23 Nd 64/2013
Datum rozhodnutí: 29.05.2013
Dotčené předpisy: § 11 odst. 3 o. s. ř., § 39 odst. 1 předpisu č. 97/1963Sb.




23 Nd 64/2013

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci péče o nezletilou N. P. , a nezletilého A. P. , děti rodičů P. P., zastoupené Mgr. Martinou Francúz Bezděkovskou, advokátkou, se sídlem v Turnově, Palackého 211, a M. P., zastoupeného JUDr. Vladimírem Hudkem, advokátem, se sídlem v Táboře, Údolní 1297, o návrhu otce na úpravu poměrů k nezletilým dětem pro dobu po rozvodu manželství, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 12 Nc 161/2011, o určení místní příslušnosti soudu podle ustanovení § 11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř. ), takto:

Věc vedenou Okresním soudem v Táboře pod sp. zn. 12 Nc 161/2011, projedná a rozhodne Okresní soud v Táboře.
O d ů v o d n ě n í :

Otec M. P. podal u Okresního soudu v Táboře návrh na úpravu poměrů nezletilých dětí N., a A., P., pro dobu po rozvodu manželství rodičů s odůvodněním, že současně s tímto návrhem podal otec návrh na rozvod manželství rodičů.
Okresní soud v Táboře vyslovil usnesením ze dne 4. ledna 2012, č. j. 12 Nc 161/2011 - 10, svoji místní nepříslušnost a věc postoupil Okresnímu soudu v Liberci. Krajský soud v Ústí nad Labem pobočka v Liberci usnesením ze dne 24. října 2012, č. j. 73 Nc 1107/2012-46, potvrdil nesouhlas Okresního soudu v Liberci s postoupením věci. Okresní soud v Táboře podle ustanovení § 105 odst. 2 o. s. ř. věc předložil Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) k rozhodnutí podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. o určení místně příslušného soudu k jejímu projednání a rozhodnutí s tím, že dle jeho názoru jde o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí.
V projednávané věci jde o řízení s přeshraničním prvkem, když všichni účastníci mají bydliště v N. Vzhledem k tomu, že bydliště účastníků je v nikoli členském státě EU, nelze mezinárodní příslušnost založit podle čl. 8 až 13 Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 (Nařízení Brusel II bis). N. není ani signatářem Úmluvy o pravomoci orgánů, použitelném právu, uznání a výkonu rozhodnutí a spolupráci ve věcech rodičovské zodpovědnosti a opatření k ochraně dětí a na projednávanou věc nelze aplikovat ani Luganskou úmluvu, jejímž je sice N. signatářem, ale ta se nevztahuje na rodičovskou zodpovědnost. Mezinárodní příslušnost není podle obsahu spisu založena ani podle čl. 12 Nařízení a je třeba ji (v souladu s článkem 14 Nařízení, odkazujícím na právo členského státu) založit podle vnitrostátní právní úpravy, zahrnující i pravidla mezinárodního práva soukromého.
Rozhodné pro posouzení mezinárodní příslušnosti je proto ustanovení § 39 odst. 1 věta první zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, podle něhož ve věcech výchovy a výživy nezletilých a v jiných věcech jich se týkajících, jsou-li českými občany, je dána pravomoc českých soudů i tehdy, žijí-li v cizině.
Z obsahu spisu vyplývá, že obě nezletilé děti jsou českými občany, je proto založena mezinárodní příslušnost českých soudů.
Podle ustanovení § 11 odst. 1 o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Věcně a místně příslušným je vždy také soud, jehož příslušnost již není možné podle zákona zkoumat nebo jehož příslušnost byla určena pravomocným rozhodnutím příslušného soudu.
Dle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř., jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Matka se k otázce určení místní příslušnosti vyjádřila tak, že nebude-li o věci rozhodovat soud v N., což považuje za praktičtější, měl by o věci rozhodovat Okresní soud v Liberci, neboť nezletilá N. byla hlášena k trvalému pobytu v L., stejně jako matka.
Otec se vyjádřil, že za vhodnější k projednání a rozhodnutí věci považuje Okresní soud v Táboře.
Nejvyšší soud podle § 11 odst. 3 o. s. ř. určil k projednání a rozhodnutí věci Okresní soud v Táboře a to zejména s ohledem na zásadu hospodárnosti řízení. U tohoto soudu bylo řízení zahájeno a především je zde vedeno i řízení o rozvod manželství rodičů nezletilých dětí.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. května 2013


JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu