24 ICm 2881/2012
72/24 ICm 2881/2012-54 KSBR 24 INS 9490/2012-C2

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl soudkyní Mgr. Markétou Vdovcovou v insolvenčním řízení dlužníka: Jiřího anonymizovano , anonymizovano , bytem Žďár nad Sázavou, Revoluční 1829/27, 591 01, o žalobě žalobce: Československá obchodní banka, a.s., IČO 00001350, se sídlem Praha 5, Radlická 333/150, 110 00, zastoupeného Mgr. Jiřím Žákem, advokátem se sídlem Praha 1, Národní 28, proti žalovaným: 1) Mgr. Petr Budzinski, insolvenční správce, se sídlem Záblatí 22, 594 53, 2) Jiří Pavlík, anonymizovano , bytem Žďár nad Sázavou, Revoluční 1829/27, 591 01, o určení pravosti popřené pohledávky

takto:

I. Určuje se, že žalobce-věřitel Československá obchodní banka a.s., IČ 00001350, se sídlem Praha 5, Radlická 333/150, má za dlužníkem Jiřím Pavlíkem, anonymizovano , bytem Žďár nad Sázavou, Revoluční 1829/27, v řízení KSBR 24 INS 9490/2012 vykonatelnou přihlášenou pohledávku ve výši 70.436,11 Kč, evidovanou v insolvenčním řízení pod č. P2/1.

II. Žalovaný Jiří Pavlík je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 14.922,-Kč k rukám právního zástupce žalobce, do 3 dnů od právní moci rozsudku, přičemž tato pohledávka se pokládá za přihlášenou pohledávku do insolvenčního řízení ve stejném pořadí jako částka uvedená ve výroku I.

Odůvodnění: Žalobce se jako věřitel podanou žalobou, doručenou soudu dne 3.10.2012, domáhal určení výše pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení žalovaného č. 2 jako dlužníka vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. KSBR 24 INS 9490/2012, a to ve výši isir.justi ce.cz

70.436,11 Kč. V žalobě uvedl, že na přezkumném jednání konaném dne 3.9.2012 žalovaný č. 1 popřel dílčí pohledávku žalobce co do výše 70.436,11 Kč (část smluvních úroků z prodlení), když zjistil dílčí pohledávku ve výši 100.791,78 Kč, ačkoli žalobce tuto pohledávku přihlásil ve výši 171.654,21 Kč. Celková výše zjištěných pohledávek žalobce za dlužníkem-žalovaným č. 2 činí 727.685,07 Kč. Jako důvod popření žalovaný č. 1 uvedl, že úrok z prodlení ve výši 15 % p.s. je v rozporu se zákonem stanovenou ochranou spotřebitelů a z toto důvodu popřel částku 70.436,11 Kč představující rozdíl mezi žalobcem přihlášeným úrokem z prodlení ve výši 171.228,89 Kč a vypočteným zákonným úrokem z prodlení ve výši 100.792,78 Kč. Žalobce má dále za to, že žalovaný č.1 pochybil, když vyrozuměl žalobce o částečném popření pohledávky žalobce a zejména o možnosti podat žalobu ve smyslu ustanovení § 198 odst. 1 IZ. Předně žalobce uvádí, že pohledávka žalobce byla do insolvenčního řízení přihlášena jako pohledávka vykonatelná a žalovaný č. 1 měl postupovat ve smyslu ustanovení § 199 odst. 1 IZ, kde měl mimo jiné uvést, z jakého důvodu popírá vykonatelnost, pravost či výši přihlášené pohledávky. Žalobce z procesní opatrnosti podává tuto žalobu a opírá svá tvrzení o skutečnost, že pohledávka za dlužníkem byla přihlášena jako vykonatelná, vykonatelnost byla prokázána rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou a ze seznamu přihlášených pohledávek vyplývá, že byla pohledávka označena jako vykonatelná. Pohledávka vznikla z titulu Smlouvy o ČSOB Spotřebitelském úvěru č. 208103SP074U ze dne 18.7.2003, na základě níž žalobce poskytl žalovanému č. 2 úvěr ve výši 250.000,-Kč a žalovaný č. 2 se zavázal hradit tento dluh v pravidelných měsíčních splátkách. Jelikož žalovaný č. 2 neplnil svoji závazkovou povinnost řádně a včas, prohlásil žalobce celou svoji pohledávku za splatnou. V řízení vedeném u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou byl pak dne 21.6.2006 vydán rozsudek pod č.j. 8 C 139/2007-48, kterým bylo žalobci zcela v žalobě vyhověno, rozsudek nabyl právní moci dne 26.3.2008. Po podání žaloby uhradil žalovaný č. 2 částku ve výši 10.700,-Kč, která byla žalobcem-věřitelem v plné výši započtena na bankovní úroky. Žalobce má za to, že důvodem popření jeho pohledávky je jiné právní posouzení věci, když žalovaný č. 1 uvedl, že přihlášený úrok z prodlení převyšuje zákonný úrok z prodlení dle nařízení vlády čl. 142/1994 Sb. a žalobce má za to, že je tento důvod v rozporu s ustanovením § 199 odst. 2 IZ, odkázal také na odůvodnění rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15.12.2011, č.j. 2 VSOL 8 /2011-64.

