24 ICm 1485/2012
Jednací číslo: 24 ICm 1485/2012-129 KSBR 24 INS 8964/2011-C3-30

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Krčmářovou ve věci žalobce Ing. Jiřího Mlčocha, se sídlem v Rohatci, Hodonínská 41, PSČ 696 01, jako insolvenčního správce dlužníka STAVOSERVIS Kyjov, spol. s r.o., se sídlem v Kyjov 1, Boršovská 2228, PSČ 697 01, identifikační číslo osoby 25528076, zastoupeného JUDr. Zdeňkem Zelinkou, advokátem, se sídlem v Břeclavi, T. G. Masaryka 38/10, PSČ 690 02, proti žalovanému STAVMAT STAVEBNINY a.s., se sídlem Praha 8, Březiněves, Na hlavní 18/53, PSČ 182 00, identifikační číslo osoby 25121049, zastoupenému JUDr. Janem Ševčíkem, advokátem, se sídlem v Jihlavě, Majakovského 1517/10, PSČ 586 01, vedené jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka STAVOSERVIS Kyjov, spol. s r.o., o určení neúčinnosti právního úkonu

t a k t o:

I. Určuje se, že zápočet vzájemných pohledávek na základě dohody o vzájemném započtení závazků a pohledávek, uzavřené mezi dlužníkem a žalovaným dne 11. května 2011, je neúčinným právním úkonem.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 29.939 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 18.772 Kč, k rukám zástupce žalobce JUDr. Zdeňka Zelinky, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Soud ukládá žalovanému, aby ve lhůtě do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku zaplatil na účet Krajského soudu v Brně č. 3703-5720621/0710, KS 1148, VS 2443148512, vedený u ČNB Brno, soudní poplatek za žalobu doručenou soudu dne 14. května 2012 ve výši 3.497 Kč. isir.justi ce.cz

O d ů v o d n ě n í:

Žalobou doručenou Krajskému soudu v Brně (dále jen soud ) dne 14. května 2012 domáhal se žalobce Ing. Jiří Mlčoch (dále jen žalobce ), jako insolvenční správce dlužníka STAVOSERVIS Kyjov, spol. s r.o. (dále jen dlužník ), aby soud určil, že právní úkon-zápočet vzájemných pohledávek na základě dohody o vzájemném započtení závazků a pohledávek, uzavřené mezi dlužníkem a obchodní společností Saint-Gobain Building Distribution CZ, spol. s r.o. (nyní STAVMAT STAVEBNINY a.s.)-dále jen žalovaný -dne 11. května 2011 (dále jen dohoda o započtení ), je neúčinným právním úkonem a požadoval, aby mu žalovaný zaplatil částku 29.939 Kč, odpovídající získanému prospěchu z neúčinného právního úkonu. Tvrdil, že dohodou o započtení dlužník zvýhodnil žalovaného před ostatními věřiteli, který tak získal vyššího uspokojení, než jakého by se mu dostalo v konkursu a jedná se o právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku.

Žalovaný (v podáních ze dne 25. října 2012, 16. června 2016, 6. března 2017 a na jednáních soudu)-namítal, že:

1) insolvenční zákon započtení nezakazuje a žalovaný mohl své pohledávky započíst i jednostranně;

2) žalovaný byl oprávněn započíst i nesplatnou pohledávku a to v souladu s § 359 obchodního zákoníku účinného k 11. květnu 2011 (dále jen obch. zák. );

3) žalovaný tím, že do faktur dal dlouhá data splatnosti, sám způsobil, že jedna ze započtených pohledávek nebyla splatná;

4) započtení bylo právním úkonem učiněným za podmínek obvyklých v obchodním styku;

5) žalovanému se započtením nedostalo na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu jinak náleželo v konkursu;

6) žalovaný nemohl ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku, neboť před uzavřením dohody o započtení z úplného výpisu z obchodního rejstříku zjistil, že insolvenční návrh podaný na dlužníka byl odmítnut a zápis insolvenčního řízení byl k 11. březnu 2011 vymazán a byl přesvědčen, že se jednalo o účelový insolvenční návrh, když do té doby žádné ekonomické problémy u dlužníka nezaznamenal.

Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:

1) Z insolvenčního spisu dlužníka, vedeného pod sp. zn. KSBR 27 INS 6562/2009, konkrétně z insolvenčního návrhu, vyhlášky o zahájení insolvenčního řízení, zpětvzetí insolvenčního návrhu a usnesení o zastavení řízení soud zjistil, že:

-insolvenční řízení dlužníka bylo zahájeno vyhláškou o zahájení insolvenčního řízení zveřejněnou v insolvenčním rejstříku dne 29. září 2009, k insolvenčnímu návrhu věřitele SASTA CZ, a.s. doručenému soudu téhož dne; -dne 2. října 2009 bylo vydáno usnesení o zastavení řízení (zveřejněné v insolvenčním rejstříku dne 5. října 2009) pro zpětvzetí insolvenčního návrhu, odůvodněné zaplacením pohledávky dlužníkem (usnesení nabylo právní moci dne 23. října 2009); -do insolvenčního řízení nepodal přihlášku pohledávky žádný věřitel.

