25 Cdo 118/2006
Datum rozhodnutí: 30.01.2008
Dotčené předpisy:





25 Cdo 118/2006


ČESKÁ REPUBLIKA


ROZSUDEK


JMÉNEM REPUBLIKY


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně Z. M., zastoupené advokátem, proti žalovanému K. k., za účasti Č. p., a. s., R. S. M., regionální ředitelství, jako vedlejšího účastníka na straně žalované, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 16 C 56/92, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. dubna 2005, č. j. 11 Co 341/2004-634, takto:


Rozsudek krajského soudu ve výroku, jímž byl potvrzen vyhovující výrok rozsudku soudu prvního stupně, a v závislých výrocích o nákladech řízení se zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Okresní soud v Karviné, poté, co všechna jeho předchozí rozhodnutí byla zrušena a věc mu byla odvolacím soudem vrácena k dalšímu řízení, rozsudkem ze dne 12. 2. 2004, č. j. 16 C 56/92-600, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 61.103,50 Kč s příslušenstvím, žalobu co do částky 40.454,50 Kč s příslušenstvím zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně se dne 9. 8. 1990 podrobila gynekologické operaci v O. nemocnici R. n. K. (jejímž nástupcem po jejím zániku je žalovaný), po níž došlo k neprůchodnosti levého močovodu žalobkyně, což způsobilo ztrátu funkce levé ledviny, která musela být při akutní operaci dne 20. 8. 1990 odebrána. Pokud by byl průchod močovodem zjednán do 7 dnů, mohla být funkce ledviny obnovena, jinak dochází k nezvratnému poškození ledviny. Neprůchodnost močovodu byla diagnostikována nálezem urologa dne 16. 8. 1990, tedy 7. den po operaci, zákrok k odstranění neprůchodnosti byl proveden dne 20. 8. 1990 (11. den po operaci). Soud, vázán právním názorem odvolacího soudu, vysloveným v jeho zrušujícím usnesení ze dne 14. 6. 1999, č. j. 13 Co 539/99 368, dovodil, že na straně žalované došlo k porušení povinností vyplývajících z § 415 obč. zák. a ze zákona č. 20/1966 Sb. Ze znaleckého posudku znalce MUDr. B. soud zjistil, že příčinou odnětí ledviny byl její akutní zánět, jenž vznikl v příčinné souvislosti s poraněním levého močovodu jeho zaškrcením při gynekologické operaci 9. 8. 1990. Blokáda levé ledviny mohla být odhalena již jeden či dva dny po operaci, pokud by bylo provedeno vyšetření ultrazvukem, k němuž došlo až sedmý pooperační den. Soud uzavřel, že je dána příčinná souvislost mezi škodou vzniklou na zdraví žalobkyně a porušením povinností a že podmínky odpovědnosti za škodu podle § 421 obč. zák. ve znění účinném do 31. 12. 1991 (dále jen obč. zák.) jsou splněny. Při posouzení věci z hlediska § 421 odst. 3 obč. zák. soud prvního stupně odkázal na závěry odvolacího soudu v jeho rozhodnutí ze dne 30. 10. 2002 o tom, že zavinění žalované spočívá v ponechání podvazu na močovodu po operaci, který byl odstraněn až po 11 dnech, kdy již byla ledvina nenapravitelně poškozena. Dospěl proto k závěru, že žalovaný neprokázal, že nemohl zabránit škodě ani při vynaložení veškerého úsilí, které na něm bylo možné požadovat. Na základě znaleckých posudků přiznal žalobkyni podle vyhlášky č. 32/1965 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) na bolestném celkem částku 4.500,- Kč (s ohledem na bolestivý způsob léčby bylo odškodnění zvýšeno podle § 7 odst. 3 vyhlášky na dvojnásobek), na náhradě za ztížení společenského uplatnění částku 18.750,- Kč (odškodnění bylo zvýšeno zejména pro dlouhodobou vážnou újmu způsobenou žalobkyni podle § 7 odst. 3 vyhlášky na pětinásobek) a na náhradě za ztrátu na výdělku celkem částku 37.853,50 Kč, a ve zbytku soud žalobu zamítl. Námitku promlčení vznesenou žalovaným neuznal důvodnou, neboť žaloba byla podána dne 31. 3. 1992, a všechny tři nároky tedy byly uplatněny před uplynutím subjektivní dvouleté lhůty podle § 106 obč. zák.