Žalovaný č. 1 se k žalobě vyjádřil svým vyjádřením došlým soudu dne 11.1.2013, v němž uvedl, že trvá na důvodu popření pohledávky uvedeném na přezkumném jednání, pohledávka byla popřena co do výše rozdílu žalobcem přihlášeného a žalovaným č. 2 vypočteného zákonného úroku z prodlení. Úrok z prodlení ve výši 15 % p.a. není možné použít tam, kde alespoň jedna ze stran není podnikatelem. Pro nepodnikatele není možné žádat úrok z prodlení v jiné výši, než předpokládané právem občanským v ustanovení § 517 odst. 2 občanského zákoníku. Navrhl žalobu žalobce jako nedůvodnou zamítnout.

Žalovaný č. 2 se k žalobě nevyjádřil.

Žalobce se k řízení vyjádřil svým podáním došlým soudu dne 11.10.2016 tak, že žalovaný č. 1 označil pohledávku žalobce nesprávně za nevykonatelnou, přestože se vykonatelnost pohledávky opírá o pravomocný a vykonatelný rozsudek Okresního soudu ve

Žďáru nad Sázavou ze dne 211.2.2008, č.j. 8 C 139/2007-48. Žalobce má za to, že je však nepochybně vykonatelná a žalovaní jsou povinni prokázat dle ustanovení § 198 odst.3 IZ důvod popření podle ustanovení § 199 IZ, neboť v průběhu řízení vyšlo najevo, že popřená pohledávka je pohledávkou vykonatelnou. Podle § 199 IZ lze jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím soudu uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí, důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. Námitka insolvenčního správce, že úrok z prodlení ve smluvené výši 15 % ročně je v rozporu se zákonem stanovenou ochranou spotřebitelů, je však námitkou ryze právní, která nemůže být v žádném případě důvodem pro popření pohledávky. Tento závěr potvrzuje i judikatura, a to i v případě pohledávky přiznání pro uznání (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 Cdo 7/2013 ze dne 18.7.2013) nebo elektronickým platebním rozkazem (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 29 Cdo 31/2013 ze dne 29.8.2013). Žalobce žádal žalobě vyhovět.

Svým vyjádřením došlým soudu dne 13.10.2016 žalovaný č. 1 uvedl, že na důvodu popření pohledávky trvá, odkázal na judikát Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Odo 1117/2003, když povaha ustanovení § 517 odst. 2 obč.zák. vylučuje, aby výše úroku z prodlení byla v občanskoprávních vztazích dohodnuta jinak, než stanoví právní předpis, který toto ustanovení provádí. Dle rozhodnutí sp.zn. 29 Cdo 31/2013 obecně platí, že u přihlášené vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jako důvod popření její pravosti nebo výše jen skutkové námitky, konkrétně jen skutečnosti, které dlužník neuplatnil v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí. Přitom je lhostejné, zda takové skutečnosti dlužník neuplatnil vlastní vinou například proto, že zcela rezignoval na svou procesní obranu v příslušném řízení, čímž přivodil vznik exekučního titulu založeného rozhodnutím, jež se neodůvodňuje vůbec, nebo rozhodnutím, jež se odůvodňuje minimálně. V řízení dlužník neuplatnil námitku, že se nejedná o podnikatelský, ale o spotřebitelský úvěr a on je v celé věci pouze spotřebitelem (navíc ručitelem) a nikoliv podnikatelem, pak by měl soud řádně rozhodnout o výši úroků podle práva občanského, když soud na daný případ použil pouze ustanovení obchodního zákoníku nikoli občanského. Pro úspěch popření je pak určující, zda skutečnosti, které dříve neuplatnil dlužník, jsou způsobilé změnit výsledek sporu o pohledávku. I tato podmínka je v dané věci splněna, neboť smluvní úrok z prodlení ve smlouvě je vyšší, než jaký zákonný úrok umožňoval a než jaký mohl být uplatněn.

