23 Odo 1566/2006
Datum rozhodnutí: 20.01.2009
Dotčené předpisy: § 653 předpisu č. 40/1964Sb.





23 Odo 1566/2006


ČESKÁ REPUBLIKA


ROZSUDEK


JMÉNEM REPUBLIKY


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobce M. S., , zastoupeného JUDr. L. M., advokátem, proti žalovaným 1. P. K., , a 2. P. K., , oběma zastoupeným JUDr. I. T., advokátkou, o vrácení plnění ze zrušené smlouvy, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 8 C 118/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. června 2006, č. j. 17 Co 18/2006-170, takto:


Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. června 2006, č. j. 17 Co 18/2006-170, a rozsudek Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 31. října 2005, č. j. 8 C 118/2005-138, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodě k dalšímu řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozsudkem ze dne 31. října 2005, č. j. 8 C 118/2005-138, zamítl žalobu, aby byli žalovaní povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 70 000 Kč s 2% ročním úrokem z prodlení od 25. 4. 2005 do zaplacení proti povinnosti žalobce vrátit žalovaným kotel D. D. 24 na spalování tuhých paliv, otopná tělesa, chladicí smyčku osazenou havarijním termostatickým ventilem W. S. 20, ocelové vývody D. 70, pojistný ventil G. 1/2 , teplovodní čerpadlo s filtrem a uzavíracími armaturami, hlavní rozvody od kotle pod stropem k jednotlivým tělesům v suterénu a v patrech, radiátor K. s elektrickou topnou vložkou a rohová šroubení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.


Soud prvního stupně zjistil, že žalobce jako objednatel uzavřel s prvým žalovaným jako zhotovitelem dne 22. 5. 2004 smlouvu o dílo, v níž se prvý žalovaný zavázal provést dodávku a montáž ústředního topení v domě ve spoluvlastnictví žalobce a L. S. v termínu do 30. 5. 2004 za předběžnou cenu 80 000 Kč. Podle článku V smlouvy zhotovitel splní svoji povinnost provést dílo jeho řádným ukončením a předáním předmětu díla objednateli v místě jeho zhotovení, a to na základě předávacího protokolu, který bude oboustranně podepsán. Pro záruku za jakost díla platí přiměřeně ustanovení občanského zákoníku, vztahy obou smluvních stran touto smlouvou neupravené se řídí platnými právními předpisy, zejména občanským zákoníkem § 631 a násl. Ze smlouvy o sdružení z 1. 3. 1999, včetně dodatku č. 1 z 1. 8. 2000, bylo zjištěno, že byla uzavřena mimo jiné i za účelem provozování společné činnosti žalovaných v oblasti vodoinstalatérství a topenářství s tím, že oba účastníci smlouvy jsou oprávněni rozhodovat o obstarání společných věcí každý samostatně a vzájemně se zplnomocňují k uzavírání smluvních vztahů, které budou uzavírány pod hlavičkou P. K. . Soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalovaní dílo dokončili dne 29. 5. 2004, což potvrdil v dopisech zaslaných prvému žalovanému žalobce se svým otcem L.S.. Dopisem ze dne 6. 6. 2004 žalobce se svým otcem reklamovali vady díla, v dopise z 13. 6. 2004 konstatovali, že vady byly odstraněny, popř. vysvětleny a trvali pouze na tom, aby do předávacího protokolu byl zanesen jejich požadavek, že žalovaní budou ručit za bezchybnou funkčnost kabelů v místě pájení trubek ústředního topení a v případě poruchy zajistí okamžitou výměnu kabelů. Dne 18. 6. 2004 žalobce odmítl podepsat předávací protokol jen proto, že do něj nebyl doslovně zanesen jeho požadavek ohledně přehřátých kabelů. V dopise ze dne 20. 6. 2004 vznesl žalobce požadavek na poskytnutí slevy za neodborně provedenou práci. Požadavek na poskytnutí slevy žalobce upřesnil i v dopise ze dne 8. 7. 2004 včetně jeho doplnění a dále v dopise ze dne 25. 7. 2005. Dopisem ze dne 10. 1. 2005 adresovaným prvému žalovanému žalobce od smlouvy odstoupil s odůvodněním, že i když opakovaně vyzýval k odstranění všech závad, nebylo dílo řádně a včas předáno objednateli. Žalobce v tomto dopise konstatoval nedostatky zjištěné znaleckým posudkem, tyto doplnil dalšími a uzavřel, že žalovaný podstatným způsobem porušil smlouvu o dílo a ustanovení obchodního zákoníku a proto od smlouvy odstupuje. Žalobce vyzval žalovaného k vrácení částky 70 000 Kč a k odstranění veškerých topných zařízení, včetně kotle z domu.


