uplatněné námitky nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž vytýkají soudům nesprávnost skutkových zjištění, na nichž je založen závěr o příčinné souvislosti mezi alkoholem v krvi dovolatele (škůdce) a poškozením vozidla (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 1025, nebo rozsudek ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 25 Cdo 3334/2006); není tak naplněn dovolací důvod způsobilý založit přípustnost dovolání, totiž nesprávné právní posouzení věci (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř.).

Vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. června 2013

JUDr. Robert Waltr
předseda senátu