Z insolvenčního spisu sp. zn. KSBR 24 INS 9490/2012 vyplývá, že je u Krajského soudu v Brně vedeno insolvenční řízení dlužníka (žalovaného č. 2) pod sp. zn. KSBR 24 INS 9490/2012.

Před zkoumáním důvodnosti incidenční žaloby je nutné zabývat se nejdříve otázkou, zda tato byla podána včasně.

Z ustanovení § 197 odst. 2 insolvenčního zákona vyplývá, že věřitele, jehož nevykonatelná přihlášená pohledávka byla popřena při přezkumném jednání, jehož se nezúčastnil, o tom insolvenční správce písemně vyrozumí, a to i tehdy, je-li popření uvedeno v upraveném seznamu přihlášených pohledávek.

Podle § 198 odst. 1 insolvenčního zákona platí, že věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření. Dle odst. 2 může v žalobě podle odst. 1 žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části podle obchodního zákoníku neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku. Odst. 3 pak zakotvuje, že vyjde-li v průběhu řízení o žalobě podle odst. 1 najevo, že popřená pohledávka je pohledávkou vykonatelnou, není to důvodem k zamítnutí žaloby, žalovaný je však v takovém případě povinen prokázat důvod popření podle § 199 insolvenčního zákona.

Dle § 410 odst. 2 insolvenčního zákona má popření pohledávky nezajištěného věřitele dlužníkem má za trvání účinků schválení oddlužení tytéž účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem; pro toto popření platí obdobně ustanovení o zjištění pohledávky týkající se insolvenčního správce. Jestliže dlužník popřel pohledávku při přezkumném jednání, které se konalo před schválením oddlužení, nastávají účinky tohoto popření dnem, kdy nastaly účinky oddlužení; tento den je rozhodný i pro počátek běhu lhůt k podání žaloby o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky. Věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena dlužníkem, podávají žalobu vždy vůči dlužníku.

Přezkumné jednání, na které žalovaný č. 1 (insolvenční správce) zařadil pohledávku přihlášenou do insolvenčního řízení žalobcem jako nezajištěnou, zčásti vykonatelnou a zčásti nevykonatelnou, a na němž spolu s žalovaným č. 2 tuto pohledávku co do výše 70.436,11 Kč popřeli, se uskutečnilo dne 3.9.2012. Na tomto jednání nebyl žalobce přítomen a proto insolvenční soud uložil žalovanému č. 1 jako insolvenčnímu správci povinnost, aby neprodleně po skončení přezkumného jednání písemně vyrozuměl věřitele č. 2 o popření jeho pohledávky a následně o provedeném vyrozumění podal zprávu insolvenčnímu soudu. Tuto povinnost žalovaný č. 1 splnil, když vyrozumění o popření jeho pohledávky byla žalobci doručeno dne 11.9.2012. Žaloba na určení pravosti popřené pohledávky byla soudu doručena do datové schránky dne 3.10.2012.

Je zřejmé, že incidenční žaloba byla žalobcem podána včas, přičemž po porovnání jejího obsahu s obsahem přihlášky pohledávky č. 2 lze konstatovat, že zároveň splňuje podmínku vyplývající z ustanovení § 198 odst. 2 insolvenčního zákona, neboť je zachována totožnost skutečností uplatňovaných jako důvod vzniku této pohledávky v přihlášce pohledávky a následně v podané žalobě.

