25 Cdo 1180/2011
Datum rozhodnutí: 28.08.2013
Dotčené předpisy: § 157 odst. 2 o. s. ř., § 157 odst. 1 o. s. ř., § 229 o. s. ř., § 213 odst. 1 o. s. ř., § 213 odst. 2 o. s. ř.




25 Cdo 1180/2011

ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce J. P. , zastoupeného Mgr. Michalem Dlabolou, advokátem se sídlem v Praze 7, U Studánky 3, proti žalovaným 1) M. H. , zastoupenému Mgr. Pavlem Drumevem, advokátem se sídlem v Praze 1, Palackého 15, a 2) Kooperativa pojišťovně, a.s. , se sídlem v Praze 1, Templová 747/5, IČO 47116617, o 295.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 39 C 315/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. ledna 2011, č. j. 11 Co 414/2010-155, takto:

I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení
O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 13. 5. 2010, č. j. 39 C 315/2005-123, uložil žalovaným 1) a 2), aby společně a nerozdílně zaplatili žalobci částku 295.000,- Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že dne 15. 3. 2005 se při dopravní nehodě střetla tři vozidla tak, že žalovaný 1) nedodržel bezpečnou vzdálenost od vozidla žalobce, zezadu do něj narazil a v důsledku toho narazil vůz žalobce do před ním stojícího vozidla Renault J. R. Poškození vozidla žalobce bylo znaleckým posudkem ohodnoceno na 290.000,- Kč, posudek stál 5.000,- Kč. Žalovaná 2), u níž byl žalovaný 1) pojištěn, odmítla škodu uhradit, neboť je přesvědčena, že nehoda byla fingovaná a k pojistné události nedošlo. Znalec Ing. Tomáš Strouhal ve svém posudku pro Policii ČR totiž uvedl, že rozsah poškození vozidla neodpovídá tvrzenému průběhu dopravní nehody a je technicky nepřijatelný pro popisovaný průběh nehody. Podle znalce Ing. Zbyňka Vlasáka [posudek podal pro žalovanou 2)] nelze vyloučit kontakt zúčastněných vozidel, avšak vyloučen je vznik dokumentovaných poškození vozidel podle popisu nehodového děje. Doc. Ing. Jindřich Šachl, CSc., kterého v projednávané věci ustanovil znalcem soud, rovněž uvedl, že v řešeném případě nejde o skutečnou dopravní nehodu, ale o situaci navozenou na místě uměle. Naopak ze znaleckých posudků vyhotovených v rámci trestního řízení vedeného proti žalobci, žalovanému 1) a J. R. pro trestný čin pojistného podvodu (byli obžaloby zproštěni) vyplynulo, že podle Ústavu silniční a městské dopravy, a. s., člena skupiny DEKRA, odpovídal průběh dopravní nehody mechanismu poškození vozidel, jeho deklarovanému rozsahu včetně posouzení celkové situace v místě dopravní nehody a vzájemné korespondenci poškození vozidel; revizní posudek Vysokého učení technického v Brně, Ústavu soudního inženýrství, vyslovil závěr, že poškození vozidel korespondují s tvrzeným nehodovým dějem, přičemž vzhledem k nedostatečné dokumentaci místa dopravní nehody nelze vyloučit, že se nehoda odehrála podle popisu jejích účastníků. Soud tyto důkazy vyhodnotil tak, že provozem vozidla ve vlastnictví žalované 2) byla žalobci způsobena škoda v příčinné souvislosti s porušením povinnosti žalovaného 1). Vycházel přitom především z revizního posudku Vysokého učení technického vyhotoveného pro účely řízení trestního a opakovaně provedeného v řešené věci; jeho závěry označil za návodné a rozhodující.

