23 Cdo 971/2014
Datum rozhodnutí: 17.12.2015
Dotčené předpisy: § 44 předpisu č. 513/1991Sb.



23 Cdo 971/2014
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., ve věci žalobkyně Key Knowledge Systems s.r.o., se sídlem v Brně, Maříkova 2089/3, PSČ 621 00, IČO 26266229, zastoupené JUDr. Jaroslavem Brožem, advokátem, se sídlem v Brně, Marie Steyskalové 62, PSČ 616 00, proti žalované SAP ČR, spol. s r.o., se sídlem v Praze 4, Vyskočilova 1481/4, PSČ 155 00, IČO 49713361, zastoupené JUDr. Martinem Maisnerem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1638/127, PSČ 140 00, o zaplacení částky 13 709 200 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 41 Cm 107/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. října 2013, č. j. 3 Cmo 142/2013-223, takto:


Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 9. října 2013, č. j. 3 Cmo 142/2013-223, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. ledna 2013, č. j. 41 Cm 107/2010-182, se zrušují a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 13 709 200 Kč s příslušenstvím s tím, že její právní předchůdce (společnost PragoData, a.s.) vyhotovil Managerský informační systém (dále jen MIS ) pro společnost ČEZ, a.s. (následně došlo k převedení služeb MIS v rámci vkladu části podniku pro společnost ČEZData s.r.o.). Žalobkyně pak na základě servisní smlouvy poskytovala služby podpory a údržby MIS. Na rok 2008 již servisní smlouva uzavřena nebyla, neboť společnost ČEZData s.r.o. zahájila spolupráci s žalovanou. Žalovaná vyhotovila pro společnost ČEZData s.r.o. managerský informační systém, který je však přesnou napodobeninou díla MIS žalobkyně. Žalovaná tak porušila jednak generální klauzuli nekalé soutěže, jednak zasáhla do absolutního autorského práva (právo na rozmnožování díla) vykonávaného žalobkyní. Žalobkyně se domáhala zaplacení přiměřeného zadostiučinění v penězích, jehož výši odvozovala z částky, kterou v průběhu 10 let vynaložila na analýzu, vývoj a implementaci svého díla, a dále ze skutečnosti, že v důsledku plagiátorství žalované ztratila svoji soutěžní pozici a její dílo je potenciálními zákazníky nyní považováno za dílo a dovednost žalované.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. ledna 2013, č. j. 41 Cm 107/2010-182 (v pořadí druhým), zamítl žalobu žalobkyně (výrok I) a uložil jí zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 878 561 Kč (výrok II). Vyšel z toho, že mezi účastníky nebylo v řízení sporným, že společnost ČEZ ukončila v roce 2008 s žalobkyní smluvní spolupráci a uzavřela novou smlouvu s žalovanou týkající se obdobného okruhu zadání ze strany objednatele. Dospěl dále k závěru, že žalobkyně ani přes poučení ze strany soudu neprokázala, že součástí smluvních ujednání mezi společností PragoData, a.s., a žalobkyní byl převod majetkových práv k produktu PILOT, resp. poskytnutí výhradního práva dílo užívat. Dílo MIS bylo tvořeno na platformě softwarového produktu PILOT, nicméně se jedná o samostatné dílo. Z provedeného dokazování nevyplývá tvrzení žalobkyně, že by produkt MIS nebyl ke dni převzetí práv a povinností dne 30. září 2003 dokončen. Tvrzení žalobkyně, že při činnosti podle smlouvy o implementaci ze dne 25. září 2003 vytvořila samostatné autorské dílo, je nově uplatněnou skutečností a soud se jí proto v řízení, které bylo koncentrováno, nezabýval. Žalobkyně tedy neprokázala aktivní legitimaci domáhat se proti žalované ochrany autorských práv. V daném případě nemůže být bez dalšího považována za rozpor s dobrými mravy hospodářské soutěže skutečnost, že společnost ČEZ vypověděla smlouvu žalobkyni a rozhodla se spolupracovat s žalovanou. Žalobkyní nebylo ani tvrzeno, že by toho žalovaná dosáhla nekalými praktikami. Žaloba nebyla shledána opodstatněná ani z důvodu ochrany před nekalou soutěží.
