23 Nd 320/2015
Datum rozhodnutí: 19.01.2016
Dotčené předpisy: § 12 odst. 2 o. s. ř.



23 Nd 320/2015

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D. ve věci žalobkyně H Z Brno spol. s r. o. , se sídlem v Brně, Minská 160/102, PSČ 616 00, IČO 46964720, zastoupené Mgr. Magdou Havlovou, advokátkou se sídlem v Ivančicích, Tyršova 1316/21, PSČ 664 91, proti žalované MP-Logis, s. r. o. , se sídlem v Praze 5, Na Václavce 1263/5, PSČ 150 00, IČO 28455592, zastoupené Mgr. Miroslavem Penkou, advokátem se sídlem v Brně, Zahradnická 223/6, PSČ 603 00, o zaplacení částky 540 600 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 79 Cm 193/2012, o přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:

Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 79 Cm 193/2012 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Brně.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze předložil Nejvyššímu soudu spis sp. zn. 79 Cm 193/2012 k rozhodnutí o přikázání věci z důvodu vhodnosti Krajskému soudu v Brně.
Učinil tak s odůvodněním, že ač má žalovaná sídlo v Praze, její advokát sídlí v Brně, věc je skutkově spojena s městem Brno , žalobkyně má v Brně sídlo a její právní zástupkyně v nedalekých Ivančicích. Žalobkyně navrhla výslech svědků, svých zaměstnanců, kteří rovněž bydlí v Brně nebo v jeho okolí. Z těchto důvodů Městský soud v Praze považuje za vhodné delegovat věc Krajskému soudu v Brně jako soudu místně příslušnému.
Městský soud v Praze vyzval účastníky, aby zvážili možnost přikázání věci Krajskému soudu v Brně z důvodu vhodnosti. Žalovaná s tímto postupem vyslovila souhlas, zatímco žalobkyně nesouhlasí s odůvodněním, že Krajský soud v Brně je značně vytížen a řízení by se zbytečně prodloužilo.
Podle ustanovení § 12 o. s. ř. věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).
Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet jen výjimečně ze závažných důvodů (srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 3/2012), neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1998 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do citovaného ústavního principu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2008, sp. zn. 29 Nd 227/2008).
Obecně platí, že okolnosti toho druhu, že některý účastník, jeho zástupce či svědek musí překonat mezi místem svého bydliště či sídla a sídlem věcně a místně příslušného soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními, zdravotními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. listopadu 2009, sp. zn. 4 Nd 368/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2013, sp. zn. 29 Nd 185/2013 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2013, sp. zn. 29 Nd 289/2013).
Přistoupí-li k místu bydliště účastníka řízení ještě okolnost jiná, může být návrh na delegaci shledán důvodným. Např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. července 2000, sp. zn. 5 Nd 244/2000, byl shledán důvodným návrh na delegaci odůvodněný místem bydliště účastníka řízení ve spojení se souhlasným stanoviskem obou účastníků k delegaci. Obdobný závěr pak byl vysloven např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. prosince 2000, sp. zn. 7 Nd 415/2000, kde k bydlišti a souhlasu účastníků přistoupila i existence důkazů nacházejících se v obvodu delegovaného soudu.
Poměry dané věci však postup pro přikázání věci z důvodu vhodnosti neodůvodňují. Řízení ve věci bylo zahájeno dne 17. prosince 2012, Městský soud v Praze vydal dne 18. srpna 2014 platební rozkaz, proti kterému podala žalovaná včasný odpor. Městský soud v Praze nařídil ústní jednání na 13. srpna 2015. Z protokolu o tomto jednání vyplývá, že soud vyzval právní zástupce účastníků, aby se vyjádřili k možnému přikázání věci Krajskému soudu v Brně z důvodu vhodnosti podle § 12 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně vyslovila s tímto postupem nesouhlas.
S přihlédnutím k době, jež uplynula od podání žaloby, k tomu, že ve věci se již u Městského soudu v Praze jednalo, ale i k nesouhlasu žalobkyně, Nejvyšší soud neshledal důvody pro vyhovění návrhu Městského soudu v Praze, proto věc nepřikázal k projednání Krajskému soudu v Brně.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. ledna 2016
JUDr. Kateřina Hornochová předsedkyně senátu