24 ICm 648/2010
Na všech podáních v této věci uveďte: Jednací číslo: 24 ICm 648/2010-198 KSBR 24 INS 84/2009-C3-36

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Krčmářovou ve věci žalobce Indra-Šebesta v.o.s., se sídlem v Brně, Čechyňská 16, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 26919877, jako insolvenčního správce dlužníka Ing. Petra Smysla, narozeného 27. září 1966, bytem Přerov I.-Město, Durychova 2397/24, PSČ 750 02, zastoupeného Mgr. Markem Indrou, advokátem, se sídlem v Brně, Čechyňská 16, PSČ 602 00, proti žalovanému Ing. Ladislavu Chodákovi, narozenému 27. května 1958, bytem v Brně, Jundrovská 1035/33, PSČ 624 00, zastoupenému JUDr. Igorem Osvaldem, advokátem, se sídlem v Brně, Veveří 31, PSČ 602 00, vedené jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Ing. Petra Smysla, o určení neúčinnosti právního úkonu a o zaplacení nákladů řízení státu

t a k t o:

I. Žaloba, aby soud určil, že kupní smlouva uzavřená dne 27. června 2008 mezi Ing. Petrem Smyslem, narozeným 27. září 1966 a jeho manželkou jako prodávajícími a žalovaným jako kupujícím na převod nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště Praha, pro obec Praha, k.ú. Nové Město: -na LV č. 4706-bytová jednotka č. 238/10-byt, situovaná v budově č. p. 238-bydlení (LV č. 1254) stojící na pozemku p. č. 960-zastavěná plocha a nádvoří (LV č. 1254), -na LV č. 1254-podíl na společných částech domu-budovy č. p. 238 stojící na pozemku p. č. 960-zastavěná plocha a nádvoří, o velikosti 753/13608, na LV č. 1254-podíl na pozemku p. č. 960-zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 329 m2, o velikosti 753/13908, je neúčinným právním úkonem, se zamítá. KSBR 24 INS 84/2009-C3-36

II. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobci částku 6.000.000 Kč, se zamítá.

III. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 40.077,20 Kč, k rukám zástupce žalovaného JUDr. Igora Osvalda, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobce je povinen nahradit České republice, na účet Krajského soudu v Brně číslo 3703-5720621/0710, variabilní symbol: 2443064810, konstantní symbol: 1148, na náhradě nákladů řízení částku 6.987,75 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

O d ů v o d n ě n í:

Žalobou doručenou Krajskému soudu v Brně (dále též jen soud ) dne 28. června 2010 domáhal se žalobce Mgr. Jiří Šebesta, jako insolvenční správce dlužníka Ing. Petra Smysla, aby soud určil, že právní úkon-kupní smlouva uzavřená dne 27. června 2008 mezi Ing. Petrem Smyslem (dále jen dlužník ) a jeho manželkou jako prodávajícími a Ing. Ladislavem Chodákem (dále jen žalovaný ) jako kupujícím na převod nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Hlavní město Prahu, katastrální pracoviště Praha, pro obec Praha, k. ú. Nové Město: na LV č. 4706-bytová jednotka č. 238/10-byt, situovaná v budově č. p. 238-bydlení (LV č. 1254) stojící na pozemku p. č. 960-zastavěná plocha a nádvoří (LV č. 1254), na LV č. 1254-podíl na společných částech domu-budovy č.p. 238 stojící na pozemku p. č. 960-zastavěná plocha a nádvoří, o velikosti 753/13608 a na LV č. 1254-podíl na pozemku p. č. 960-zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 329 m2, o velikosti 753/13908 (dále jen nemovitosti ), je právně neúčinný. Tvrdil, že kupní smlouva je právním úkonem bez přiměřeného protiplnění, neboť z dohodnuté kupní ceny ve výši 11.000.000 Kč byla zaplacena jen částka 5.000.000 Kč a ve zbytku byla kupní cena započtena na směnku vystavenou dlužníkem na řad žalovaného jen několik dní před uzavřením kupní smlouvy, uzavřením kupní smlouvy tak došlo ke zkrácení uspokojení dlužníkových věřitelů a jedná se o právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku.

