24 Cm 19/2009
Číslo jednací: 24 Cm 19/2009-102

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Krčmářovou v insolvenční věci dlužníka: MIPL, spol. s r.o., se sídlem Uherský Brod, Šumická 2325, PSČ 688 01, identifikační číslo 47911034, o žalobě žalobce: DEVELOPER INVESTMENT Sp. z o.o., se sídlem v Krakowie, ul. Pana Tadeusza 6B, 20-062 Polsko, proti žalovanému: Ing. Ivo Beerovi, se sídlem v Brně, Merhautova 20, PSČ 613 00, jako insolvenčnímu správci dlužníka, zastoupenému Mgr. Vladanem Valou, advokátem se sídlem v Brně, Marie Steyskalové 62, PSČ 616 00, o vyloučení ochranných známek z majetkové podstaty

takto:

I. Žaloba, aby soud vyloučil z majetkové podstaty dlužníka ochranné známky zapsané v soupise majetkové podstaty dlužníka ze dne 15. července 2009, a to slovní a kombinované ochranné známky uvedené v příloze tohoto rozsudku, s e z a m í t á.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 11.781,-Kč, k rukám zástupce žalovaného Mgr. Vladana Valy, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou Krajskému soudu v Brně dne 31. srpna 2009 domáhal se žalobce DEVELOPER INVESTMENT Sp. z o.o. (dále jen žalobce ), aby soud vyloučil z majetkové postaty dlužníka MIPL, spol. s r.o. (dále jen dlužník ) slovní a kombinované ochranné známky uvedené v příloze tohoto rozsudku (dále jen ochranné známky ) a aby zavázal žalovaného Ing. Ivo Beera jako insolvenčního správce dlužníka (dále jen žalovaný ) k náhradě nákladů řízení. Tvrdil, že jej žalovaný nevyrozuměl o zapsání ochranných známek do majetkové podstaty dlužníka a že dne 15. července 2009 zahrnul do majetkové podstaty dlužníka ochranné známky přesto, že žalobce nabyl vlastnické právo k ochranným známkám Smlouvou o převodu práv k ochranné známce uzavřené s dlužníkem dne 3. listopadu 2008.

V podání ze dne 1. dubna 2010 a na jednání konaném dne 21. března 2011 (dále jen jednání ) žalovaný potvrdil, že ochranné známky zahrnul do majetkové podstaty dlužníka a

že žalobce o zapsání ochranných známek do majetkové podstaty dlužníka nevyrozuměl. Namítal, že: -žalobce není k podání žaloby aktivně legitimován, neboť ochranné známky převedl na společnost iCTM Distribution s.r.o., -převod ochranných známek (stejně jako převod nemovitosti a movitých věcí z majetku dlužníka) je absolutně neplatný (odkázal na rozsudek Vrchního soudu v Olomouci vyhlášený 27. října 2010 ve vztahu k nemovitostem dlužníka), -žalobce nezaplatil za převod ochranných známek kupní cenu.

Na jednání učinil soud následující skutková zjištění:

1) Z insolvenčního spisu sp. zn. KSBR 24 INS 4979/2008 (z insolvenčího návrhu, vyhlášky o zahájení insolvenčního řízení, usnesení o úpadku a usnesení o prohlášení konkursu) soud zjistil, že insolvenční řízení ve věci dlužníka bylo zahájeno vyhláškou o zahájení insolvenčního řízení č.j. KSBR 24 INS 4979/2008-A-2 zveřejněnou v insolvenčním rejstříku dne 8. prosince 2008 v 13.45 hod. k insolvenčnímu návrhu věřitele Komerční banka, a.s., doručenému téhož dne Krajskému soudu v Brně; že usnesením ze dne 9. března 2009 č.j. KSBR 24 INS 4979/2008-A-62 bylo pravomocně rozhodnuto o úpadku dlužníka a insolvenčním správcem byl ustaven žalovaný a že usnesením ze dne 27. dubna 2009 č.j. KSBR 24 INS 4979/2008-B-6 byl na majetek dlužníka pravomocně prohlášen konkurs.

Z důvodů usnesení o dlužníkově úpadku soud zjistil, že dlužník měl ke dni vydání rozhodnutí o úpadku závazek vůči věřiteli:

-TIPAFROST, a.s. ve výši 32.684,-Kč splatný 2. října 2008, ve výši 64.228,-Kč splatný 10. října 2008 a ve výši 176.627,-Kč splatný 16. října 2008,

-FRoSTA ČR s.r.o. ve výši 61.622,40 Kč splatný 16. listopadu 2007, ve výši 100.000,-Kč splatný 28. listopadu 2007, ve výši 114.211,70 Kč splatný 10. prosince 2007, ve výši 83.055,-Kč splatný 14. prosince 2007, ve výši 215.913,60 Kč splatný 7. ledna 2008,

-BENEFIT ve výši 8.595,90 Kč splatný 12. srpna 2008,

-Richardu Černému ve výši 68.449,50 Kč splatný 7. prosince 2007, ve výši 42.840,-Kč splatný 1. prosince 2007, ve výši 44.509,50 Kč splatný 5. listopadu 2007, ve výši 22.217,50 Kč splatný 12. února 2008, ve výši 18.837,-Kč splatný 11. října 2007, ve výši 10.474,-Kč splatný 8. září 2007, ve výši 8.727,-Kč splatný 14. února 2008, ve výši 107.014,50 Kč splatný 23. srpna 2007, ve výši 232.735,50 Kč splatný 5. září 2007, ve výši 65.981,50 Kč splatný 29. listopadu 2007, ve výši 353.518,-Kč splatný 22. srpna 2007 a ve výši 354.189,-Kč splatný 31. srpna 2007,

-TEMPEX s.r.o. ve výši 36.628,70 Kč splatný 16. června 2008, ve výši 56.990,-Kč splatný 25. června 2008, ve výši 44.392,-Kč splatný 15. července 2008, ve výši 63.212,-Kč splatný 25. července 2008, ve výši 41.525,-Kč splatný 4. srpna 2008, ve výši 58.441,-Kč spatný 15. srpna 2008, ve výši 36.527,50 Kč splatný 25. srpna 2008, ve výši 42.090,50 Kč splatný 4. září 2008, ve výši 36.195,-Kč splatný 15. září 2008, ve výši 68.969,-Kč splatný 6. října 2008, ve výši 23.290,-Kč splatný 15. října 2008,

-Ing. Miroslavu Paloncy PALFRIG OSTRAVA ve výši 6.660,-Kč splatný 10. července 2008, ve výši 16.660,-Kč splatný 10. srpna 2008, ve výši 16.660,-Kč splatný 11. září 2008 a ve výši 16.660,-Kč splatný 10. října 2008,

-Schubert partner a.s. ve výši 36.728,50 Kč splatný 25. února 2008, ve výši 36.728,50 Kč splatný 3. března 2008, ve výši 55.093,-Kč splatný 6. března 2008, ve výši 55.093,-Kč splatný 14. března 2008, ve výši 36.728,50 Kč splatný 14. dubna 2008, ve výši 48.030,-Kč splatný 25. dubna 2008, ve výši 20.012,50 Kč splatný 9. května 2008, ve výši 20.012,50 Kč splatný 16. května 2008, ve výši 20.012,50 Kč splatný 26. května 2008, ve výši 32.020,-Kč splatný 29. května 2008, ve výši 48.030,-Kč splatný 6. června 2008, ve výši 24.015,-Kč splatný 7. července 2008, ve výši 32.020,-Kč splatný 25. července 2008,

-IMOS development, a.s. ve výši 6.964,-Kč splatný 6. října 2008, ve výši 2.975,-Kč splatný 20. října 2008,

-PROFI-CZ, spol. s r.o. ve výši 15.885,70 Kč splatný 19. července 2008,

-FRIGOPRIMA spol. s r.o. ve výši 7.691,10 Kč splatný 14. června 2008, ve výši 50.630,-Kč splatný 26. října 2008, ve výši 8.510,80 Kč splatný 26. října 2008,

-AGRI-M, spol. s r.o. ve výši 34.335,-Kč splatný 15. srpna 2008, ve výši 13.734,-Kč splatný 10. září 2008 a ve výši 19.335,-Kč splatný 28. srpna 2008 a

že Úřad práce v Uherském Hradišti uspokojil mzdové nároky (včetně plateb za sociální a zdravotní pojištění a daně z příjmů) 20-ti zaměstnanců dlužníka za říjen 2008 ve výši 191.030,-Kč, 16-ti zaměstnanců ve výši 227.373,-Kč, 3 zaměstnanců ve výši 27.745,-Kč, 3 zaměstnanců ve výši 38.021,-Kč, 4 zaměstnanců ve výši 44.369,-Kč, 1 zaměstnance ve výši 3.557,-Kč a mzdový nárok za listopad 2008 1 zaměstnance ve výši 3.103,-Kč.

2) Ze shodného tvrzení účastníků a z doplnění soupisu majetkové podstaty dlužníka soud zjistil, že dne 15. července 2009 zapsal žalovaný do majetkové podstaty dlužníka ochranné známky z důvodu vlastnictví dlužníka a že žalovaný zapsání ochranných známek do majetkové podstaty dlužníka neoznámil žalobci.

3) Z listiny označené jako KRAJOWY REJESTR SADOWY soud zjistil, že dne 13. března 2007 byl do uvedeného rejstříku zapsán žalobce.

4) Ze shodného tvrzení účastníků soud zjistil, že mezi žalobcem jako nabyvatelem a dlužníkem jako převodcem byla dne 3. listopadu 2008 uzavřena Smlouva o převodu práv k ochranné známce.

5) Ze Smlouvy o převodu práv k ochranné známce a přílohy č. 2 předložených žalobcem (č.l. 14-70) soud zjistil, že dne 3. listopadu 2008 dlužník převedl na žalobce ochranné známky a že smlouva byla uzavřena jako bezúplatná.

6) Ze Smlouvy o převodu práv k ochranné známce předložené žalovaným (č.l. 79-82) a seznamu ochranných známek (č.l. 83-84) soud zjistil, že dne 3. listopadu 2008 převedl na žalobce ochranné známky za úplatu 4.600.000,-Kč.

7) Ze Smlouvy o převodu práv k ochranné známce předložené žalovaným (č.l. 85-87) a seznamu ochranných známek (č.l. 88-89) soud zjistil, že dne 3. prosince 2008 žalobce převedl na společnost iCTM Distribution s.r.o. ochranné známky za úplatu 4.600.000,-Kč.

8) Ze spisu vedeného u soudu pod sp. zn. 24 Cm 11/2009, konkrétně z rozsudku č.j. 24 Cm 11/2009-97 vyhlášeného 30. listopadu 2009 a rozsudku Vrchního soudu v Olomouci č.j. 12 Cmo 5/2010-136 vyhlášeného 27. října 2010 soud zjistil, že v uvedeném řízení bylo postaveno na jisto, že dlužník a žalobce činili v době od 24. října 2008 do 19. ledna 2009-v úmyslu zkrátit možnost uspokojení pohledávek věřitelů dlužníka-právní úkony, kterými dlužník převedl veškerý majetek v řádu milionů Kč na žalobce a ten bezprostředně poté na jiné osoby, konkrétně kupní smlouvou datovanou 24. října 2008 dlužník převedl na žalobce nemovitosti a kupními smlouvami datovanými 30. října 2008 a 3. listopadu 2008 movité věci a práva a ochranné známky, přičemž kupní cena za nemovitosti byla započtena na v části nesplatné pohledávky žalobce za dlužníkem a žalobce ještě před ukončením vkladového řízení převedl nemovitosti na další (s ním personálně propojenou) osobu za kupní cenu, za kterou nemovitosti koupil od dlužníka. Právní posouzení věci: Poté, co soud zjistil, že žaloba je včasná (srov. skutková zjištění bod 2) zabýval se předmětem žaloby.

