24 Cdo 953/2000
Datum rozhodnutí: 12.09.2000
Dotčené předpisy:




24 Cdo 953/2000

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyň A/ H. K., a B/ M. P., proti žalovanému Z. d. v B. n. L., o nájemné a převod stavby, vedené u Okresního soudu Praha východ pod sp. zn. 6 C 267/93, o dovolání žalobkyň proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 3.1999, čj. 27 Co 89/99-43, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se původně domáhaly předání objektů" postavených na jejich pozemku č. 217 v katastrálním území Z., a zaplacení nájemného z tohoto pozemku. Usnesením ze dne 16.6.1994, čj. 6 C 267/93-6 soud řízení zastavil v důsledku zpětvzetí žaloby.

Dalším usnesením Okresního soudu Praha-východ ze dne 27.12.1996, čj. 6 C 267/93-23, bylo usnesení o zastavení řízení opraveno tak, že řízení se zastavuje jen ohledně návrhu na zaplacení nájemného. Postup soudu prvního stupně byl odůvodněn tak, že při vyhotovení protokolu o jednání soudu dne 16.6.1994 došlo k nesprávné interpretaci úkonu žalobkyň, a proto soud k jejich návrhu dalšímu usnesením ze dne 4.10.1994 provedl opravu protokolu. V souvislosti s uvedenou opravou protokolu pak vydal shora uvedené opravné usnesení. Návrh na převod budovy byl vyloučen k samostatnému projednání.

Odvolací soud přezkoumal napadené opravné usnesení na základě odvolání žalovaného, který poukazoval na to, že dne 16.6.1994 před zahájením jednání, po krátké poradě mezi žalobkyněmi a jejich právní zástupkyní, tato prohlásila, že žalobkyně berou žalobu zpět. Na to bylo soudkyní vyhlášeno usnesení o zastavení řízení. Tento postup byl zaprotokolován, a po přečtení protokol všichni účastníci vlastnoručně podepsali.

Odvolací soud usnesením ze dne 29.3.1999, čj. 27 Co 89/99-43 změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že usnesení z 16.6.1994 se neopravuje. Podle odůvodnění tohoto usnesení okresní soud pochybil již tím, že usnesením ze dne 4.10.1994 opravil znění protokolu ze dne 16.6.1994, neboť šlo o dodatečnou změnu v obsahu protokolu, která je nepřípustná. Protokol o jednání soudu ze dne 16. 6. 1994 obsahuje dispozitivní úkon žalobkyň, kterým vzaly žalobu ve věci samé zpět, nikoli tedy pouze v části, týkající se nájemného. Protokol neobsahuje návrh na jeho doplnění, ani žádné námitky proti jeho znění. Jak vyplývá ze spisu, žalobkyně a jejich právní zástupkyně potvrdily obsah protokolu svými podpisy. Proto odvolací soud změnil opravné usnesení okresního soudu tak, že se usnesení o zastavení řízení neopravuje.

Uvedené rozhodnutí odvolacího soudu bylo napadeno dovoláním žalobkyň, jehož přípustnost opírají o ustanovení § 238a o.s.ř. a odkazují na dovolací důvody uvedené v § 241 odst. 3 písm. b), c) a d) o.s.ř. Dovolatelky popisují skutkový děj předcházející vydání napadeného usnesení, jak jej vnímaly zejména při jednání dne 16.6.1994 a v souvislosti s opravou protokolu, resp. opravou usnesení o zastavení řízení. Uvádějí, že jejich procesní úkon, spočívající v ústním částečném zpětvzetí návrhu, byl jasný a určitý, a nelze je činit odpovědné za nesprávnou či neúplnou protokolaci, protože ta je věcí soudce. Podle jejich mínění nelze ani jejich podpisy protokolu, v němž je obsaženo usnesení o zastavení řízení, považovat za potvrzení jeho správnosti, neboť v něm není uvedeno, o jaký nárok se jedná, a tak se žalobkyně i jejich právní zástupkyně důvodně domnívaly, že protokol a v něm obsažené usnesení o zastavení řízení se týká pouze nároku na zaplacení nájemného. S ohledem na shora uvedené skutečnosti se domnívají, že řízení je stiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí odvolacího soudu; tato vada spočívá v tom, že ačkoli bylo řízení zastaveno jen zčásti a bylo dokonce soudem prvního stupně ukončeno vydáním rozsudku, odvolací soud zcela zmatečně po vydání rozsudku a více než dva roky po předmětném jednání vydal usnesení o úplném zastavení řízení". Dovolatelky mají také zato, že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, protože odvolací soud vůbec nepřihlédl k vyjádření" soud-kyně soudu prvního stupně; samy je považují za nejdůležitější důkazní prostředek. Dle žalobkyň rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci; poukazují přitom na předchozí argumentaci a na skutečnost, že není možné, aby soudce projednal a rozhodl věc, která by byla jeho vlastním předchozím usnesením skončena. Konečně vyjadřují domněnku, že na rozhodnutí o tomto dovolání je závislý výrok rozsudku ze dne 14.12.1995, dovoláním nedotčený, a proto předpokládají, že dovolací soud ve smyslu § 242 odst. 2 písm. b) o.s.ř. nebude vázán pouze rozsahem dovolacích návrhů. Současně poukazují na čl. 36 Listiny základních práv a svobod, k jehož porušení by došlo, kdyby usnesení napadené dovoláním nebylo zrušeno. Navrhují zrušení napadeného usnesení odvolacího soudu a vrácení věci k dalšímu řízení.