Na jednání konaném u soudu dne 17. prosince 2012 žalobce doplnil svá tvrzení tak, že žalovaný nemovitosti dne 4. května 2009 převedl na obchodní společnost GENEROSSA a.s. V podání ze dne 15. srpna 2012 a na jednáních soudu žalovaný namítal, že: -nemovitosti koupil nejen od dlužníka, ale i jeho manželky, -dohodnutá kupní cena za nemovitosti nebyla nepřiměřeně nízká s ohledem na zástavní právo váznoucí na nemovitostech, ve skutečnosti odpovídala hodnotě nemovitostí bez zástavního práva, -žalovaný později nemovitosti prodal jen za 5.000.000 Kč. Na jednání konaném u soudu dne 17. prosince 2012 soud připustil změnu žaloby ve formě rozšíření žalobního návrhu tak, že: Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 6.000.000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku .

Proti změně žaloby namítal žalovaný, že nemovitosti prodal před zahájením řízení. KSBR 24 INS 84/2009-C3-36

Námitku považoval soud za nedůvodnou, neboť podle § 236 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), ve znění pozdějších předpisů není-li možné vydat do majetkové podstaty původní dlužníkovo plnění z neúčinného právního úkonu, musí být poskytnuta rovnocenná náhrada. § 95 odst. 1 a 2 o. s. ř. pak určuje, že žalobce může za řízení se souhlasem soudu měnit návrh na zahájení řízení. Soud neměl důvod změnu žaloby nepřipustit, neboť výsledky dosavadního řízení mohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu.

V rozsudku č. j.-90, KSBR 24 INS 84/2009-C3-16, vyhlášeném dne 25. března 2013, soud určil, že kupní smlouva je neúčinným právním úkonem (výrok I.) a zavázal žalovaného zaplatit žalobci částku 6.000.000 Kč (výrok II.) a náhradu nákladů řízení (výrok III.). Soud dospěl k závěru, že kupní smlouva je neúčinným právním úkonem bez přiměřeného protiplnění (žalovaný za nemovitost v hodnotě 11.000.000 Kč zaplatil dlužníkovi pouze 5.000.000 Kč), k jehož poskytnutí se dlužník zavázal v době, kdy byl v úpadku, čímž došlo ke krácení jeho věřitelů a že zástavní právo na nemovitostech váznoucí nemá samo o sobě jakoukoli majetkovou hodnotu, proto ke skutečnosti, že jím byly nemovitosti při uzavření kupní smlouvy zatíženy, při rozhodování nepřihlížel.

K včasnému odvolání žalovaného Vrchní soud v Olomouci (dále jen odvolací soud ) usnesením č. j. 13 VSOL 71/2013-150, ze dne 29. listopadu 2013, zrušil rozsudek soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení, přičemž vyslovil pro soud závazný názor, že existence zástavního práva na nemovitostech v době jejich prodeje je skutečností, jež ovlivňuje výši obvyklé ceny těchto nemovitostí. V dalším řízení odvolací soud soudu uložil opětovně posoudit, zda v důsledku toho, že žalovaný uhradil dlužníkovi za převod nemovitostí 5.000.000 Kč, byla porušena ekvivalentnost smluvených vzájemných plnění, přičemž soud nesměl přehlédnout rozsah existujícího zástavního práva v době převodu a za tímto účelem měl provést důkaz znaleckým posudkem, jímž by byla stanovena obvyklá cena nemovitostí v době převodu.

Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:

1) Z insolvenčního spisu dlužníka, vedeného pod sp. zn. KSBR 24 INS 84/2009, konkrétně z insolvenčního návrhu, vyhlášky o zahájení insolvenčního řízení, usnesení o úpadku, usnesení o prohlášení konkursu, soupisu majetkové podstaty, usnesení o odvolání insolvenčního správce a ustavení nového insolvenčního správce a z přihlášek pohledávek věřitelů do insolvenčního řízení dlužníka soud zjistil, že:

-insolvenční řízení bylo zahájeno vyhláškou o zahájení insolvenčního řízení, č. j. KSBR 24 INS 84/2009-A-2, zveřejněnou v insolvenčním rejstříku dne 12. ledna 2009, k insolvenčnímu návrhu věřitele Československá obchodní banka, a. s. doručenému soudu téhož dne;

-usnesením ze dne 4. června 2009, č. j. KSBR 24 INS 84/2009-A-59, byl předběžným správcem dlužníka ustanoven Mgr. Jiří Šebesta; -usnesením ze dne 27. srpna 2009, č. j. KSBR 24 INS 84/2009-A-63, rozhodl soud o úpadku dlužníka a insolvenčním správcem dlužníka ustanovil Mgr. Jiřího Šebestu; KSBR 24 INS 84/2009-C3-36

-usnesením ze dne 13. října 2009, č. j. KSBR 24 INS 84/2009-B-4, prohlásil soud konkurs na majetek dlužníka; -do soupisu majetkové podstaty dlužníka byla dne 7. října 2009 insolvenčním správcem dlužníka zapsána pouze parcela č. 2141/2 v k.ú. Luleč a finanční prostředky ve výši 156.232,97 Kč na účtu stavební spořitelny a ve výši 2.775,51 Kč na dlužníkově účtu č. 221161932/0300; -usnesením ze dne 1. února 2012, č. j. KSBR 24 INS 84/2009-B-33, soud odvolal insolvenčního správce Mgr. Jiřího Šebestu z funkce a do funkce nového insolvenčního správce ustanovil společnost Advokátní kancelář Indra-Šebesta a spol.; dne 25. dubna 2012 došlo ke změně obchodního názvu nového insolvenčního správce na Indra-Šebesta, v. o. s. (dále jen žalobce ).

2) Ze žaloby podané v této věci (č. l. 1) soud zjistil, že žalobce podal odpůrčí žalobu u soudu osobně dne 28. června 2010.

3) Z listiny označené jako Kupní smlouva a ze shodných skutkových tvrzení účastníků řízení soud zjistil, že dne 27. června 2008 dlužník a jeho manželka jako prodávající a žalovaný jako kupující uzavřeli kupní smlouvu na prodej nemovitostí za dohodnutou kupní cenu 11.000.000 Kč, část kupní ceny ve výši 5.000.000 Kč byla uhrazena před podpisem kupní smlouvy (dne 16. června 2008) na účet č. 7285880217/0100, část kupní ceny ve výši 6.000.000 Kč měla být započtena na směnku vlastní vystavenou dlužníkem na řad žalovaného dne 11. června 2008.

4) Z výpisu z katastru nemovitostí vedeného Katastrálním úřadem pro Hlavní město Prahu, katastrální pracoviště Praha (LV 4706) soud zjistil, že k 1. lednu 2008 byli jako bezpodíloví spoluvlastníci nemovitostí v katastru nemovitostí zapsáni dlužník a jeho manželka.

5) Ze shodného tvrzení účastníků soud zjistil, že žalovaný nemovitosti prodal dne 4. května 2009 obchodní společnosti GENEROSSA a.s.

6) Ze směnky vlastní vystavené dlužníkem na řad žalovaného dne 11. června 2008 soud zjistil, že byla splatná 5. září 2008, že na směnce není uveden údaj o místu jejího vystavení, směnka neobsahuje uvedení místa výstavce. 7) Z výpovědi žalovaného na jednání konaném 18. března 2013 soud zjistil, že: -žalovaný nemá žádný vztah k žalobci, s dlužníkem asi deset roků spolupracoval, -o finanční situaci dlužníka v době uzavření kupní smlouvy nebylo žalovanému nic známo, -v době uzavření kupní smlouvy neměl podle žalovaného byt cenu 11.000.000 Kč, ale byl to poslední byt v objektu před rekonstrukcí, žalovaný předpokládal, že se mu podaří zúčastnit se rekonstrukce a vydělat na tom peníze, měl v úmyslu koupit další byt na stejném patře, oba byty by si zrekonstruoval a patřilo by mu celé patro, -dne 4. května 2009 žalovaný nemovitosti prodal společnosti GENEROSSA a.s. za 5.000.000 Kč, neboť k jeho plánu s vlastníky zbytku domu nedošlo. 8) Z výpovědi dlužníka na jednání konaném dne 18. března 2013 soud zjistil, že: KSBR 24 INS 84/2009-C3-36