Mezi účastníky řízení není sporu o tom, že dne 3. listopadu 2008 byla mezi žalobcem jako nabyvatelem a dlužníkem jako převodcem uzavřena Smlouva o převodu práv k ochranné známce (srov. skutková zjištění bod 4).

Mezi účastníky je sporné:

1) V jakém znění byla uvedená smlouva uzavřena (srov. skutková zjištění bod 5 a 6).

2) Zda žalobce před podáním žaloby převedl ochranné známky na jinou osobu (srov. skutková zjištění bod 7).

3) Zda je Smlouva o převodu práv k ochranné známce absolutně neplatná pro rozpor s ust. § 39 obč. zák.

K bodu 1:

V posuzovaném případě soud dospěl k závěru, že žalobce a dlužník uzavřeli dne 3. listopadu 2008 dvě písemné smlouvy o převodu práv k ochranné známce (srov. skutková zjištění bod 5 a 6). Smlouvou, o kterou žalobce opírá své vlastnické právo k ochranným známkám, je podle přesvědčení soudu smlouva označená v bodu 6) skutkových zjištění, neboť tato smlouva byla žalobcem předložena Úřadu pro průmyslové vlastnictví.

K bodu 2:

Ze skutkových zjištění bod 7) soud zjistil, že žalobce před podáním žaloby (3. prosince 2008) ochranné známky převedl na společnost iCTM Distribution s.r.o.

Ustanovení § 15 odst. 3 zákona č. 441/2003 Sb. o ochranných známkách, v platném znění, určuje, že převod, popřípadě přechod ochranné známky je účinný vůči třetím osobám zápisem do rejstříku; nabyvatel ochranné známky může vůči Úřadu činit úkony po doručení

žádosti o zápis převodu či přechodu práv k ochranné známce. O zápis převodu či přechodu do rejstříku je oprávněna požádat kterákoli ze smluvních stran, v případě přechodu právní nástupce původního vlastníka. Náležitosti žádostí o zápis převodu či přechodu ochranné známky týkající se údajů o účastnících řízení a údajů o ochranné známce stanoví prováděcí právní předpis.

Z výše uvedeného vyplývá, že k převodu práva k ochranné známce dochází již samotným uzavřením písemné smlouvy o tomto převodu a že zápis převodu práv k ochranné známce do rejstříku vedeného Úřadem pro průmyslové vlastnictví má význam pouze na účinnost převodu vůči třetím osobám. § 160 odst. 1 insolvenčního zákona určuje, že incidenční spor se projedná a rozhodne na návrh oprávněné osoby, podaný v rámci insolvenčního řízení u insolvenčního soudu; tento návrh má povahu žaloby. Jak (v poměrech zákona o konkursu a vyrovnání účinného do 31. prosince 2007) vysvětlil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 28. února 2002, sp. zn. 29 Cdo 342/2000: Osoba, která se domáhá vyloučení věci ze soupisu majetku konkursní podstaty, musí prokázat nejen to, že věc neměla být do soupisu zařazena, nýbrž i to, že právo, které vylučovalo zařazení věci do soupisu majetku konkursní podstaty, svědčí jí.

Na tomto základě soud žalobu zamítl, když z provedeného dokazování zjistil, že v době vyhlášení rozsudku (ale ani v den podání žaloby) nebyl žalobce vlastníkem ochranných známek a neprokázal, že právo, které by vylučovalo zařazení věci do soupisu majetku konkursní podstaty, svědčí jemu.

