24 ICm 272/2011
Číslo jednací: 24 ICm 272/2011-46 KSBR 24 INS 14313/2010-C1-7

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Krčmářovou v insolvenční věci dlužnice: Ivany Novotné, narozené 26. listopadu 1971, bytem Brno, Sibiřská 1102/62, PSČ 621 00, o žalobě žalobce s Autoleasing, a.s., se sídlem v Praze 4, Budějovická 1518/13B, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 27089444, proti žalované Mgr. Kristýně Vondráčkové, advokátce, se sídlem v Brně, Roubalova 25, PSČ 602 00, jako insolvenční správkyni dlužnice, o vyloučení majetku z majetkové podstaty

takto:

I. Žaloba, aby soud vyloučil z majetkové podstaty dlužnice osobní automobil Daewoo Matiz 0,8 MPI S Start VIN KLA4M11CD4C936762, se zamítá. II. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: Žalobou doručenou Krajskému soudu v Brně (dále jen soud ) dne 8. února 2011 domáhal se žalobce s Autoleasing, a.s. (dále jen žalobce ), aby soud vyloučil z majetkové podstaty dlužnice osobní automobil Daewoo Matiz 0,8 MPI S Start VIN KLA4M11CD4C936762 (dále jen automobil Daewoo Matiz ). Tvrdil, že s dlužnicí uzavřel dne 8. dubna 2007 Smlouvu o úvěru č. UDTA07/1002787, na jejímž základě poskytl dlužnici úvěr na koupi automobilu Daewoo Matiz, který měla dlužnice splácet v 72 měsíčních splátkách po 1.978,-Kč, že dlužnice přestala platit dohodnuté splátky od 15. listopadu 2010, proto žalobce uplatnil dne 30. listopadu 2010 právo na okamžité splacení úvěru a tímto nabyl účinnosti i zajišťovací převod vlastnického práva žalobce k automobilu Daewoo Matiz, kterým byla pohledávka žalobce za dlužnicí zajištěna.

Žalovaná insolvenční správkyně dlužnice Mgr. Kristýna Vondráčková (dále jen žalovaná ) v podání ze dne 19. července 2012 namítala, že sjednaný zajišťovací převod vlastnického práva byl vázán na odkládací podmínku, k jejímuž naplnění došlo až po zahájení insolvenčního řízení ve věci dlužnice a k převodu vlastnického práva k automobilu Daewoo Matiz na žalobce tak nedošlo, neboť se jedná o neúčinný právní úkon dle § 111 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), ve znění KSBR 24 INS 14313/2010-C1-7 pozdějších předpisů. Na jednání konaném u soudu dne 22. října 2012 (dále jen jednání ) žalovaná namítala, že zajišťovací převod je absolutně neplatný. I. Na jednání učinil soud o skutkovém stavu věci z provedených důkazů následující skutková zjištění: 1/ Ze spisu vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 24 INS 14313/2010 v insolvenční věci dlužnice soud zjistil: 1.1/ Z insolvenčního návrhu na č. l. A-1, že insolvenční řízení ve věci dlužnice bylo zahájeno k insolvenčnímu návrhu dlužnice. 1.2/ Z vyhlášky o zahájení insolvenčního řízení č. j. KSBR 24 INS 14313/2010-A-2, že účinky zahájení insolvenčního řízení nastaly 26. listopadu 2010 v 11.53 hod. 1.3/ Z rozhodnutí o úpadku KSBR 24 INS 14313/2010-A-6, že úpadek dlužnice byl soudem osvědčen dne 8. prosince 2010, dlužnici bylo povoleno oddlužení a její insolvenční správkyní byla ustavena žalovaná-tehdy s příjmením Fišerová. 1.4/ Ze soupisu majetkové podstaty (č.l. B-3), že dne 24. ledna 2011 byl do majetkové podstaty dlužnice žalovanou zapsán automobil Daewoo Matiz z titulu neúčinného právního úkonu dle § 111 insolvenčního zákona s poznámkou, že vlastnické právo uplatňuje žalobce. 1.5/ Z usnesení č.j. KSBR 24 INS 14313/2010-B-7, že dne 9. února 2011 bylo schváleno oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře. 2/ Ze žaloby v této věci (č. l. 1 spisu) soud zjistil, že byla doručena soudu dne 8. února 2011. 3/ Z úplného výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze soud zjistil, že v uvedeném obchodním rejstříku je v oddílu B, vložce 8912, zapsán žalobce, od 28. května 2004 pod obchodní firmou s Autoleasing, a.s., a že od 1. července 2010 v důsledku realizace vnitrostátní fúze sloučením přešlo na žalobce jmění společnosti s Autoúvěr, a.s., identifikační číslo osoby 26688999 (dále jen společnost s Autoúvěr, a.s. ).

