25 Cdo 1055/2005
Datum rozhodnutí: 27.07.2005
Dotčené předpisy: § 240 předpisu č. 99/1963Sb.




25 Cdo 1055/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyň a) N. K. a b) E. D., proti žalovanému JUDr. P. H., o zaplacení částky 655.557,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 9 C 1841/97, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. ledna 2004, č. j. 12 Co 933/2000-123, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Mostě rozsudkem ze dne 27. 1. 2000, č. j. 9 C 1841/97-80, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyním částku 20.160,- Kč s příslušenstvím, ve zbytku žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání obou žalobkyň a žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 14. 1. 2004, č. j. 12 Co 933/2000-123, rozsudek soudu prvního stupně v plném rozsahu potvrdil, rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu a zamítl návrh žalovaného na připuštění dovolání.

Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání, v němž namítá, že řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí soudu odvolacího ve věci. Poukazuje zejména na nedostatečný přezkum rozhodnutí soudu I. stupně a řízení mu předcházejícího ze strany odvolacího soudu. Vytýká mu též nesprávné právní posouzení věci v otázce příčinné souvislosti mezi vznikem škody a porušením povinností žalovaného vůči žalobkyním, vyplývajících z příkazní smlouvy. Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Podle ustanovení části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.

Vzhledem k tomu, že dovoláním napadený rozsudek byl vydán dne 14. 1. 2004, avšak

po řízení správně provedeném podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., tedy podle předpisu dosavadního (rozsudek soudu prvního stupně byl vydán dne 27. 1. 2000, tedy před účinností zákona č. 30/2000 Sb.), Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001 - dále jen o.s.ř. ), a to včetně vymezení běhu lhůty k podání dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 4. 2001, sp. zn. 29 Odo 196/2001, publikované pod č. 70 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2001). Dovolání bylo podáno opožděně.

Podle § 240 odst. 1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle § 240 odst. 2 věty druhé o.s.ř. je lhůta zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.

Podle § 57 odst. 1 o.s.ř. do běhu lhůty se nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty; to neplatí, jde-li o lhůtu určenou podle hodin. Podle § 57 odst. 2 věty první a druhé o.s.ř. lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.

Z obsahu spisu vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu byl doručen právní zástupkyni žalobkyň i žalovanému dne 20. 4. 2004. Tímto dnem také nabyl právní moci a dovolání proti němu bylo možno podat ve lhůtě jednoho měsíce, to znamená nejpozději ve čtvrtek dne 20. 5. 2004. Žalovaný však dovolání podal poštou až dne 21. 6. 2004, tedy již po uplynutí zákonem stanovené lhůty, jejíž zmeškání nelze prominout (§ 240 odst. 2 věta prvá o.s.ř.); proto bylo podle ustanovení § 243b odst. 4 věty první a § 218 odst. 1 písm. a) o.s.ř. jeho dovolání odmítnuto, aniž se dovolací soud mohl zabývat přípustností dovolání a důvodností v něm uvedených dovolacích námitek.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 věty první a § 142 odst.1 o.s.ř., neboť žalovaný s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalobkyním v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. července 2005

JUDr. Petr Vojtek, v. r.

předseda senátu