25 Cdo 1285/2007
Datum rozhodnutí: 24.05.2007
Dotčené předpisy:





25 Cdo 1285/2007


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce B. V., proti žalované České republice Ministerstvu spravedlnosti ČR, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 20 C 232/98, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2002, č. j. 22 Co 469/2002-114, takto:


Dovolání se odmítá.


O d ů v o d n ě n í :


Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 20. 5. 2002, č. j. 20 C 232/98-98, zamítl návrh žalobce na ustanovení zástupce pro dovolací řízení a nepřiznal mu osvobození od soudních poplatků.


K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. 11. 2002, č. j. 22 Co 469/2002-114, potvrdil usnesení soudu prvního stupně v zamítavém výroku a ve výroku ohledně osvobození od soudních poplatků usnesení zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil.


Proti tomuto usnesení podal žalobce dne 6. 2. 2003 u Obvodního soudu pro Prahu 2 dovolání, ve kterém opětovně požaduje ustanovení právního zástupce pro dovolací řízení.


Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., dospěl k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.


Dovolatel sice v projednávané věci není zastoupen advokátem, ani netvrdí, že by měl právnické vzdělání, avšak vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání přípustné, není nedostatek podmínky povinného zastoupení důvodem pro postup podle ustanovení § 104 odst. 2 o.s.ř. a pro zastavení dovolacího řízení (§ 241b odst. 2 o.s.ř.).


Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).


Podle ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].


Podle ustanovení § 238 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto


a) o žalobě na obnovu řízení,


b) o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí (§ 235h odst. 1 věta druhá).


Podle ustanovení § 238a odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto


a) ve věci konkursu a vyrovnání,


b) o žalobě pro zmatečnost,


c) o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí,


d) ve věci zastavení výkonu rozhodnutí,


e) ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí,


f) o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí,


g) o povinnostech vydražitele uvedeného v § 336m odst. 2 (§ 336n) a v § 338za odst. 2.


Podle ustanovení § 239 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo


a) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,


b) v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle § 107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2).


Podle ustanovení § 239 odst. 2 o.s.ř. je dovolání rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo


a) potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle § 104 odst. 1,


b) potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle § 107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2).


Podle ustanovení § 239 odst. 3 o.s.ř. je dovolání též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření (§ 75a).


V posuzovaném případě žalobce dovoláním, v němž vznesl požadavek na ustanovení zástupce, napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu žalobce na ustanovení zástupce pro dovolací řízení.


Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o.s.ř. není dána, a to již z toho důvodu, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Pojem věc sama je totiž právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně jako věc, která je tím předmětem, pro nějž se řízení vede. V řízení, v němž má být rozhodnut spor o právo mezi účastníky, kteří stojí proti sobě v postavení žalobce a žalovaného, je tedy za věc samu (v teorii se uvádí také věc hlavní) pokládán nárok uplatněný žalobou (§ 79 odst. 1 o.s.ř.), o němž má být v příslušném řízení věcně rozhodnuto (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, publikované pod č. 61 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998). Rozhodnutí o žádosti o ustanovení zástupce (stejně jako potvrzující usnesení odvolacího soudu), které se opírá o závěr, že účastník nesplňuje podmínky pro bezplatné právní zastoupení, je proto rozhodnutím týkajícím se pouze průběhu řízení (je rozhodnutím procesního charakteru), které věcně neřeší práva a povinnosti účastníků uplatněná žalobou a není tedy rozhodnutím o věci samé (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 5. 2002, sp. zn. 25 Cdo 316/2002, publikované v Souboru rozhodnutí NS, sv. 17, pod C 1213).


Dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř., protože napadeným usnesením nebylo rozhodnuto ve věcech, které jsou taxativně vyjmenovány v ustanoveních § 238 a § 238a o.s.ř., a nejde rovněž o žádný z případů procesních rozhodnutí uvedených v ustanovení § 239 o.s.ř.


Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud ČR proto jeho dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 24. května 2007


JUDr. Marta Škárová, v. r.


předsedkyně senátu