24 ICm 1073/2010
Na všech podáních v této věci uveďte: Jednací číslo: 24 ICm 1073/2010-225 KSBR 24 INS 84/2009-C5-33

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Krčmářovou ve věci žalobce Indra-Šebesta v.o.s., se sídlem v Brně, Čechyňská 16, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 26919877, jako insolvenčního správce dlužníka Ing. Petra Smysla, narozeného 27. září 1966, bytem Přerov I.-Město, Durychova 2397/24, PSČ 750 02, zastoupeného Mgr. Markem Indrou, advokátem, se sídlem v Brně, Čechyňská 16, PSČ 602 00, proti žalovanému Ing. Ladislavu Chodákovi, narozenému 27. května 1958, bytem v Brně, Jundrovská 1035/33, PSČ 624 00, zastoupenému JUDr. Igorem Osvaldem, advokátem, se sídlem v Brně, Veveří 31, PSČ 602 00, vedené jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Ing. Petra Smysla, o určení neúčinnosti právního úkonu a o zaplacení nákladů řízení státu

t a k t o:

I. Žaloba, aby soud určil, že kupní smlouva uzavřená mezi Ing. Petrem Smyslem, narozeným 27. září 1966 jako prodávajícím a žalovaným jako kupujícím dne 4. července 2008 na převod nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště Brno-město, pro obec Brno, k.ú. Jehnice na LV č. 514: pozemek p.č. 494/3-ostatní plocha, pozemek p.č. 519/2-zahrada, pozemek p.č. 668/43 -orná půda, pozemek p.č. 673/2-zastavěná plocha a nádvoří, pozemek p.č. 673/3-ostatní plocha, pozemek p.č. 673/5-ostatní plocha, pozemek p.č. 673/6-zahrada, pozemek p.č. 673/7-zahrada, pozemek p.č. 673/8-zahrada, pozemek p.č. 677-zahrada, pozemek p.č. 678/1-ostatní plocha, pozemek p.č. 679/1-ostatní plocha, pozemek p.č. 679/3-ostatní plocha, pozemek p.č. 679/4-ostatní plocha, pozemek p.č. 680/1-ostatní plocha, pozemek p.č. 680/2-ostatní plocha, pozemek p.č. 680/4-ostatní plocha, pozemek p.č. 680/6-zastavěná plocha a nádvoří, pozemek p.č. 680/7-ostatní plocha, pozemek p.č. 680/8- KSBR 24 INS 84/2009-C5-33 zastavěná plocha a nádvoří, pozemek p.č. 680/9-ostatní plocha, budova č.p. 266-rodinný dům, je neúčinným právním úkonem, se zamítá.

II. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobci částku 10.480.000 Kč, se zamítá.

III. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 40.077,20 Kč, k rukám zástupce žalovaného JUDr. Igora Osvalda, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobce je povinen nahradit České republice, na účet Krajského soudu v Brně číslo: 3703-5720621/0710, variabilní symbol: 2443107310, konstantní symbol: 1148, na náhradě nákladů řízení částku 7.713 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

O d ů v o d n ě n í: Žalobou doručenou Krajskému soudu v Brně (dále též jen soud ) dne 26. srpna 2010 domáhal se žalobce Mgr. Jiří Šebesta, jako insolvenční správce dlužníka Ing. Petra Smysla, aby soud určil, že právní úkon-kupní smlouva uzavřená mezi Ing. Petrem Smyslem (dále jen dlužník ) jako prodávajícím a Ing. Ladislavem Chodákem (dále jen žalovaný ) jako kupujícím dne 4. července 2008 (dále jen kupní smlouva ) na převod nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště Brno-město, pro obec Brno, k.ú. Jehnice na LV č. 514: pozemek p.č. 494/3-ostatní plocha, pozemek p.č. 519/2-zahrada, pozemek p.č. 668/43-orná půda, pozemek p.č. 673/2-zastavěná plocha a nádvoří, pozemek p.č. 673/3-ostatní plocha, pozemek p.č. 673/5 -ostatní plocha, pozemek p.č. 673/6-zahrada, pozemek p.č. 673/7-zahrada, pozemek p.č. 673/8-zahrada, pozemek p.č. 677-zahrada, pozemek p.č. 678/1-ostatní plocha, pozemek p.č. 679/1-ostatní plocha, pozemek p.č. 679/3-ostatní plocha, pozemek p.č. 679/4-ostatní plocha, pozemek p.č. 680/1-ostatní plocha, pozemek p.č. 680/2-ostatní plocha, pozemek p.č. 680/4-ostatní plocha, pozemek p.č. 680/6-zastavěná plocha a nádvoří, pozemek p.č. 680/7-ostatní plocha, pozemek p.č. 680/8-zastavěná plocha a nádvoří, pozemek p.č. 680/9 -ostatní plocha, budova č.p. 266-rodinný dům (dále jen nemovitosti ), je právně neúčinný. Tvrdil, že kupní smlouva je neúčinným právním úkonem bez přiměřeného protiplnění, neboť hodnota nemovitostí podle znaleckého posudku byla podstatně vyšší, než dohodnutá kupní cena a uzavřením kupní smlouvy tak došlo ke zkrácení uspokojení dlužníkových věřitelů a jedná se o právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku.

Na jednání konaném u soudu dne 17. prosince 2012 žalobce doplnil svá tvrzení tak, že žalovaný nemovitosti dne 24. července 2009 převedl na obchodní společnost S CLUB, s.r.o., ta nemovitosti dále prodala obchodní společnosti MERFIS TRADE, s.r.o. V podání ze dne 15. srpna 2012 a na jednáních soudu žalovaný namítal, že žalobcem předložený znalecký posudek nezohlednil zástavní právo váznoucí na nemovitostech a žalovaný nevěděl o platební neschopnosti dlužníka. Na jednání konaném u soudu dne 17. prosince 2012 soud připustil změnu žaloby ve formě rozšíření žalobního návrhu tak, že: Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10.480.000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku . KSBR 24 INS 84/2009-C5-33

Proti změně žaloby namítal žalovaný, že nemovitosti prodal před zahájením řízení.

Námitku považoval soud za nedůvodnou, neboť podle § 236 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), ve znění pozdějších předpisů není-li možné vydat do majetkové podstaty původní dlužníkovo plnění z neúčinného právního úkonu, musí být poskytnuta rovnocenná náhrada. § 95 odst. 1 a 2 o. s. ř. pak určuje, že žalobce může za řízení se souhlasem soudu měnit návrh na zahájení řízení. Soud neměl důvod změnu žaloby nepřipustit, neboť výsledky dosavadního řízení mohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu.

V rozsudku č. j.-90, KSBR 24 INS 84/2009-C5-12, vyhlášeném dne 25. března 2013, soud určil, že kupní smlouva je neúčinným právním úkonem (výrok I.), zavázal žalovaného zaplatit žalobci částku 10.000.000 Kč (výrok II.), zamítl žalobu co do návrhu, aby žalovaný zaplatil žalobci částku 480.000 Kč (výrok III.) a zavázal žalovaného zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení (výrok IV.), když dospěl k závěru, že kupní smlouva je neúčinným právním úkonem bez přiměřeného protiplnění, k jehož poskytnutí se dlužník zavázal v době, kdy byl v úpadku, čímž došlo ke krácení jeho věřitelů a že zástavní právo na nemovitostech váznoucí nemá samo o sobě jakoukoli majetkovou hodnotu, proto ke skutečnosti, že jím byly nemovitosti při uzavření kupní smlouvy zatíženy, při rozhodování nepřihlížel.

K včasnému odvolání žalovaného Vrchní soud v Olomouci (dále jen odvolací soud ) usnesením č. j. 11 VSOL 73/2013-168, ze dne 22. ledna 2014, řízení o odvolání žalovaného proti výroku III. zastavil a zrušil rozsudek soudu ve výrocích I., II. a IV. a v tomto rozsahu věc vrátil soudu k dalšímu řízení a vyslovil pro soud závazný názor, že existence zástavního práva na nemovitostech v době jejich prodeje je skutečností, jež negativně ovlivňuje výši obvyklé ceny těchto nemovitostí. V dalším řízení odvolací soud soudu uložil opětovně posoudit, zda v důsledku toho, že žalovaný uhradil dlužníkovi za převod nemovitostí 10.000.000 Kč, byla porušena ekvivalentnost smluvených vzájemných plnění, přičemž soud nesměl přehlédnout rozsah existujícího zástavního práva v době převodu a za tímto účelem měl provést důkaz znaleckým posudkem, jímž by byla obvyklá cena nemovitostí v době převodu stanovena s přihlédnutím k existujícímu zástavnímu právu.

Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:

1) Z insolvenčního spisu dlužníka, vedeného pod sp. zn. KSBR 24 INS 84/2009, konkrétně z insolvenčního návrhu, vyhlášky o zahájení insolvenčního řízení, usnesení o úpadku, usnesení o prohlášení konkursu, soupisu majetkové podstaty, usnesení o odvolání insolvenčního správce a ustavení nového insolvenčního správce a z přihlášek pohledávek věřitelů do insolvenčního řízení dlužníka soud zjistil, že:

-insolvenční řízení bylo zahájeno vyhláškou o zahájení insolvenčního řízení, č. j. KSBR 24 INS 84/2009-A-2, zveřejněnou v insolvenčním rejstříku dne 12. ledna 2009, k insolvenčnímu návrhu věřitele Československá obchodní banka, a. s. doručenému soudu téhož dne; KSBR 24 INS 84/2009-C5-33

-usnesením ze dne 4. června 2009, č. j. KSBR 24 INS 84/2009-A-59, byl předběžným správcem dlužníka ustanoven Mgr. Jiří Šebesta; -usnesením ze dne 27. srpna 2009, č. j. KSBR 24 INS 84/2009-A-63, rozhodl soud o úpadku dlužníka a insolvenčním správcem dlužníka ustanovil Mgr. Jiřího Šebestu; -usnesením ze dne 13. října 2009, č. j. KSBR 24 INS 84/2009-B-4, prohlásil soud konkurs na majetek dlužníka; -do soupisu majetkové podstaty dlužníka byla dne 7. října 2009 insolvenčním správcem dlužníka zapsána pouze parcela č. 2141/2 v k.ú. Luleč a finanční prostředky ve výši 156.232,97 Kč na účtu stavební spořitelny a ve výši 2.775,51 Kč na dlužníkově účtu č. 221161932/0300; -usnesením ze dne 1. února 2012, č. j. KSBR 24 INS 84/2009-B-33, soud odvolal insolvenčního správce Mgr. Jiřího Šebestu z funkce a do funkce nového insolvenčního správce ustanovil společnost Advokátní kancelář Indra-Šebesta a spol.; dne 25. dubna 2012 došlo ke změně obchodního názvu nového insolvenčního správce na Indra-Šebesta, v. o. s. (dále jen žalobce ).

2) Ze žaloby podané v této věci (č. l. 1) soud zjistil, že žalobce podal odpůrčí žalobu u soudu osobně dne 26. srpna 2010.

3) Z listiny označené jako Kupní smlouva a ze shodných skutkových tvrzení účastníků řízení soud zjistil, že dne 4. července 2008 prodávající dlužník a kupující žalovaný uzavřeli kupní smlouvu na prodej nemovitostí za dohodnutou kupní cenu 10.000.000 Kč,

kupní cena byla kupujícím zaplacena před podpisem kupní smlouvy dne 11. června 2008 na účet dlužníka č. 221161932/0300,

kupující věděl, že na části nemovitostí váznou věcná práva-věcná břemena cesty a zástavní právo smluvní ve výši 25.000.000 Kč ve prospěch věřitele BAWAG Bank CZ, a. s.

Z doložky o vkladu práva do katastru nemovitostí soud zjistil, že kupní smlouva byla předložena Katastrálnímu úřadu pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště Brno-město a vklad práva byl zapsán do katastru nemovitostí dne 23. října 2008 s právními účinky k 7. červenci 2008.

4) Z výpisů z katastru nemovitostí vedených u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště Brno-město (LV 514) soud zjistil, že k 1. červnu 2008 byl jako jediný vlastník nemovitostí v katastru nemovitostí zapsán dlužník, k 13. říjnu 2009 byl jako jediný vlastník nemovitostí v katastru nemovitostí zapsán žalovaný; část nemovitostí (pozemky p.č. 679/3, 680/1, 680/2, 680/4, 680/6, 680/7, 680/8 a 680/9 o celkové výměře 2.405 m2) byla k 1. červnu 2008 i k 13. říjnu 2009 zatížena zástavním právem ve prospěch věřitele LBBW Bank CZ a.s. (dále jen zástavní věřitel ).

