24 Cm 25/2009
Na všech podáních v této věci uveďte: Jednací číslo: 24 Cm 25/2009-626

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Krčmářovou v insolvenční věci dlužníka: Průmyslové stavitelství Brno, a. s., se sídlem v Brně, Čechyňská 14a, č. p. 419, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 25533088, v právní věci žalobce: BEC, a. s., se sídlem v Brně, Příkop 843/4, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 63490641, zastoupeného JUDr. Tomášem Soukupem, advokátem, se sídlem v Brně, Pekařská 389/21, proti žalovanému: Mgr. Jiřímu Šebestovi, advokátu, se sídlem v Brně, Čechyňská 16, PSČ 602 00, jako insolvenčnímu správci dlužníka, zastoupenému Mgr. Radovanem Indrou, advokátem, se sídlem v Brně, Čechyňská 16, PSČ 602 00, za účasti Frenn Trading B. V., se sídlem Strawinskylaan 965, 1077XX Amsterdam, Nizozemské království, zastoupeného prof. JUDr. Miroslavem Bělinou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Dlouhá 13, PSČ 110 00, jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného, o vyloučení nemovitostí z majetkové podstaty dlužníka,

takto:

I. Žaloba, aby soud vyloučil z majetkové podstaty dlužníka nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí vedeném u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, katastrální pracoviště Holešov na listu vlastnictví č. 3119 pro katastrální území a obec Bystřice pod Hostýnem, a to: -pozemek parc. č. st. 2289, zastavěná plocha a nádvoří o výměře 358 m2; -pozemek parc. č. 2639/3, ostatní plocha o výměře 1001 m2; -pozemek parc. č. 2639/4, orná půda o výměře 2364 m2; -pozemek parc. č. 2639/8, ostatní plocha o výměře 860 m2; -pozemek parc. č. 2639/9, ostatní plocha o výměře 2239 m2; -pozemek parc. č. 2639/10, ostatní plocha o výměře 62 m2;

-stavba bez č.p./č.e., technická vybavenost na parc. č. st. 2289, s e z a m í t á.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 13.320,-Kč, k rukám zástupce žalovaného Mgr. Radovana Indry, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobce je povinen nahradit vedlejšímu účastníkovi na straně žalovaného náklady řízení ve výši 32.260,80 Kč, k rukám zástupce vedlejšího účastníka na straně žalovaného prof. JUDr. Miroslava Běliny, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou Krajskému soudu v Brně (dále též jen soud ) dne 2. listopadu 2009 domáhal se žalobce BEC, a. s., vůči žalovanému Mgr. Jiřímu Šebestovi, jako insolvenčnímu správci dlužníka Průmyslového stavitelství Brno, a. s. vyloučení ve výroku označených nemovitostí (dále jen nemovitosti ) ze soupisu majetkové podstaty dlužníka. Tvrdil, že žalovaný zahrnul do majetkové podstaty dlužníka nemovitosti přesto, že žalobce nikdy nepřestal být jejich vlastníkem. Kupní smlouva uzavřená mezi žalobcem a právním předchůdcem dlužníka společností RODS Brno, a. s., identifikační číslo osoby 25513133 (dále jen RODS ) dne 20. prosince 2001 (dále též jen kupní smlouva ), na jejímž základě odvozuje žalovaný vlastnické právo dlužníka k nemovitostem, je absolutně neplatná pro rozpor s ustanovením § 196a odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném k 20. prosinci 2001, tj. naposledy ve znění zákona č. 239/2001 Sb., pro věc rozhodném (dále též jen obch. zák. ), neboť kupní cena nebyla stanovena na základě posudku znalce jmenovaného soudem (hodnota nemovitostí byla určena pouze dohodou smluvních stran). Žalobce a RODS přitom v době uzavření kupní smlouvy tvořili koncern-byli ovládáni Ing. Petrem Smyslem (dále též jen P. S. ), majoritním akcionářem žalobce a dlužníka, jenž byl jediným akcionářem společnosti RODS. Žalovaný i vedlejší účastník řízení na straně žalovaného Frenn Trading B. V. (jenž do řízení vstoupil dne 3. prosince 2010) navrhovali zamítnutí žaloby. Vedlejší účastník poukazoval na to, že v soudních řízeních vedených v letech 2003 až 2009 mezi ním a RODS (následně dlužníkem) nebylo vlastnické právo RODS zpochybněno; naopak, žaloba RODS na určení neplatnosti zástavního práva vedlejšího účastníka byla zamítnuta a žalobě vedlejšího účastníka na soudní prodej nemovitostí ve vlastnictví RODS (poté dlužníka) bylo vyhověno. Žalovaný i vedlejší účastník dále shodně namítali, že žalobce nedoložil, že v den uzavření kupní smlouvy byly splněny podmínky ustanovení § 196a odst. 3 obch. zák., neboť: 1. Neprokázal, že v den uzavření kupní smlouvy byl Ing. P. S. a) majoritním akcionářem žalobce, když listinné akcie žalobce byly na majitele a žalobce nevypracoval za účetní období roku 2001 zprávu o vztazích mezi propojenými osobami, která by musela obsahovat údaj o kupní smlouvě (§ 66a odst. 9 obch. zák.);