-s žalovaným v době uzavření kupní smlouvy intenzivně obchodně spolupracoval, žalovaný projevil zájem o nemovitosti vzhledem k jeho zájmům v Praze a dlužník mu nemovitosti prodal, -byt byl ve velmi špatném stavu, vybydlený, asi rok před prodejem nebyl udržovaný, došlo k zatečení do bytu střechou, byla rozbitá okna, nefungovalo topení a plyn, byt byl znečištěn holuby, kteří do něj vlétli, -kupní cena byla výsledkem jednání mezi dlužníkem a žalovaným, z pohledu dlužníka byla úspěchem, vyšší, než skutečná cena bytu, žalovaný zřejmě viděl potenciál bytu v očekávaném rozvoji lokality, -mezi dlužníkem a žalovaným probíhalo mnoho obchodních transakcí, jednou za čas se udělalo vyúčtování, k tomu se sepsala směnka, která se po čase zlikvidovala a nahradila novou, v tomto případě byly zlikvidované směnky vystavené 24. září 2007 a 3. března 2008 a byly nahrazeny směnkou vystavenou 11. června 2008, která byla použita na úhradu kupní ceny, -jaké závazky měly krýt směnky vystavené 24. září 2007 a 3. března 2008 si žalovaný nepamatoval, byly to (přesně neurčeným dílem) půjčky a dodávky technologií na výstavbu závodů na zpracování plynu, například v Rusku.

9) Ze směnky vlastní vystavené dlužníkem na řad žalovaného dne 24. září 2007 soud zjistil, že byla vystavena na částku 3.000.000 Kč splatnou 31. května 2008.

10) Ze směnky vlastní vystavené dlužníkem na řad žalovaného dne 3. března 2008 soud zjistil, že byla vystavena na částku 1.000.000 Kč splatnou 31. května 2008.

11) Z vyjádření obchodní společnosti D.P.S. Trade s.r.o. ze dne 28. února 2013 a Ing. Jiřího Konečného ze dne 27. února 2013 soud zjistil, že ke dni podpisu Kupní smlouvy byla skutečná výše pohledávky věřitele BEC a.s. (dále jen zástavní věřitel ) zajištěné zástavním právem zřízeným na nemovitostech na základě Smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 2. června 2008 7.000.000 Kč a že dlužník na pohledávku po 27. červnu 2008 neplnil.

12) Z vyjádření NAVREA, družstva ze dne 22. února 2013 a Ing. Karla Jelínka ze dne 27. února 2013 soud zjistil, že k 20. únoru 2009 činila výše pohledávky zástavního věřitele zajištěné zástavním právem na základě Smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 2. června 2008, 3.224.466 Kč a v dubnu 2009 byla pohledávka uhrazena v celé výši. 13) Ze znaleckého posudku číslo 2023-019-2015 vypracovaného soudním znalcem v oboru stavebnictví a ekonomika se specializací nemovitosti Ing. Josefem Pavlátem dne 7. dubna 2015, soud zjistil, že obvyklá cena nemovitostí ke dni 30. červnu 2008 činila 5.608.470 Kč. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci (§ 157 odst. 2 o. s. ř.):

Kupní smlouvou ze dne 27. června 2008 převedl dlužník a jeho manželka na žalovaného nemovitosti za dohodnutou kupní cenu 11.000.000 Kč, která byla co do částky 5.000.000 Kč zaplacena před podpisem kupní smlouvy, část kupní ceny ve výši 6.000.000 Kč měla být započtena na směnku vlastní vystavenou dlužníkem na řad žalovaného dne 11. KSBR 24 INS 84/2009-C3-36