5) Ze shodného tvrzení účastníků soud zjistil, že žalovaný nemovitosti prodal dne 24. července 2009 obchodní společnosti S CLUB, s.r.o. KSBR 24 INS 84/2009-C5-33

6) Ze Znaleckého posudku č. 960-43/10 vypracovaného na objednávku žalobce soudním znalcem v oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí Ing. Arturem Riesem, Ph.D. dne 25. srpna 2010 (a jeho příloh), soud zjistil, že soudní znalec určil k 25. srpnu 2010 obvyklou (tržní) hodnotu nemovitostí na částku 20.480.000 Kč. 7) Z výpovědi žalovaného na jednání konaném 17. prosince 2012 soud zjistil, že: -žalovaný nemá žádný vztah k žalobci, dlužníka zná dlouho, -žalovaný a dlužník hovořili o nemovitostech asi od roku 2007, -žalovaný koupil nemovitosti za účelem developerského projektu, který neuskutečnil, neboť na konci roku 2008 byly tyto projekty postiženy krizí, -po prohlášení konkursu na obchodní společnost Průmyslové stavitelství Brno, a.s. (dále jen osobní dlužník ) a dlužníka a s ohledem na situaci v roce 2009, se žalovaný rozhodl nemovitostí zbavit, proto je prodal společnosti S CLUB, s.r.o. za 5.000.000 mil. Kč, -žalovaný věděl o zástavním právu váznoucím na nemovitostech, nevěděl, zda je pohledávka zajištěná zástavním právem splácena, vzhledem k dlouhodobému vztahu se zástavním věřitelem myslel, že to nějak vyřeší, -kupní cena stanovená v kupní smlouvě byla maximální cenou, kterou byl žalovaný ochoten zaplatit. 8) Z výpovědi dlužníka na jednání konaném dne 18. března 2013 soud zjistil, že: -v polovině roku 2008 vznikla mezi dlužníkem a žalovaným myšlenka na developerský projekt v Jehnicích; nemovitosti prodal dlužník žalovanému s tím, že si z jeho developerského projektu koupí jinou nemovitost, -kupní cena byla výsledkem jednání mezi dlužníkem a žalovaným, kompromisem mezi reálnou hodnotou nemovitostí, která činila 15 až 16.000.000 Kč, od které odečetli zástavu váznoucí na nemovitostech (neboť úvěr, kterým byla zástava zajištěna, byl zajištěn další nemovitostí) a byla ovlivněna i tím, že žalovaný počítal s tím, že developerský projekt bude financován zástavním věřitelem, se kterým se domluví na přijatelné ceně za odkup zástavy, -podle znaleckého posudku, který si dlužník nechal vypracovat po prodeji nemovitostí, byla hodnota nemovitostí (bez zohlednění zástavního práva) 16.433.000 Kč.

9) Z vyjádření zástavního věřitele soud zjistil, že ke dni podpisu kupní smlouvy měl zástavní věřitel pohledávku za osobním dlužníkem (zajištěnou zástavním právem na části nemovitostí) ve výši 25.107.134,29 Kč.

10) Z přihlášky pohledávky zástavního věřitele do insolvenčního řízení osobního dlužníka a listin založených v přihláškovém spise (Rámcové úvěrové smlouvy č. 48/04 a jejích dodatků, Smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem č. 2/48/04, Smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem č. 3/48/04 a Smlouvy o zřízení zástavního práva k pohledávkám č. 4/48/04) soud zjistil, že: -zástavní věřitel přihlásil do insolvenčního řízení osobního dlužníka pohledávku ve výši 26.236.364,13 Kč z titulu Rámcové úvěrové smlouvy č. 48/04 uzavřené mezi věřitelem a osobním dlužníkem dne 17. ledna 2005, -k zajištění pohledávek zástavního věřitele za osobním dlužníkem z titulu Rámcové úvěrové smlouvy č. 48/04 do výše jistiny 25.000.000 Kč bylo zřízeno zástavní právo: a) na nemovitostech ve vlastnictví osobního dlužníka, b) k pohledávkám osobního dlužníka za jeho poddlužníky KSBR 24 INS 84/2009-C5-33 c) na nemovitostech ve vlastnictví dlužníka v k.ú. Jehnice, z nichž předmětem žaloby jsou o pozemky p.č. 679/3, 680/1, 680/2, 680/4, 680/6, 680/7, 680/8, 680/9.

11) Z jeho úřední činnosti je soudu známo, že: -insolvenční řízení ve věci osobního dlužníka bylo zahájeno vyhláškou o zahájení insolvenčního řízení, č. j. KSBR 32 INS 2906/2008-A-2, zveřejněnou v insolvenčním rejstříku dne 28. července 2008, k insolvenčnímu návrhu věřitele GAZDA, spol. s r. o. doručenému soudu téhož dne, -dlužník byl v den podpisu kupní smlouvy předsedou představenstva osobního dlužníka, -usnesením ze dne 29. října 2008, č. j. KSBR 24 (32) INS 2906/2008-A-154 (které nabylo právní moci 4. prosince 2008), zjistil soud úpadek osobního dlužníka, v důvodech usnesení o úpadku soud konstatoval, že osobní dlužník od počátku roku 2008 zastavil platby podstatné části svých závazků a ke dni podpisu kupní smlouvy měl minimálně 39 věřitelů, jejichž déle než 3 měsíce splatné pohledávky (některé splatné déle než 1 rok) přesahovaly částku 70.000.000 Kč, přičemž tyto závazky, které uznával, neplatil proto, aby věřitele nezvýhodnil proti ostatním věřitelům. 12) Ze znaleckého posudku číslo 1311-13/2015 vypracovaného soudním znalcem v oboru stavebnictví a ekonomika se specializací nemovitosti Ing. Viktorem Mrňousem dne 16. června 2015, a jeho doplnění ze dne 24. srpna 2015, soud zjistil, že obvyklá cena nemovitostí ke dni 7. červenci 2008 činila 16.500.000 Kč a že obvyklá cena nemovitostí se skutečností, že na nich vázne zástavní právo, nemění, nemovitosti jsou pouze zatíženy aktuální hodnotou zástavního práva (tohoto závazku) k datu ocenění.

Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci (§ 157 odst. 2 o. s. ř.):

Kupní smlouvou ze dne 4. července 2008 převedl dlužník jako prodávající na žalovaného jako na kupujícího nemovitosti za dohodnutou kupní cenu 10.000.000 Kč, která byla žalovaným zaplacena před podpisem kupní smlouvy na účet dlužníka č. 221161932/0300. Část nemovitostí (pozemky p.č. 679/3, 680/1, 680/2, 680/4, 680/6, 680/7, 680/8, 680/9 o celkové výměře 2.405 m2) byla v době prodeje zatížena zástavním právem ve prospěch zástavního věřitele k zajištění pohledávky až do výše jistiny 25.000.000 Kč za osobním dlužníkem z titulu Rámcové úvěrové smlouvy č. 48/04 uzavřené mezi zástavním věřitelem a osobním dlužníkem dne 17. ledna 2005 (srov. skutková zjištění bod 3,4,10).

Výše kupní ceny byla výsledkem dohody mezi dlužníkem a žalovaným, žalovaný nemovitosti koupil za účelem výstavby několika rodinných domů (developerského projektu), věděl, že na nemovitostech vázne zástavní právo, nevěděl, zda je zajištěná pohledávka splácena, myslel si, že vzhledem k jeho dlouhodobému vztahu se zástavním věřitelem pohledávku nějak vyřeší (skutková zjištění bod 7).

Podle dlužníka žalovaný počítal s tím, že plánovaný developerský projekt bude financován zástavním věřitelem, se kterým se žalovaný domluví na přijatelné ceně za odkup zástavy (skutková zjištění bod 8). KSBR 24 INS 84/2009-C5-33

Výše pohledávky zástavního věřitele za osobním dlužníkem ke dni podpisu kupní smlouvy činila 25.107.134,29 Kč (skutková zjištění bod 9).

Podle znaleckého posudku, vypracovaného soudním znalcem v oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí Ing. Arturem Riesem, Ph.D. na objednávku dlužníka, byla k 25. srpnu 2010 obvyklá hodnota nemovitostí 20.480.000 Kč (skutková zjištění bod 6),

podle znaleckého posudku vypracovaného na objednávku dlužníka po prodeji nemovitostí činila hodnota nemovitostí 16.433.000 Kč (skutková zjištění bod 8),

podle znaleckého posudku vypracovaného soudním znalcem v oboru stavebnictví a ekonomika se specializací nemovitosti Ing. Viktorem Mrňousem, činila obvyklá hodnota nemovitostí k 7. červenci 2008 16.500.000 Kč, přičemž soudní znalec konstatoval, že obvyklá cena nemovitostí se skutečností, že na nich vázne zástavní právo, nemění, nemovitosti jsou pouze zatíženy aktuální hodnotou zástavního práva (tohoto závazku) k datu ocenění (skutková zjištění bod 12). Do soupisu majetkové podstaty dlužníka byl dne 7. října 2009 insolvenčním správcem dlužníka zapsán pouze majetek: parcela č. 2141/2 v k.ú. Luleč a finanční prostředky na účtu stavební spořitelny ve výši 156.232,97 Kč a na účtu č. 221161932/0300 ve výši 2.775,51 Kč (skutková zjištění bod 1). Žalobce podal odpůrčí žalobu v této věci dne 26. října 2008 (skutková zjištění bod 2). Právní posouzení věci.

Předně nutno konstatovat, že při právním hodnocení věci byl soud vázán právním názorem odvolacího soudu, jež odvolací soud vyslovil v usnesení, jímž první rozsudek soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení (§ 226 odst. 1 občanského soudního řádu).

Ve shodě se svými dřívějšími závěry soud konstatoval, že mezi účastníky řízení není sporu o tom, že smlouvou, na jejímž základě bylo do katastru nemovitostí zapsáno vlastnické právo žalovaného k nemovitostem, je kupní smlouva uzavřená dne 4. července 2008 mezi dlužníkem jako prodávajícím a žalovaným jako kupujícím, ve které strany dohodly kupní cenu 10.000.000 Kč,

o tom, že žalovaný dlužníkovi dohodnutou kupní cenu zaplatil na účet č. 221161932/0300 a dne 24. července 2009 nemovitosti prodal obchodní společnosti S CLUB, s.r.o. V posuzovaném případě nikdo netvrdil, že by kupní smlouva byla neplatná proto, že by tento právní úkon nebyl učiněn svobodně a vážně a ze samotné smlouvy vyplývá, že nemůže jít ani o neplatnost pro její neurčitost či nesrozumitelnost (srov. ustanovení § 37 občanského zákoníku).

Mezi účastníky řízení je sporné, zda se jedná o neúčinný právní úkon. KSBR 24 INS 84/2009-C5-33

Podle ustanovení § 235 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona:

(1) Neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí.

(2) Neúčinnost dlužníkových právních úkonů se zakládá rozhodnutím insolvenčního soudu o žalobě insolvenčního správce, kterou bylo odporováno dlužníkovým právním úkonům.

§ 236 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona určuje, že:

(1) Neúčinností právního úkonu není dotčena jeho platnost; v insolvenčním řízení však dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů náleží do majetkové podstaty.

(2) Není-li možné vydat do majetkové podstaty původní dlužníkovo plnění z neúčinného právního úkonu, musí být poskytnuta rovnocenná náhrada.

§ 237 odst. 1 insolvenčního zákona určuje, že povinnost vydat do majetkové podstaty dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů mají osoby, v jejichž prospěch byl neúčinný právní úkon učiněn nebo které z něho měly prospěch.

Podle ustanovení § 239 insolvenčního zákona odporovat právním úkonům dlužníka může v insolvenčním řízení pouze insolvenční správce, a to odpůrčí žalobou podanou proti osobám, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty; jde o incidenční spor. Jestliže v době zahájení insolvenčního řízení probíhá o téže věci řízení na základě odpůrčí žaloby jiné osoby, nelze v něm až do skončení insolvenčního řízení pokračovat (odst. 1).

Insolvenční správce může podat odpůrčí žalobu ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. Nepodá-li ji v této lhůtě, odpůrčí nárok zanikne (odst. 3).

Dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů náleží do majetkové podstaty právní mocí rozhodnutí, kterým bylo odpůrčí žalobě vyhověno. Vylučovací žaloba není přípustná (odst. 4).

§ 240 insolvenčního zákona určuje, že:

(1) Právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí právní úkon, jímž se dlužník zavázal poskytnout plnění bezúplatně nebo za protiplnění, jehož obvyklá cena je podstatně nižší než obvyklá cena plnění, k jehož poskytnutí se zavázal dlužník.

(2) Právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že právní úkon bez přiměřeného protiplnění učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, je úkonem, který dlužník učinil v době, KSBR 24 INS 84/2009-C5-33 kdy byl v úpadku.