4/ Ze shodných tvrzení účastníků, z listiny označené jako Smlouva o úvěru č. UDTA07/1002787 a Splátkového kalendáře soud zjistil, že společnost s Autoúvěr, a.s. a dlužnice uzavřeli dne 8. dubna 2007 smlouvu o úvěru, na jejímž základě společnost s Autoúvěr, a.s. poskytla dlužnici úvěr ve výši 82.320,-Kč na koupi automobilu Daewoo Matiz a dlužnice se zavázala úvěr splácet v 72 měsíčních splátkách ve výši 1.978,-Kč s posledním dnem splatnosti 8. dubna 2013.

5/ Z Všeobecných obchodních podmínek úvěrů poskytovaných společností s Autoúvěr, a.s. soud zjistil, že dlužnice označenou listinu podepsala dne 8. dubna 2007, přičemž v čl. 6.1. označeném jako Zajišťovací převod vlastnického práva listina obsahovala ujednání: Zajišťovací převod práva je sjednán s odkládací podmínkou, tj. nabývá účinnosti dnem, kdy nabude účinnosti (i) odstoupení Společnosti od Úvěrové smlouvy nebo (ii) uplatnění práva Společnosti na okamžité splacení úvěru učiněné v souladu a za podmínek stanovených článkem 8. těchto Podmínek

6/ Ze shodných tvrzení účastníků a z listiny označené jako Dodatek č. 1 ke Smlouvě o úvěru č. UDTA07/1002787 , elektronické komunikace a Splátkového kalendáře soud zjistil, že společnost s Autoúvěr, a.s. a dlužnice uzavřeli dne 15. května 2008 dodatek ke KSBR 24 INS 14313/2010-C1-7 smlouvě o úvěru, na jehož základě došlo ke změně splátkového kalendáře tak, že dlužnice byla povinna platit měsíční splátky ve výši 1.978,-Kč od 8. května 2007 do 15. dubna 2013.

7/ Ze shodných tvrzení účastníků a z listiny označené jako Dodatek č. 2 ke Smlouvě o úvěru č. UDTA07/1002787 soud zjistil, že společnost s Autoúvěr, a.s. a dlužnice uzavřeli dne 14. září 2009 dodatek ke smlouvě o úvěru, na jehož základě došlo k zaevidování změny bydliště dlužnice a dále bylo dohodnuto zajištění pohledávek společnosti s Autoúvěr, a.s. uzavřením smlouvy o zajišťovacím převodu práva v následujícím znění: K zajištění veškerých pohledávek, které vznikly či vzniknou v souvislosti s Úvěrovou smlouvou, se Klient podpisem této smlouvy a za podmínek uvedených v článku 6.1 Podmínek zavazuje převést v souladu s ustanovením § 553 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v platném znění, na Společnost vlastnické právo k Vozidlu a Společnost se toto vlastnické právo k Vozidlu podpisem této smlouvy a za podmínek uvedených v článku 6.1 Podmínek zavazuje přijmout.

8/ Ze shodných tvrzení účastníků soud zjistil, že dlužnice přestala platit dohodnuté splátky od 15. listopadu 2010.

9/ Z listiny označené jako Oznámení o uplatnění práva na okamžité splacení úvěru datované 30. listopadu 2010 soud zjistil, že žalobce odeslal dlužnici podání, ve kterém uvedl: v souladu s článkem 6.1 a za Podmínek uvedených v článku 8.2 nabude účinnosti zajišťovací převod vlastnického práva .

10/ Ze shodných tvrzení účastníků a z Protokolu o odebrání-o předání a převzetí vozidla soud zjistil, že dlužnice dne 8. prosince 2010 předala automobil Daewoo Matiz společnosti MEMFIS.CZ, s.r.o. jednající za žalobce.

