23 Nd 123/2017
Datum rozhodnutí: 09.05.2017
Dotčené předpisy: § 12 odst. 2 o. s. ř.



23 Nd 123/2017
U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně České provincie Řádu bratří domu Panny Marie v Jeruzalémě , se sídlem Opava - Město, Rybí trh 185/16, identifikační číslo osoby 44941439, zastoupené JUDr. Ondřejem Rathouským, advokátem se sídlem Praha 1, Ovocný trh 1096/8, proti žalovaným 1) České republice - Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových , se sídlem Praha - Nové Město, Rašínovo nábřeží 390/42, s adresou pro doručování Ostrava-Radvanice, Lihovarská 1335/9, identifikační číslo osoby 69797111, a 2) Moravskoslezskému kraji , Ostrava - Moravská Ostrava, 28. října 2771/117, identifikační číslo osoby 70890692, ve věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 16 C 210/2015, o návrhu na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:

Věc vedená u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 16 C 210/2015 se nepřikazuje Obvodnímu soudu pro Prahu 1 ani jinému Obvodnímu soudu v Praze a ani Okresnímu soudu Praha východ a Okresnímu soudu Praha západ.
Odůvodnění:


Okresní soud v Bruntále předložil Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) věc vedenou pod sp. zn. 16 C 210/2015 s návrhem žalobkyně, aby věc byla z důvodu vhodnosti přikázána Obvodnímu soudu pro Prahu 1 či jinému Obvodnímu soudu v Praze nebo některému z Okresních soudů v Praze za použití § 12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř. ).
Žalobkyně odůvodnila svoji žádost tím, že vede více sporů s téměř identickým skutkovým základem u řady Okresních soudů v Bruntálu, Opavě a Olomouci, ale u většiny sporů mají účastníci, stejně jako její právní zástupce, sídlo v Praze, a že je pro právního zástupce s ohledem na četnost sporů nereálné, aby téměř denně cestoval z Prahy do Bruntálu či Opavy a Olomouce. Poukázala rovněž na to, že delegace vhodná by ušetřila každodenní náročnou manipulaci se spisy, jízdné i náklady na ubytování advokáta. Podle žalobkyně by delegace k jinému než místně příslušnému soudu byla vhodná též proto, že předmětem sporu v řízeních je majetek, jehož vydání může být v dané oblasti citlivou záležitostí, přičemž někteří soudci mohou být vyloučeni.
K návrhu žalobkyně se vyjádřili oba žalovaní s tím, že s přikázáním věci k jinému než příslušnému soudu nesouhlasí. První žalovaná nesouhlas s delegací k jinému soudu odůvodnila tím, že v dané věci vystupuje za první žalovanou územní pracoviště Ostrava Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, v jehož obvodu se nachází majetek dotčený žalobním návrhem, že hospodárnost projednání u jiného než příslušného soudu není dána a zcela nepřípadné je odůvodnění návrhu žalobkyně na delegaci vhodnou poukazem na možnost vyloučení soudce pro podjatost.
Druhá žalovaná nesouhlas s delegací k jinému soudu odůvodnila s poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) tím, že k přikázání věci jinému než příslušnému soudu by mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, jež musí být natolik významné, aby dostatečně opodstatňovaly průlom do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, že finanční i jiné obtíže, jež se pro účastníka řízení pojí s přítomností u soudního jednání, nemohou být v zásadě považovány za důvody pro delegaci, a že delegací nemůže být navozen stav, který v poměrech některého z účastníků bude zásadně nepříznivý (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2015, sp. zn. 28 Nd 72/2015, ze dne 17. 7. 2007, sp. zn. 22 Nd 207/2007 a ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. 28 Nd 20/2015). Druhá žalovaná považuje skutečnosti o případné podjatosti soudců věcně a místně příslušného soudu za zcela právně irelevantní a nesouhlasí ani s argumenty žalobkyně o hospodárnosti řízení, neboť z Prahy by k jednání u Okresního soudu v Bruntále cestoval jen právní zástupce žalobkyně.
Podle § 12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle § 12 odst. 3 o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána, návrh na přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 1 či jinému Obvodnímu soudu v Praze nebo některému z Okresních soudů v Praze projednal a dospěl k závěru, že nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla k některému z navrhovaných soudů přikázána.
Předpoklady přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti (§ 12 odst. 2 o. s. ř.) mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků, procesní situaci, eventuelně na okolnostech jiných; rozhodnými jsou především ty, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu však lze přistoupit jen výjimečně, ze závažných důvodů, neboť představuje výjimku z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, uveřejněné pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu účastníků řízení, je v zákoně upraveno jejich právo vyjádřit se k důvodu delegace a k tomu, kterému soudu má být věc delegována (§ 12 odst. 3 věta druhá o. s. ř.); rozhodnutím o delegaci totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z nich projevil zásadně nepříznivě.
V posuzovaném případě důvody k přikázání věci navrhovaným soudům v Praze nejsou dostatečně závažné, aby odůvodňovaly výjimku z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Přikázání věci navrhovaným soudům by se navíc nepříznivě projevilo v poměrech obou žalovaných, jež trvají na projednání příslušným soudem. Uváděné skutečnosti, že právní zástupce žalobkyně nemá sídlo v obvodu příslušného soudu a účastí u jednání u příslušného soudu by mu vznikly další finanční náklady (jízdné, ubytování), jakož i argumentace o možném vyloučení soudce, nejsou způsobilé odůvodnit přikázání věci navrženým soudům v Praze (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. 28 Nd 20/2015, veřejnosti dostupné na www.nsoud.cz , podle něhož skutečnost, že právní zástupce žalobkyně nemá sídlo v obvodu soudu, u nějž byla coby u soudu místně příslušného podána žaloba, nepředstavuje okolnost natolik mimořádnou, aby s ohledem na ni bylo možno přistoupit k přikázání věci soudu jinému, a že finanční i jiné obtíže, jež se pro účastníka pojí s přítomností u soudního jednání, nemohou být v zásadě považovány za důvody pro delegaci).
Z těchto důvodů návrhu na přikázání věci jinému soudu Nejvyšší soud nevyhověl a věc Obvodnímu soudu pro Prahu 1 ani jinému Obvodnímu soudu v Praze a ani Okresnímu soudu Praha východ a Okresnímu soudu Praha západ nepřikázal.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. května 2017

JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á předsedkyně senátu