2) Z insolvenčního spisu dlužníka, vedeného pod sp. zn. KSBR 27 INS 2613/2011, konkrétně z insolvenčních návrhů, vyhlášky o zahájení insolvenčního řízení a usnesení o odmítnutí insolvenčního návrhu soud zjistil, že: -insolvenční řízení dlužníka bylo zahájeno vyhláškou o zahájení insolvenčního řízení zveřejněnou v insolvenčním rejstříku dne 18. února 2011, k insolvenčnímu návrhu věřitele EJM Hovorany s.r.o. doručenému soudu téhož dne; -dne 22. února 2011 bylo vydáno usnesení o odmítnutí insolvenčního návrhu (zveřejněné v insolvenčním rejstříku dne 23. února 2011); -dne 9. března 2011 přistoupil do řízení jako další navrhovatel dlužník (insolvenční návrh byl zveřejněn v insolvenčním rejstříku dne 10. března 2011); -usnesení o odmítnutí insolvenčního návrhu vydané dne 22. února 2011 nabylo právní moci dne 11. března 2011, neboť věřitel EJM Hovorany s.r.o., ani dlužník, se proti tomuto usnesení ve lhůtě neodvolali; -do insolvenčního řízení přihlásilo pohledávky deset věřitelů: -přihláškou 1 pohledávka ve výši 383.146 Kč splatná 5. prosince 2010 (přihláška byla v insolvenčním rejstříku zveřejněna dne 21. února 2011), -přihláškou 2 pohledávka ve výši 550.113 Kč splatná 15. července 2010, -přihláškou 3 pohledávka ve výši 78.000 Kč splatná 28. ledna 2010, -přihláškou 4 pohledávka ve výši 794.566 Kč splatná 13. března 2011, -přihláškou 5 pohledávka ve výši 121.421 Kč splatná 10. ledna 2011, -přihláškou 6 pohledávka ve výši 294.746 Kč splatná 9. března 2011, -přihláškou 7 pohledávka ve výši 10.296 Kč splatná 2. ledna 2011, -přihláškou 8 pohledávka ve výši 4.800 Kč splatná 11. února 2010, ve výši 7.665 Kč splatná 17. dubna 2010, ve výši 6.536 Kč, splatná 9. června 2010, ve výši 7.858 Kč splatná 12. července 2010, ve výši 19.585 Kč splatná 17. července 2010, ve výši 3.557 Kč splatná 11. září 2010, ve výši 18.758 Kč splatná 22. září 2010, ve výši 5.940 Kč splatná 16. října 2010, -přihláškou 9 pohledávka ve výši 15.048 Kč splatná 30. srpna 2010, -přihláškou 10 pohledávka ve výši 10.000 Kč splatná 30. listopadu 2010, ve výši 74.796 Kč splatná 14. ledna 2011.

3) Z insolvenčního spisu dlužníka, vedeného pod sp. zn. KSBR 38 INS 5793/2011, konkrétně z insolvenčního návrhu, vyhlášky o zahájení insolvenčního řízení a usnesení o odmítnutí insolvenčního návrhu soud zjistil, že: -insolvenční řízení dlužníka bylo zahájeno vyhláškou o zahájení insolvenčního řízení zveřejněnou v insolvenčním rejstříku dne 6. dubna 2011, k insolvenčnímu návrhu dlužníka doručenému soudu téhož dne; -dne 12. dubna 2011 bylo vydáno usnesení o odmítnutí insolvenčního návrhu (nabylo právní moci dne 4. května 2011).

4) Z insolvenčního spisu dlužníka, vedeného pod sp. zn. KSBR 24 INS 8964/2011, konkrétně z insolvenčního návrhu a jeho příloh, vyhlášky o zahájení insolvenčního řízení, usnesení o úpadku, zprávy žalobce a z přihlášek pohledávek věřitelů do insolvenčního řízení dlužníka soud zjistil, že:

-insolvenční řízení bylo zahájeno vyhláškou o zahájení insolvenčního řízení, č. j. KSBR 24 INS 8964/2011-A-2, zveřejněnou v insolvenčním rejstříku dne 25. května 2011, k insolvenčnímu návrhu dlužníka doručenému soudu téhož dne;

-dlužník v seznamu závazků a majetku prohlásil, že ke dni podání insolvenčního návrhu má závazky ve výši 9.590.851,96 Kč a jeho majetek tvoří převážně nevymahatelné (z důvodu promlčení) pohledávky ve výši 2.447.964,30 Kč, movitý majetek v účetní hodnotě nepřevyšující 1.000.000 Kč a peněžní prostředky v celkové výši Kč 8.133,53 Kč;

-ze sdělení Úřadu práce ČR soud zjistil, že od února 2011 přestal dlužník platit mzdy svým zaměstnancům; -usnesením ze dne 18. července 2011, č. j. KSBR 24 INS 8964/2011-A-9, rozhodl soud o úpadku dlužníka, prohlásil na majetek dlužníka konkurs a insolvenčním správcem dlužníka ustanovil žalobce;

-na přezkumném jednání byly zjištěny (uznány dlužníkem i žalobcem) pohledávky věřitelů ve výši 5.767.493,75 Kč (z toho ve výši 1.234.234 Kč pohledávky vykonatelné) a pracovněprávní pohledávky za dlužníkem činily 2.086.568 Kč.

Do insolvenčního řízení byly přihlášeny (mimo jiné) pohledávky:

-přihláškou 1 pohledávka ve výši 24.118 Kč splatná 29. listopadu 2010 a pohledávka ve výši 39.429 Kč splatná 15. listopadu 2010, -přihláškou 4 pohledávka ve výši 30.070 Kč splatná 3. února 2011, -přihláškou 6 pohledávka ve výši 14.973 Kč splatná 17. prosince 2010, -přihláškou 7 pohledávka 65.759 Kč splatná 9. července 2010, pohledávka ve výši 24.745 Kč splatná 23. července 2010, ve výši 6.222 Kč splatná 29. července 2010, ve výši 16.806 Kč splatná 16. srpna 2010 a ve výši 4.274 Kč splatná 30. srpna 2010, -přihláškou 8 pohledávka ve výši 196.464 Kč splatná 15. ledna 2011, -přihláškou 9 pohledávka ve výši 11.286 Kč splatná 23. května 2010 a ve výši 1.011,80 Kč splatná 24. května 2010, -přihláškou 10 pohledávka ve výši 14.196 Kč splatná 19. prosince 2010, ve výši 99.335 Kč splatná 19. ledna 2011 a ve výši 1.872 Kč splatná 19. února 2011, -přihláškou 11 pohledávka ve výši 383.146 Kč splatná 5. prosince 2010, -přihláškou 12 pohledávka ve výši 46.523 Kč splatná 9. listopadu 2010, -přihláškou 13 pohledávka ve výši 4.800 Kč splatná 11. února 2010, ve výši 7.665 Kč splatná 17. dubna 2010, ve výši 6.536 Kč splatná 9. června 2010, ve výši 7.858 Kč splatná 12. července 2010, ve výši 19.585 Kč splatná 17. července 2010, ve výši 3.557 Kč splatná 11. září 2010, ve výši 18.758 Kč splatná 22. září 2010, ve výši 5.940 Kč splatná 16. října 2010, -přihláškou 14 pohledávka ve výši 15.048 Kč splatná 30. srpna 2010,