Soud prvního stupně dovodil, že žalobce a žalovaní uzavřeli dne 22. 5. 2004 smlouvu o dílo. Podle ustanovení § 835 odst. 2 ObčZ jsou účastníci sdružení ze závazků vůči třetím osobám zavázáni společně a nerozdílně. Soud prvního stupně smlouvu podřadil pod obecnou úpravu v § 631 až § 673 občanského zákoníku (dále jen ObčZ ) a dále pod úpravu jejího smluvního podtypu smlouvy o opravě a úpravě věci podle § 652 a násl. ObčZ. Smlouva se dle názoru soudu prvního stupně neřídí obchodním zákoníkem, i když ji účastníci nadepsali jako smlouva o dílo uzavřená podle obchodního zákoníku , ale v obsahu smlouvy v článku V a VI zcela určitě sjednali, že se jejich vztahy řídí občanským zákoníkem, zejména § 631 a násl. Sjednané dílo bylo dokončeno dne 29. 5. 2004. Důvod, pro který žalobce odmítl podepsat předávací protokol, spočíval pouze v tom, že žalovaní doslovně nezanesli do tohoto předávacího protokolu jeho požadavek ohledně přehřátých kabelů. Soud prvního stupně dále aplikoval § 655 odst. 1 ObčZ, podle něhož má objednatel právo na bezplatné odstranění vady a nelze-li ji odstranit nebo neodstranil-li ji zhotovitel v dohodnuté lhůtě anebo vyskytne-li se vada znovu, má objednatel právo na zrušení smlouvy nebo na přiměřenou slevu z ceny. Volba mezi právem na zrušení smlouvy a právem na slevu z ceny náleží objednateli a od provedené volby nelze odstoupit. Soud prvního stupně vyšel dále ze zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, podle něhož musí být reklamace vyřízena nejpozději do 30 dnů ode dne uplatnění reklamace a po uplynutí této lhůty má spotřebitel stejná práva, jako by se jednalo o vadu, kterou nelze odstranit. Pak žalobci svědčilo právo na zrušení smlouvy nebo na přiměřené snížení ceny opravy nebo úpravy věci. Pokud žalobce prokazatelně nejprve zvolil nárok na slevu z ceny a až poté přichází se zrušením smlouvy, s níž žalovaní nesouhlasí, nemůže sám od již provedené volby na slevu ceny odstoupit. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobci nepřísluší právo ze zrušení smlouvy, když k jejímu zrušení nedošlo a mezi účastníky nevznikl synallagmatický právní vztah z bezdůvodného obohacení, ze kterého pak vzniká každému účastníku smlouvy povinnost vrátit druhému účastníku vše, co mu bylo podle ní plněno.