K odvolání žalované 2) Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 1. 2011, č. j. 11 Co 414/2010-165, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu v plném rozsahu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů před soudy obou stupňů. V prvé řadě vytkl soudu prvního stupně pochybení při zjišťování skutkového stavu věci a nedostatky odůvodnění, které postrádá náležitosti vyžadované § 157 odst. 2 o.s.ř. Po zopakování důkazu znaleckým posudkem doc. Ing. Šachla, CSc., se odvolací soud přiklonil k závěru, že v souzené věci nejde o skutečnou dopravní nehodu, ale o uměle navozenou situaci a nehodový děj se nestal. Tento znalecký posudek byl vypracován v řízení před soudem prvního stupně, jehož závěry jsou jednoznačné a nemohou na tom nic změnit ani závěry posudků vypracovaných v trestním řízení, které je ovládáno zásadou in dubio pro reo; ta však v občanském soudním řízení neplatí. Protože tedy nebylo prokázáno (byť to nebylo ani jednoznačně vyvráceno), že ke škodě na vozidle žalobce došlo při dopravní nehodě, nemohla být žaloba úspěšná.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž namítá, že odvolací soud pochybil, vyšel-li pouze z důkazu znaleckým posudkem doc. Ing. Šachla, CSc., a nenechal jej přezkoumat jiným znalcem, přičemž nezdůvodnil, proč zbylé posudky při zjišťování skutkových okolností případu nezohlednil a po věcné stránce jim nevěnoval pozornost. Dovolatel je přesvědčen, že znalecké posudky získané v rámci trestního řízení jsou použitelné jako důkazy i pro řízení občanskoprávní a nelze je přehlížet, byť se při jejich hodnocení neuplatní zásada in dubio pro reo. Odvolací soud měl proto hodnotit všechny znalecké posudky a vyrovnat se s jejich rozpornými závěry, zejména se závěry revizního znaleckého posudku Vysokého učení technického vyjadřujícího se ke správnosti závěrů doc. Ing. Šachla, CSc. Poukázal při tom na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2010, sp. zn. 28 Cdo 329/2010. Neodstranil-li odvolací soud rozpory mezi znaleckými posudky provedenými k důkazům před soudem prvního stupně a soudem odvolacím a nenechal si ani zpracovat revizní znalecký posudek, pak neodůvodněně upřednostnil jeden z důkazů a postupoval v rozporu s judikaturou dovolacího soudu, např. s rozhodnutím ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. 22 Cdo 1290/2007. Zpracování znaleckých posudků rovněž nezbavuje soud povinnosti provést i další důkazy, zejména tehdy, mohou-li odstranit pochybnosti o správnosti závěrů znaleckého posudku. V neposlední řadě považuje dovolatel rozhodnutí odvolacího soudu za nesprávné, jestliže rozsudek soudu prvního stupně pro nepřezkoumatelnost nezrušil a nevrátil k dalšímu řízení, naopak jej změnil a rozhodl ve věci sám, přestože vycházel z odlišných skutkových zjištění. V souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 1999, sp. zn. 21 Cdo 1901/98, platí, že jestliže se změnila zásadní skutková zjištění ovlivňující právní posouzení věci, neměl by odvolací soud odepřít možnost přezkumu správnosti skutkových zjištění, neboť by byla porušena zásada dvouinstančnosti; v řešeném případě proto nebyly dány podmínky ani pro potvrzení ani pro změnu rozhodnutí soudu prvního stupně. Ze všech uvedených důvodů dovolatel navrhl, aby byl napadený rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení.

Žalovaná 2) považuje napadené rozhodnutí odvolacího soudu za věcně správné, provedl-li odvolací soud k důkazům pouze jeden znalecký posudek, a to posudek doc. Ing. Šachla, CSc., který jediný byl přibrán soudem prvního stupně k zodpovězení odborné otázky. Žalobce proto nesprávně klade na roveň listinné důkazy provedené v řešené věci a mimo něj v řízení trestním. Je to žalobce, kterého stíhá břemeno důkazní ohledně tvrzených skutečností; odvolací soud proto postupoval zcela správně, jestliže v pochybnostech rozhodl v neprospěch žalobce a navrhl, aby dovolací soud jeho dovolání jako nedůvodné zamítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) vzhledem k datu vydání napadeného rozhodnutí postupoval podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 srov. čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. dále též jen o.s.ř. ). Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení zastoupeným advokátem (§ 241 odst. 1 o.s.ř.), dospěl k závěru, že dovolání žalobce, které je podle § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. přípustné, není důvodné.

Podle § 127 odst. 1 o.s.ř. ve znění účinném v době rozhodování odvolacího soudu, tj. ve znění účinném před novelou provedenou zákonem č. 218/2011 Sb., účinným od 1. 8. 2011, závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, ustanoví soud po slyšení účastníků znalce. Soud znalce vyslechne; znalci může také uložit, aby posudek vypracoval písemně. Je-li ustanoveno několik znalců, mohou podat společný posudek. Místo výslechu znalce může se soud v odůvodněných případech spokojit s písemným posudkem znalce.