června 2008, splatnou 5. září 2008 (srov. skutková zjištění bod 3,7,8), přičemž na této směnce nebyl uveden údaj o místu jejího vystavení, směnka neobsahovala uvedení místa výstavce (srov. skutková zjištění bod 6). Obvyklá cena nemovitostí ke dni 30. červnu 2008 činila 5.608.470 Kč (srov. skutková zjištění bod 12). V den podpisu Kupní smlouvy měl dlužník minimálně 9 věřitelů, jejichž déle než 3 měsíce splatné pohledávky (některé splatné déle než 3 roky) přesahovaly částku 153.000.000 Kč, na nemovitostech vázlo zástavní právo a výše zajištěné pohledávky ke dni podpisu Kupní smlouvy činila 7.000.000 Kč (skutková zjištění bod 11, 12).

Žalovaný nemovitosti prodal dne 4. května 2009 obchodní společnosti GENEROSSA a.s. (srov. skutková zjištění bod 5,7). Do soupisu majetkové podstaty dlužníka byl dne 7. října 2009 insolvenčním správcem dlužníka zapsán pouze majetek: parcela č. 2141/2 v k.ú. Luleč a finanční prostředky ve výši 156.232,97 Kč a ve výši 2.775,51 Kč (skutková zjištění bod 1). Žalobce podal odpůrčí žalobu v této věci dne 28. června 2010 (skutková zjištění bod 2). Právní posouzení věci.

Předně nutno konstatovat, že při právním hodnocení věci byl soud vázán právním názorem odvolacího soudu, který odvolací soud vyslovil v usnesení, jímž první rozsudek soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení (§ 226 odst. 1 občanského soudního řádu).

Ve shodě se svými dřívějšími závěry soud konstatoval, že mezi účastníky řízení není sporu o tom, že smlouvou, na jejímž základě bylo do katastru nemovitostí zapsáno vlastnické právo žalovaného k nemovitostem, je kupní smlouva uzavřená dne 27. června 2008 mezi dlužníkem a jeho manželkou jako prodávajícími a žalovaným jako kupujícím, ve které strany dohodly kupní cenu 11.000.000 Kč,

o tom, že žalovaný dlužníkovi část dohodnuté kupní ceny ve výši 5.000.000 Kč zaplatil před podpisem kupní smlouvy a dne 4. května 2009 nemovitosti prodal obchodní společnosti GENEROSSA a.s.

V posuzovaném případě nikdo netvrdil, že by kupní smlouva byla neplatná proto, že by tento právní úkon nebyl učiněn svobodně a vážně a ze samotné smlouvy vyplývá, že nemůže jít ani o neplatnost pro její neurčitost či nesrozumitelnost (srov. ustanovení § 37 občanského zákoníku).

Mezi účastníky řízení je sporné, zda se jedná o neúčinný právní úkon.

Podle ustanovení § 235 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona:

(1) Neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též KSBR 24 INS 84/2009-C3-36 dlužníkovo opomenutí.

(2) Neúčinnost dlužníkových právních úkonů se zakládá rozhodnutím insolvenčního soudu o žalobě insolvenčního správce, kterou bylo odporováno dlužníkovým právním úkonům.

§ 236 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona určuje, že:

(1) Neúčinností právního úkonu není dotčena jeho platnost; v insolvenčním řízení však dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů náleží do majetkové podstaty.

(2) Není-li možné vydat do majetkové podstaty původní dlužníkovo plnění z neúčinného právního úkonu, musí být poskytnuta rovnocenná náhrada.

§ 237 odst. 1 insolvenčního zákona určuje, že povinnost vydat do majetkové podstaty dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů mají osoby, v jejichž prospěch byl neúčinný právní úkon učiněn nebo které z něho měly prospěch.

Podle ustanovení § 239 insolvenčního zákona odporovat právním úkonům dlužníka může v insolvenčním řízení pouze insolvenční správce, a to odpůrčí žalobou podanou proti osobám, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty; jde o incidenční spor. Jestliže v době zahájení insolvenčního řízení probíhá o téže věci řízení na základě odpůrčí žaloby jiné osoby, nelze v něm až do skončení insolvenčního řízení pokračovat (odst. 1).