11/ Z listiny označené jako Vyrozumění o soupisu majetku do majetkové podstaty dlužníka a poštovní dodejky soud zjistil, že podáním datovaným 25. ledna 2011, podaným k poštovní přepravě téhož dne, vyrozuměla žalovaná žalobce o soupisu automobilu Daewoo Matiz do majetkové podstaty dlužnice a vyzvala žalobce k podání žaloby na jeho vyloučení z majetkové podstaty dlužnice do 30-ti dnů ode dne doručení vyrozumění.

II. Závěr o skutkovém stavu věci: Na základě provedených důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Žaloba v této věci je včasná, neboť žalovaná písemně vyrozuměla žalobce o zahrnutí automobilu Daewoo Matiz do soupisu majetkové podstaty dlužnice nejdříve dne 25. ledna 2011 a žaloba na vyloučení tohoto majetku ze soupisu majetkové podstaty dlužnice byla soudu doručena dne 8. února 2011, tedy zcela jistě ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy žalobci bylo doručeno vyrozumění o soupisu majetku. Právní předchůdce žalobce společnost s Autoúvěr, a.s. a dlužnice uzavřeli dne 8. dubna 2007 smlouvu o úvěru označenou jako Smlouva o úvěru č. UDTA07/1002787 , na jejímž základě společnost s Autoúvěr, a.s. poskytla dlužnici úvěr ve výši 82.320,-Kč na koupi automobilu Daewoo Matiz a dlužnice se zavázala úvěr splácet v 72 měsíčních splátkách ve výši 1.978,-Kč s posledním dnem splatnosti 8. dubna 2013 (skutková zjištění bod 3,4). Dlužnice dne 8. dubna 2007 podepsala Všeobecné obchodní podmínky úvěrů poskytovaných společností s Autoúvěr, a.s. (skutková zjištění bod 5). Společnost s Autoúvěr, a.s. a dlužnice uzavřeli dne 15. května 2008 dodatek ke smlouvě o úvěru, na jehož základě došlo ke změně splátkového kalendář tak, že dlužnice byla povinna platit KSBR 24 INS 14313/2010-C1-7 měsíční splátky ve výši 1.978,-Kč od 8. května 2007 do 15. dubna 2013 a dne 14. září 2009 dodatek ke smlouvě o úvěru, na jehož základě došlo k zaevidování změny bydliště dlužnice a dlužnice se zavázala k zajištění veškerých pohledávek, které vznikly či vzniknou v souvislosti s uzavřenou úvěrovou smlouvou, převést na žalobce vlastnické právo k automobilu Daewoo Matiz a žalobce se toto vlastnické právo zavázal přijmout (skutková zjištění bod 6,7). Účinky zahájení insolvenčního řízení ve věci dlužnice nastaly 26. listopadu 2010 v 11.53 hod. (skutková zjištění bod 1.2), dlužnice přestala platit dohodnuté splátky dle smlouvy o úvěru od 15. listopadu 2010 (skutková zjištění bod 8), podáním datovaným 30. listopadu 2010 žalobce oznámil dlužnici, že uplatnil právo na okamžité splacení úvěru a zajišťovací převod vlastnického práva (skutková zjištění bod 9), úpadek dlužnice byl soudem osvědčen dne 8. prosince 2010, dlužnici bylo povoleno oddlužení a její insolvenční správkyní byla ustavena žalovaná (skutková zjištění bod 1.3), dne 8. prosince 2010 byl automobil Daewoo Matiz předán dlužnicí společnosti MEMFIS.CZ, s.r.o. jednající za žalobce (skutková zjištění bod 10), dne 24. ledna 2011 byl automobil Daewoo Matiz žalovanou zapsán do majetkové podstaty dlužnice (skutková zjištění bod 1.4) a dne 9. února 2011 bylo schváleno oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře (skutková zjištění bod 1.5).

III. Právní posouzení věci:

Soud nejprve hodnotil, zda je žalovaná-za situace, kdy bylo schváleno oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře-ve věci pasivně legitimovaná.