-přihláškou 15 pohledávka ve výši 78.000 Kč splatná 28. ledna 2010, -přihláškou 17 pohledávka ve výši 550.113 Kč splatná 5. července 2010, -přihláškou 18 pohledávka ve výši 569 Kč splatná 3. prosince 2010, pohledávka ve výši 2.200 Kč splatná 21. ledna 2011, pohledávka ve výši 162.531 Kč splatná 25. ledna 2011, pohledávka ve výši 31.762 Kč splatná 1. března 2011, pohledávka ve výši 7.667 Kč splatná 25. března 2011, -přihláškou 19 pohledávka ve výši 294.746 Kč splatná 9. března 2011, -přihláškou 20 pohledávka ve výši 27.019 Kč splatná 30. července 2010, -přihláškou 21 pohledávka ve výši 9.252 Kč splatná 8. září 2010, -přihláškou 22 pohledávka ve výši 88.157 Kč splatná 10. ledna 2011, -přihláškou 23 pohledávka ve výši 25.000 Kč splatná 28. února 2011 a ve výši 25.000 Kč splatná 15. března 2011, -přihláškou 24 pohledávka ve výši 49.958 Kč splatná 2. února 2011, -přihláškou 26 pohledávka ve výši 273.756 Kč splatná 21. února 2011, -přihláškou 27 pohledávka ve výši 85.577,42 Kč splatná 25. října 2010 a ve výši 19.717,30 Kč splatná 21. února 2011, -přihláškou 21 pohledávka ve výši 9.252 Kč splatná 8. září 2010, -přihláškou 30 pohledávka ve výši 117.852,40 Kč splatná 20. srpna 2010, -přihláškou 32 pohledávka ve výši 168.242 Kč splatná od 1. května 2010 a ve výši 35.575Kč splatná 20. ledna 2011, -přihláškou 33 pohledávka ve výši 3.119,04 Kč splatná 14. března 2011, -přihláškou 34 pohledávka ve výši 4.699 Kč splatná 21. listopadu 2010, ve výši 12.711 Kč splatná 25. listopadu 2010, ve výši 478 Kč splatná 26. listopadu 2010, ve výši 50.300 Kč splatná 11. prosince 2010, ve výši 1.953 Kč splatná 11. prosince 2010, ve výši 34.751 Kč splatná 11. prosince 2010, -přihláškou 35 pohledávka ve výši 39.622 Kč splatná 31. srpna 2008, -přihláškou 36 pohledávka ve výši 794.566 Kč splatná 13. března 2011, -přihláškou 37 pohledávka ve výši 105.317 Kč splatná 29. listopadu 2009, ve výši 11.305 Kč splatná 29. listopadu 2009, ve výši 62.588 Kč splatná 29. ledna 2010, ve výši 86.340 Kč splatná 26. května 2010, -přihláškou 39 pohledávka ve výši 9.583 Kč splatná 29. září 2010 a ve výši 16.050 Kč splatná 16. listopadu 2010;

-po rozhodnutí o úpadku (3. srpna 2011) žalobce převzal od dlužníka finanční hotovost 162.017 Kč, na účtu 13.467,79 Kč, uvedl, že dlužník eviduje (převážně nevymahatelné z důvodu promlčení) pohledávky ve výši 2.127.430,30 Kč a movitý majetek;

-ze zpráv žalobce soud zjistil, že v insolvenčním řízení dlužníka byl zpeněžen pouze movitý majetek a to za celkovou částku 926.140 Kč a na základě dvou (dosud pravomocně nerozhodnutých) odpůrčích žalob se žalobce domáhá zaplacení částek 29.939 Kč (předmětné řízení) a 542.838 Kč (řízení bylo přerušeno z důvodu prohlášení konkursu na majetek žalovaného) na účet majetkové podstaty.

5) Ze žaloby podané v této věci (č. l. 1) soud zjistil, že žalobce podal odpůrčí žalobu k soudu osobně dne 14. května 2012.

6) Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že v uvedeném rejstříku vedeném u Městského soudu v Praze byla v oddílu C, vložce 173857, dne 29. března 1993 zapsána obchodní společnost W.A.W. spol. s r.o., v době od 1. listopadu 2010 do 18. ledna 2016 pod obchodní firmou Saint-Gobain Building Distribution CZ, spol. s r.o., od 18. ledna 2016 do 19. prosince 2016 pod obchodní firmou STAVMAT STAVEBNINY Rudná s.r.o. a že v důsledku fúze sloučením obchodní společnosti STAVMAT STAVEBNINY Rudná s.r.o., jako společnosti zanikající, a obchodní společnosti STAVMAT STAVEBNINY a.s., identifikační číslo osoby 25121049, jako společnosti nástupnické, zanikla společnost STAVMAT STAVEBNINY Rudná s.r.o. sloučením (když z obchodního rejstříku byla vymazána k 19. prosinci 2016) a její jmění přešlo na nástupnickou společnost STAVMAT STAVEBNINY a.s. (žalovaného).

7) Ze shodných tvrzení účastníků, z faktur č. 2215022728 a 2215022510 a dodacích listů č. 5005007042 a 333271 soud zjistil, že žalovaný měl ke dni 11. březnu 2011 za dlužníkem pohledávku ve výši 17.095 Kč splatnou dne 10. dubna 2011, vyúčtovanou fakturou vystavenou dne 11. března 2011 a pohledávku ve výši 12.844 Kč splatnou dne 15. ledna 2011, vyúčtovanou fakturou vystavenou dne 16. prosince 2010, z titulu dodání zboží.

8) Ze shodných tvrzení účastníků na jednání konaném dne 23. května 2016 a dobropisů č. 2214002366, 2214002264, 2214002265, 2214002268 a 2214002317, vystavených žalovaným, soud zjistil, že dlužník měl ke dni 11. březnu 2011 za žalovaným pohledávky v celkové výši 30.855 Kč, konkrétně pohledávku ve výši 9.384 Kč splatnou 8. ledna 2011, ve výši 10.455 Kč splatnou 20. března 2011 a pohledávky ve výši 4.641 Kč, 1.020 Kč a 5.355 Kč splatné 4. listopadu 2011, z titulu vrácení zboží, přičemž datum splatnosti bylo na dobropisech uvedeno jeden měsíc od uskutečnění plnění.