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 9. října 2013, č. j. 3 Cmo 142/2013 223, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé a změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně tak, že žalobkyni uložil na těchto nákladech zaplatit žalované částku 667 097,20 Kč. Žalobkyně je dále povinna zaplatit žalované náklady odvolacího řízení v částce 121 290,40 Kč. Odvolací soud uzavřel, že aktivní věcnou legitimaci k nárokům uplatněným z titulu ochrany před nekalou soutěží nelze vázat na aktivní legitimaci žalobkyně ve smyslu práva autorského. Aby určité jednání bylo zakázanou nekalou soutěží, musí kumulativně splňovat znaky nekalé soutěže, jak vyplývají z ustanovení § 44 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen obch. zák. ), tedy musí jít o jednání v hospodářské soutěži, musí být v rozporu s dobrými mravy hospodářské soutěže a musí být způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům, spotřebitelům či dalším zákazníkům. U žaloby na poskytnutí zadostiučinění musí být v řízení prokázáno, že žalobkyně utrpěla v souvislosti s jednáním nekalé soutěže nemajetkovou újmu, a to takového rozsahu nebo druhu, že k jejímu vyrovnání je přiměřeným zadostiučiněním zaplacení požadované částky. Jestliže byla žaloba postavena na tvrzení, že újma vznikla neoprávněným užitím díla, je pro rozhodnutí o věci zásadní, zda žalobkyni svědčila k tvrzenému dílu majetková autorská práva. Přitom žádný z provedených důkazů nesvědčí podle odvolacího soudu o tom, že by součástí práv převáděných na žalobkyni z jejího právního předchůdce (společnosti PragoData, a.s.) byl i výkon majetkových práv k MIS. Odvolací soud rovněž připomněl, že začala-li žalobkyně v průběhu řízení tvrdit, že vlastní činností od 30. září 2003 zpracovala MIS způsobem, že tuto činnost je nutné považovat minimálně za odvozené autorské dílo, pak se jedná o nepřípustné novoty uplatněné v rozporu s koncentrací řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu v celém jeho rozsahu podala žalobkyně dovolání. Jeho přípustnost shledává v tom, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud výslovně řešena, totiž zda uplatnění nekalosoutěžního nároku je podmíněno zásahem do autorského či obdobně chráněného práva soutěžitele, či zda takový nárok může být úspěšně uplatněn i v případě, kdy do autorského či obdobně chráněného práva soutěžitele zasaženo nebylo. Jako příklad ustálené rozhodovací praxe cituje usnesení Nejvyššího soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) ze dne 23. září 2011, sp. zn. 23 Cdo 2500/2010. Podle dovolatelky je správné posouzení věci takové, že aktivní věcnou legitimaci pro uplatnění nároku z titulu ochrany proti nekalé soutěži nelze podmiňovat tím, aby žalobkyni svědčila autorská majetková práva nebo aktivní věcná legitimace ve smyslu autorského zákona. Nekalosoutěžní úpravou jsou chráněny i výkony žalobkyně, které nedosahují kvality autorského díla. Nikdo nemůže beztrestně přejímat výsledky cizího pracovního úsilí. V tomto shledává dovolatelka rozpor s rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 3. května 2006, sp. zn. 32 Odo 447/2006, ze dne 28. července 2010, sp. zn. 23 Cdo 2962/2009, a s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 14. listopadu 2008, sp. zn. 32 Cdo 166/2008.
Žalovaná se k dovolání žalobkyně vyjádřila tak, že dovolatelka nepředložila žádný důkaz o tom, že by její rolí bylo něco jiného než pouhá údržba systému. Bylo-li žalovanou použito spojení převod MIS do prostředí SAP , pak se tím rozuměl pouze převod dat zákazníka (ČEZ), který byl navíc k použití díla oprávněn. Podle žalované odvolací soud ve svém rozhodnutí uvedl, že není pravdou, že by nebylo možné uplatnit nároky z titulu ochrany před nekalou soutěží, pokud není prokázáno, že by žalobkyni svědčila autorská práva k tvrzenému dílu. Avšak zároveň zdůraznil, že nesvědčí-li autorská práva žalobkyni, nemohla jí vzniknout majetková či nemajetková újma. Za nekalou soutěž nelze označit pouhý fakt, že žalobkyně ztratila zákazníka, neboť nebylo doloženo, že by tohoto zákazníka získala žalovaná nekalým způsobem. V doplnění vyjádření napadá žalovaná plnou moc právního zástupce žalobkyně ve věci dovolání a dovozuje, že nebyla vyhotovena v roce 2011.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (dále jen o. s. ř. ), a to na základě čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).
Protože dovolání může být podle ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.).
Dovolatelka formuluje dvě právní otázky, pro jejichž řešení spatřuje přípustnost dovolání. První otázka zní, zda uplatnění nekalosoutěžního nároku je podmíněno zásahem do autorského či obdobně chráněného práva soutěžitele, či zda takový nárok může být úspěšně uplatněn i v případě, kdy do autorského či obdobně chráněného práva soutěžitele zasaženo nebylo . Podle dovolatelky zde taková podmíněnost dána není.
