23 Nd 4/2017
Datum rozhodnutí: 31.01.2017
Dotčené předpisy: § 12 odst. 2 o. s. ř.



23 Nd 4/2017 U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Moniky Vackové, ve věci žalobkyně Komerční banka, a. s., se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 969/33, identifikační číslo osoby 45317054, zastoupené Mgr. Lenkou Heřmánkovou, advokátkou se sídlem v Praze 7, Jankovcova 1518/2, proti žalovanému P. S. , zastoupenému JUDr. Jiřím Šabatou, advokátem se sídlem v Blansku, Čelakovského 1859/6, o zaplacení 96.588,39 Kč s příslušenstvím a odměnou, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 53 Cm 183/2016, o návrhu žalovaného na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:

Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 53 Cm 183/2016 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Brně.

O d ů v o d n ě n í :

Podáním ze dne 14. 11. 2016, kterým žalovaný rovněž uplatnil námitky proti vydanému směnečnému platebnímu rozkazu, žalovaný navrhl přikázání věci z důvodu vhodnosti v souladu s ustanovením § 12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř. ) Krajskému soudu v Brně, pracoviště Husova 15. Svůj návrh odůvodnil tím, že on i směnečný dlužník mají bydliště, resp. sídlo podnikání , v obvodu Krajského soudu v Brně. Úvěrová smlouva byla uzavřena a směnka vystavena Komerční bankou, a. s., pracoviště Blansko a veškeré důkazy se tak nachází v obvodu Krajského soudu v Brně, resp. v insolvenčním spisu vedeném ve věci směnečného dlužníka Krajským soudem v Brně.
Žalobkyně podáním ze dne 8. 12. 2016 vyjádřila s přikázáním věci nesouhlas s tím, že důvody, pro které by mělo dojít k delegaci věci Krajskému soudu v Brně, nemají jakoukoliv právní a skutkovou relevanci ke směnečnému závazku. Pokud by navíc bylo návrhu žalovaného vyhověno, byla by naopak žalobkyně značně vzdálena od soudu projednávajícího danou věc a vznikly by jí tak další dodatečné náklady. Soudní řízení bylo nadto primárně zaviněno žalovaným v důsledku jeho liknavosti s úhradou směnečného závazku, za který se jako avalista zaručil.
Podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení § 12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení § 12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Městskému soudu v Praze) a Krajskému soudu v Brně, jemuž má být věc přikázána, návrh žalovaného na přikázání věci Krajskému soudu v Brně z důvodu vhodnosti projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba jako výjimku vykládat restriktivně. Pokud soud přikáže věc jinému soudu podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.
Důvody vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde však, jak již bylo uvedeno výše, zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
V daném případě ani jedna z okolností uvedených žalovaným není způsobilou odůvodnit přikázání věci Krajskému soudu v Brně, neboť není podkladu pro závěr, že by tak bylo dosaženo hospodárnějšího, rychlejšího či po skutkové stránce spolehlivějšího a důkladnějšího projednání věci než u Městského soudu v Praze. Nejvyšší soud opakovaně judikoval (srov. např. usnesení z 5. 11. 2009, sp. zn. 4 Nd 368/2009), že zásadně okolnosti toho druhu, že některý účastník řízení nemá pracoviště (bydliště) v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem pracoviště (bydliště) a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními, zdravotními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu. K mimořádným poměrům účastníka řízení lze při rozhodování o delegaci vhodné přihlédnout jedině za situace, kdy by takové rozhodnutí nebylo na úkor dalších účastníků řízení. V přezkoumávané věci však s návrhem žalovaného žalobkyně výslovně nesouhlasila. Přikázat věc jinému soudu z důvodu vhodnosti, s přihlédnutím též k možnostem, jež skýtá ustanovení § 39 o. s. ř. upravující institut tzv. dožádání, tedy není namístě.
Nejvyšší soud proto neshledal splnění podmínek pro delegaci vhodnou (ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř.) a rozhodl, že věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 53 Cm 183/2016 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Brně.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. ledna 2017 JUDr. Pavel H o r á k, Ph.D.
předseda senátu