9) Z listiny označené jako Vzájemný zápočet a ze shodných tvrzení účastníků soud zjistil, že dne 11. března 2011 uzavřeli dlužník a žalovaný písemnou dohodu o započtení, přičemž započetli pohledávky dlužníka za žalovaným vyúčtované dobropisem č. 2214002366 vystaveným 18. února 2011 ve výši 10.455 Kč, dobropisem č. 2214002264 vystaveným 5. října 2010 ve výši 4.641 Kč, dobropisem č. 2214002265 vystaveným 5. října 2010 ve výši 1.020 Kč, dobropisem č. 2214002268 vystaveným 5. října 2010 ve výši 5.355 Kč a dobropisem č. 2214002317 vystaveným 9. prosince 2010 ve výši 9.384 Kč a pohledávku žalovaného za dlužníkem vyúčtovanou fakturou číslo 2215022728 vystavenou dne 11. března 2011 ve výši 17.095 Kč a pohledávku vyúčtovanou fakturou č. 2215022510 vystavenou dne 16. prosince 2010 ve výši 12.844 Kč, přičemž zápočtem ke dni 11. březnu 2011 nezanikla co do částky 916 Kč pohledávka dlužníka vyúčtovaná dobropisem č. 2214002346 splatným dne 18. února 2011.

10) Z výdajového pokladního dokladu č. 022399 soud zjistil, že žalovaný zaplatil dlužníkovi doplatek z dobropisu č. 2214002346 ve výši 916 Kč dne 11. března 2011.

11) Z výpovědí jednatelů dlužníka Jana Cahlíka a Josefa Michenky soud zjistil, že si k okolnostem uzavření dohody o započtení nic nepamatují.

12) Z výpovědi bývalého jednatele žalovaného Nikoly Hoffmanna soud zjistil, že dohodu o započtení sepsal žalovaný.

13) Z výpovědi Anny Blahové, bývalé vedoucí prodejny žalovaného v Kyjově, soud zjistil, že dlužník u žalovaného běžně nakupoval, ke konci měl problém s placením a zápočty byly uzavírány mezi dlužníkem a žalovaným několikrát do měsíce, že dohodu o započtení mohla vystavit některá pracovnice účtárny žalovaného, která je uvedena na listině, neboť tyto pracovnice běžně zápočty připravovaly a svědkyně pak pouze jela k podpisu za dlužníky žalovaného, případně za dlužníky jel obchodní zástupce, nebo se dlužníci stavili k podpisu na prodejnu žalovaného. Dobropisy byly žalovaným obvykle vystavovány po vrácení zboží nebo palet, neboť pokud bylo zboží žalovaným dodáváno na paletách, kupující palety zaplatil jako součást faktury za odebrané zboží.

14) Z výpovědi Jana Kokeše, bývalého vedoucího správy úvěrů žalovaného, soud zjistil, že svědek za žalovaného dohodu o započtení neuzavíral, připravila ji účtárna žalovaného. Na dohodě o započtení jsou uvedena jména účetních žalovaného, které samy zápočty běžně vyhotovovaly, a to na základě instrukcí hlavní účetní. Dohodu o započtení podle podpisu na listině podepsala za žalovaného účetní Petra Kučerová, přičemž zápočet podepisoval vždy ten, kdo ho navrhl. Oddělení, kde pracoval svědek, mělo na starosti stanovování kreditu společností, se kterými žalovaný obchodoval na faktury. Pokud žalovaný dodával na faktury, postupoval obdobně jako banky, když poskytují úvěr-aby ověřil bonitu, oddělení správy úvěrů běžně nahlíženo do účetních závěrek, zveřejněných v obchodním rejstříku, případně poskytnutých obchodním partnerem. V některých případech využívalo i externí společnosti, které mu poskytovaly informace. V roce 2010 až 2011 byla platební morálka odběratelů v celém stavebnictví horší a oddělení správy úvěrů se proto muselo zaobírat více zákazníky, kteří neplatili. Pokud byl se zákazníkem, kterému se dodávalo na fakturu, nějaký problém, postupovalo oddělení správy úvěrů tak, že mu nejprve automaticky zaslalo upomínku, v případě, kdy na upomínku nebyla reakce, proběhl osobní kontakt s cílem získat podepsání uznání závazku, případně splátkového kalendáře. Pokud zákazník dlužil, tak v interních předpisech měl žalovaný softwarovou blokaci, na jejím základě již jeho zaměstnanci nemohli tomuto zákazníkovi dodávat zboží. Pokud však závazek žalovaného vůči neplatícímu zákazníkovi byl vyšší, než jeho pohledávka, k této blokaci nedocházelo, a dál se obchodovalo na faktury.

Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci (§ 157 odst. 2 o. s. ř.):

V roce 2010 až 2011 byla platební morálka odběratelů ve stavebnictví horší a žalovaný měl zřízeno oddělení správy úvěrů, které se zaobíralo více zákazníky, kteří neplatili. Při dodávání zboží na faktury měl žalovaný nastavené interní předpisy tak, že pokud zákazník dlužil, tak na základě softwarové blokace již zaměstnanci žalovaného nemohli tomuto zákazníkovi dodávat zboží. Pokud však závazek žalovaného vůči neplatícímu zákazníkovi byl vyšší, než jeho pohledávka, k této blokaci nedocházelo a dál se obchodovalo na faktury (skutková zjištění bod 14).

Dlužník u žalovaného běžně nakupoval a zápočty mezi dlužníkem a žalovaným byly uzavírány několikrát do měsíce. Ke konci spolupráce měl dlužník problémy s placením (skutková zjištění bod 13).

Žalovaný měl dne 11. března 2011 za dlužníkem pohledávky z titulu dodání zboží, konkrétně pohledávku ve výši 17.095 Kč splatnou dne 10. dubna 2011 a pohledávku ve výši 12.844 Kč splatnou dne 15. ledna 2011, přičemž datum splatnosti faktur bylo žalovaným stanoveno jeden měsíc od vystavení faktur (skutková zjištění bod 7).

Dlužník měl dne 11. března 2011 za žalovaným pohledávku ve výši 9.384 Kč splatnou 8. ledna 2011, pohledávku ve výši 10.455 Kč splatnou 20. března 2011 a pohledávky ve výši 4.641 Kč, 1.020 Kč a 5.355 Kč splatné 4. listopadu 2011, z titulu vrácení zboží, přičemž datum splatnosti bylo na dobropisech, vystavených žalovaným, stanoveno jeden měsíc od uskutečnění plnění (skutková zjištění bod 8).

Dne 11. března 2011 uzavřel dlužník a žalovaný písemnou dohodu o započtení, ve které započetli výše označené pohledávky dlužníka za žalovaným a žalovaného za dlužníkem. Zápočtem nezanikla co do částky 916 Kč pohledávka dlužníka vyúčtovaná dobropisem č. 2214002346 splatným dne 18. února 2011 (skutková zjištění bod 9), kterou žalovaný zaplatil dlužníkovi téhož dne (skutková zjištění bod 10). Za žalovaného dohodu o započtení připravila a podepsala nezjištěná pracovnice účtárny, přičemž pracovnice účtárny běžně zápočty připravovaly na základě instrukcí hlavní účetní (skutková zjištění bod 12, 13,14).

Dne 11. března 2011 měl dlužník třicet jedna věřitelů, jejichž pohledávky ve výši přesahující 2.000.000 Kč byly splatné déle než tři měsíce, několik věřitelů s pohledávkou splatnou déle než 1 rok a pohledávky všech těchto věřitelů byly splatné déle, než započtená nesplatná pohledávka žalovaného ve výši 17.095 Kč a pohledávky dvaceti tří věřitelů byly splatné déle, než započtená pohledávka žalovaného ve výši 12.844 Kč, od února 2011 přestal dlužník platit mzdy svým zaměstnancům a pracovně pracovněprávní pohledávky za dlužníkem činily 2.086.568 Kč (skutková zjištění bod 4).

Dne 11. března 2011 bylo na dlužníka vedeno již třetí insolvenční řízení, přičemž poslední dvě insolvenční řízení byla zahájena několik měsíců před podpisem dohody o započtení (v únoru a dubnu 2011), do prvního z nich dlužník (dne 9. března 2011) přistoupil jako další insolvenční navrhovatel, druhé bylo zahájeno k insolvenčnímu návrhu dlužníka. Obě řízení byla pravomocně skončena odmítnutím insolvenčních návrhů (skutková zjištění bod 1,2).

Dne 25. května 2011 na sebe podal dlužník insolvenční návrh, kterému soud vyhověl (skutková zjištění bod 4). Po rozhodnutí o úpadku byly zjištěny pohledávky věřitelů dlužníka ve výši 5.767.493,75 Kč a dlužníkův majetek sestával z finanční hotovosti 162.017 Kč a částky 13.467,79 Kč na účtu, nevymahatelných pohledávek ve výši 2.127.430,30 Kč a movitého majetku v pořizovací hodnotě 1.000.000 Kč (skutková zjištění bod 4).

V insolvenčním řízení dlužníka bylo dosaženo zpeněžení ve výši 926.140 Kč a na základě dvou dosud pravomocně nerozhodnutých odpůrčích žalob se insolvenční správce ještě domáhá zaplacení částek 29.939 Kč (předmětné řízení) a 542.838 Kč (řízení bylo přerušeno z důvodu prohlášení konkursu na majetek žalovaného) na účet majetkové podstaty (skutková zjištění bod 4). Žalobce podal odpůrčí žalobu v této věci dne 14. května 2012 (skutková zjištění bod 5). Právní posouzení věci.

Mezi účastníky řízení není sporu o tom, že žalovaný měl dne 11. března 2011 za dlužníkem pohledávky z titulu dodání zboží, konkrétně pohledávku ve výši 17.095 Kč splatnou dne 11. března 2011 a pohledávku ve výši 12.844 Kč splatnou dne 16. prosince 2010, přičemž datum splatnosti faktur bylo žalovaným stanoveno jeden měsíc od dodání zboží dlužníkovi a že dlužník měl dne 11. března 2011 za žalovaným pohledávku ve výši 9.384 Kč splatnou 8. ledna 2011, pohledávku ve výši 10.455 Kč splatnou 20. března 2011 a pohledávky ve výši 4.641 Kč, 1.020 Kč a 5.355 Kč splatné 4. listopadu 2011, přičemž datum splatnosti dobropisů bylo žalovaným stanoveno jeden měsíc od uskutečnění plnění,

o tom, že dne 11. března 2011 uzavřel dlužník a žalovaný písemnou dohodu o započtení, ve které započetli výše označené pohledávky dlužníka za žalovaným a žalovaného za dlužníkem,

ani o tom, že zápočtem nezanikla co do částky 916 Kč pohledávka dlužníka vyúčtovaná dobropisem č. 2214002346, splatným dne 18. února 2011, kterou žalovaný zaplatil dlužníkovi 11. března 2011. Mezi účastníky řízení je sporné, zda uzavřená dohoda o započtení je neúčinným právním úkonem, když:

1) insolvenční zákon započtení nezakazuje a žalovaný mohl své pohledávky započíst i jednostranně;

2) žalovaný byl oprávněn započíst i nesplatnou pohledávku;

3) žalovaný tím, že do faktur dal dlouhá data splatnosti, sám způsobil, že jedna ze započtených pohledávek nebyla splatná;

4) započtení bylo právním úkonem učiněným za podmínek obvyklých v obchodním styku;

5) žalovanému se započtením nedostalo na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu jinak náleželo v konkursu;

6) žalovaný nemohl ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku.

Podle ustanovení § 235 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona platí, že:

(1) Neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí.

(2) Neúčinnost dlužníkových právních úkonů se zakládá rozhodnutím insolvenčního soudu o žalobě insolvenčního správce, kterou bylo odporováno dlužníkovým právním úkonům.

Ustanovení § 236 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona určuje, že:

(1) Neúčinností právního úkonu není dotčena jeho platnost; v insolvenčním řízení však dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů náleží do majetkové podstaty.

(2) Není-li možné vydat do majetkové podstaty původní dlužníkovo plnění z neúčinného právního úkonu, musí být poskytnuta rovnocenná náhrada.

Ustanovení § 237 odst. 1 insolvenčního zákona určuje, že povinnost vydat do majetkové podstaty dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů mají osoby, v jejichž prospěch byl neúčinný právní úkon učiněn nebo které z něho měly prospěch.

Podle ustanovení § 239 insolvenčního zákona odporovat právním úkonům dlužníka může v insolvenčním řízení pouze insolvenční správce, a to odpůrčí žalobou podanou proti osobám, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty; jde o incidenční spor. Jestliže v době zahájení insolvenčního řízení probíhá o téže věci řízení na základě odpůrčí žaloby jiné osoby, nelze v něm až do skončení insolvenčního řízení pokračovat (odstavec 1).

Insolvenční správce může podat odpůrčí žalobu ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. Nepodá-li ji v této lhůtě, odpůrčí nárok zanikne (odstavec 3).

Dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů náleží do majetkové podstaty právní mocí rozhodnutí, kterým bylo odpůrčí žalobě vyhověno. Vylučovací žaloba není přípustná (odstavec 4).

Ustanovení § 241 insolvenčního zákona určuje, že:

(1) Zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí právní úkon, v jehož důsledku se některému věřiteli dostane na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu jinak náleželo v konkursu.

2) Zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že zvýhodňující právní úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku.

(3) Zvýhodňujícími právními úkony jsou zejména úkony, kterými dlužník:

a) splnil dluh dříve, než se stal splatným,

b) dohodl změnu nebo nahrazení závazku ve svůj neprospěch,

c) prominul svému dlužníku splnění dluhu nebo jinak dohodl anebo umožnil zánik či nesplnění svého práva,

d) poskytl svůj majetek k zajištění již existujícího závazku, ledaže jde o vznik zajištění v důsledku změn vnitřního obsahu zastavené věci hromadné.

(4) Zvýhodňujícímu právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby.

(5) Zvýhodňujícím právním úkonem není

a) zřízení zajištění závazku dlužníka, obdržel-li za ně dlužník současně přiměřenou protihodnotu,

b) právní úkon učiněný za podmínek obvyklých v obchodním styku, na základě kterého dlužník obdržel přiměřené protiplnění nebo jiný přiměřený majetkový prospěch, a to za předpokladu, že nešlo o úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, a že osoba, v jejíž prospěch byl úkon učiněn, nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku, nebo že by tento úkon mohl vést k úpadku dlužníka,

c) právní úkon, který dlužník učinil za trvání moratoria nebo po zahájení insolvenčního řízení za podmínek stanovených tímto zákonem.

V posuzovaném případě soud nejprve zkoumal, zda byla naplněna obecná definice neúčinného úkonu obsažená v ustanovení § 235 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona, tedy zda dlužník tím, že uzavřel s žalovaným dohodu o započtení, zkrátil možnost uspokojení svých věřitelů nebo zvýhodnil některého věřitele na úkor jiných.

Jak vysvětlil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 12. dubna 2012, sp. zn. 21 Cdo 3358/2011: Dlužníkovy právní úkony zkracují uspokojení pohledávky věřitele tehdy, jestliže vedou ke zmenšení majetku dlužníka a jestliže v důsledku nich nastalé zmenšení majetku má současně za následek, že věřitel nemůže dosáhnout uspokojení své pohledávky z majetku dlužníka, ačkoliv-nebýt těchto úkonů-by se z majetku dlužníka alespoň zčásti uspokojil (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. ledna 2002 sp. zn. 21 Cdo 549/2001, který byl uveřejněn pod č. 64 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2002). Ke zkrácení uspokojení vymahatelné pohledávky věřitele tedy nemůže dojít, zmenší-li se sice majetek dlužníka, avšak vlastní-li dlužník navzdory odporovanému právnímu úkonu a dalším svým dluhům takový majetek, který sám o sobě postačuje k tomu, aby se z něho věřitel uspokojil.

Poté, co soud zjistil, že:

a) dlužník od února 2011 neplatil mzdy svým zaměstnancům a pracovněprávní závazky dlužníka činily 2.086.568 Kč,

b) v době uzavření dohody o započtení měl dlužník minimálně třicet jedna věřitelů z obchodního styku, jejichž déle než 3 měsíce splatné pohledávky přesahovaly částku 2.000.000 Kč,

c) v insolvenčním řízení dlužníka bylo dokončeno zpeněžování (kromě možných příjmů z odpůrčích žalob, ve kterých se žalobce domáhá zaplacení částek 29.939 Kč a 542.838 Kč) a příjmy ze zpeněžení činí 926.140 Kč,

a dlužník a žalovaný dohodou započetli své vzájemné pohledávky, že tedy dlužník formou započtení dohodou uhradil žalovanému jeho pohledávky co do částky 29.939 Kč a současně do majetkové podstaty dlužníka nebylo připsáno žádné plnění, za situace kdy měsíc před uzavřením dohody o započtení podal na sebe insolvenční návrh, kterým se domáhal vydání rozhodnutí o svém úpadku, uzavřel, že byla naplněna obecná definice neúčinného právního úkonu ve smyslu ustanovení § 235 odst. 1 insolvenčního zákona a dlužník tím, že uzavřel dohodu o započtení:

a) zkrátil možnost uspokojení svých věřitelů, neboť dlužníkův úkon vedl ke zmenšení jeho majetku, když částka, kterou měl dlužník od žalovaného z titulu jeho závazku obdržet, činila 29.939 Kč, což není vzhledem k dosaženému výtěžku zpeněžení částka zanedbatelná (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. listopadu 2006, sp. zn. 29 Odo 1099/2005), neboť nelze přehlédnout, že i pokud by žalobce uspěl ve věci druhé odpůrčí žaloby, dobytnost částky 542.838 Kč od osoby po zrušení konkursu není příliš reálná,

b) došlo ke zvýhodnění žalovaného na úkor ostatních věřitelů dlužníka, jelikož jeho pohledávka byla započtením uspokojena zcela, naopak v insolvenčním řízení by nebyl uspokojen vůbec, neboť z výtěžku zpeněžení budou uspokojeny pouze pohledávky za majetkovou podstatou, pracovněprávní pohledávky budou uspokojeny pouze poměrně a věřitelé z obchodních vztahů nebudou uspokojeni vůbec.

V důsledku tohoto úkonu se tedy žalovanému dostalo na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu jinak náleželo v konkursu.

Zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí pouze takový právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. V této věci bylo prokázáno, že dlužník v době uzavření dohody o započtení měl více věřitelů, vůči kterým měl závazky po dobu delší 30 dnů po splatnosti a tyto neplnil po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti a že měsíc před uzavřením dohody o započtení podal u soudu insolvenční návrh, kterým se domáhal vydání rozhodnutí o svém úpadku. V době uzavření dohody o započtení tedy byl dlužník v úpadku, a to ve formě platební neschopnosti.

Pokud jde o charakteristiku zvýhodňujících právních úkonů dle § 241 odst. 3 insolvenčního zákona, jedná se pouze o demonstrativní výčet, jak již napovídá výraz zejména . Proto lze mezi takové úkony zahrnout i uhrazení pohledávky dlužníka formou zápočtu.

K námitkám žalovaného, že:

1) Insolvenční zákon započtení nezakazuje a žalovaný měl možnost započíst své pohledávky jednostranně.