b) majoritním akcionářem dlužníka a ovládal tak RODS. 2. Převod nemovitostí byl ze strany žalobce i RODS převodem majetku uskutečněným v rámci běžného obchodního styku, neboť: a) v den uzavření kupní smlouvy byl předmětem podnikání žalobce nákup, prodej a pronájem nemovitostí a žalobce v předmětném období učinil nákup či prodej dalších sedmi nemovitostí, sloužících k provozu čerpacích stanic, za srovnatelnou či vyšší kupní cenu; b) v den uzavření kupní smlouvy byla předmětem podnikání RODS činnost realitní kanceláře , tedy nákup, prodej a pronájem nemovitostí. 3. Kupní cena byla stanovena na základě ocenění nemovitostí soudním znalcem v den uzavření kupní smlouvy a uzavřená kupní smlouva proto není v rozporu s ochranným účelem ustanovení § 196a odst. 3 obch. zák. Dále žalovaný a vedlejší účastník namítali, že: 4. Vyhovět nároku žalobce by znamenalo založit rozpor s dobrými mravy a se zásadami poctivého obchodního styku; sám žalobce totiž způsobil neplatnost kupní smlouvy a tajil příčiny neplatnosti (nevypracoval zprávu o vztazích mezi propojenými osobami). 5. Je-li kupní smlouva neplatná, pak dlužník nabyl nemovitosti na základě smlouvy o prodeji části podniku uzavřené mezi ním (jako kupujícím) a žalobcem (jako prodávajícím) dne 1. ledna 2007 (dále též jen smlouva o prodeji části podniku ). 6. Po dobu 9 let od uzavření kupní smlouvy a zápisu vlastnického práva do katastru nemovitostí nebylo vlastnické právo RODS (následně dlužníka) zpochybněno; přitom poukazovali na princip dobré víry ve správnost zápisu v katastru nemovitostí. 7. Z ustanovení § 233 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), ve znění pozdějších předpisů, vyplývá, že v případě neplatnosti kupní smlouvy by měla být žaloba zamítnuta proto, že žalobce nevydal plnění, které obdržel dle kupní smlouvy, do majetkové podstaty dlužníka. Žalobce s jednotlivými body námitek polemizoval v tom smyslu, že: Ad 1. V roce 2001 držel Ing. P. S. 87,3 % akcií žalobce a byl majoritním akcionářem dlužníka, který byl jediným akcionářem RODS. Akcionářská struktura žalobce v předešlých a pozdějších letech nemá na platnost kupní smlouvy vliv, stejně jako to, že žalobce nevypracoval zprávu o vztazích mezi propojenými osobami. Ad 2. Žalobce ani RODS nekoupili nemovitosti za účelem jejich dalšího prodeje, nýbrž za účelem provozování čerpací stanice pohonných hmot. Ad 3. Kupní cenu nestanovil soudní znalec určený soudem. Ad 4. Nikdo nemůže na jiného převést více práv, nežli má sám. Ad 5. Ve smlouvě o prodeji části podniku nejsou nemovitosti výslovně uvedeny. Ad 6. K absolutní neplatnosti přihlíží soud z úřední povinnosti. Ad 7. Ustanovení § 233 insolvenčního zákona na daný případ nedopadá. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: 1) Z insolvenčního spisu Krajského soudu v Brně, sp. zn. KSBR 24(32) INS 2906/2008 (dále též jen insolvenční spis dlužníka ), konkrétně z insolvenčního návrhu, vyhlášky o zahájení insolvenčního řízení, usnesení o úpadku a usnesení o prohlášení konkursu, soud zjistil, že: -insolvenční řízení ve věci dlužníka bylo zahájeno vyhláškou o zahájení insolvenčního řízení č. j. KSBR 32 INS 2906/2008-A-2 zveřejněnou v insolvenčním rejstříku dne 28. července 2008 v 8.37 hod. k insolvenčnímu návrhu věřitele GAZDA, spol. s r. o. doručenému soudu téhož dne; -usnesením ze dne 29. října 2008, č.j. KSBR 24 (32) INS 2906/2008-A-154 (které nabylo právní moci 4. prosince 2008), zjistil soud úpadek dlužníka a insolvenčním správcem dlužníka ustanovil žalovaného; -usnesením ze dne 18. listopadu 2008, č. j. KSBR 24 (32) INS 2906/2008-B-156 (které nabylo právní moci 4. prosince 2008), prohlásil soud konkurs na majetek dlužníka. 2) Z insolvenčního spisu dlužníka, konkrétně ze seznamu věřitelů dlužníka přihlášených do insolvenčního řízení a z přihlášky pohledávky č. 180 věřitele č. 174, soud dále zjistil, že do insolvenčního řízení ve věci dlužníka přihlásil pohledávku ve výši 18.629.205,-Kč vedlejší účastník a že jeho pohledávka byla na přezkumném jednání zjištěna včetně práva na uspokojení ze zpeněžení nemovitostí. 3) Z oznámení o sepsání nemovitostí do soupisu majetkové podstaty dlužníka datovaného 2. července 2009 (dále též jen oznámení ) a z poštovní dodejky soud zjistil, že oznámení bylo doručeno žalobci 1. března 2010. 4) Ze žaloby podané v této věci (č. l. 1) soud zjistil, že žalobce podal vylučovací žalobu u soudu osobně dne 2. listopadu 2009, ve lhůtě k tomu určené v oznámení. 5) Z listiny označené jako Smlouva kupní a datované 20. prosince 2001 soud zjistil, že uvedeného dne uzavřeli žalobce jako prodávající a RODS jako kupující smlouvu o prodeji nemovitostí za dohodnutou kupní cenu 7.600.000,-Kč. Za kupujícího smlouvu podepsala jako předsedkyně představenstva Ing. Sylva Koblihová. Ze shodných tvrzení účastníků na jednání soudu, jež se konalo 20. prosince 2010, soud dále zjistil, že kupující dohodnutou kupní cenu prodávajícímu zaplatil. 6) Z výpisů z katastru nemovitostí Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Holešov, soud zjistil, že dle stavu ke dni 10. listopadu 2009 a 1. prosince 2010 byl dlužník v uvedeném katastru od 1. září 2005 zapsán jako vlastník nemovitostí na základě pravomocného usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. července 2005, č. j. F 11100/2005, F 14735/2005, B 2685/20, B 3306, B 2553-368, o zápisu splynutí obchodních společností do obchodního rejstříku a na základě kupní smlouvy. Dále soud odtud zjistil, že na nemovitostech vázne smluvní zástavní právo ve prospěch vedlejšího účastníka pro pohledávky ve výši 9.600.000,-Kč, 14.000.000,-Kč a budoucí závazky ve výši 6.000.000,-Kč. 7) Z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 9. července 2004, č. j. 39 C 74/2004-35, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 19. dubna 2005, sp. zn. 20 Co 799/2004 a s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 14. března 2007, č.j. 21 Cdo 1390/2006-96 a z poštovní doručenky soud zjistil, že Městský soud v Brně pravomocně zamítl žalobu žalobce RODS o určení neplatnosti zástavní smlouvy ze dne 11. dubna 1995 a o určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem ve prospěch vedlejšího účastníka. Z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. února 2008, č. j. 20 Co 361/2007-256 a z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2009, č. j. 21 Cdo 1685/2008-286 a z poštovní doručenky soud zjistil, že Krajský soud v Brně na návrh vedlejšího účastníka nařídil soudní prodej nemovitostí k uspokojení pohledávky vedlejšího účastníka za žalovaným. K akcionářské struktuře žalobce učinil soud následující skutková zjištění: 8) Z úplného výpisu z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Brně soud zjistil, že v oddílu B, vložce 1816 rejstříku byla od 19. prosince 1995 do 20. srpna 1998 zapsána obchodní firma ELFIN Holding, a. s., od 17. února 2000 jako obchodní firma BEC, a. s. (žalobce), a že: a) žalobce měl od 19. prosince 1995 do 3. července 2002 mimo jiné zapsán předmět podnikání nákup, prodej a pronájem nemovitostí , b) splacený základní kapitál ve výši 10.710.000,-Kč byl od 29. března 1999 rozdělen na 1071 kusů akcií na majitele o jmenovité hodnotě 10.000,-Kč, c) Ing. P. S. byl od 10. dubna 2000 do 4. září 2003 zapsán jako předseda představenstva, d) dne 6. dubna 2007 byl do obchodního rejstříku zapsán prodej části podniku žalobce -sítě čerpacích stanic TRIAL, mimo jiné střediska 327 čerpací stanice Bystřice pod Hostýnem-dlužníku, přičemž na dlužníka přešel soubor všech hmotných, jakož i osobních a nehmotných složek vztahujících se k podnikání předmětné vnitřní organizační složky prodávajícího, stejně jako všechna práva a závazky, na které se prodej vztahuje. 9) Ze stejnopisu notářského zápisu sp. zn. NZ 198/98, N 220/95, sepsaného 14. prosince 1995 notářkou JUDr. Evou Čiernikovou a z jeho příloh (zakladatelské smlouvy a stanov datovaných 14. prosince 1995) soud zjistil, že zakladatelé žalobce Mgr Kamil Heim a Roman Boček rozhodli o založení žalobce a upsali jako vklad ve společnosti každý 500.000,-Kč. 10) Z výkazu zisků a ztrát v plném rozsahu k 31. prosinci 1996, z rozvahy k 31. prosinci 1996 a z přílohy účetní závěrky ze dne 2. června 1997 soud zjistil, že v období od 1. ledna 1996 do 31. prosince 1996 bylo základní jmění žalobce rozděleno do 100 kusů akcií na jméno o nominální hodnotě 10.000,-Kč; Ing. P. S. vlastnil 35 % akcií společnosti a od 15. května 1997 byl předsedou představenstva žalobce. 11) Z prezenční listiny akcionářů přítomných na jednání mimořádné valné hromady žalobce konané 11. listopadu 1998 soud zjistil, že uvedeného dne držel Ing. P. S. 74 akcií společnosti, další 2 akcionáři pak 136 akcií společnosti. 12) Z rozvahy v plném rozsahu k 31. prosinci 1998, z výkazu zisku a ztrát v plném rozsahu k 31. prosinci 1998, z přílohy k účetní závěrce žalobce k 31. prosinci 1998, ze zprávy auditora o ověření roční účetní závěrky žalobce k 31. 12. 1998 a z přehledu o peněžních tocích za účetní období 1998 soud zjistil, že v období od 1. ledna do 31. prosince 1998 bylo základní jmění žalobce rozděleno do 1071 akcií na jméno o nominální hodnotě 10.000,-Kč; Ing. P. S. vlastnil 35 % akcií žalobce a ke dni uzávěrky účetních knih byl předsedou představenstva žalobce. 13) Ze stejnopisu notářského zápisu sp. zn. NZ 55/99, N 59/99, sepsaného 2. března 1999 notářkou JUDr. Janou Stříteřskou, o průběhu a usnesení valné hromady žalobce a z jeho příloh (prezenční listiny a stanov) soud zjistil, že k 2. březnu 1999 bylo základní jmění žalobce rozděleno do 1071 akcií na jméno o nominální hodnotě 10.000,-Kč a Ing. P. S. vlastnil 935 akcií společnosti (87,3 %).