K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 14. 4. 2005, č. j. 11 Co 341/2004-634, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku co do částky 59.753,50 Kč s příslušenstvím potvrdil, co do částky 1.350,- Kč s příslušenstvím jej změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Ztotožnil se se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně a na jejich základě dovodil, že je dána objektivní odpovědnost žalovaného podle ust. § 238 obč. zák. ve znění účinném do 31. 12. 1991. Jednoznačně bylo prokázáno, že k poruše průchodnosti močovodu došlo při operaci 9. 8. 1990, nelze však přesnou příčinu tohoto poškození zjistit. Ze všech v úvahu přicházejících příčin svědčí důkazy pro závěr, že močovod byl zaškrcen okolní tkání přitaženou stehem založeným v okolí močovodu a přitažení močovodu tímto stehem je okolností, která má původ v povaze přístroje nebo jiné věci, jíž bylo při poskytnutí služby použito. Odpovědnost žalovaného za škodu způsobenou žalobkyni je objektivní, bez možnosti liberace. Odvolací soud shodně se závěrem soudu prvního stupně shledal odpovědnost žalovaného za škodu vzniklou žalobkyni, byť z jiných důvodů, a ztotožnil se s jeho závěry ohledně rozsahu škody a výši náhrady, s výjimkou nároku na bolestné, který je co do částky 1.350,- Kč promlčen, neboť žalobkyně o tuto částku rozšířila žalobu až po uplynutí promlčecí doby.


Proti potvrzujícímu výroku a výrokům o náhradě nákladů řízení rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání z důvodů nesprávného právního posouzení věci. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že je dána jeho odpovědnost podle ust. § 238 obč. zák. ve znění účinném do 31. 12. 1991. Poukazuje na to, že odvolací soud již v usnesení ze dne 24. 3. 1997, sp. zn. 13 Co 273/97, vyslovil závěr, že nárok je třeba posoudit podle obecné odpovědnosti za škodu. Namítá, že v daném případě nebyla škoda způsobena okolnostmi, které mají původ v povaze přístroje nebo jiné použité věci, nýbrž byla způsobena komplikací, která nemá původ v povaze šicího vlákna použitého k vytvoření stehů pro rekonstrukci pobřišnice. Příčinou poškození močovodu, které mělo za následek jeho neprůchodnost a posléze afunkci levé ledviny, bylo jeho přitažení stehem založeným v okolí tkáně. Operační terén žalobkyně byl nepřehledný v důsledku změn z předchozích operací, a bylo tedy zvýšené riziko poškození močovodu stehy založenými v jeho okolí. Riziko této komplikace je u 0,5 2,5 % rutinních operací v oblasti pánve, ve složitém terénu po předchozích operacích a onemocněních, jako tomu bylo v případě žalobkyně, se toto riziko zvyšuje. Komplikace musí být zavčas diagnostikována a likvidována, v daném případě bylo třeba k záchraně života žalobkyně ledvinu odstranit. Žalovaný je přesvědčen, že se mu v řízení podařilo prokázat, že žádná právní povinnost nebyla porušena. Navrhl, aby byl rozsudek krajského soudu zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.


Žalobkyně ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že spor trvá od roku 1992 a její stanovisko k věci je vyjádřeno v jejích předchozích podáních. Dovolání považuje za nedůvodné a navrhla, aby bylo odmítnuto.


Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení zastoupeným advokátem ve smyslu ust. § 241 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., je opodstatněné.


Rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze závěru, že žalovaný odpovídá za škodu vzniklou žalobkyni objektivně podle ust. § 238 občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 1991, neboť zaškrcení močovodu stehem založeným v jeho okolí je okolností, která způsobila žalobkyni škodu a která má původ v povaze věci při poskytnutí služby použité.


S tímto právním posouzením věci odvolacím soudem se nelze ztotožnit.


Vzhledem k ustanovení § 868 občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 1992 soudy správně posuzovaly nárok žalobkyně podle dosavadních předpisů, tedy podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění zákonů č. 58/1969 Sb., č. 146/1971 Sb., č. 131/1982 Sb., č. 137/1982 Sb., č. 94/1988 Sb., č. 188/1988 Sb., č. 87/1990 Sb., č. 105/1990 Sb., č. 116/1990 Sb., č. 87/1991 Sb. (dále jen obč. zák.).


Ustanovení § 238 obč. zák. je speciální úpravou odpovědnosti za škodu (ve vztahu k odpovědnosti obecné podle tehdejšího ustanovení § 421 obč. zák.), dopadající na úžeji vymezený okruh činností při poskytování služeb, mezi něž se řadí i zdravotní péče. Zásadním předpokladem vzniku této odpovědnosti je, že škoda byla způsobena v důsledku právně kvalifikované události - vlivem okolností přímo vyplývajících z povahy přístroje či věci, jichž bylo použito jako prostředku při poskytnutí zdravotnické služby. Odpovědnost je dána, i když použitá věc nebyla vadná, ale byla takové povahy, že právě svou povahou zapříčinila vznik škody.