K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 26. června 2006, č. j. 17 Co 18/2006-170, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud konstatoval, že soud prvního stupně náležitě zjistil skutkový stav věci a dospěl ke správným právním závěrům, s jedinou výhradou, která se týkala posouzení toho, zda se smlouva o dílo řídí občanským nebo obchodním zákoníkem. Odvolací soud dopěl ke stejnému závěru jako soud prvního stupně, tedy že smlouva se řídí občanským zákoníkem, ale na základě toho, že část smlouvy v úvodu, z níž žalobce dovozuje dohodu stran, že jejich závazkový vztah se řídí obchodním zákoníkem, je neplatná (§ 35 odst. 1, § 37 odst. 1 a § 41 ObčZ) . Projevy vůle účastníků ve smlouvě jsou protichůdné a nedávají možnost ani výkladem zjistit, co vlastně chtěli účastníci smlouvy projevit. V ostatním především vyšel ze skutkového závěru soudu prvního stupně, že prvý žalovaný odevzdal žalobci dokončené dílo a ten ho převzal 29. 5. 2004. Toto skutkové zjištění má dle názoru odvolacího soudu oporu v provedeném dokazování a okresní soud podrobně vysvětlil, jaká skutková zjištění ho k němu vedla. Až po předání díla se na něm vyskytly vady, což umožňuje žalobci domáhat se práv z odpovědnosti za vady. Práv z odpovědnosti za vady díla stanovených zákonem žalobce využil a domohl se nejprve odstranění vad, později žádal slevu z ceny, nakonec učinil úkon odstoupení od smlouvy. Ztotožnil se i s jeho aplikací § 19 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele (jako kdyby se žalobcem původně reklamované odstranitelné vady staly neodstranitelnými). Nerozhodné bylo i to, zda šlo skutečně o vady, nikoliv např. o škodu na elektroinstalaci, zda byly odstranitelné a zda jejich odstranění nezmařil žalobce tím, že prvému žalovanému přes jeho opakované výzvy neumožnil jejich prohlídku. Důvodem zamítnutí žaloby bylo, že žalobce volbou práva na slevu z ceny díla za vytčené vady ztratil právo na zrušení smlouvy o dílo kvůli těmto vadám. Na tomto závěru nemohl nic změnit ani žalobcem nově v odvolacím řízení uplatněný důkaz posudkem znalce z oboru elektrotechnika P. M., který jako důkaz o skutkových okolnostech nastalých před vydáním rozsudku soudu prvního stupně není přípustným novým důkazem. Ze všech těchto důvodů krajský soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně jako správný.


Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které považuje za přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přičemž uvedl, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci [dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. )] a předchozí řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [dovolací důvod podle § 241a odst. 1 písm. a) o. s. ř.].


Žalobce namítl, že dílo nebylo do dnešního dne dokončeno, a nelze je proto používat. Dne 29. 5. 2004 byly práce ze strany žalovaných pouze ukončeny, nejednalo se však o jeho řádné ukončení a nedošlo k předání předmětu díla v místě jeho zhotovení, jak bylo sjednáno ve smlouvě. Soud se nezabýval otázkou, zda byly splněny veškeré požadavky technických norem, zejména Č. 060310, podle níž měla být vyhotovena pro zhotovení díla projektová dokumentace a pro uvedení do provozu provedena topná zkouška, o jejímž průběhu je nutné sepsat protokol za přítomnosti zástupce investora, uživatele, dodavatele a projektanta v trvání nejméně 24 hodin (projektová dokumentace nebyla použita při zhotovování díla, ani při topně zkoušce, byla vypracována až dodatečně panem Spilkou, který není oprávněn projektovat taková díla, topná zkouška nebyla provedena), dále nebyla dodržena Č. 734201 a Č. 734201:02, které se týkají podmínek pro připojení kotle ke komínu (namontovaný kotel je pro stávající komín nevhodný, protože komín by měl být asi o 2,5 m kratší). Z posudku pana M. dále vyplývá, že elektroinstalace je v křížení a v souběhu s potrubím ústředního vytápění a není schopná bezpečného provozu. K prokázání, že dílo nebylo dokončeno, směřovaly důkazní návrhy dovolatele, které soud neprovedl, jelikož dle jeho názoru nemohly na rozhodnutí v souzené věci nic změnit. V takovém postupu dovolatel spatřoval vadu řízení, které se odvolací soud dopustil tím, že odmítl provést žalobcem navrhované důkazy (návod k instalaci kotle, znalecký posudek pana M.). Dovolatel rovněž napadl právní hodnocení odvolacího soudu, že uzavřená smlouva o dílo se řídí občanským zákoníkem. Podle názoru dovolatele smlouva o dílo jasně uvedla, že se uzavírá podle obchodního zákoníku, což nevylučuje dohodu o aplikaci zákoníku občanského v dílčích ujednáních.


Za nejzásadnější pochybení odvolacího soudu a současně otázku zásadního právního významu považuje žalobce otázku dokončení a předání díla a v návaznosti na to aplikaci režimu odpovědnosti za vady, konkrétně otázku, do jaké míry je běžný spotřebitel bez příslušných technických znalostí v daném oboru schopen posoudit, zda je dílo hotové či nikoli, a to zejména v případě, kdy nedošlo k předání a převzetí předmětného díla. Tato otázka dle názoru dovolatele před dovolacím soudem ještě řešena nebyla.


Nesprávné právní posouzení namítl dovolatel i v otázce posuzování celé věci v režimu odpovědnosti za vady, přičemž při tom vycházel z nesprávného skutkového závěru, že dílo bylo dokončeno. Podle názoru žalobce dílo dokončeno nebylo, a proto nemohl nastoupit režim odpovědnosti za vady a nezačala plynout záruční lhůta. Poukázal dále na § 642 odst. 2 ObčZ, podle něhož je objednatel oprávněn odstoupit od smlouvy i tehdy, je-li zřejmé, že dílo nebude včas hotovo nebo nebude provedeno řádně, a jestliže zhotovitel neučiní nápravu ani v poskytnuté přiměřené lhůtě. Taková situace nastala i v dané věci, žalobce proto odstoupil od smlouvy po právu. Žalobce také považuje za sporné, zda se v případě zbudování ústředního topení skutečně jedná o smlouvu o opravě či úpravě věci podle § 652 odst. 2 ObčZ a napadený rozsudek postrádá řádné odůvodnění v tomto smyslu. Žalobce navrhl zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.


Druhý žalovaný ve vyjádření k dovolání vyhodnotil dovolání žalobce jako nepřípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť žalobcem namítanou otázku, do jaké míry je běžný spotřebitel bez příslušných technických znalostí v daném oboru schopen posoudit, zda je dílo hotové či nikoliv, považuje za natolik subjektivní záležitost jednotlivé osoby ovlivněnou souvisejícími okolnostmi, že není možné z právního hlediska stanovit onu požadovanou míru. Žalobce navíc v dovolání poukazuje na stejné skutečnosti, které uváděl již v odvolacím řízení, a kterými se vypořádal již odvolací soud. Oba soudy dospěly ke správným skutkovým zjištěním a jejich právní posouzení je v souladu s ustálenou judikaturou, a proto druhý žalovaný navrhl zamítnutí dovolání.


Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnou osobou a obsahuje stanovené náležitosti, nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné, přičemž dovodil, že dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť odvolací soud řešil právní otázku v rozporu s hmotným právem.


Dovolání je tudíž i důvodné.


Jedním z právních závěrů odvolacího soudu, který dovolatel napadá, se týká toho, zda se smlouva uzavřená mezi účastníky řídila občanským nebo obchodním zákoníkem. Odvolací soud danou otázku posoudil shodně se soudem prvního stupně, i když na základě jiných právních závěrů. Dovodil, že smlouva o dílo ze dne 22. 5. 2004 neobsahuje platnou dohodu účastníků o podřízení jejich závazkového vztahu obchodnímu zákoníku podle ustanovení § 262 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen ObchZ ).