14) Ze stanov žalobce platných k 21. prosinci 1999 soud zjistil, že k uvedenému dni bylo základní jmění žalobce rozděleno do 1071 akcií na jméno o nominální hodnotě 10.000,-Kč. 15) Z auditované výroční zprávy žalobce za rok 2000 a jejích příloh-rozvahy v plném rozsahu k 31. prosinci 2000, výkazu zisků a ztrát v plném rozsahu k 31. prosinci 2000, přílohy k účetní závěrce k 31. prosinci 2000 a zprávy o auditu účetní závěrky za období od 1. ledna 2000 do 31. prosince 2000-soud zjistil, že v době od 1. ledna 2000 do 31. prosince 2000: a) bylo splacené základní jmění žalobce ve výši 10.710.000,-Kč rozděleno do 1071 kusů akcií na jméno v nominální hodnotě 10.000,-Kč; b) Ing. P. S. vlastnil 87,30 % (9350 kusů) akcií žalobce; c) Ing. P. S. byl předsedou představenstva žalobce; d) jedním z rozhodujících předmětů podnikání žalobce bylo provozování čerpacích stanic s palivy a mazivy a předmět podnikání žalobce tvořil i nákup, prodej a pronájem nemovitostí ; e) žalobce plně rozvinul aktivity související s provozem čerpacích stanic, provozoval pod obchodním názvem TRIAL 7 čerpacích stanic-mimo jiné čerpací stanici Bystřice pod Hostýnem. 16) Z auditované výroční zprávy žalobce za rok 2001 a jejích příloh-rozvahy v plném rozsahu ke dni 31. 12. 2001, výkazu zisků a ztrát v plném rozsahu ke dni 31. 12. 2001, Přílohy k účetní závěrce k 31. 12. 2001, přehledu o peněžních tocích k 31. 12. 2001 a zprávy auditora vyhotovené auditorem Ing. Petrem Hlaváčkem dne 19. srpna 2002 soud zjistil, že v době od 1. 1. 2001 do 31. 12. 2002: a) bylo splacené základní jmění žalobce ve výši 10.710.000,-Kč rozděleno do 1071 kusů akcií v nominální hodnotě 10.000,-Kč; b) Ing. P. S. vlastnil 87,30 % (9350 kusů) akcií žalobce; c) Ing. P. S. byl předsedou představenstva žalobce; d) jedním z rozhodujících předmětů podnikání žalobce bylo provozování čerpacích stanic s palivy a mazivy ; e) žalobce provozoval pod obchodním názvem TRIAL 6 čerpacích stanic-mimo jiné čerpací stanici Bystřice pod Hostýnem (středisko 327); f) v roce 2001 došlo k akvizici do dlužníka a k nákupu 100 % podílu ve společnosti BEC Trading (v souvislosti s akvizicí v dlužníku došlo ke koncentraci dlouhodobého majetku v nově získaných společnostech dlužníka a jeho dceřinné společnosti RODS); g) v závěru roku došlo ke konsolidaci nemovitého majetku v RODS (dceřinné společnosti dlužníka). 17) Ze stejnopisu notářského zápisu sp. zn. NZ 124/2002, N 140/2002, sepsaného 11. dubna 2002 notářkou JUDr. Janou Stříteřskou, o průběhu mimořádné valné hromady žalobce a z prezenční listiny soud zjistil, že k uvedenému dni bylo základní jmění žalobce rozděleno do 1071 akcií na jméno o nominální hodnotě 10.000,-Kč a Ing. P. S. předložil 964 akcií žalobce na majitele (90 %). 18) Ze zápisu z jednání mimořádné valné hromady žalobce konané 22. listopadu 2002 a z prezenční listiny akcionářů přítomných na jednání soud zjistil, že Ing. P. S. uvedeného dne držel 964 akcií na majitele.

19) Ze stejnopisu notářského zápisu sp. zn. NZ 495/2006, N 556/2006, sepsaného 21. prosince 2006 notářem JUDr. Milanem Šmidrkalem, o osvědčení rozhodnutí valné hromady žalobce soud zjistil, že uvedeného dne bylo základní jmění žalobce rozděleno do 1071 akcií na majitele o nominální hodnotě 10.000,-Kč, že Ing. P. S. nebyl vlastníkem akcií a že valná hromada žalobce udělila souhlas k uzavření smlouvy o prodeji části podniku žalobce-sítě čerpacích stanic TRIAL-dlužníkovi. 20) Ze stejnopisu notářského zápisu sp. zn. NZ 396/2009, N 427/2009, sepsaného dne 20. dubna 2009 JUDr. Janou Krejčí jménem notářky JUDr. Vladimíry Kostřicové, soud zjistil, že uvedeného dne bylo základní jmění žalobce ve výši 10.710.000,-Kč rozděleno do 1071 akcií na majitele o nominální hodnotě 10.000,-Kč a Ing. P. S. nebyl akcionářem žalobce. 21) Z výpovědi Ing. P. S. soud zjistil, že ten byl od roku 1996 majoritním majitelem žalobce, když do žalobce vstoupil se dvěma společníky. Později jeho podíl narostl na 80 %, v letech 2003-2005 na 90 %. Akcie žalobce, dlužníka i společnosti RODS byly v prosinci 2001 uloženy v trezoru na adrese společného sídla těchto společností Brno, Čechyňská 14a. K trezoru existovaly dva klíče, jeden měl Ing. P. S., druhý správce trezoru a současně předseda dozorčí rady žalobce Miroslav Švábenský, který akcie před konáním valných hromad společností vyzvedával a následně ukládal do trezoru. O povinnosti vyhotovovat písemnou zprávu o propojených osobách nebylo Ing. P. S. ničeho známo, neboť tím se zabývalo právní oddělení. Ing. P. S. se účastnil valných hromad společností osobně, nebo prostřednictvím zástupců, kteří byli buď detailně instruováni o tom jak mají hlasovat, případně byli informování o cíli, kterého se má dosáhnout, podle toho pak postupovali. Právnické osoby Ing. P. S. ovládal i jako člen statutárního orgánu. U předmětné kupní smlouvy dal Ing. Sylvě Koblihové pokyn k jejímu podpisu za RODS. Cílem převodu nemovitostí bylo koncentrovat veškerý nemovitý majetek v jedné silné společnosti-dlužníku -na kterou byly převáděny všechny nemovitosti ze společností ovládaných Ing. P. S. Na dlužníka bylo z jiných společností převedeno například jeho sídlo či areál v Hrušovanech, docházelo k převodu nemovitostí přímo ze žalobce nebo přes RODS. Ing. P. S. ze žalobce odešel v roce 2006. K akcionářské struktuře RODS učinil soud následující skutková zjištění: 22) Z úplného výpisu z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Brně soud zjistil, že v oddílu B, vložce 2533 rejstříku byla od 30. prosince 1997 do 30. září 2005 zapsána obchodní firma RODS Brno, a. s., předmětem podnikání společnosti byla v této době mimo jiné činnost realitní kanceláře , předsedkyní představenstva byla od 24. října 2001 do 27. října 2003 Ing. Sylva Koblihová. Ing. P. S. nebyl uveden jako člen statutárního orgánu či dozorčí rady, ani jako akcionář a jediným akcionářem společnosti byl v době od 24. října 2001 do 7. února 2005 dlužník. Společnost zanikla sloučením s dlužníkem k 30. září 2005. Základní splacený kapitál od 30. prosince 1997 do 30. září 2005 činil 92.600.000,-Kč. 23) Ze stanov RODS ze dne 21. června 2001 soud zjistil, že základní jmění společnosti ve výši 92.600.000,-Kč bylo rozděleno na 926 kusů akcií na jméno o nominální hodnotě 100.000,-Kč. 24) Z výpovědi Ing. P. S. soud zjistil, že ten byl v předmětném období osobou oprávněnou rozhodovat v RODS jako majoritní akcionář dlužníka, jehož byl RODS 100% dceřinou společností. K akcionářské struktuře dlužníka učinil soud následující skutková zjištění:

25) Z úplného výpisu z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Brně soud zjistil, že v oddílu C, vložce 3144 rejstříku byla od 3. února 1992 do 14. srpna 1992 do 20. srpna 1998 zapsána obchodní firma RAVE, spol. s r. o., od 14. srpna 1992 do 21. prosince 1993 jako obchodní firma Průmyslové stavitelství, s. r. o., od 21. prosince 1993 do 30. června 1998 jako obchodní firma Průmyslové stavitelství Brno, s. r. o. a že společnost se dobrovolně zrušila a přeměnila na dlužníka (Průmyslové stavitelství Brno, a. s.) ke 30. 6. 1998. 26) Z úplného výpisu z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Brně soud zjistil, že v oddílu B, vložce 2685 rejstříku byla (a dosud je) od 30. června 1998 zapsána obchodní firma Průmyslové stavitelství Brno, a. s. (dlužník), že Ing. P. S. byl od 20. března 2002 (a dosud je) zapsán jako předseda představenstva dlužníka, že od 30. června 1998 do 6. září 2002 bylo jmění dlužníka rozděleno na 1295 kusů akcií na jméno ve jmenovité hodnotě 100.000,-Kč a 50 kusů kmenových akcií na jméno ve jmenovité hodnotě 10.000,-Kč a že na dlužníka přešlo jmění RODS k 30. září 2005. 27) Ze stejnopisu notářského zápisu sp. zn. NZ 217/2001, N 234/2001, sepsaného 15. června 2001 notářkou JUDr. Janou Stříteřskou, o rozhodnutí valné hromady společnosti PRSB GROUP, a. s., přijatých v průběhu jejího jednání a z jeho příloh-výpisu z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Brně v oddílu B, vložce 2685, listin o svolání mimořádné valné hromady datovaných 10. května 2001, seznamu akcionářů, listiny přítomných a plných mocí-soud zjistil, že mimořádná valná hromada dlužníka konaná dne 15. června 2001 rozhodla o změně obchodní firmy dlužníka z PRSB GROUP a. s. na Průmyslové stavitelství Brno, a. s. , že Ing. P. S. vlastnil 15. června 2001 43 kusů akcií dlužníka o nominální hodnotě 10.000,-Kč a 1162 kusů akcií dlužníka o nominální hodnotě 100.000,-Kč a měl tak na valné hromadě 11.663 hlasů z celkových 13.000 hlasů (druhá akcionářka Ing. Hana Měšťáková vlastnila 7 kusů akcií o nominální hodnotě 10.000,-Kč a 1330 akcií o nominální hodnotě 100.000,-Kč a disponovala 1337 hlasy). 28) Ze stejnopisu notářského zápisu sp. zn. NZ 353/2001, N 402/2001, sepsaného 12. listopadu 2001 notářkou JUDr. Janou Stříteřskou, o rozhodnutí mimořádné valné hromady dlužníka přijatých v průběhu jejího jednání a z jeho příloh-výpisu z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Brně v oddílu B, vložce 2685, listiny o svolání mimořádné valné hromady datované 1. října 2001, seznamu akcionářů, listiny přítomných a plné moci-soud zjistil, že mimořádná valná hromada dlužníka konaná dne 12. listopadu 2001 rozhodla o změně předmětu podnikání dlužníka a Ing. P. S. vlastnil 12. listopadu 2001 43 kusů akcií dlužníka o nominální hodnotě 10.000,-Kč a 1162 kusů akcií dlužníka o nominální hodnotě 100.000,-Kč, tj. vlastnil 89,7154 % základního kapitálu dlužníka (116.630.000,-Kč, přičemž splacený základní kapitál dlužníka činil 130.000.000,-Kč). 29) Z auditované roční účetní uzávěrky a výroční zprávy dlužníka za rok 2001 a z jejích příloh-rozvahy v plném rozsahu k 31. prosinci 2001, výkazu zisků a ztrát v plném rozsahu k 31. prosinci 2001, přílohy k účetní závěrce, přehledu o peněžních tocích, zápisu z jednání představenstva dlužníka konaného dne 25. března 2002 a výroční zprávy dlužníka za rok 2001-soud zjistil, že v době od 1. ledna 2001 do 31. prosince 2001: a) bylo splacené základní jmění dlužníka ve výši 130.000.000,-Kč a Ing. P. S. v uvedeném účetním období vlastnil 83,177 % základního kapitálu dlužníka; b) dlužník měl 100 % majetkový podíl ve společnosti RODS. 30) Ze stejnopisu notářského zápisu sp. zn. NZ 250/2002, N 276/2002, sepsaného 1. srpna 2002 notářkou JUDr. Janou Stříteřskou, o rozhodnutí mimořádné valné hromady dlužníka přijatých v průběhu jejího jednání a z jeho příloh-výpisů z obchodního rejstříku vedených Krajským soudem v Brně v oddílu B, vložce 2685; v oddílu B, vložce

1185; v oddílu C, vložce 28862, protokolu o provedení výměny akcií ze dne 7. září 2002, listin o svolání mimořádné valné hromady, seznamu akcionářů, listiny přítomných a plných mocí-soud zjistil, že mimořádná valná hromada dlužníka konaná dne 1. srpna 2002 rozhodla o změně formy akcií dlužníka a Ing. P. S. vlastnil 1. srpna 2002 50 kusů akcií dlužníka na jméno o nominální hodnotě 10.000 Kč a 1210 kusů akcií dlužníka na jméno o nominální hodnotě 100.000,-Kč a že splacený základní kapitál dlužníka ve výši 130.000.000,-Kč byl rozdělen na 50 kusů akcií na jméno o nominální hodnotě 10.000 Kč a 1295 kusů akcií na jméno o nominální hodnotě 100.000,-Kč. K běžnému obchodnímu styku učinil soud následující skutková zjištění: 31) Z listin označených jako Karta DN-přehled odpisů soud zjistil, že žalobce účetně odepisoval majetek střediska č. 327 čerpací stanice Bystřice pod Hostýnem: a) pozemky pořízené 19. listopadu 2001 v pořizovací hodnotě 100.000,-Kč, b) budovy a haly pořízené 19. listopadu 2001 v pořizovací hodnotě 3.900.000,-Kč, c) stojany pořízené 30. dubna 2001 v pořizovací ceně 460.000,-Kč, d) mycí linku VESUMAT pořízenou 30. dubna 2001 v pořizovací ceně 304.000,-Kč, e) software pořízený 30. března 22001 v pořizovací ceně 156.548,-Kč a že výše uvedené nemovitosti a movité věci (kromě software) byly vyřazeny z majetku žalobce 31. prosince 2001. 32) Z listiny označené jako Věc: oznámení provozoven soud zjistil, že žalobce dne 12. března 2001 sdělil Finančnímu úřadu Brno I., že 7. března 2001 převzal čerpací stanici TRIAL v Bystřici pod Hostýnem. 33) Z výpisu z živnostenského rejstříku soud zjistil, že žalobce měl od 19. července 1999 oprávnění k provozování čerpacích stanic s palivy a mazivy, že odpovědným zástupcem provozování této živnosti byl od 19. července 1999 do 30. srpna 2008 Bohumil Čermák a že žalobce měl od 7. března 2001 do 6. dubna 2007 nahlášenu provozovnu ČS TRIAL v Bystřici pod Hostýnem. 34) Z mandátní smlouvy ze dne 1. prosince 1999 a jejího dodatku č. 1 ze dne 1. září 1999 soud zjistil, že na základě uvedených smluv se mandatář Bohumil Čermák zavázal za dohodnutou odměnu pro žalobce jako mandanta zajišťovat organizační, administrativní, obchodní a související činnosti s provozováním čerpacích stanic pohonných hmot ve vlastnictví mandanta. 35) Ze mzdových listů a evidenčního listu důchodového zabezpečení soud zjistil, že žalobce zaměstnával na pozici provoz ČS od 1. března 2000 do 31. prosince 2001 Ing. Miroslava Šťastného. 36) Z výpovědi Ing. P. S. soud zjistil, že žalobce v letech 1998 až 1999 začal pořizovat jednotlivé čerpací stanice za účelem rozšíření svých aktivit v tomto segmentu trhu. Od roku 2000 se strategie žalobce začala rozšiřovat o dlužníka, kterážto společnost měla rozšířit aktivity i mimo území České republiky. V roce 2001 byla akvizice uzavřena a bylo započato s koncentrováním majetku na dceřinou společnost dlužníka-RODS. Tento krok byl motivován bankami, cílem bylo vytvoření jedné silné společnosti. Proto byly v průběhu roku 2001 čerpací stanice ze žalobce přemísťovány do RODS, která následně fúzovala s dlužníkem. Po převodu nemovitostí přecházeli na dlužníka zaměstnanci a veškeré záležitosti související s operativní činností provozování čerpacích stanic. K převodu dalších nemovitostí žalobcem učinil soud následující skutková zjištění:

37) Z kupní smlouvy uzavřené dne 9. února 2001 mezi prodávajícím RAMET C.H.M. a. s. a žalobcem jako kupujícím soud zjistil, že uvedeného dne koupil žalobce nemovitosti v k. ú. Starý Hrozenkov za dohodnutou kupní cenu 12.000.000,-Kč. 38) Z kupní smlouvy o převodu nemovitostí uzavřené dne 26. února 2002 mezi prodávající JUDr. Marcelou Marešovou jako správkyní konkursní podstaty úpadce PETRA a. s. a žalobcem jako kupujícím soud zjistil, že uvedeného dne koupil žalobce nemovitosti v k. ú. Starý Hrozenkov za dohodnutou kupní cenu 5.050.000,-Kč. 39) Z kupní smlouvy uzavřené dne 24. září 2003 mezi prodávajícím RODS a žalobcem jako kupujícím soud zjistil, že uvedeného dne koupil žalobce nemovitosti v k. ú. Starý Hrozenkov (čerpací stanici pohonných hmot) za dohodnutou kupní cenu 18.959.000,-Kč. Ke znaleckým posudkům učinil soud následující skutková zjištění: 40) Z úřední činnosti je soudu známo, že Ing. Pavel Sychra, se sídlem Brno, Štolcova 68 byl 20. prosince 2001 (a dosud je) zapsán jako soudní znalec v oboru ceny a odhady nemovitostí a oceňování podniků, motorových vozidel, strojů a zařízení. 41) Z Ocenění nemovitostí č. 12/2001 vypracovaného 20. prosince 2001 soudním znalcem Ing. Pavlem Sychrou soud zjistil, že 17. prosince 2001 činila obvyklá cena nemovitostí 7.590.000,-Kč. 42) Ze Znaleckého posudku č. 1343-43/2002 vypracovaného 1. března 2001 soudním znalcem Ing. Pavlem Sychrou za účelem podkladu pro daňové řízení, soud zjistil, že dne 31. prosince 2001 činila administrativní cena nemovitostí (oceněná výnosovou metodou) 14.937.960,-Kč. 43) Z listiny označené jako Věc: Vyplacení zástavy soud zjistil, že dne 12. srpna 2003 navrhla RODS zástavnímu věřiteli EC Group, a. s., že mu vyplatí částku 3.500.000,-Kč jako obvyklou cenu předmětných nemovitostí stanovenou znaleckým posudkem č. 873-139/03 vyhotoveným znalcem Ing. Jaroslavem Bejšovcem dne 31. července 2003. 44) Z výpovědi předsedy představenstva dlužníka Ing. P. S. soud zjistil, že v souvislosti s prodejem nemovitostí byly zpracovávány znalecké posudky pro účely daně z převodu nemovitostí pro Finanční úřad. 45) Z výpovědi Ing. Pavla Sychry soud zjistil, že ten od roku 1994 působí jako soudní znalec, vypracoval asi 4.500 znaleckých posudků a je zaměstnán u Československé obchodní banky a. s. jako supervisor-zabývá se oceněním nemovitostí a podniků, které vstupují této bance do zástavy. Znalecký posudek č. 1343-43/2002 vypracoval jako podklad pro daňové řízení. Při vypracování znaleckého posudku pro daňové řízení musel postupovat podle vyhlášky Ministerstva financí č. 279/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů, která znalci ukládá, jakým způsobem má postupovat při zjištění administrativní ceny. V daném případě byla část objektu pronajata a proto musel, podle algoritmu uvedeného ve vyhlášce, dopočítat výnosovou metodu. Takto určená administrativní cena sloužila finančnímu úřadu výlučně k určení daňového základu při výpočtu daně z převodu nemovitostí. Administrativní cena uvedená ve Znaleckém posudku č. 1343-43/2002 nebyla cenou obvyklou-tržní. Ocenění nemovitostí č. 12/2001 vypracoval Ing. Pavel Sychra na objednávku žalobce, pro jeho interní potřebu. Znalecký posudek nevypracoval proto, že zákon o znalcích a tlumočnících přesně specifikuje, kdy znalec může zjistit cenu podle administrativních předpisů a kdy musí stanovit cenu obvyklou-znalecký posudek je podle zákona o znalcích a tlumočnících možné vypracovat pouze za stanoveným účelem, například pro daňové řízení