Insolvenční správce může podat odpůrčí žalobu ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. Nepodá-li ji v této lhůtě, odpůrčí nárok zanikne (odst. 3).

Dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů náleží do majetkové podstaty právní mocí rozhodnutí, kterým bylo odpůrčí žalobě vyhověno. Vylučovací žaloba není přípustná (odst. 4).

§ 240 insolvenčního zákona určuje, že:

(1) Právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí právní úkon, jímž se dlužník zavázal poskytnout plnění bezúplatně nebo za protiplnění, jehož obvyklá cena je podstatně nižší než obvyklá cena plnění, k jehož poskytnutí se zavázal dlužník.

(2) Právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že právní úkon bez přiměřeného protiplnění učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku.

(3) Právnímu úkonu bez přiměřeného protiplnění lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké KSBR 24 INS 84/2009-C3-36 nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby.

(4) Právním úkonem bez přiměřeného protiplnění není a) plnění uložené právním předpisem, b) příležitostný dar v přiměřené výši, c) poskytnutí plnění, kterým bylo vyhověno ohledům slušnosti, nebo d) právní úkon, o kterém dlužník se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládal, že z něj bude mít přiměřený prospěch, a to za předpokladu, že nešlo o úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, a že osoba, v jejíž prospěch byl úkon učiněn, nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku, nebo že by tento úkon mohl vést k úpadku dlužníka.

Z provedeného dokazování pak vyplynulo, že k uzavření kupní smlouvy mezi dlužníkem (a jeho manželkou) a žalovaným došlo v době do 1 roku před zahájením insolvenčního řízení (srov. skutková zjištění bod 1 a 3) a odpůrčí žaloba byla podána za podmínek uvedených v ustanovení § 239 insolvenčního zákona, neboť:

-žalobu podala osoba k tomu oprávněná (insolvenční správce dlužníka), -žaloba byla podána ve lhůtě do 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku (srov. skutková zjištění bod 1 a 2), -žaloba byla podána proti osobě, která má povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinného právního úkonu do majetkové podstaty.

Soud dále zkoumal, zda dlužník uzavřením kupní smlouvy zkrátil možnost uspokojení svých věřitelů nebo zvýhodnil některého věřitele na úkor jiného a zda byly splněny pozitivní stránky některé ze skutkových podstat neúčinného úkonu-v daném případě skutkové podstaty uvedené v § 240 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona.

Ze skutkového zjištění učiněného v bodě 13 má soud za prokázané, že obvyklá cena nemovitostí v době uzavření kupní smlouvy činila 5.608.470 Kč.

Vázán právním názorem odvolacího soudu soud dále posuzoval, zda v důsledku toho, že žalovaný uhradil dlužníkovi za převod nemovitostí 5.000.000 Kč, byla porušena ekvivalentnost smluvených vzájemných plnění, přičemž nesměl přehlédnout rozsah existujícího zástavního práva v době převodu.

Přesto, že soud (jak uvedl již ve zrušeném rozsudku) si je vědom, že zástavní právo na nemovitostech váznoucí nemá samo o sobě jakoukoli majetkovou hodnotu (srov. např. rozsudek ze dne 3. května 2006, sp. zn. 21 Cdo 1348/2005), vázán názorem odvolacího soudu nepřehlédl rozsah existujícího zástavního práva v době převodu a postupoval tak, že aktuální hodnotu zástavního práva (závazku, jímž byly nemovitosti zatíženy v době převodu-částku KSBR 24 INS 84/2009-C3-36

7.000.000 Kč) odečetl od obvyklé ceny nemovitostí v době převodu (5.608.470 Kč) a uzavřel, že když žalovaný za nemovitosti zaplatil 5.000.000 Kč, není kupní smlouva uzavřená mezi ním a dlužníkem (a jeho manželkou) právním úkonem bez přiměřeného protiplnění, úkonem, jímž dlužník zkrátil možnost uspokojení svých věřitelů nebo zvýhodnil některého věřitele na úkor jiného, ani úkonem kterým by se zavázal poskytnout plnění za protiplnění, jehož obvyklá cena je podstatně nižší než obvyklá cena plnění, k jehož poskytnutí se zavázal dlužník, ale jedná s e o právní úkon, o kterém dlužník se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládal, že z něj bude mít přiměřený prospěch.