Odvolací soud na základě svého závěru o tom, jak došlo k zaškrcení močovodu, dovodil, že tato porucha byla vyvolána okolností mající původ v povaze vlákna použitého k vytvoření stehů. Především je zřejmé, že steh nevyvolal zaškrcení močovodu svou povahou, ani svými vlastnostmi či vlastností šicího vlákna, ale tím, kam jej operatér umístil, když jím přitáhl okolní tkáň natolik, že zaškrtila močovod. Už z tohoto vyplývá, že není správný názor odvolacího soudu, že škoda byla vyvolána okolností vyplývající z povahy použité věci ve smyslu § 238 obč. zák. ve znění tehdy účinném.


Podstatnější však je, že odvolací soud si dostatečně neujasnil, v čem spočívá poškození zdraví žalobkyně, za něž je požadována náhrada. Samotná neprůchodnost močovodu, způsobená při gynekologické operaci, není totiž tou újmou, která má být odškodněna, když náhrada je požadována za ztrátu levé ledviny, k níž došlo následkem této komplikace, která nebyla včas diagnostikována a odstraněna. Porušení právní povinnosti zdravotnického zařízení, vyplývající ze zákona č. 20/1966 Sb., tedy povinnosti postupovat v souladu se současnými poznatky lékařské vědy, a z ust. § 415 obč. zák., tedy povinnosti předcházet možnému vzniku škody na zdraví, konstatoval ve svém rozhodnutí soud prvního stupně, jsa vázán právním názorem vysloveným již v rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 14. 6. 1999 na základě skutkového zjištění, že k nenapravitelnému poškození ledviny dochází, není-li průchod moči zjednán v určitém čase. K tomu také v daném případě došlo, když porucha, jež k tomuto výsledku vedla, byla diagnostikována nálezem urologa 16. 8. 1990, tj. sedmý den po operaci, a k pokusu o obnovení průchodnosti močovodu a k operaci, při níž byla již nefunkční ledvina vyjmuta, došlo pak 11. den po operaci.


Odpovědnost za škodu způsobenou na zdraví žalobkyně není tedy dána podle § 238 obč. zák., nýbrž podle obecného ustanovení § 421 obč. zák. Předpokladem jejího vzniku je protiprávní úkon, existence škody a vztah příčinné souvislosti mezi nimi. Porušením právní povinnosti je míněn objektivně vzniklý rozpor mezi tím, jak fyzická či právnická osoba skutečně jednala či opomenula jednat, a tím, jak jednat měla, aby dostála svým povinnostem. Má-li toto porušení povinností za následek vznik škody, je dán vztah příčinné souvislosti. Naproti tomu zavinění, jež je ve formě nevědomé nedbalosti presumováno, je charakteru subjektivního.


Pokud jde o porušení povinnosti (protiprávní úkon), ze zjištěného skutkového stavu, jenž nebyl dovolatelem napaden a jímž je soud v dovolacím řízení vázán (srov. § 241a odst. 3 a § 242 odst. 3, větu první, o. s. ř.), vyplývá, že akutní zánět a ztráta ledviny byly vyvolány déle než 7 dní trvající neprůchodností močovodu žalobkyně. Bezprostřední příčinou vzniku škody (odnětí levé ledviny) nebyl tedy samotný fakt zaškrcení močovodu, ale skutečnost, že tato porucha nebyla včas odstraněna, což způsobilo akutní zánět ledviny ústící v přímé ohrožení života žalobkyně a ztrátu funkce této ledviny. Je tedy zřejmé, že objektivně došlo k porušení povinností zdravotnického zařízení, což mělo za následek trvalé poškození zdraví žalobkyně, spočívající ve ztrátě levé ledviny. Základní předpoklady jeho odpovědnosti za škodu vzniklou žalobkyni podle § 421 obč. zák. jsou naplněny.


Odvolací soud, protože věc po právní stránce posoudil podle nesprávného ustanovení, se z hlediska § 421 odst. 3 obč. zák. věcí nezabýval. V tomto směru bude třeba zhodnotit dosavadní výsledky řízení, příp. i dokazování v nezbytné míře zopakovat či doplnit za účelem posouzení, zda žalovaný prokázal, že škodlivému následku nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které na něm bylo možné požadovat. V této souvislosti ovšem nelze přehlédnout ani to, že jak žalovaný sám v dovolání uvádí - komplikace spočívající v zaškrcení močovodu se u obdobných operací v určitém procentu objevují, přičemž toto riziko se zvyšuje ve složitém terénu po předchozích operacích a onemocněních, což byl právě i případ žalobkyně.


Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu není z hlediska důvodu uplatněného v dovolání (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.) správné, a proto dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2, věta za středníkem, odst. 3, věta prvá, o. s. ř.).


Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný (§ 243d odst. 1 o. s. ř.). V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů původního a dalšího řízení včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).


Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 30. ledna 2008


JUDr. Marta Škárová, v. r.


předsedkyně senátu