Z podané přihlášky věřitele č. 2-Československá obchodní banka, a.s. (žalobce) vyplývá, že tento přihlásil svoji pohledávku v celkové výši 798.121,18 Kč, a jak vyplývá z textu přihlášky, tato částka se skládá z :

-vykonatelné pohledávky ve výši 485.642,95 Kč přiznané rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou vydaným dne 21.8.2008, č.j. 8 C 139/2007-48, vzniklé na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi dlužníkem a žalobcem dne 18.7.2003

-nevykonatelné pohledávky ve výši 303.038,23 Kč jako příslušenství k jistině, představující úroky z prodlení z částky 235.688,09 Kč za období od 31.7.2007 do 31.5.2012 ve výši 12,50% ročně-celkem ve výši 131.809,34 Kč (po odečtení z částky 142.509,34 Kč jejich uhrazených splátek ve výši 10.700,-Kč) a úroky z částky 235.988,09 Kč od 31.7.2007 do 31.5.2012 úročených sazbou 15 % ročně ve výši 171.228,89 Kč, jak vyplývá z rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 21.8.2008, č.j. 8 C 139/2007-48

-vykonatelné pohledávky ve výši 9.440,-Kč přiznané rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou vydaným dne 21.8.2008, č.j. 8 C 139/2007-48, představující náhradu nákladů řízení vedeného pod sp.zn. 8 C 139/2007

Z protokolu o přezkumném jednání ze dne 3.9.2012 vyplývá, že při tomto jednání insolvenční správce Mgr. Mgr. Petr Budzinski (žalovaný č. 1) zařadil pohledávku žalobce ve výši 495.082,95 (jistina a náklady řízení) jako pohledávku vykonatelnou, příslušenství pohledávky ve výši 303.038,23 Kč zařadil jako pohledávku nevykonatelnou. Na přezkumném jednání pak žalovaný č. 1 i žalovaný č. 2 popřeli část přihlášené pohledávky představující příslušenství, a to do výše 70.436,11 Kč. Důvodem popření byla skutečnost, že úrok z prodlení ve výši 15 % ročně je v rozporu se zákonem stanovenou ochranou spotřebitelů, když částka ve výši 70.436,11 Kč představuje rozdíl mezi věřitelem přihlášeným úrokem z prodlení ve výši 177.228,89 Kč a vypočteným zákonným úrokem z prodlení, který činí částku ve výši 100.792,78 Kč.

Z rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 21.8.2008, č.j. 8 C 139/2007-48 vyplývá, že žalovaný č.2 byl v rozsudku zavázán společně s Františkem anonymizovano , anonymizovano , a to společně a nerozdílně k plnění žalobci ve výši 485.642,95 Kč spolu s 15 % úrokem z prodlení z částky 235.988,09 Kč od 31.7.2007 do zaplacení s běžným 12,5 % úrokem z částky 235.688,09 Kč od 31.7.2007 do zaplacení a nákladů řízení ve výši 9.440,-Kč. Mezi účastníky byla uzavřena dne 18.7.2003 smlouva o spotřebitelském úvěru č. 208103SPO74U, na základě které žalobce poskytl úvěr ve výši 250.000,-Kč. Účastníci si sjednali úrok z tohoto úvěru a pro případ prodlení i úrok z prodlení. Svoji povinnost dluh splácet v pravidelných splátkách však žalovaní neplnili, úvěr se stal splatným a proto se žalobce právem domáhal zaplacení výše uvedené částky. Žalovaný č.2 neměl proti návrhu žádné námitky a skutečnosti uváděné žalobcem v žalobě potvrdil, byl si vědom své povinnosti, i když peněžní prostředky z úvěru čerpal pouze první žalovaný. Soud konstatoval, že účastníci sjednali smlouvu o úvěru dle § 497 a násl. obchodního zákoníků a uložil žalovaným povinnost uhradit částku 485.642,95 Kč, kdy se jednalo o dlužnou částku ke dni 31.7.2007 tvořící nesplacenou úrokovou jistinu, poplatky za vedení účtu, sjednaný úrok a úrok z prodlení, spolu s touto částkou uložil zaplatit i sjednaný úrok z jistiny ve výši 12,5 % a úrok z prodlení ve výši 15 % dle § 497 a § 369 odst. 1 obchodního zákoníku. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 26.3.2008 a stal se vykonatelným dne 29.3.2008.

Pro další postup v řízení bylo nezbytné vyřešit i otázku tvrzené vykonatelnosti žalobcem uplatněných pohledávek (viz. ustanovení § 198 odst. 3 insolvenčního zákona).