Soud konstatuje, že zápočet je sice standardní způsob úhrady vzájemných pohledávek, při které dochází u strany, která zápočet provádí, ke snížení aktiv a současně snížení pasiv, které lze v takovém případě obvykle považovat za přiměřené protiplnění, avšak v situaci, kdy se dlužník nachází v úpadku a nemá dostatečný majetek k uspokojení svých ostatních věřitelů, takové protiplnění za přiměřené považovat nelze, jelikož se dlužníku nedostalo žádného skutečného (reálného) protiplnění, z něhož by mohli ostatní dlužníkovi věřitelé alespoň z části uspokojit své pohledávky (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. dubna 2010, sp. zn. 29 Cdo 4886/2007 či rozsudek Nejvyšší soudu ČR ze dne 12. června 2008, sp. zn. 21 Cdo 4333/2007).

Dále soud dodává, že se neztotožnil se závěry Krajského soudu v Praze učiněnými v rozsudku č. j. 60 ICm 2615/2015-37 (na které odkazuje žalovaný), ale vyšel ze závěrů Vrchního soudu v Praze, vyslovených v rozsudku č. j. 15 Cmo 19/2014-193 ze dne 2. října 2014, podle kterých je neúčinným právním úkonem i taková smlouva, v níž dlužník jednomu ze svých věřitelů umožnil, aby kupní cenu zaplatil zápočtem, čímž jeho pohledávky vůči dlužníkovi byly uspokojeny v plném rozsahu. Pokud totiž dlužník v úpadku dopustil, aby mohlo být druhou smluvní stranou plněno zápočtem, pak tím umožnil druhé smluvní straně, aby do jeho (dlužníkovy) majetkové podstaty za převedené věci nemusela poskytnout žádné reálné protiplnění. Jestliže dlužník, který je v úpadku, převádí ze svého majetku věci práva nebo jiné majetkové hodnoty, musí se při zcizování svého majetku chovat maximálně obezřetně a ve smlouvě ošetřit, aby se mu dostalo reálného protiplnění, a to tak, že dostane zaplaceno ihned při podpisu smlouvy, nebo smluvně ujedná zákaz započtení, což zákon připouští.

Námitka žalovaného, že mohl pohledávky započíst i jednostranně, též není důvodná, neboť soud při svém rozhodování vycházel ze skutkového stavu, jak byl v řízení zjištěn, tedy ze situace, kdy došlo k započtení dohodou a posuzoval právní úkon dlužníka, nikoliv hypotetické možnosti žalovaného.

2) Žalovaný byl oprávněn započíst i nesplatnou pohledávku, neboť dlužník v době započtení nebyl chopen plnit své peněžité závazky.

Při rozhodování o odpůrčí žalobě soud použil insolvenční zákon, jako speciální předpis, který upravuje řešení úpadku dlužníka soudním řízením některým ze stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým

úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů (§ 1 písm. a). Vyšel ze shora citovaného § 241 odst. 3 písmeno a), který určuje, že zvýhodňujícím právním úkonem je zejména úkon, kterými dlužník splnil dluh dříve, než se stal splatným. Na tomto základě soud konstatoval, že pokud dlužník-ve lhůtě určené v § 241 odst. 4-učinil úkon, kterým vůči žalovanému splnil svůj dluh (započtením) dříve, než se stal splatným, za situace, kdy byl v úpadku, je žalobce-za podmínek uvedených v § 239-oprávněn podat odpůrčí žalobu a v insolvenčním řízení proti žalovanému tento úkon úspěšně odporovat.

Z uvedeného je zřejmé, že podle § 359 obch. zák. sice dlužník a žalovaný platně započetli i nesplatnou pohledávku, avšak v situaci, kdy je na dlužníka vedeno insolvenční řízení a současně byly splněny další podmínky pro podání odpůrčí žaloby, může žalobce tomuto úkonu dlužníka odporovat. Neúčinnost dlužníkových právních úkonů se totiž zakládá (až) rozhodnutím insolvenčního soudu o žalobě insolvenčního správce, kterou bylo odporováno dlužníkovým právním úkonům.

3) Žalovaný tím, že do faktur dal dlouhá data splatnosti, sám způsobil, že jedna ze započtených pohledávek nebyla splatná.

Námitku nepovažuje soud za důvodnou, neboť:

a) žalovaný dlužníka v jejich vzájemném obchodním vztahu nijak nezvýhodnil, neboť stejnou dobu splatnosti určil žalovaný v dobropisech i pohledávkám dlužníka,

b) pokud by faktury vystavené žalovaným byly splatné již v den jejich vystavení, změnily by se závěry soudu pouze potud, že by dlužník měl v době splatnosti faktur 30 věřitelů, jejichž pohledávky ve výši přesahující 2.000.000 Kč by byly splatné déle než započtená pohledávka žalovaného ve výši 17.095 Kč a devatenáct věřitelů, jejichž pohledávky by byly splatné déle, než započtená pohledávka žalovaného ve výši 12.844 Kč (srov. skutková zjištění bod 4)-tato skutečnost by však neměla na rozhodnutí soudu žádný vliv.

4) + 6) Započtení bylo právním úkonem učiněným za podmínek obvyklých v obchodním styku a žalovaný nemohl ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku.

Nejprve soud připomíná, že v řízení nikdo netvrdil, že žalovaný byl osobou dlužníkovi blízkou nebo osobou, která tvoří s dlužníkem koncern.

V posuzovaném případě má soud po provedeném dokazování za prokázané, že dohoda o započtení byla právním úkonem učiněným za podmínek obvyklých v obchodním styku, má však za to, že žalovaný mohl při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku, neboť v den uzavření dohody o započtení bylo na dlužníka vedeno již třetí insolvenční řízení, přičemž poslední dvě insolvenční řízení byla zahájena jen několik měsíců před podpisem dohody o započtení a do prvního z nich dlužník dva měsíce před uzavřením dohody o započtení přistoupil jako další insolvenční navrhovatel a druhé bylo zahájeno měsíc před podpisem dohody o započtení k insolvenčnímu návrhu dlužníka. Pokud tedy žalovaný před uzavřením dohody věděl (jak sám tvrdí), že na dlužníka byla jen několik měsíců před uzavřením dohody o započtení vedena dvě insolvenční řízení, měl být více pečlivý a nespoléhat na neopodstatněnou domněnku, že se jedná o účelové insolvenční návrhy, ale prověřit si ekonomickou situaci dlužníka z údajů veřejně přístupných v insolvenčním rejstříku. Tento závěr soudu podporuje i skutečnost, že žalovaný měl v té době zřízeno oddělení správy úvěrů, které prověřovalo zákazníky, kterým žalovaný dodával zboží na faktury a dlužník měl ke konci spolupráce problémy s placením (jak vypověděla svědkyně Anna Blahová).