Nejvyšší soud se s tímto závěrem ztotožňuje. Za situace, kdy v záhlaví smlouvy o dílo ze dne 22. 5. 2004 je sice konstatováno, že se uzavírá podle obchodního zákoníku, v ustanovení článku VI smlouvy je však uvedeno, že vztahy smluvních stran touto smlouvou neupravené se řídí platnými právními předpisy, zejména pak občanským zákoníkem, zejména § 631 a násl., nelze dovodit, že by dohoda účastníků směřovala k podřízení jejich závazkového vztahu úpravě obchodního zákoníku. Odvolací soud proto dospěl ke správnému právnímu závěru, že vztah účastníků se řídí občanským zákoníkem, konkrétně ustanoveními § 631 až § 643 ObčZ, tedy obecnými ustanoveními smlouvy o dílo, a zvláštními ustanoveními § 652 až 656 ObčZ o smlouvě o opravě a úpravě věci. Smlouva o opravě či úpravě věci je zvláštním druhem smlouvy o dílo. Jejím předmětem je oprava nebo úprava již existujících věcí. Co se rozumí opravou nebo úpravou věci je příkladmo uvedeno v § 652 odst. 2 ObchZ. Opravou věci je činnost, kterou se zejména odstraňují vady věci, následky jejího poškození nebo účinky jejího opotřebení. Úpravou věci je činnost, kterou se zejména mění povrch věci nebo její vlastnosti. O úpravu či opravu věci se jedná i v případě, že předmětem smlouvy je zhotovení jen součásti věci hlavní, nikoliv vytvoření nové samostatné věci. Tak je tomu i v daném případě, kdy předmětem smlouvy o dílo bylo zhotovení ústředního topení v domě.


Pochybení odvolacího soudu při právním posouzení věci však spočívá v tom, že posuzoval, zda žalobce platně odstoupil od smlouvy o dílo podle ustanovení upravujících práva z odpovědnosti za vady. Z tohoto hlediska však mohl posuzovat právo žalobce na odstoupení od smlouvy pouze v případě, že došlo k předání předmětu díla. Podle ustanovení § 653 odst. 1 ObčZ totiž zhotovitel odpovídá za vady, které má provedená oprava nebo úprava při převzetí věci objednatelem, jakož i za vady, které se vyskytnou po převzetí věci v záruční době. Dokud k předání předmětu díla nedojde, nemůže objednatel vůči zhotoviteli uplatňovat práva z odpovědnosti za vady. Od smlouvy o dílo může v takovém případě objednatel odstoupit z jiných zákonných důvodů (např. § 642 ObčZ), resp. z důvodů uvedených ve smlouvě.


Předpokladem pro právní závěr, že je nutné věc posuzovat v režimu odpovědnosti za vady opravené věci, je správné posouzení otázky, zda došlo k předání předmětu díla či nikoli.


Odvolací soud akceptoval skutková zjištění soudu prvního stupně jako správná. Jedním ze skutkových závěrů soudu prvního stupně vyvozených z těchto skutkových zjištění bylo, že žalovaní zcela nepochybně ukončili dílo dne 29. 5. 2004. Soud prvního stupně ale neučinil žádný závěr ohledně předání a převzetí díla a skutková zjištění soudu prvního stupně nebyla v odvolacím řízení dalšími důkazy nijak doplněna. Přesto odvolací soud ve svém rozsudku uvedl, že se ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, že první žalovaný odevzdal žalobci dokončené dílo a ten ho převzal dne 29. 5. 2004. Ve skutečnosti ale skutkový závěr ohledně předání a převzetí díla v rozsudku soudu prvního stupně chybí. Pokud odvolací soud dovodil, že k převzetí předmětu díla došlo uvedený den konkludentně, je tento jeho závěr nesprávný, neboť pomíjí ustanovení článku V bodu 2 smlouvy o dílo, podle něhož bude předmět díla předán předávacím protokolem, který bude podepsán oběma stranami.


Rozsudek odvolacího soudu tedy není z výše uvedených důvodů správný.


Nejvyšší soud proto rozsudek odvolacího soudu podle § 243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušil. Protože důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, Nejvyšší soud podle § 243b odst. 2 o. s. ř. zrušil i rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.


Za této situace se již dovolací soud nemusel zabývat dalšími námitkami odvolatele.


V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího.


Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 20. ledna 2009


JUDr. Zdeněk D e s


předseda senátu