K bodu 3: Soud (k námitce žalovaného) zkoumal, zda je Smlouva o převodu práv k ochranné známce neplatná proto, že svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům (ustanovení § 39 obč. zák.). Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 1. července 2008, sp. zn. 29 Odo 1027/2006, právní úkon, který obě smluvní strany uzavřely v úmyslu zkrátit možnost uspokojení pohledávek věřitelů jedné z nich, je podle § 39 obč. zák. neplatný proto, že svým účelem odporuje zákonu. Užití ustanovení § 39 obč. zák. o tom, že právní úkon, který se svým obsahem příčí dobrým mravům, je absolutně neplatný, není pro obchodní závazkové vztahy vyloučeno úpravou obsaženou v ustanovení § 265 obch. zák. Jak se podává rovněž např. z rozsudku Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 34/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 1 Cdo 1811/2000, je-li prokázáno, že úmyslem (záměrem) obou smluvních stran při uzavření smlouvy bylo dosáhnout výsledku, jenž odporuje zákonu nebo jej obchází (srov. v těchto souvislostech např. ustanovení § 256 a § 256a zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona), má to za následek absolutní neplatnost smlouvy podle § 39 obč. zák. Soud v souladu s citovanými rozsudky Nejvyššího soudu konstatoval, že pro výsledek řízení bylo určující, zda obě smluvní strany jednaly při uzavření kupní smlouvy v úmyslu (se záměrem) zkrátit možnost uspokojení pohledávek věřitelů prodávajícího z jeho majetku.

Z ustanovení § 42a odst. 2 obč. zák. totiž plyne, že učinil-li dlužník (jako prodávající) dvoustranný právní úkon (zde Smlouvu o převodu práv k ochranné známce) v úmyslu zkrátit své věřitele a byl-li tento úmysl dlužníka cum animo fraudandi druhé smluvní straně (kupujícímu) znám, nebo je-li u ní znalost tohoto úmyslu presumována (v případě, že kupující byl osobou dlužníku blízkou), způsobuje to nikoli neplatnost kupní smlouvy, nýbrž její neúčinnost (jež může být vyslovena na základě odpůrčí žaloby). Jinak řečeno, následkem, jejž zákon bez dalšího spojuje s vědomostí druhé smluvní strany o dlužníkově úmyslu zkrátit právním úkonem své věřitele, je možnost dosíci vyslovení neúčinnosti právního úkonu. S touto vědomostí se naopak bez dalšího nepojí úsudek, že druhá smluvní strana rovněž jednala v úmyslu zkrátit dlužníkovy věřitele.

Nejvyšší soud k tomu v rozsudku ze dne 1. července 2008, sp. zn. 29 Odo 1027/2006, dodal, že institut odporovatelnosti právních úkonů dlužníka, potažmo jejich zákonné účinnosti, se v právním řádu vyvinul (u vědomí zřejmé společenské škodlivosti jednání, jimiž dlužník zkracuje své věřitele) mimo jiné právě proto, že neplatnost podobných právních úkonů, založená na závěru o shodném úmyslu obou smluvních stran zkrátit věřitele dlužníka, se prokazuje velmi obtížně a že k takovému závěru lze zpravidla dospět jen na základě uceleného řetězce nepřímých důkazů.