(3) Právnímu úkonu bez přiměřeného protiplnění lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby.

(4) Právním úkonem bez přiměřeného protiplnění není a) plnění uložené právním předpisem, b) příležitostný dar v přiměřené výši, c) poskytnutí plnění, kterým bylo vyhověno ohledům slušnosti, nebo d) právní úkon, o kterém dlužník se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládal, že z něj bude mít přiměřený prospěch, a to za předpokladu, že nešlo o úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, a že osoba, v jejíž prospěch byl úkon učiněn, nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku, nebo že by tento úkon mohl vést k úpadku dlužníka.

Z provedeného dokazování pak vyplynulo, že k uzavření kupní smlouvy mezi dlužníkem a žalovaným došlo v době do 1 roku před zahájením insolvenčního řízení (srov. skutková zjištění bod 1 a 3) a odpůrčí žaloba byla podána za podmínek uvedených v ustanovení § 239 insolvenčního zákona, neboť:

-žalobu podala osoba k tomu oprávněná (insolvenční správce dlužníka), -žaloba byla podána ve lhůtě do 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku (srov. skutková zjištění bod 1 a 2), -žaloba byla podána proti osobě, která má povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinného právního úkonu do majetkové podstaty.

Soud dále zkoumal, zda dlužník uzavřením kupní smlouvy zkrátil možnost uspokojení svých věřitelů nebo zvýhodnil některého věřitele na úkor jiného a zda byly splněny pozitivní stránky některé ze skutkových podstat neúčinného úkonu-v daném případě skutkové podstaty uvedené v § 240 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona.

Ze skutkového zjištění učiněného v bodě 12 má soud za prokázané, že obvyklá cena nemovitostí v době uzavření kupní smlouvy činila 16.500.000 Kč.

Pro úplnost soud dodává, že žalobcem předložený znalecký posudek a výpověď dlužníka o znalcem určené ceně nemovitostí nehodnotil jako znalecké posudky, ale jako listinu a svědeckou výpověď, vycházeje z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. dubna 2009, sp. zn. 22 Cdo 849/2008, ve kterém Nejvyšší soud vysvětlil, že jestliže znalec podal posudek mimo řízení na základě žádosti účastníka, nejedná se o provedení důkazu znaleckým posudkem, nýbrž o důkaz listinou. Podle Nejvyššího soudu pak v případě rozporu v takových KSBR 24 INS 84/2009-C5-33 listinách nejde o rozpor ve znaleckých posudcích.

Vázán právním názorem odvolacího soudu soud dále posuzoval, zda v důsledku toho, že žalovaný uhradil dlužníkovi za převod nemovitostí 10.000.000 Kč, byla porušena ekvivalentnost smluvených vzájemných plnění, přičemž nesměl přehlédnout rozsah existujícího zástavního práva v době převodu.

Poté, co soud za tímto účelem vyhověl návrhu žalovaného a provedl důkaz znaleckým posudkem, jímž by byla obvyklá cena nemovitostí v době převodu stanovena s přihlédnutím k existujícímu zástavnímu právu, zjistil, že soudem ustanovený soudní znalec konstatoval, že obvyklá cena nemovitostí se skutečností, že na nich vázne zástavní právo, nemění, ale že nemovitosti jsou zatíženy aktuální hodnotou zástavního práva (tohoto závazku) k datu ocenění.

Vzhledem k tomu, že soud byl povinen stanovit obvyklou cenu nemovitostí v době převodu s přihlédnutím k existujícímu zástavnímu právu, a soudní znalec (ve shodě s judikaturou Nejvyššího soudu-např. se závěry rozsudku ze dne 3. května 2006, sp. zn. 21 Cdo 1348/2005) konstatoval, že obvyklá cena nemovitostí se skutečností, že na nich vázne zástavní právo, nemění, ale že nemovitosti jsou zatíženy aktuální hodnotou zástavního práva (tohoto závazku) k datu ocenění, postupoval soud dále tak, že aktuální hodnotu zástavního práva (tohoto závazku), jíž byly nemovitosti zatíženy v době převodu (25.107.134,29 Kč) odečetl od obvyklé ceny nemovitostí v době převodu (16.500.000 Kč) a konstatovat, že když žalovaný za nemovitosti zaplatil 10.000.000 Kč, není kupní smlouva uzavřená mezi ním a dlužníkem právním úkonem bez přiměřeného protiplnění, úkonem, jímž dlužník zkrátil možnost uspokojení svých věřitelů nebo zvýhodnil některého věřitele na úkor jiného, ani úkonem kterým by se zavázal poskytnout plnění za protiplnění, jehož obvyklá cena je podstatně nižší než obvyklá cena plnění, k jehož poskytnutí se zavázal dlužník, ale jedná s e o právní úkon, o kterém dlužník se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládal, že z něj bude mít přiměřený prospěch.