Žalovaný se k dovolání žalobkyň nevyjádřil.

Dovolání splňuje náležitosti stanovené v § 241 odst. 2 o.s.ř. a je přípustné podle § 238a odst. 1 písm.a) o.s.ř., protože usnesení soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem změněno. Vady řízení způsobující jeho zmatečnost, jak jsou uvedeny v § 237 odst. 1 o.s.ř., nebyly dovolacím soudem zjištěny a žalobkyně je ani nenamítaly.

Dovolací soud přezkoumal usnesení odvolacího soudu z hlediska jeho právního závěru, že okresní soud především pochybil, pokud k návrhu žalobkyň usnesením opravil znění protokolu, neboť šlo o dodatečnou změnu jeho obsahu; tento závěr považuje dovolací soud za správný. Protokol, obsahující dispoziční úkon žalobkyň (§ 96 odst. 1 o.s.ř.), byl hlasitě diktován přítomné zapisovatelce a později i stvrzen podpisy účastníků a jejich právních zástupců. Protokol o jednání soudu má povahu veřejné listiny, která potvrzuje pravdivost toho, co je v ní uvedeno, pokud není dokázán opak. Z povahy dispozičních úkonů účastníků pak vyplývá, že jsou pro účastníka závazné; je nepřípustné, aby projevený dispoziční úkon účastníka řízení byl později jím samým měněn poté, kdy na jeho základě byl soud povinen, v souladu s ustanovením § 96 odst.1, věta druhá o.s.ř., řízení zastavit. Jak dále vyplývá z předmětného protokolu, účastníci nežádali doručení usnesení o zastavení řízení, vzdali se i práva na odvolání proti němu, a protokol potvrdili účastníci a jejich právní zástupci svými podpisy. Odůvodnění opravného usnesení, podle něhož došlo k chybě v protokolaci dispozičního úkonu účastnic, nemá tedy oporu v obsahu protokolu jako veřejné listiny ve smyslu ustanovení § 134 o.s.ř.

V daném případě byl okresní soud svým usnesením, jakmile je vyhlásil, vázán ( § 170 odst. 1 o.s.ř.), neboť usnesení o zastavení řízení z důvodu zpětvzetí návrhu podle § 96 odst. 1 není usnesením, jímž se upravuje vedení řízení. Není rovněž přípustné, aby soud měnil obsah výroku usnesení vydáním opravného usnesení ve smyslu ustanovení 167 odst. 2, § 164 o.s.ř.; dovolací soud má zato, že na uvedený případ tato ustanovení občanského soudního řádu nedopadají; nešlo totiž o zřejmou nesprávnost či chybu, jak má na mysli zákon v citovaných ustanoveních.

Pokud žalobkyně v dovolání tvrdí, že postupem odvolacího soudu byla způsobena vada řízení, když při svém rozhodování vycházel ze skutečnosti, že řízení bylo zastaveno v celém rozsahu, nikoli jen částečně, dovolací soud tento názor nesdílí. Přiklání se naopak k názoru odvolacího soudu, podle něhož ze spisu, resp. protokolu o jednání, zcela zřetelně vyplývá, že před jednáním ve věci samé vzaly žalobkyně návrh zpět a soud na to prohlásil usnesení o zastavení řízení. Postup odvolacího soudu neshledal proto dovolací soud vadným; navíc rozhodnutí soudu ani nelze považovat za jeho postup,a i z tohoto hlediska by nebylo možno dovodit vadu řízení ve smyslu ustanovení § 241 odst. 3 písm.b) o.s.ř.

Ze všech výše uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že dovolání není důvodné z žádného uplatněného dovolacího důvodu, a rozhodnutí odvolacího soudu shledal správným; nezbylo pak než dovolání podle ustanovení § 243b odst. 1, věta před středníkem o.s.ř. zamítnout.

Výrok o nákladech řízení je dán tím, že žalovanému, který by případně měl právo na jejich náhradu, prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly( § 243b odst. 4, § 142 odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne l2. září 2000

JUDr. Ema B a r e š o v á , v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Marcela Jelínková