23 Nd 218/2013
Datum rozhodnutí: 24.09.2013
Dotčené předpisy: § 12 odst. 2 o. s. ř.



23 Nd 218/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. a JUDr. Hany Lojkáskové ve věci žalobkyně PROJEKT FREE, s. r. o., se sídlem v Praze 4 Michle, Adamovská 1064/7, IČ 28967542, zast. Mgr. Danielem Slavíkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Haštalská 791/9 proti žalované CLA UK Ltd., se sídlem 15 Nursery, Kibworth Harcourt, Leicestershire, LE 8 0E X6 Velká Británie, zast. Mgr. Ing. Petrou Fifkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 2, Karlovo nám. 17, o zaplacení částky 1.000,- EUR s přísl., vedené u Okresního soudu Brno venkov pod sp. zn. 11 C 173/2012, o návrhu na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:

Věc vedená u Okresního soudu Brno venkov pod sp. zn. 11 C 173/2012 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu Praha východ.

O d ů v o d n ě n í :

Ve vyjádření ze dne 7. 3. 2013 k žalobě žalovaný navrhl, aby předmětná věc byla z důvodu vhodnosti přikázána Okresnímu soudu Praha východ. Návrh odůvodnil tím, že u tohoto soudu bylo zahájeno jiné soudní řízení mezi týmiž účastníky a že žalobkyně i právní zástupce žalované mají sídlo v Praze.
Žalobkyně v podání ze dne 8. 4. 2013 uvedla, že místní příslušnost Okresního soudu Brno venkov je řádně dána a považuje za správně, aby řízení pokračovalo u tohoto soudu a zároveň konstatuje, že u téhož soudu probíhají mezi žalobcem a žalovaným další řízení.
Podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení § 12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení § 12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Okresní soud Brno venkov a Okresnímu soudu Praha východ, jemuž má být věc přikázána), k návrhu žalované na přikázání věci z důvodu vhodnosti dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu v důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba jako výjimku vykládat restriktivně. Pokud soud přikáže věc jinému soudu podle ustanovení § 12 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.
Důvody vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků u jiných okolnostech. Půjde však, jak již bylo uvedeno výše, zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. Důvody k přikázání věci jinému než příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
V posuzovaném případě nejsou důvody uváděné žalovanou způsobilé odůvodnit hospodárnější či rychlejší projednání věci a tedy přikázání věci jinému soudu. V této souvislosti lze odkázat např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu z 5. 11. 2009, sp. zn. 4 Nd 368/2009, v němž bylo mj. konstatováno, že okolnost sídla v obvodu soudu, jemuž má být věc přikázána, není tou okolností, která by sama o sobě odůvodňovala přikázání věci jinému soudu.
S tímto závěrem se Nejvyšší soud v daném případě ztotožňuje. Taktéž byl vzat zřetel k tomu, že žalobkyně s přikázáním věci, jak lze dovodit z jejího podání z 8. 4. 2013, nesouhlasila.
Nejvyšší soud proto neshledal, že by byly splněny podmínky pro delegaci vhodnou dle ust. § 12 odst. o. s. ř. a rozhodl tak, že věc vedená u Okresního soudu Brno venkov pod sp. zn. 11 C 173/2012 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu Praha východ.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. září 2013

JUDr. Ing. Jan H u š e k
předseda senátu