Podle odst. 2 tohoto ustanovení znalecký posudek je možno také dát přezkoumat jiným znalcem, vědeckým ústavem nebo jinou institucí.

Zjištění průběhu tvrzené dopravní nehody v dané věci nepochybně vyžaduje posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, proto je odpovídajícím důkazem znalecký posudek; byl-li posudek podán písemně v jiném řízení (či jej předložil účastník), prováděl se před účinností § 127a o.s.ř. (do 31. 12. 2012) jako důkaz listinou podle § 129 o.s.ř. (srov. též zprávu o úrovni znaleckého dokazování u soudů a státních notářství občanskoprávního kolegia bývalého Nejvyššího soudu ČSR, publikovanou pod č. 1/1981 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V posuzované věci byl pro účely občanského soudního řízení o náhradu škody, resp. pojistné plnění, v němž důkazní břemeno tíží žalobce, vypracován posudek doc. ing. Šachlem, CSc., který zároveň reagoval na závěry posudků předchozích (Ing. Strouhal, Ing. Vlasák). Ze znaleckých posudků vypracovaných v trestním řízení vedeném proti žalobci obžalovanému pro trestný čin pojistného podvodu vyplynuly závěry odlišné, pokud jde o to, zda poškození vozidel koresponduje jejich vzájemné poloze, tj. zda vzniklo skutečně srážkou těchto tří vozů. Průběh nehodového děje tvrzeného žalobcem a v trestním řízení obžalovanými nebylo možno vyloučit.

Nelze ovšem přehlédnout, že v trestním řízení se uplatňuje zásada in dubio pro reo, tedy v pochybnostech ve prospěch obviněného, která je řešením situace, kdy skutkový stav potřebný pro právní posouzení viny není jednoznačný; taková důkazní situace vede ke zproštění obžaloby, neboť vina v trestním řízení musí být prokázána na základě skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (§ 2 odst. 5 trestního řádu). Takto je třeba nahlížet i na znalecké posudky vypracované v trestním řízení i na požadavky na ně kladené; aby mohl být žalobce odsouzen pro skutek spočívající ve fingování dopravní nehody, muselo by mu být prokázáno, že se dopravní nehoda nestala. Nebylo-li možno k takovému závěru jednoznačně dospět, postačilo ke zproštění obžaloby to, že žalobcem tvrzený průběh nehody nelze vyloučit. Oproti tomu ve sporu o náhradu škody a pojistné plnění v občanském soudním řízení je to poškozený v postavení žalobce, kdo musí prokázat, že k nehodě skutečně došlo, a sporný skutkový stav jde k jeho tíži, neboť není-li jeho tvrzení jednoznačně prokázáno, nemůže ve sporu uspět. Z toho je tedy zřejmé, že na jednotlivé znalecké posudky je třeba nahlížet způsobem, který zdůvodnil, byť velmi stručně, v odůvodnění napadeného rozhodnutí odvolací soud.

K námitkám dovolatele je třeba ještě doplnit, že liší-li se posudky v závěru, zda charakter poškození vozidel a stopy vyvolané jejich nárazem dokládají žalobcem tvrzený mechanismus srážky, jde právě o situaci důkazní nejistoty v této klíčové skutkové otázce. Pochybnosti o reálnosti dopravní nehody pak jsou navíc zvýrazňovány závěry znaleckého posudku doc. Ing. Šachla, CSc., který jediný se zabývá i tím, že stopy kol zadního vozidla na silnici svědčí o jeho předem připravené pozici na vedlejší polní cestě, z níž se připojilo ke kolizi dvou vozů. Ani revizní posudek Vysokého učení technického, který se vyjadřoval ke správnosti tohoto posudku, tyto jeho závěry nevyvrátil (uvedl, že je nelze vyloučit ani potvrdit) pro nedostatečnost materiálů z policejního ohledání místa. Pak ovšem při takovýchto pochybnostech nelze odvolacímu soudu vytýkat jeho hodnocení důkazů tak, že dopravní nehoda a takový její průběh, který by žalobci zakládal nárok na náhradu škody a pojistné plnění, nebyl prokázán.