Na tomto základě soud ve výroku I. žalobu, aby určil, že kupní smlouva je neúčinným právním úkonem, zamítl a ve výroku II. zamítl též návrh žalobce, aby mu žalovaný zaplatil částku 10.480.000 Kč, jako rovnocennou náhradu za dlužníkovo plnění z kupní smlouvy.

Při rozhodování o náhradě nákladů řízení postupoval soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého je ve věci neúspěšný žalobce povinen k náhradě nákladů řízení plně úspěšného žalovaného. Účelně vynaložené náklady žalovaného pak v dané věci sestávají z odměny za zastupování advokátem určené podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen advokátní tarif ). K důvodům, pro které byla odměna za zastupování pro celé řízení určena podle advokátního tarifu, i když řízení bylo zahájeno ještě v době před zrušením vyhlášky č. 484/2000 Sb. nálezem Ústavního soudu (pro její rozpor s ústavním pořádkem) srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne KSBR 24 INS 84/2009-C5-33

15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. prosince 2014, sp. zn. 28 Cdo 3501/2014.

Mimosmluvní odměna náleží žalovanému za 9 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ze dne 15. srpna 2012 a 5. března 2013, podání dvou odvolání datovaných 19. dubna 2013 a za účast na čtyřech soudních jednáních dne 17. prosince 2012, 18. března 2013, 15. ledna 2014 a 6. listopadu 2015). Incidenční spor o vyloučení majetku z majetkové podstaty dlužníka je ve smyslu ustanovení § 9 odst. 4 písm. c/ advokátního tarifu sporem ve věci rozhodované v insolvenčním řízení (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2013, sen. zn. 29 ICdo 13/2013, uveřejněné pod číslem 91/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), u kterého se považuje za tarifní hodnotu částka 50.000 Kč. Tomu odpovídá (dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu) mimosmluvní odměna ve výši 3.100 Kč za 1 úkon právní služby (celkem 27.900 Kč). Spolu s náhradou hotových výdajů dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300 Kč za 1 úkon právní služby (2.700 Kč) jde o částku 30.600 Kč, navýšenou o daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, jíž je zástupce žalovaného plátcem, celkem 37.026 Kč. Soud dále žalovanému přiznal náhradu cestovních výdajů za cestu vykonanou jeho advokátem na jednání odvolacího soudu z Brna do Olomouce a zpět, celkem 160 km, osobním automobilem Hyundai Santa Fe 2.0 RZ 1B3 2069 o průměrné spotřebě pohonné hmoty 7,9 l na 100 km a ceně za 1 l pohonné hmoty 36 Kč, ve výši 1.051,20 Kč a náhradu za zaplacený soudní poplatek za odvolání, ve výši 2.000 Kč. Celkem soud přiznal žalovanému k tíži žalobce na náhradě nákladů řízení částku 40.077,20 Kč, kterou je žalobce povinen zaplatit k rukám zástupce žalovaného (výrok III.). Výrok IV. obsahuje usnesení ze dne 1. prosince 2015 a je odůvodněn tím, že Česká republika z účtu Krajského soudu v Brně na náhradě nákladů řízení zaplatila částku 7.713 Kč soudnímu znalci Ing. Viktoru Mrňousovi. Tuto částku je proto ve věci neúspěšný žalobce povinen zaplatit České republice, na účet Krajského soudu v Brně. P o u č e n í: Tento rozsudek se považuje za doručený okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Žalobci a žalovanému se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti rozsudku je odvolání přípustné. Odvolání lze podat do 15 dnů ode dne doručení rozsudku zvláštním způsobem, a to k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Brně.

V Brně dne 6. listopadu 2015

Mgr. Eva Krčmářová, v.r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Monika Jeřábková