Soud proto nejprve zkoumal, zda byl zjištěn dlužníkův úmysl zkrátit své věřitele. Jak plyne ze skutkových zjištění bod 1)-dlužník měl v den uzavření Smlouvy o převodu práv k ochranné známce více věřitelů, jejichž pohledávky byly splatné podstatně dříve, než byla Smlouva o převodu práv k ochranné známce uzavřena. Z této skutečnosti ve spojení se skutkovými zjištěními popsanými v bodě 8) je zřejmé, že při podpisu Smlouvy o převodu práv k ochranné známce (stejně jako při podpisu kupní smlouvy týkající se nemovitostí) byl dlužníkův úmysl zkrátit své věřitele a převést svůj majetek na žalobce. Dlužníkův úmysl zkrátit své věřitele pak vyplývá i z toho, že dlužník uzavřel ještě další smlouvy na prodej svého majetku, přičemž musel vědět, že je ve stavu úpadku, když více svých závazků neplnil po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Stejně tak žalobce jednal v úmyslu zkrátit věřitele dlužníka, neboť dne 30. října 2008 uzavřel jako kupující s dlužníkem kupní smlouvu na převod vlastnického práva k movitým věcem a právům, 3. listopadu 2008 jako nabyvatel uzavřel s dlužníkem Smlouvu o převodu ochranných známek a stejného dne jako kupující podepsal Smlouvu o převodu nemovitostí, přičemž kupní ceny na celý majetek hradil započtením a bezprostředně poté, co nabyl ochranné známky (stejně tak nemovitosti), převedl tyto za stejnou kupní cenu na další osobu, takže celá transakce musela mít jiný, než ekonomický význam. Celá transakce tak měla z pohledu žalobce jediný důvod: vyvést ochranné známky z majetku dlužníka, převést je urychleně na další osobu a zkrátit tak možnost uspokojení pohledávek věřitelů dlužníka, za situace, kdy dne 8. prosince 2008 bylo ve věci dlužníka zahájeno insolvenční řízení.

Z popsaných kroků, které dlužník a žalobce činili v době od 24. října 2008 do 19. ledna 2009, je tedy zřejmé, že obě strany Smlouvy o převodu práv k ochranné známce činily kroky směřující k jedinému cíli a to: znemožnění možnosti uspokojení ostatních věřitelů dlužníka.

Na základě takto uceleného řetězce nepřímých důkazů soud dospěl k závěru, že ochranné známky, jejichž vyloučení z majetkové postaty dlužníka se žalobce domáhá, byly z majetku dlužníka vyvedeny právním úkonem (Smlouvou o převodu práv k ochranné známce ze dne 3. listopadu 2008), který je absolutně neplatný pro rozpor s ust. § 39 obč. zák., neboť se jednalo o úkon, který svým účelem odporoval zákonu, když jej obě strany uzavřely v úmyslu zkrátit možnost uspokojení pohledávek dlužníka.

I na tomto základě soud uzavřel, že soupis ochranných známek do majetkové podstaty dlužníka byl správný, neboť žalobce se (vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy uzavřené mezi ním a dlužníkem) nestal jejich vlastníkem.

Při rozhodování o náhradě nákladů řízení postupoval soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého je ve věci neúspěšný žalobce povinen k náhradě nákladů řízení plně úspěšného žalovaného. Účelně vynaložené náklady žalovaného pak v dané věci sestávají z odměny za zastupování advokátem, jejíž výše se určuje podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen vyhláška ). Ve smyslu ustanovení § 8 vyhlášky činí sazba odměny 9.000,-Kč. Tuto odměnu za řízení před soudem prvního stupně zvýšil o daň z přidané hodnoty a přiznal žalovanému náhradu odměny za zastupování advokátem ve výši 10.710,-Kč. Dále soud přiznal žalovanému náhradu hotových výdajů dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 9. 2006, ve výši 3 x 300,-Kč, stanovenou podle počtu úkonů právní služby dle § 11 advokátního tarifu (za přípravu a převzetí věci, písemné podání soudu ze dne 1. dubna 2010 dle odstavce 1 písm. d/ a za účast na jednání dle odstavce 1 písm. g/), zvýšenou o daň z přidané hodnoty, tedy 1.071,-Kč. Celkem soud přiznal žalovanému k tíži žalobce na náhradě nákladů řízení částku 11.781,-Kč, kterou je povinen zaplatit k rukám zástupce žalovaného.

P o u č e n í : Tento rozsudek se považuje za doručený okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Žalobci a žalovanému se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti rozsudku je odvolání přípustné. Odvolání lze podat do 15 dnů ode dne doručení rozsudku zvláštním způsobem, a to k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Brně.

V Brně dne 21. března 2011

Za správnost vyhotovení: Mgr. Eva Krčmářová, v.r. Marie Hanáková samosoudkyně

Nedílná příloha rozsudku-102