Podle § 213 odst. 1 o.s.ř. není odvolací soud vázán skutkovým stavem, jak jej zjistil soud prvního stupně. Podle odstavce 2 téhož ustanovení může odvolací soud zopakovat dokazování, na základě kterého soud prvního stupně zjistil skutkový stav věci; dosud provedené důkazy zopakuje, má-li za to, že je z nich možné dospět k jinému skutkovému zjištění, než které učinil soud prvního stupně.

Odvolací soud musí přistoupit k zopakování dokazování v odvolacím řízení tehdy, má-li za to, že z důkazů, jež byly provedeny v řízení před soudem prvního stupně, je možné dospět k jinému skutkovému zjištění, než které učinil soud prvního stupně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2010, sp. zn. 30 Cdo 1802/2010). Jestliže se rozsah dokazování v řízení před soudem prvního stupně nekryje s rozsahem důkazů, které odvolací soud v odvolacím řízení postupem předvídaným v § 213 odst. 2 o.s.ř. zopakoval, je v takové procesní situaci nezbytné, aby odvolací soud v odůvodnění písemného vyhotovení svého rozsudku vyložil, z jakých důvodů došlo k důkazní redukci, resp. proč ten který - v řízení před soudem prvního stupně provedený - důkaz nepovažoval z hlediska prokazování tvrzených skutkových okolností souzeného případu za právně relevantní (např. pro jeho zjevnou nadbytečnost, neúčelnost atd.), tedy proč jej v odvolacím řízení nezopakoval.

Písemné vyhotovení rozsudku odvolacího soudu musí samozřejmě odpovídat zákonným požadavkům vyplývajícím z § 157 odst. 2 o.s.ř., zejména se musí odpovídajícím způsobem vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi a jeho myšlenkový postup musí být v odůvodnění jednoznačně vysvětlen nejen poukazem na všechny skutečnosti zjištěné provedeným dokazováním, ale rovněž s poukazem na právní závěry, které přijal. Účelem odůvodnění rozsudku je především prokázat jeho správnost a odůvodnění musí být prostředkem kontroly správnosti postupu soudu při vydávání rozhodnutí soudu, tj. musí být přezkoumatelné. Absence některé ze zákonem předepsaných náležitostí odůvodnění rozsudku může pak přivodit stav, kdy takový rozsudek je nepřezkoumatelný, což z pohledu dovolacího řízení, v němž na podkladě dovolání jako mimořádného opravného prostředku má být věcnému přezkumu podrobeno meritorní rozhodnutí odvolacího soudu, zakládá jinou vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 242 odst. 3 o.s.ř.), a je důvodem k vydání kasačního rozhodnutí.

I když napadený rozsudek odvolacího soudu je v odůvodnění velmi stručný, nelze jej považovat za nepřezkoumatelný, neboť hlavní argumenty, proč byly důkazy znaleckými posudky hodnoceny odlišně, jsou v něm vystiženy. Odvolacímu soudu pak nelze vytýkat, že sám zopakoval důkaz posudkem znalce ustanoveného v soudním řízení. Ostatní listinné důkazy opakovat nemusel, neboť při nich nepůsobí další skutečnosti (jako např. u výslechu svědků), které by mohly mít vliv na posouzení věrohodnosti důkazu. Důvody, proč neopakuje dokazování posudky z trestního řízení, pak odvolací soud objasnil rozdílnými požadavky na zjištění skutkového stavu v trestním řízení a v řízení občanskoprávním.

Konečně ani dovolatelem zmiňovaná dvojinstančnost není obecnou zásadou občanského soudního řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2008, sp. zn. 21 Cdo 5161/2007) ani ústavně zaručeným právem (srov. nález sp. zn. III. ÚS 150/03, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu České republiky, sv. 31, pod č. 128) a občanský soudní řád ve znění účinném od 1. 4. 2005 omezil možnost rušení rozhodnutí soudu prvního stupně a vracení věci k dalšímu řízení a naopak rozšířil možnost doplnění dokazování odvolacím soudem; dovolatelem citovaná judikatura pochází z doby předchozí. Tedy ani z tohoto pohledu netrpí řízení před odvolacím soudem vadou, která by měla vliv na správnost rozhodnutí.

Protože je rozhodnutí odvolacího soudu z pohledu uplatněných dovolacích námitek věcně správné, Nejvyšší soud dovolání podle § 243b odst. 2 o.s.ř. zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce ve věci úspěch neměl a žádnému z žalovaných v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. srpna 2013
JUDr. Petr Vojtek předseda senátu