či pro konkrétně zamýšlený právní úkon. Zákon o znalcích a tlumočnících neumožňuje zpracovat znalecký posudek na obvyklou cenu pro interní potřebu objednatele. Proto bylo pro interní potřebu objednatele zpracováno ocenění nemovitostí na základě živnostenského zákona. Toto ocenění nemovitostí nebylo určeno pro daňové účely, ale šlo o zjištění obvyklé ceny nemovitostí, tzv. ceny tržní, o odborný odhad ceny, za kterou mohl objednatel nemovitosti realizovat-nabídnout-na trhu. V předmětném případě byla obvyklá (tržní) cena nemovitostí 20. prosince 2001 7.590.000,-Kč a na určení výše obvyklé ceny nemělo vliv, zda bylo vypracováno ocenění nemovitostí či znalecký posudek. Částka 4.000.000,-Kč, za kterou žalobce 27. února 2001 nemovitosti koupil, podle Ing. Pavla Sychry tržní cenou nebyla, neboť obvyklá (tržní) cena nemovitostí, včetně technologií, v době, kdy je žalobce koupil, přesahovala částku 7.000.000,-Kč. Ke smlouvě o prodeji části podniku učinil soud následující skutková zjištění: 46) Z návrhu smlouvy o prodeji části podniku a ze Smlouvy o prodeji části podniku sítě čerpacích stanic TRIAL č. M/70/7/83 soud zjistil, že dne 1. ledna 2007 žalobce jako prodávající a provozovatel sítě čerpacích stanic TRIAL-mimo jiné střediska 327 čerpací stanice Bystřice pod Hostýnem, uzavřel s kupujícím dlužníkem smlouvu o prodeji části podniku-sítě čerpacích stanic TRIAL. Na kupujícího přešel soubor všech hmotných, jakož i osobních a nehmotných složek vztahujících se k podnikání označených organizačních složek prodávajícího, stejně jako všechna práva a závazky. Ve Smlouvě o prodeji části podniku nebyly výslovně uvedeny nemovitosti střediska 327 čerpací stanice Bystřice pod Hostýnem. 47) Ze Společné zprávy dozorčích rad o prodeji části podniku soud zjistil, že dne 14. listopadu 2006 dozorčí rady žalobce a dlužníka projednaly návrh smlouvy o prodeji části podniku žalobce dlužníkovi a doporučily valným hromadám společností jeho odsouhlasení. 48) Ze společné zprávy představenstev o prodeji části podniku soud zjistil, že představenstva žalobce a dlužníka vydala dne 13. listopadu 2006 zprávu o prodeji části podniku žalobce-sítě čerpacích stanic TRIAL (mimo jiné střediska č. 327 čerpací stanice Bystřice pod Hostýnem) rozhodla, že na kupujícího má přejít soubor všech hmotných, jakož i osobních a nehmotných složek vztahujících se k podnikání označených organizačních složek, stejně jako práva a závazky. Ve zprávě se mimo jiné uvádí, že Kupující je v současné době vlastníkem části nemovitostí, ve kterých prodávající předmětnou část podniku provozuje. Ve vlastnictví prodávajícího jsou veškeré nemovitosti, na kterých jsou provozovány čerpací stanice středisko č. 327-čerpací stanice Bystřice pod Hostýnem, okr. Kroměříž. Prodávající tyto nemovitosti užívá na základě nájemních smluv uzavřených s kupujícím. Závěr o skutkovém stavu. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci (§ 157 odst. 2 o. s. ř. ): Kupní smlouvou ze dne 20. prosince 2001 převedl žalobce na společnost RODS sporné nemovitosti za dohodnutou kupní cenu 7.600.000,-Kč, kterou kupující prodávajícímu zaplatil (srov. skutková zjištění bod 5). Vzhledem k režimu ustanovení § 118b odst. l zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ), soud nepřihlížel ke změně tvrzení žalobce na jednání konaném 7. března 2011, že kupní cena byla započtena. Podle znaleckého posudku znalce Ing. Sychry z 20. prosince 2001 činila obvyklá cena nemovitostí k uvedenému dni 7.590.000,-Kč (srov. skutková zjištění bod 40, 41, 45). V řízení nebyla zpochybněna takto určená výše obvyklé ceny nemovitostí ani osoba soudního znalce. Tvrzení žalobce, že znalecký posudek byl vypracován pouze pro účely daně z převodu nemovitostí bylo vyvráceno předložením znaleckého posudku vypracovaného stejným soudním znalcem 1. března 2001 (v něm je výslovně uveden účel vypracování posudku Převod nemovitostí-podklad pro daňové účely ), čemuž odpovídá i soudním znalcem zvolená výnosová metoda zohledňující výši nájmů za pronájem čerpací stanice pohonných hmot a stanovení administrativní ceny nemovitostí (srov. skutková zjištění bod 42) a výpověď znalce (srov. skutková zjištění bod 45). V době uzavření kupní smlouvy tvořily obě smluvní strany koncern, když byly ovládány Ing. P. S. coby většinovým akcionářem (83,30 %) a předsedou představenstva žalobce a jediným akcionářem RODS. Vzhledem k tomu, že soud měl tvrzení žalobce ohledně koncernu prokázaná provedenými listinnými důkazy, neprováděl k nim další navrhované důkazy (výslechem svědků). Na učiněném skutkovém závěru soudu pak nemohly nic změnit námitky žalovaného a vedlejšího účastníka, že v akcionářské struktuře žalobce a RODS docházelo k častým změnám. Při základním kapitálu žalobce ve výši 10.710.000,-Kč (srov. skutková zjištění bod 16) a RODS ve výši 92.600.000,-Kč (srov. skutková zjištění bod 22) šlo o transakci, která svou hodnotou přesahovala jednu desetinu upsaného základního kapitálu prodávajícího (žalobce). RODS zanikla k 30. září 2005 sloučením s dlužníkem. Smlouvou o prodeji části podniku ze dne 1. ledna 2007 převedl žalobce na dlužníka část podniku, která se týkala i střediska 327 čerpací stanice Bystřice pod Hostýnem, provozovaného žalobcem jako nájemcem nemovitostí, které měl předtím převést kupní smlouvou z 20. prosince 2001 na RODS. Dlužník je v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník sporných nemovitostí od 1. září 2005 na základě usnesení z 22. července 2005, jímž rejstříkový soud povolil zápis splynutí RODS s dlužníkem a na základě kupní smlouvy z 20. ledna 2001, kterou RODS měla nemovitosti nabýt od žalobce. Poté co insolvenční soud usnesením ze dne 29. října 2008 zjistil dlužníkův úpadek a insolvenčním správcem dlužníka ustanovil žalovaného a co usnesením ze dne 18. listopadu prohlásil konkurs na majetek dlužníka (obě usnesení nabyla právní moci 4. prosince 2008) podal žalobce včas (ve lhůtě určené v oznámení o sepsání nemovitostí z 2. července 2009, doručeném žalobci 1. března 2010) vylučovací žalobu v této věci (srov. skutková zjištění bod 3 a 4). Právní posouzení věci. V posuzovaném případě nikdo netvrdil, že by kupní smlouva byla neplatná proto, že by tento právní úkon nebyl učiněn svobodně a vážně a ze samotné smlouvy pak vyplývá, že nemůže jít ani o neplatnost pro její neurčitost či nesrozumitelnost (srov. ustanovení § 37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku-dále též jen obč. zák. ). Soud proto (k tvrzení žalobce) dále jen zkoumal, zda je smlouva neplatná proto, že svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu (ustanovení § 39 obč. zák.), konkrétně ustanovení § 196a odst. 3 obch. zák. Podle ustanovení § 66a obch. zák. (v rozhodném znění) společník, který má většinu hlasů plynoucích z účasti ve společnosti, je většinovým společníkem a společnost, ve které tuto většinu má, je společností s většinovým společníkem. Hlasy plynoucí z účasti společníka ve veřejné obchodní společnosti, komanditní společnosti a společnosti s ručením omezeným jsou hlasy spojené s jeho podílem ve společnosti. U akciové společnosti se počítají do hlasů plynoucích z účasti akcionáře ve společnosti hlasy příslušející k jeho akciím s hlasovacími právy bez ohledu na to, zda již byly tyto akcie vydány. Prioritní akcie, se kterými není spojeno hlasovací právo, se považují pro účely tohoto ustanovení za akcie bez hlasovacích práv i v případech, kdy podle zákona hlasovací právo dočasně nabývají. Do celkového počtu hlasů plynoucích z účasti ve společnosti se nezapočítávají hlasy z vlastních podílů nebo akcií v majetku společnosti nebo jí ovládané osoby ani z podílů nebo akcií, které drží určitá osoba svým jménem na účet společnosti nebo osoby ovládané společností (odstavec 1). Ovládající osobou je osoba, která fakticky nebo právně vykonává přímo nebo nepřímo rozhodující vliv na řízení nebo provozování podniku jiné osoby (dále jen "ovládaná osoba"). Je-li ovládající osobou společnost, jde o společnost mateřskou a společnost jí ovládaná je společností dceřinou. Nepřímým vlivem se rozumí vliv vykonávaný prostřednictvím jiné osoby či jiných osob. Ovládající osobou však není osoba, jejíž vliv na společnost je založen mandátní smlouvou, smlouvou o správě určitého majetku a jinou obdobnou obchodní smlouvou (odstavec 2). Jestliže jsou jedna nebo více osob podrobeny jednotnému řízení (dále jen řízená osoba ) jinou osobou (dále jen řídící osoba ), tvoří tyto osoby s řídící osobou koncern (holding) a jejich podniky včetně podniku řídící osoby jsou koncernovými podniky. Není-li prokázán opak, má se za to, že ovládající osoba a osoby jí ovládané tvoří koncern. Jednotnému řízení lze podrobit osoby i smlouvou (dále jen "ovládací smlouva"). Ovládací smlouvu lze uzavřít i ve vztazích mezi ovládající osobou a jí ovládanými osobami (odstavec 7). Vzhledem ke zjištěnému (výše shrnutému) skutkovému stavu věci byl Ing. P. S. z pohledu ustanovení § 66a odst. 1 obch. zák. v rozhodné době většinovým společníkem žalobce i dlužníka. Z ustanovení § 66a odst. 2 obch. zák. se dále podává, že dlužník byl (mateřskou) osobou ovládající RODS. Žalobce a RODS pak tvořili koncern, neboť byli podrobeni jednotnému řízení Ing. P. S., který u obou společností mohl prosadit volbu nebo odvolání osob, které byly členy jejich statutárních orgánů (srov. § 66a odst. 7 obch. zák.). Podle ustanovení § 196a obch. zák. (v rozhodném znění) společnost může uzavřít smlouvu o úvěru nebo půjčce s členem představenstva, dozorčí rady, prokuristou nebo jinou osobou, která je oprávněna jménem společnosti takovou smlouvu uzavřít, nebo osobami jim blízkými, anebo smlouvu, jejímž obsahem je zajištění závazků těchto osob, nebo na ně bezplatně převést majetek společnosti jen s předchozím souhlasem valné hromady a jen za podmínek obvyklých v obchodním styku (odstavec 1). Pokud jsou osoby uvedené v odstavci 1 oprávněny jednat i jménem jiné osoby, použije se ustanovení odstavce 1 obdobně i na plnění tam uvedené ve prospěch této jiné osoby. Souhlasu valné hromady není zapotřebí, jde-li o poskytnutí půjčky nebo úvěru ovládající osobou ovládané osobě anebo zajištění závazků ovládané osoby ovládající osobou (odstavec 2). Jestliže společnost nebo jí ovládaná osoba nabývá majetek od zakladatele, akcionáře nebo od osoby jednající s ním ve shodě anebo jiné osoby uvedené v odstavci 1 nebo od osoby jí ovládané anebo od osoby, se kterou tvoří koncern, za protihodnotu ve výši alespoň jedné desetiny upsaného základního kapitálu ke dni nabytí nebo na ně úplatně převádí majetek této hodnoty, musí být hodnota tohoto majetku stanovena na základě posudku znalce jmenovaného soudem. Pro jmenování a odměňování znalce platí ustanovení § 59 odst. 3. Jestliže k nabytí dochází do 3 let od vzniku společnosti, musí je schválit valná hromada (odstavec 3). Ustanovení odstavce 3 se nevztahuje na nabytí nebo zcizení majetku v rámci běžného obchodního styku a na nabytí nebo zcizení z podnětu nebo pod dozorem státního orgánu nebo na nabytí nebo zcizení na burze či obdobném veřejném trhu. Ustanovení odstavce 1 o souhlasu valné hromady se vztahuje obdobně i na bezúplatný převod majetku na akcionáře (odstavec 4). Ustanovení odstavců 1 až 3 se vztahují i na převzetí ručení (odstavec 5). Ze zjištěného (výše shrnutého) skutkového stavu věci se podává, že společnosti tvořící koncern mezi sebou uzavřely (20. prosince 2001) kupní smlouvu, jejímž předmětem byl prodej sporných nemovitostí, za kupní cenu nepatrně (o 0,13 %) vyšší než byla soudním znalcem určená obvyklá cena nemovitostí ke dni podpisu kupní smlouvy. V tomto soudním řízení nebyla zpochybněna výše kupní ceny, ani její úhrada. K nabytí nemovitostí kupní smlouvou došlo po více než 3 letech od vzniku RODS, takže zde nemusel být souhlas valné hromady (§ 196a odst. poslední věta obch. zák.). Jediným důvodem absolutní neplatnosti kupní smlouvy by tak v daném případě měla být skutečnost, že nikým nezpochybněná obvyklá cena byla sice určena soudním znalcem, avšak nešlo o znalce jmenovaného soudem. Ustanovením § 196a odst. 3 a 4 obch. zák. byla do českého právního řádu implementována Druhá směrnice Rady (rozuměj Rady Evropských společenství) ze dne 13. prosince 1976 o koordinaci ochranných opatření, která jsou na ochranu zájmů společníků a třetích osob vyžadována v členských státech od společností ve smyslu čl. 58 druhého pododstavce Smlouvy při zakládání akciových společností a při udržování a změně jejich základního kapitálu, za účelem dosažení rovnocennosti těchto opatření (77/91/EHS), ve znění Směrnice Rady 92/101/EHS ze dne 23. listopadu 1992 (Úřední věstník Evropské Unie L 26, 31. 1. 1977, s. 1-13, zvláštní vydání v českém jazyce kapitola 17, svazek 01, s. 8-20)-dále též jen Druhá směrnice , konkrétně její článek 11 srov. k tomu např. závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2009, sp. zn. 29 Cdo 4315/2008, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 11, ročník 2009, pod číslem 170). Účelem Druhé směrnice je zajištění minimální míry rovnocennosti ochrany akcionářů a věřitelů akciových společností , a to-mimo jiné-přijetím předpisů na udržení základního kapitálu, které představuje záruku pro věřitele, zejména zákazem neoprávněného rozdělování akcionářům a omezením možnosti společnosti nabývat vlastní akcie . Jedním z mechanismů, jehož smyslem je zachovat určitou vypovídací hodnotu základního kapitálu, je povinnost znalecky ocenit nepeněžitý vklad (článek 10 Druhé směrnice). Proto evropský zákonodárce vložil do Druhé směrnice článek 11, jehož účelem je zabránit obcházení povinností upravených v jejím článku 10. Činí tak pro případ následné transakce mezi společností a zakladatelem, jejíž hodnota přesahuje 10 % základního kapitálu, zakotvením povinnosti ocenit převáděnou věc znaleckým posudkem. Znalecké ocenění má zabezpečit, že společnost nebude zbavena majetku kryjícího základní kapitál, aniž by získala odpovídající protihodnotu. V důsledku rozšíření působnosti pravidel článku 11 Druhé směrnice i na jiné osoby než zakladatele či akcionáře (s cíli Druhé směrnice nikterak nesouvisejícím) sleduje třetí odstavec ustanovení § 196a obch. zák. i jiný účel, a to ochranu společnosti před zneužitím postavení (členů) jejích orgánů, společníků a dalších osob oprávněných společnost zavazovat či vykonávajících ve společnosti určitý vliv, a zprostředkovaně i ochranu třetích osob, zejména věřitelů společnosti. Stejný účel pak sledují i ostatní odstavce dotčeného ustanovení. Ustanovení § 196a obch. zák. na účastníky jemu podléhajících transakcí klade dodatečné požadavky, jejichž účelem je (v rovině implementační , tedy v rovině ochrany základního kapitálu společnosti) zamezit pro společnost nevýhodným zásahům do (struktury) majetku společnosti kryjícího její základní kapitál, resp. (v rovině regulace konfliktu zájmů) přiblížit výsledné podmínky transakce podmínkám tržním. Společnost smí smlouvy vyjmenované v ustanovení § 196a odst. 1 obch. zák. uzavřít pouze za podmínek, které jsou v dané době a místě obvyklé na trhu, tedy jakých by bylo dosaženo při nekonfliktní transakci ovlivněné pouze tržními silami. Jakkoliv jde o pojem otevřený, jehož obsah bude záviset na okolnostech konkrétního případu, judikatura Nejvyššího soudu spojuje s porušením této povinnosti sankci neplatnosti takové smlouvy

(srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2008, sp. zn. 29 Odo 1386/2006 dostupný na webových stránkách Nejvyššího soudu nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. září 2009, sp. zn. 29 Cdo 4063/2007 uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 2, ročník 2010, pod číslem 22). Následek neplatnosti právního úkonu nerespektujícího (v neprospěch společnosti) podmínky obvyklé v obchodním styku odpovídá i účelu ustanovení § 196a odst. 1 (a potažmo odst. 2) obch. zák. A současně jde-vzhledem k tomu, že smluvním partnerem společnosti jsou osoby utvářející či ovlivňující vůli společnosti (nebo osoby s nimi spřízněné)-i o následek přiměřený. Postavení osob vstupujících do (vyjmenovaných) smluvních vztahů se společností totiž při řešení střetu zájmu na ochraně společnosti (jejích společníků, případně věřitelů) a zájmu na právní stabilitě transakcí (zachování platnosti a účinnosti smluv) výrazně oslabuje (jinak relevantní) argument ochrany dobré víry smluvních partnerů společnosti. Přitom lze vzhledem k účelu úpravy usuzovat, že pouze drobná odchylka od podmínek obvyklých v obchodním styku by k závěru o neplatnosti dotčené smlouvy vést neměla. Původ posledního omezení, jemuž podléhají pouze transakce vymezené v § 196a odst. 3 obch. zák., se nachází v článku 11 Druhé směrnice. Ve své podstatě jde (zjednodušeně řečeno) o zpřísněnou variantu povinnosti uzavírat smlouvy pouze za podmínek obvyklých v obchodním styku, byť směřující toliko k jejich jediné složce-ceně. Příkazem, aby hodnota majetku byla stanovena na základě posudku znalce , zákonodárce sleduje, aby cena, za níž se majetek společnosti (či na společnost) převádí, odpovídala co nejvíce jeho skutečné hodnotě, respektive ceně tržní. Obdobně jako v případě povinnosti uzavřít smlouvu pouze za podmínek obvyklých v obchodním styku, i zde platí, že sjednání pro společnost nevýhodné ceny, tj. v případě prodeje nižší a v případě koupě vyšší než tržní, je zásadně porušením péče řádného hospodáře a vede i bez zvláštní úpravy v ustanovení § 196a odst. 3 obch. zák. ke vzniku odpovědnosti dotčených členů statutárního orgánu. Jinak řečeno, pouhým nezajištěním znaleckého posudku škoda společnosti nevzniká. Ke vzniku škody může dojít až tehdy, není-li sjednána adekvátní (tržní) cena. Srov. shodně v literatuře článek Šuk, P.: Některé otázky transakcí s konfliktem zájmů in: Zborník z konferencie XVI. dni obchodného práva. SAK. Bratislava 2010, str. 5 a násl., s jehož závěry se soud ztotožňuje. Ve shodě s teleologickým výkladem zkoumané normy pak soud uzavírá, že za situace, kdy obvyklá cena nemovitostí byla před prodejem (20. prosince 2001) řádně určena znaleckým posudkem (a prodej byl následně realizován za cenu o 0,13% vyšší), a kdy uvedenou transakcí (při prokázané úhradě obvyklé ceny a v situaci, kdy skutečnost, že šlo o obvyklou cenu, nebyla v řízení zpochybněna), nemohla být třetím osobám (uvedenou úpravou chráněným) způsobena žádná škoda nebo jiná újma, nelze pojit následek absolutní neplatnosti kupní smlouvy jen se zjištěním, že posudek nevypracoval znalec jmenovaný soudem . Jelikož soud z porušení povinnosti, aby posudek vypracoval znalec jmenovaný soudem (§ 196a odst. 3 věta první obch. zák.) nedovodil soud závěr o neplatnosti kupní smlouvy, bylo nadbytečné zabývat se dále tím, zda závěr, že kupní smlouva není neplatná, může být opodstatněn tím, že šlo o převod nemovitostí v rámci běžného obchodního styku (§ 196a odst. 4 věta první obch. zák.) nebo tím, zda se dlužník mohl (pro případ, že kupní smlouva je neplatná) stát vlastníkem nemovitostí na základě smlouvy o prodeji části podniku ze dne 1. ledna 2007. Ke smlouvě o prodeji části podniku však soud pro úplnost dodává následující:

I pro smlouvu o prodeji části podniku platí (§ 487 obch. zák., v rozhodném znění) ustanovení § 483 odst. 3 obch. zák. (v rozhodném znění), podle kterého vlastnické právo k věcem, jež jsou zahrnuty do prodeje, přechází z prodávajícího na kupujícího účinností smlouvy. Vlastnické právo k nemovitostem přechází vkladem do katastru nemovitostí. Ustanovení § 444 až 446 platí obdobně. S přihlédnutím k tomu, že vlastnické právo dlužníka k nemovitostem bylo vloženo do katastru nemovitosti na základě kupní smlouvy (a nikoli na základě smlouvy o prodeji části podniku), by totiž v intencích § 133 odst. 2 obč. zák. šlo ve vztahu k neplatné kupní smlouvě o zápis bez titulu a ve vztahu ke smlouvě o prodeji části podniku o titul bez zápisu (srov. obdobně např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 26. srpna 2009, č. j. 13 Cmo 324/2008-182). Dobrá víra v zápis do katastru nemovitostí sama o sobě kupujícímu vlastnické právo nezakládá (srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 56/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Při rozhodování o náhradě nákladů řízení postupoval soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého je ve věci neúspěšný žalobce povinen k náhradě nákladů řízení plně úspěšného žalovaného. Účelně vynaložené náklady žalovaného pak v dané věci sestávají z odměny za zastupování advokátem, jejíž výše se určuje podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen vyhláška ). Ve smyslu ustanovení § 8 vyhlášky činí sazba odměny 9.000,-Kč. Tuto odměnu za řízení před soudem prvního stupně zvýšil o daň z přidané hodnoty a přiznal žalovanému náhradu odměny za zastupování advokátem ve výši 10.800,-Kč. Dále soud přiznal žalovanému náhradu hotových výdajů dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. září 2006, ve výši 7 x 300,-Kč, stanovenou podle počtu úkonů právní služby dle § 11 advokátního tarifu (za přípravu a převzetí věci, písemné podání soudu ze dne 23. prosince 2010 a 2. března 2011 dle odstavce 1 písm. d/ a za účast na jednání soudu dne 20. prosince 2010, 21. února 2011, 7. března 2011 a 4. dubna 2011 dle odstavce 1 písm. g/), ve výši 2.100,-Kč, zvýšenou o daň z přidané hodnoty, tedy celkem 2.520,-Kč. Celkem soud přiznal žalovanému k tíži žalobce na náhradě nákladů řízení částku 13.320,-Kč, kterou je povinen zaplatit k rukám zástupce žalovaného. Ve věci neúspěšný žalobce je dále povinen k náhradě nákladů řízení plně úspěšného vedlejšího účastníka na straně žalovaného. Účelně vynaložené náklady vedlejšího účastníka na straně žalovaného pak v dané věci sestávají z: -odměny za zastupování advokátem ve výši 9.000,-Kč, zvýšené o daň z přidané hodnoty, celkem ve výši 10.800,-Kč; -náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, ve výši 8 x 300,-Kč, stanovené podle počtu úkonů právní služby dle § 11 advokátního tarifu (za přípravu a převzetí věci, písemná podání soudu ze dne 1. prosince 2010, 16. prosince 2010 a 2. března 2011 dle odstavce 1 písm. d/ a za účast na jednání soudu dne 20. prosince 2010, 21. února 2011, 7. března 2011 a 4. dubna 2011 dle odstavce 1 písm. g/), ve výši 2.400,-Kč, zvýšené o daň z přidané hodnoty, tedy celkem 2.880,-Kč; -náhrady cestovních výdajů za 4 cesty vykonané na soudní jednání z Prahy do Brna a zpět, celkem 1.720 km, osobním automobilem HONDA CR-V o průměrné spotřebě benzinu 95 9 l na 100 km a ceně za 1 l pohonné hmoty dne 20. prosince 2010 32,10 Kč, dne 21. února 2011 32,70 Kč, dne 7. března 2011 35,90 Kč a dne 4. dubna 2011 33,10 Kč, ve výši 11.184,-Kč, navýšené o 20 % daň z přidané hodnoty, celkem 13.540,80 Kč;

-náhrady za promeškaný čas na cestě k soudu a zpět dne 20. prosince 2010, 21. února 2011, 7. března 2011 a 4. dubna 2011, 42 půlhodin po 100,-Kč, 4.200,-Kč, navýšené o 20 % daň z přidané hodnoty, celkem 5.040,-Kč. Celkem soud přiznal vedlejšímu účastníkovi na straně žalovaného k tíži žalobce na náhradě nákladů řízení částku 32.260,80 Kč.

P o u č e n í : Tento rozsudek se považuje za doručený okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Žalobci, žalovanému a vedlejšímu účastníkovi se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti rozsudku je odvolání přípustné. Odvolání lze podat do 15 dnů ode dne doručení rozsudku zvláštním způsobem, a to k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Brně.

V Brně dne 14. dubna 2011

Mgr. Eva Krčmářová, v.r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Marie Hanáková