Podmínky v ustanovení § 241 odst. 5 písm. b) insolvenčního zákona, za nichž právní úkon není považován za zvýhodňující, jsou stanoveny kumulativně. Vzhledem k tomu, že v posuzovaném případě není splněna podmínka nemožnosti ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku, soud má za to, že dohodu o započtení nelze podřadit pod písm. b) ustanovení § 241 odst. 5 insolvenčního zákona

Dále soud uzavírá, že dohodu o započtení nelze podřadit ani pod písm. a) a c) ustanovení § 241 odst. 5 insolvenčního zákona, protože jí nebylo zřízeno zajištění závazku dlužníka, ani nebyla sjednána za trvání moratoria či po zahájení insolvenčního řízení za podmínek stanovených insolvenčním zákonem.

5) Žalovanému se započtením nedostalo na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu jinak náleželo v konkursu.

Tuto námitku považuje soud rovněž za nedůvodnou z důvodů popsaných výše.

Z provedeného dokazování pak vyplynulo, že k uzavření dohody o započtení mezi dlužníkem a žalovaným došlo v době do 1 roku před zahájením insolvenčního řízení a odpůrčí žaloba byla podána za podmínek uvedených v ustanovení § 239 insolvenčního zákona, neboť:

-žalobu podala osoba k tomu oprávněná (insolvenční správce dlužníka), -žaloba byla podána ve lhůtě do 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku, -žaloba byla podána proti osobě, která má povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinného právního úkonu do majetkové podstaty.

Na tomto základě soud ve výroku I. soud určil, že dohoda o započtení je neúčinným právním úkonem a ve výroku II. zavázal žalovaného, aby žalobci zaplatil částku 29.939 Kč, tedy částku o niž byl snížen majetek dlužníka na základě neúčinného právního úkonu (§ 236 odst. 1 insolvenčního zákona), neboť má za to, že (za situace, kdy je žalobou navrhováno vyslovení neúčinnosti a současně vydání dlužníkova plnění z neúčinného právního úkonu do majetkové podstaty) rozdělit řízení na dvě části-na samostatné řízení o vyslovení neúčinnosti a řízení o vydání dlužníkova plnění z neúčinného právního úkonu do majetkové podstaty (zaplacení částky 29.939 Kč) by bylo v hrubém rozporu se zásadou rychlosti a efektivnosti insolvenčního řízení, které má za cíl co nejrychlejší uspokojení věřitelů dlužníka.

Při rozhodování o náhradě nákladů řízení postupoval soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého je ve věci neúspěšný žalovaný povinen k náhradě nákladů řízení plně úspěšného žalobce. Účelně vynaložené náklady žalobce pak v dané věci sestávají z odměny za zastupování advokátem určené podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen advokátní tarif ). K důvodům, pro které byla odměna za zastupování pro celé řízení určena podle advokátního tarifu, i když řízení bylo zahájeno ještě v době před zrušením vyhlášky č. 484/2000 Sb. nálezem Ústavního soudu (pro její rozpor s ústavním pořádkem) srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. prosince 2014, sp. zn. 28 Cdo 3501/2014.

Mimosmluvní odměna náleží žalobci za pět úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, písemné podání ve věci samé ze dne 7. ledna 2013 a účast na jednáních soudu dne 26. února 2016 a 20. května 2016). Odpůrčí žaloba v incidenčním řízení je ve smyslu ustanovení § 9 odst. 4 písm. c/ advokátního tarifu sporem ve věci rozhodované v insolvenčním řízení (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2013, sen. zn. 29 ICdo 13/2013, uveřejněné pod číslem 91/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), u kterého se považuje za tarifní hodnotu částka 50.000 Kč. Tomu odpovídá (dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu) mimosmluvní odměna ve výši 3.100 Kč za 1 úkon právní služby (celkem 15.500 Kč). Spolu s náhradou hotových výdajů dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300 Kč za 1 úkon právní služby (1.500 Kč) jde o částku 17.000 Kč. Žalobci dále vznikly cestovní výdaje za dvě cesty vykonané na soudní jednání z Břeclavi do Brna a zpět, 1 cesta celkem 110 km, osobním automobilem MAZDA 6, RZ 5B 10229 o průměrné spotřebě pohonné hmoty (Natural 95) 8,2 l na 100 km a ceně za 1 l pohonné hmoty 25,90 Kč, ve výši 2 x 486 Kč, celkem 972 Kč a náhrada za promeškaný čas advokáta na cestě k soudu a zpět dne 26. února 2016 a 20. května 2016, 8 půlhodiny po 100 Kč, činí 800 Kč.

Celkem pak soud přiznal žalobci k tíži žalovaného na náhradě nákladů řízení částku 18.772 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobce. Podle ustanovení § 159 odst. 1 insolvenčního zákona, náleží odpůrčí žaloby mezi incidenční spory.

Podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění (dále jen zákon o soudních poplatcích ), nejsou řízení o incidenčních sporech osvobozena od soudních poplatků.

V posuzovaném případě je žalobce (insolvenční správce) od placení soudních poplatků osvobozen.

§ 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích určuje, že je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen.

Výše soudního poplatku (výrok IV.) byla stanovena podle položek 12 a 13 Sazebníku soudních poplatků ve znění účinném ke dni podání žaloby, přičemž za návrh, jehož předmětem není peněžité plnění (výrok I.), stanovil soud soudní poplatek podle položky 13, písmeno d) ve výši 2.000 Kč a za návrh, jehož předmětem je peněžité plnění (výrok II.), podle položky 12, písmeno a)-do částky 20.000 Kč včetně-stanovil soudní poplatek ve výši 1.000 Kč a podle položky 12, písmeno b)-za částku nad 20.000 Kč-stanovil soudní poplatek ve výši 497 Kč, celkem tedy 3.497 Kč.

P o u č e n í: Tento rozsudek se považuje za doručený okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Žalobci a žalovanému se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti rozsudku je odvolání přípustné. Odvolání lze podat do 15 dnů ode dne doručení rozsudku zvláštním způsobem, a to k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Brně.

Nebude-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, soud jej bude vymáhat.

V Brně dne 21. srpna 2017

Mgr. Eva Krčmářová, v.r. samosoudkyně za správnost vyhotovení Mgr. Anita Trubáková