Na tomto základě soud ve výroku I. žalobu, aby určil, že kupní smlouva je neúčinným právním úkonem, zamítl a ve výroku II. zamítl též návrh žalobce, aby mu žalovaný zaplatil částku 6.000.000 Kč, jako rovnocennou náhradu za dlužníkovo plnění z kupní smlouvy.

Při rozhodování o náhradě nákladů řízení postupoval soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého je ve věci neúspěšný žalobce povinen k náhradě nákladů řízení plně úspěšného žalovaného. Účelně vynaložené náklady žalovaného pak v dané věci sestávají z odměny za zastupování advokátem určené podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen advokátní tarif ). K důvodům, pro které byla odměna za zastupování pro celé řízení určena podle advokátního tarifu, i když řízení bylo zahájeno ještě v době před zrušením vyhlášky č. 484/2000 Sb. nálezem Ústavního soudu (pro její rozpor s ústavním pořádkem) srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. prosince 2014, sp. zn. 28 Cdo 3501/2014.

Mimosmluvní odměna náleží žalovanému za 9 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ze dne 15. srpna 2012 a 5. března 2013, odvolání ze dne 26. dubna 2013 a 29. dubna 2013 a za účast na čtyřech soudních jednáních dne 17. prosince 2012, 18. března 2013, 26. listopadu 2013 a 6. listopadu 2015). Incidenční spor o vyloučení majetku z majetkové podstaty dlužníka je ve smyslu ustanovení § 9 odst. 4 písm. c/ advokátního tarifu sporem ve věci rozhodované v insolvenčním řízení (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2013, sen. zn. 29 ICdo 13/2013, uveřejněné pod číslem 91/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), u kterého se považuje za tarifní hodnotu částka 50.000 Kč. Tomu odpovídá (dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu) mimosmluvní odměna ve výši 3.100 Kč za 1 úkon právní služby (celkem 27.900 Kč). Spolu s náhradou hotových výdajů dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300 Kč za 1 úkon právní služby (2.700 Kč) jde o částku 30.600 Kč, navýšenou o daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, jíž je zástupce žalovaného plátcem, celkem 37.026 Kč. Soud dále žalovanému přiznal náhradu cestovních výdajů za cestu vykonanou jeho advokátem na jednání odvolacího soudu z Brna do Olomouce a zpět, celkem 160 km, KSBR 24 INS 84/2009-C3-36 osobním automobilem Hyundai Santa Fe 2.0 RZ 1B3 2069 o průměrné spotřebě pohonné hmoty 7,9 l na 100 km a ceně za 1 l pohonné hmoty 36 Kč, ve výši 1.051,20 Kč a náhradu za zaplacený soudní poplatek za odvolání, ve výši 2.000 Kč. Celkem soud přiznal žalovanému k tíži žalobce na náhradě nákladů řízení částku 40.077,20 Kč, kterou je žalobce povinen zaplatit k rukám zástupce žalovaného (výrok III.). Výrok IV. obsahuje usnesení ze dne 1. prosince 2015 a je odůvodněn tím, že Česká republika z účtu Krajského soudu v Brně na náhradě nákladů řízení zaplatila částku 6.987,75 Kč soudnímu znalci Ing. Josefu Pavlátovi. Tuto částku je proto ve věci neúspěšný žalobce povinen zaplatit České republice, na účet Krajského soudu v Brně. P o u č e n í: Tento rozsudek se považuje za doručený okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Žalobci a žalovanému se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti rozsudku je odvolání přípustné. Odvolání lze podat do 15 dnů ode dne doručení rozsudku zvláštním způsobem, a to k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Brně. Nesplní-li povinný dobrovolně ve výroku III. a IV. uložené povinnosti, můžou se oprávnění domáhat podle tohoto rozsudku nařízení výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 6. listopadu 2015

Mgr. Eva Krčmářová, v.r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Monika Jeřábková