25 Cdo 1024/2007
Datum rozhodnutí: 26.02.2008
Dotčené předpisy:





25 Cdo 1024/2007


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra, v právní věci žalobce JUDr. P. P., advokáta, správce konkursní podstaty úpadce B. F., proti žalované České republice Českému úřadu zeměměřickému a katastrálnímu, o 617.338,19 Kč, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 9 C 3702/2001, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. února 2003, č. j. 9 Co 591/2002-42, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Okresní soud v Mostě rozsudkem ze dne 10. 9. 2002, č. j. 9 C 3702/2001-30, zamítl žalobu na zaplacení 617.338,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobce jako správce konkursní podstaty úpadce uzavřel dne 9. 2. 2000 (ve znění dodatku ze dne 18. 2. 2000) se společností P. & J. R. s. r. o. kupní smlouvu na prodej nemovitostí úpadce, v níž strany sjednaly povinnost kupujícího zaplatit část kupní ceny až poté, co budou z listu vlastnictví vymazány jakékoli právní závady týkající se prodávaných nemovitostí. Na návrh JUDr. E. K., správkyně konkursní podstaty úpadce V.-P., učinil Katastrální úřad v M. na tomto listu vlastnictví poznámku o tom, že byla ke Krajskému obchodnímu soudu v P. podána žaloba o určení neplatnosti předmětné kupní smlouvy; správnost tohoto postupu byla následně vyslovena rozhodnutím téhož úřadu ze dne 28. 11. 2000. K odvolání žalobce Zeměměřický a katastrální inspektorát v L. rozhodnutím ze dne 12. 2. 2001, zrušil shora uvedené rozhodnutí Katastrálního úřadu v M. Soud prvního stupně za použití zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dospěl k závěru, že v řízení nebyla prokázána příčinná souvislost mezi postupem státu a vznikem škody, spočívající podle žaloby v tom, že žalobce po dobu existence nesprávně zapsané poznámky nemohl inkasovat část kupní ceny, která byla uložena na termínovaném účtu a za toto období se zúročila částkou 617.338,- Kč. Ujednání v kupní smlouvě, podle kterého byl žalobce oprávněn čerpat zbytek kupní ceny až po odstranění všech právních závad z katastru nemovitostí, považoval soud za vnitřní smluvní ujednání účastníků smlouvy, přičemž poznámka podle § 9 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, není právní závadou znamenající nemožnost nakládat s nemovitostmi, nýbrž má toliko informativní charakter (byť je soud toho názoru, že důvod pro vložení poznámky dán nebyl).


K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 20. 2. 2003, č. j. 9 Co 591/2002-42, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se skutkovými zjištěními a právními závěry soudu prvního stupně a doplnil, že poznámka slouží jen k signalizaci skutečností, které se týkají smluvní volnosti nositele oprávnění zapsaného v katastru nemovitostí, a vlastníka věci neomezuje v nakládání s ní či v plnění podle ujednání stran v kupní smlouvě; proto mezi zápisem poznámky do listu vlastnictví o tom, že je zahájeno řízení o určení neplatnosti kupní smlouvy, a tvrzenou škodou není dán vztah příčinné souvislosti.


Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, v němž namítá, že soudy obou stupňů chybně zhodnotily skutečnost, že škoda a postup státu nemá příčinnou souvislost. Má za to, že příčinná souvislost je dána a byla v řízení prokázána, neboť stát ve svém postupu způsobil zřejmý omyl , a i když měl Katastrální úřad v M. od žalobce k dispozici metodický pokyn nadřízeného orgánu, nevěnoval mu i přes několikeré upozornění žalobce pozornost. Je možné, že zaměstnanec provádějící předmětnou poznámku tak činil na nátlak JUDr. E. K., jednající jako správkyně konkursní podstaty v konkursu, který se s konkursem žalobce prolíná. Dovolatel je přesvědčen, že vztah příčinné souvislosti je prokázán jednak jeho dopisy, jednak samotnou kupní smlouvou. Navrhuje proto, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu odvolacímu k dalšímu řízení.


Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou - účastníkem řízení, dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.


Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).


Podle § 237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)]. Podle odstavce 3 tohoto ustanovení rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.


Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, aniž mu předcházelo zrušující usnesení odvolacího soudu; přípustnost dovolání lze proto posuzovat pouze podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Dovolání může být podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují) a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu. Přípustnost dovolání není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam; přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam skutečně má.


Dovolací soud je přitom povinen vycházet ze skutkových zjištění a skutkových závěrů, na něž odvolací soud aplikoval právo. Z vylíčení důvodů dovolání v dané věci ovšem vyplývá, že dovolatel nesouhlasí právě s tím, jak odvolací soud zjistil skutkový stav; tvrdí totiž, že z provedených důkazů skutkový stav nebyl zjištěn správně v otázce příčinné souvislosti mezi postupem Katastrálního úřadu v M. a vznikem škody, vyčíslené jako zúročená část kupní ceny za období od 9. 2. 2000 (ode dne účinnosti kupní smlouvy) do 22. 2. 2001 (kdy nabylo právní moci rozhodnutí Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v L., kterým bylo zrušeno napadené rozhodnutí Katastrálního úřadu v M.). Nesouhlasí s tím, že odvolací soud (i soud prvního stupně) neshledal příčinnou souvislost mezi provedením zápisu poznámky do listu vlastnictví o tom, že je zahájeno řízení o určení neplatnosti předmětné kupní smlouvy, a vznikem škody na straně žalobce. Otázka existence vztahu příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a vznikem škody je však otázkou skutkovou nikoli právní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. února 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, publikovaný v Souboru rozhodnutí NS ČR, sv. 14, pod C 1025); právním posouzením je vytyčení skutečností, mezi nimiž je vztah příčinné souvislosti zjišťován. V tomto směru dovolatel námitky nevznáší a v podstatě namítá, že rozsudek odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (srov. ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř.), aniž by formuloval právní otázku, která má zásadní význam jak pro rozhodnutí v této věci, tak pro rozhodovací činnost soudů vůbec. Přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. tak být založena nemůže.


Kromě toho nelze přehlédnout, že předmětná poznámka byla do katastru zapsána až po uzavření kupní smlouvy, a to v reakci na následné zahájení soudního řízení o neplatnost této kupní smlouvy, nejde tedy o takovou právní závadu, na kterou mohlo dopadat ujednání účastníků kupní smlouvy a kterou by byl prodávající schopen odstranit, jak se ve smlouvě zavázal ve vztahu k dosud existujícím závadám. Pozdržení platby kupní ceny bylo sice existencí poznámky ovlivněno, nicméně bezprostřední příčinou opožděné platby byl právě výklad smluvního ujednání mezi účastníky kupní smlouvy a okolnost, že platnost smlouvy byla zpochybněna v soudním řízení třetí osobou, nikoliv poznámkou samotnou.


Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud ČR je proto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.


O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a 146 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu svých nákladů právo, zatímco žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 26. února 2008


JUDr. Petr Vojtek, v. r.


předseda senátu