Podle ustanovení § 16 insolvenčního zákona účastníky řízení v incidenčních sporech jsou žalobce a žalovaný, není-li dále stanoveno jinak (odstavec 1). Není-li dále stanoveno jinak, je buď žalobcem nebo žalovaným v incidenčním sporu insolvenční správce (odstavec 2). Vycházeje z textu uvedeného ustanovení insolvenčního zákona a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2012, sen. zn. 29 ICdo 1/2011, soud konstatoval, že i za trvání účinků schválení oddlužení je pasivně legitimovaným v řízení o vyloučení věci z majetkové podstaty vždy (pouze) insolvenční správce a že tedy žalovaná je ve věci pasivně legitimována.

Při právním hodnocení věci vycházel soud z ustanovení § 165 odst. 1 insolvenčního zákona, který určuje, že věřitelé, kteří své pohledávky uplatňují podáním přihlášky, se uspokojují v závislosti na způsobu řešení úpadku, a to rozvrhem při konkursu, plněním reorganizačního plánu při reorganizaci nebo plněním při oddlužení, nestanoví-li zákon jinak.

Podle § 166 insolvenčního zákona zajištění věřitelé uplatňují své pohledávky přihláškou pohledávky, v níž se musí dovolat svého zajištění, uvést okolnosti, které je osvědčují, a připojit listiny, které se toho týkají. To platí i tehdy, jde-li o zajištěné věřitele, kteří mohou pohledávku vůči dlužníku uspokojit pouze z majetku poskytnutého k zajištění.

§ 167 odst. 1 insolvenčního zákona určuje, že zajištění věřitelé se v rozsahu zajištění uspokojují ze zpeněžení věci, práva pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla jejich pohledávka zajištěna, nestanoví-li zákon jinak. Pro pořadí jejich uspokojení je rozhodující doba vzniku zástavního práva nebo doba vzniku zajištění.

Na tomto základě soud konstatoval, že uspokojení zajištěných věřitelů ze zpeněžení předmětu zajištění je na principu známém již z § 28 zákona o konkursu a vyrovnání ve znění účinném do 31. prosince 2007 (dále jen zákon o konkursu a vyrovnání ), s rozdílem, že postavení zajištěných věřitelů se podstatně vylepšilo tím, že vypadlo omezení pro uspokojení KSBR 24 INS 14313/2010-C1-7 zajištěného (podle insolvenčního zákona) resp. odděleného věřitele (podle zákona o konkursu a vyrovnání) ve výši 70 % čistého výtěžku z prodeje předmětu zajištění. Výjimky z plného uspokojení zajištěného věřitele vyplývají především z § 298 insolvenčního zákona. Obecné pravidlo § 298 odst. 2 ukládá insolvenčnímu správci vyplatit zajištěnému věřiteli čistý výtěžek zpeněžení, tj. výtěžek po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením a po odečtení částky připadající na odměnu správce.

K závěru, že se zajištění věřitelé v rozsahu zajištění uspokojují ze zpeněžení věci, se přihlásil i Nejvyšší soud v usnesení ze dne 28. března 2012, sen. zn. 29 NSCR 32/2011, kde konstatoval, že: Jestliže zajištěný věřitel, který zajištěnou pohledávku včas a řádně přihlásil do insolvenčního řízení jako osobní dlužníkův věřitel, aniž se dovolal zajištění, uplatní právo na uspokojení pohledávky ze zajištění samostatným podáním (doplněním přihlášky) až po uplynutí lhůty stanovené insolvenčním zákonem ke změně pořadí pohledávky, insolvenční soud odmítne opožděně přihlášené pořadí pohledávky podle § 185, věty první, insolvenčního zákona. Ve smyslu § 173 odst. 1, věty druhé, insolvenčního zákona totiž nastala skutečnost, na základě které se k přihlášenému právu na (přednostní) uspokojení ze zajištění nepřihlíží. Zajištěná pohledávka se v důsledku tohoto uspokojuje v insolvenčním řízení jako nezajištěná.