Z přihlášky žalobce vyplývá skutečnost, že ten přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku jako vykonatelnou pouze ve výši 485.642,95 Kč, neboť na formuláři přihlášky pod bodem 8 byla zaškrtnuta kolonka vykonatelnosti jen pro tuto částku a nikoli pro celou výši přihlášené pohledávky včetně příslušenství. Insolvenční správce takto přihlášenou pohledávku i přezkoumal a pokud zaslal žalobci poučení dle § 198 IZ, nepochybil tím. V dané věci tedy bylo na místě, aby byl po popření části nevykonatelné pohledávky k podání incidenční žaloby aktivně legitimován žalobce.

V průběhu řízení však vyšlo najevo, že pohledávka žalobce je pohledávkou vykonatelnou v celé přihlášené výši, nikoli pouze v části jistiny a nákladů řízení, když tato okolnost vyplývá z výše citovaného rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou, neboť ve výroku I. tohoto rozsudku je přiznáno žalobci vedle jistiny i příslušenství 15 % z částky

235.988,09 Kč od 31.7.2007 do zaplacení a 12,5% ze stejné částky taktéž od 31.7.2007 do zaplacení. Bylo tedy namístě aplikovat ustanovení § 198 odst. 3 IZ, kdy nadále je to žalovaný, kdo musí prokázat důvod popření dle § 199 IZ.

Žalovaný č. 1 při popěrném úkonu namítal, že úrok z prodlení ve výši 15 % p.a. je v rozporu se zákonem stanovenou ochranou spotřebitele a proto popřel rozdíl mezi žalobcem přihlášeným úrokem a vypočteným zákonným úrokem z prodlení. Tato námitka žalovaného č. 1, ke které se u přezkumného jednání připojil i žalovaný č. 2, je však námitkou ryze právní, zapovězenou ustanovením § 199 odst. 2 insolvenčního zákona (rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích-pobočky Tábor ze dne 18. prosince 2008, sp. zn. 15 Co 707/2008, uveřejněný pod číslem 83/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, 2 VSOL 8 /2011). Argumentace žalovaného č. 1 o tom, že žalovaný č. 2 neuplatnil v nalézacím řízení námitku, že se nejedná o podnikatelský, ale o spotřebitelský úvěr, nelze připustit. Ze samotného odůvodnění rozhodnutí Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou vyplývá, že se jednalo o spotřebitelský úvěr a žalovaný č. 2 se vyjádřil tak, že si je vědom své povinnosti hradit vzniklý závazek. Námitka rozporu přiznaných úroků z prodlení s úpravou § 517 OZ nemůže být účinně vznášena, neboť se jedná o právní posouzení věci a tyto důvody pro popření vykonatelné pohledávky žalovaným nepřísluší. Soud je tedy přesvědčen, že žaloba byla podána důvodně, když námitka popěrného úkonu je pouze otázka jiného právního posouzení a proto bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno.

O nákladech řízení soud rozhodl ve smyslu ustanovení § 142 o.s.ř., kdy žalobce byl ve věci plně úspěšný. Dle ust. § 202 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.

Vzhledem k tomu, že žalobce byl zastoupen právním zástupcem a proti insolvenčnímu správci nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, náleží žalobci náhrada nákladů řízení vůči žalovanému č. 2, které spočívají v právním zastoupení. Odměna byla přiznána za 2 úkony právní služby ( převzetí a příprava, podání žaloby) ve výši 2x 2.100,-Kč dle ustnanovení § 9 ost. 3 písm. a ) vyhlášky č. 177/1996 Sb., účinné do 31.12.2012 a za 1 úkon právní služby (písemné vyjádření ve věci ze dne 11.10.2016) ve výši 3100,-Kč dle ustanovení § 9 odst. 4 písm. c) č. 177/1996 Sb, v aktuálním znění, za 3 x 300,-Kč režijní paušál dle § 13 odst. 3 vyhlášky 177/1196 Sb., dále DPH ve výši 1722,-Kč a zaplacený soudní poplatek 5000,-Kč, celkem tedy ve výši 14.922,-Kč. Dle § 202 náhrada nákladů řízení přiznaná v tomto sporu vůči dlužníku se pokládá za přihlášenou podle tohoto zákona a uspokojí se v insolvenčním řízení ve stejném pořadí jako pohledávka, o kterou se vedl spor.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Brně, a to ve dvou vyhotoveních.

Pravomocný rozsudek vydaný v incidenčním sporu je závazný pro všechny procesní subjekty (§ 164 insolvenčního zákona).

Krajský soud v Brně dne 17. října 2016

Mgr. Markéta Vdovcová v.r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Kateřina Čáslavová