25 Cdo 1220/2015
Datum rozhodnutí: 04.08.2015
Dotčené předpisy: § 138 o. s. ř., § 30 o. s. ř., § 241b odst. 2 o. s. ř., § 104 odst. 2 o. s. ř.



25 Cdo 1220/2015


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Robertem Waltrem v právní věci žalobce M. K. proti žalovanému R. K. o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 12 C 70/2012, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 4. 2014, č.j. 17 Co 449/2013-37, takto:

Dovolací řízení se zastavuje .
Odůvodnění:

Okresní soud v Třebíči usnesením ze dne 26. 9. 2012, č.j. 12 C 70/2012-16, odmítl podání žalobce ze dne 28. 8. 2012 nazvané jako Odvolání do usnesení 12 C 70/2012-4 , jímž nebylo žalobci přiznáno osvobození od soudních poplatků a byla zamítnuta žádost o ustanovení zástupce, neboť bylo podáno po uplynutí zákonné patnáctidenní lhůty.

K odvolání žalobce Krajský soud v Brně usnesením ze dne 30. 4. 2014, č.j. 17 Co 449/2013-37, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

Proti usnesení odvolacího soudu ze dne 30. 4. 2014 podal žalobce - nezastoupen advokátem - dovolání, jehož součástí byla žádost o osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta pro dovolací řízení. Dovolání podal ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Usnesením Okresního soudu v Třebíči ze dne 19. 8. 2014, č.j. 12 C 70/2012-56, nebylo přiznáno žalobci osvobození od soudního poplatku z dovolání a jeho žádost o ustanovení zástupce k ochraně jeho zájmů pro dovolací řízení byla zamítnuta.

K odvolání žalobce Krajský soud v Brně usnesením ze dne 30. 10. 2014, č.j. 17 Co 266/2014-64, potvrdil usnesení soudu prvního stupně s odůvodněním, že v průběhu celého řízení žalobce neuvedl jedinou skutečnost, pro kterou by mu osvobození od soudních poplatků mělo být přiznáno a žádný listinný doklad, z něhož by bylo možno usoudit, že jsou u něho dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Odvolací soud též uvedl, že žalobce v průběhu řízení neuvedl žádnou skutečnost, ze které by bylo možno dospět k závěru, že jeho žaloba by mohla být shledána důvodnou; postup žalobce tak svědčí o účelovosti jeho žádostí o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce.

Proti usnesení odvolacího soudu ze dne 30. 10. 2014 podal žalobce - nezastoupen advokátem - dovolání.

Jelikož žalobce nebyl při podání dovolání ze dne 5. 8. 2014 (č.l. 43) zastoupen, ani nedoložil, že sám má odpovídající právnické vzdělání, vyzval jej okresní soud unesením ze dne 17. 12. 2014, č.j. 12 C 70/2012-68, jež mu bylo doručeno 22. 1. 2015, aby si pro podání dovolání zvolil zástupce z řad advokátů s tím, že nebude-li uvedená podmínka splněna, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Žalobce podáním, doručeným okresnímu soudu dne 30. 1. 2015, požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení.

Podle ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. může na návrh předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.

Podle ustanoví § 30 odst. 1 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů.

Dovolací přezkum rozhodnutí o žádosti účastníka o osvobození od soudních poplatků, jenž má vyšetřit, zda účastníkovi náleží osvobození od placení soudních poplatků či nikoliv, nemůže být opětovně podmiňován platbou soudního poplatku z dovolání, neboť takový postup by ve svém důsledku vedl k popření podstaty práva, jehož přiznání se účastník domáhá. Ustanovení zákona o soudních poplatcích ve spojení s položkou 23 bodem 2 sazebníku poplatků, se tudíž vykládá tak, že se neplatí soudní poplatek z dovolání proti rozhodnutí, jímž odvolací soud nepřiznal dovolateli osvobození od soudních poplatků podle § 138 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. dubna 2014, sp. zn. 29 Cdo 1031/2014, publikované pod číslem 73/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Vzhledem k tomu, že dovolatel není povinen uhradit soudní poplatek z podaného dovolání proti rozhodnutí krajského soudu, ve spojení s usnesením soudu prvního stupně, o nepřiznání osvobození od soudního poplatku a neustanovení advokáta pro řízení, je nadbytečné, aby bylo rozhodováno o jeho návrhu na osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení.

Otázku, zda jsou splněny předpoklady ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti uvedenému usnesení odvolacího soudu, zhodnotí přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2014, sp. zn. 29 NSČR 82/2014, a usnesení ze dne 8. dubna 2015, sp. zn. 31 NSČR 9/2015).

V daném případě Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady pro to, aby byl dovolateli ustanoven zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení, neboť dovolatel uplatňuje zřejmě bezúspěšně právo.

Účastník řízení zřejmě bezúspěšně uplatňuje právo zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů účastníkem tvrzených nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že jeho požadavku nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování opravného prostředku se pak jedná mimo jiné tehdy, jestliže s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo, je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný.
Uvedený závěr vyplývá již ze samotné povahy věci; je-li bez dalšího nepochybné, že samotné žalobě nemůže být vyhověno, pak ani v dovolacím řízení (v nemeritorních otázkách) se nejedná o řádně uplatněné právo žalobce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, publikované pod číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolací soud se ztotožňuje s postupem odvolacího soudu, respektive soudu prvního stupně, jímž bylo odmítnuto odvolání žalobce pro jeho opožděnost, přičemž soudy postupovaly podle příslušných ustanovení občanského soudního řádu o doručování (§ 46a, § 49 a § 50l o. s. ř.), a v jejich závěru o opožděnosti podaného odvolání není co jim vytknout. Dovolání proti usnesení odvolacího soudu je třeba považovat za zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, není tedy ani důvodné, aby pro dovolací řízení byl žalobci ustanoven zástupce, když je zřejmé, že by se jednalo o zbytečné vynakládání prostředků státu na zajištění povinného zastoupení dovolatele.

V situaci, kdy není splněna podmínka povinného zastoupení dovolatele podle ustanovení § 241 o. s. ř. a není ani důvod ustanovit dovolateli advokáta pro řízení o dovolání, Nejvyšší soud podle § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř. řízení o jeho dovolání zastavil.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 4. srpna 2015

JUDr. Robert Waltr
předseda senátu