a v usnesení ze dne 30. listopadu 2011, sen. zn. 29 NSCR 16/2011, kdy konstatoval, že: Z uspokojení v insolvenčním řízení jsou vedle pohledávek vypočtených v § 170 insolvenčního zákona a přihlášených pohledávek, k nimž se v důsledku později (poté, co nastaly účinky přihlášení) nastalých skutečnosti nepřihlíží, vyloučeny i pohledávky, které věřitel, jemuž insolvenční zákon předepisuje uplatnění pohledávky vůči dlužníku podáním přihlášky, nepřihlásil v průběhu insolvenčního řízení vůbec nebo pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim na roveň postavené, které věřitel neuplatnil v průběhu insolvenčního řízení postupem dle § 203 insolvenčního zákona a pohledávky, které vznikly až po rozhodnutí o úpadku respektive po uplynutí propadné lhůty vymezené rozhodnutím o úpadku k přihlášení pohledávek a které zároveň nejsou zahrnuty v taxativním výčtu pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek postavených jim na roveň, obsaženém v § 168 a § 169 insolvenčního zákona.

Na tomto základě soud uzavřel, že pohledávka zajištěná zajišťovacím převodem vlastnického práva k věci, může být v insolvenčním řízení uspokojena pouze tak, že ji věřitel uplatní přihláškou pohledávky jako zajištěný věřitel a v případě zjištění této pohledávky včetně zajištění se jeho pohledávka v rozsahu zajištění uspokojí ze zpeněžení věci (k tomu shodně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2008, sp. zn. 31 Odo 495/2006).

Proto soud žalobu, aby vyloučil z majetkové podstaty dlužnice automobil Daewoo Matiz, jako nedůvodnou zamítl.

Pro úplnost soud dodává, že v posuzovaném případě je navíc ujednání o zajištění pohledávky žalobce zajišťovacím převodem vlastnického práva neplatným ujednáním, neboť-jak vysvětlil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 27. ledna 2005, sp. zn. 29 Odo 928/2003: Kupní smlouva, která byla uzavřena za účelem, aby pohledávka kupujícího zástavního věřitele byla uspokojena tím, že na něj přejde vlastnictví prodávajícího zástavního dlužníka k zástavě (tzv. propadná zástava), je neplatným právním úkonem podle § 39 obč. zák.

V citovaném rozsudku Nejvyšší soud vysvětlil, že podstatné je, zda záměr převést vlastnictví zástavy jako způsob uspokojení pohledávek ze zástavní smlouvy projevily KSBR 24 INS 14313/2010-C1-7 smluvní strany v době, kdy již vzniklo nejen samotné zástavní právo k zástavě, ale i nárok zástavního věřitele na uspokojení zajištěné pohledávky ze zástavy. Případy, kdy je smlouva o převodu zástavy do vlastnictví zástavního věřitele uzavřena ještě předtím, než nastane realizační fáze zástavní smlouvy (dříve, než vzniklo právo zástavního věřitele na uspokojení ze zástavy způsoby uvedenými v zákoně), lze kvalifikovat jako nepřípustné (a proto dle § 39 obč. zák. neplatné) sjednání tzv. propadné zástavy. Oproti tomu tam, kde zástavní věřitel má za osobním dlužníkem neuhrazenou pohledávku po lhůtě splatnosti, vskutku není vyloučeno ani to, aby se zástavní dlužník povinný splnit svůj závazek ze zástavního práva dohodl se zástavním věřitelem, že na něj převede vlastnické právo k zástavě a že dohodnutá kupní cena nebo (podle výše pohledávky zajištěné zástavním právem) její část bude použita (započtena) jako plnění zástavního dlužníka z titulu jeho závazku uspokojit dluh osobního dlužníka z výtěžku zpeněžení zástavy. Takovému postupu úvahy, jež se pojí k institutu "propadné zástavy", nebrání. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení postupoval soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého je ve věci neúspěšný žalobce povinen k náhradě nákladů řízení plně úspěšné žalované. V posuzovaném případě soud konstatoval, že žalobce byl ve věci neúspěšný, žalované však žádné náklady nevznikly, proto jí soud jejich náhradu nepřiznal. P o u č e n í : Tento rozsudek se považuje za doručený okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Žalobci a žalované se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti rozsudku je odvolání přípustné. Odvolání lze podat do 15 dnů ode dne doručení rozsudku zvláštním způsobem, a to k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Brně.

V Brně dne 29. října 2012

Mgr. Eva Krčmářová, v.r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Marie Hanáková