V tomto ohledu však odvolací soud jednoznačně vyjádřil, že aktivní věcnou legitimaci žalobce ve vztahu k nárokům uplatněným z titulu ochrany před nekalou soutěží nelze vázat na aktivní legitimaci žalobce ve smyslu práva autorského . Je tedy zřejmé, že žalobkyně vytýká odvolacímu soudu jako nesprávné takové právní posouzení věci, které odvolací soud neučinil. Protože na řešení dané právní otázky rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí, nemůže tato námitka založit přípustnost dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 18. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, které je, stejně jako další rozhodnutí uvedená níže, veřejnosti dostupné na www.nsoud.cz ).
Žalobkyně však pokládá i druhou otázku, jejíž správné řešení spočívá podle jejího názoru v tom, že v rozporu s nekalosoutěžní úpravou je přejímání výsledků cizího pracovního úsilí, byť tyto výkony nedosahují kvality autorského díla.
K řešení této otázky shledal dovolací soud dovolání žalobkyně přípustným podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť odvolací soud se při něm odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání žalobkyně je důvodné.
Odvolací soud správně definoval tři znaky generální klauzule nekalé soutěže vyjádřené v ustanovení § 44 obch. zák. Musí jít o jednání v hospodářské soutěži, které je v rozporu s dobrými mravy hospodářské soutěže a musí být způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům, spotřebitelům či dalším zákazníkům. Ustálené rozhodovací činnosti dovolacího soudu odpovídá též závěr, že k tomu, aby soud mohl účastníkovi dotčenému jednáním nekalé soutěže přiznat právo na přiměřené zadostiučinění v penězích, musí být zjištěno, že tento účastník utrpěl v souvislosti s jednáním nekalé soutěže nemajetkovou újmu v takovém rozsahu nebo takového druhu, že nepostačuje její vyrovnání přiměřeným zadostiučiněním v nepeněžité formě (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. června 2005, sp. zn. 32 Odo 1318/2004).
Dále však odvolací soud dovodil, že byla-li žaloba postavena na tvrzení, že újma vznikla neoprávněným užitím díla (MIS), pak skutečnost, zda žalobci svědčí majetková autorská práva k tvrzenému dílu, je pro rozhodnutí o uplatněném nároku zcela zásadní. Aktivně legitimován má být ten, komu svědčí autorská (majetková) práva k tomuto dílu. Tento názor odvolacího soudu je však v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, která vychází z názoru, že souběh ochrany práv z ochrany proti nekalé soutěži a z ochrany podle autorského zákona je možný, ovšem podmínky ochrany proti nekalé soutěži se posuzují samostatně (zejména se jedná o tři shora uvedené podmínky generální klauzule). Viz např. usnesení ze dne 23. září 2011, sp. zn. 23 Cdo 2500/2010, v němž Nejvyšší soud dále aproboval postup nižších soudů, které nepovažovaly pro rozhodnutí ve věci ochrany proti nekalosoutěžnímu jednání za rozhodné, kdo z účastníků je vlastníkem práva užívat duševní vlastnictví. Podobně právní doktrína zastává názor, že tomu, co je pouhou myšlenkou či postupem, principem nebo metodou (a nepřísluší tudíž ochrana autorskoprávní podle § 2 odst. 6 zák. č. 121/2000 Sb., autorský zákon), může svědčit ochrana soutěžněprávní [srov. Hajn, P. K souběhu práva autorského a práv a proti nekalé soutěži (Jak také chápat acquis communautaire ) in Sborník Karlovarské právnické dny 19/2011, s. 31].
Nejvyšším soudem byl již také podán výklad tzv. parazitního kořistění z výkonů soutěžitelových (též zvané černé pasažérství nebo free riding , k němuž dochází např. zneužitím cizí myšlenky, cizího nápadu, cizí práce a cizího nákladu investovaného do jejich realizace) jako jednání ohrožující soutěžitelovu pozici a znehodnocující jeho soutěžitelský náskok, kterého svou pílí a finančními oběťmi nabyl (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. listopadu 2008, sp. zn. 32 Cdo 166/2008).
Právní názor odvolacího soudu, že by se o újmu v posuzovaném případě mohlo jednat jen, svědčila-li by žalobkyni autorská (majetková) práva, je tedy nesprávný a dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl tak uplatněn důvodně.
Protože bylo dovolání shledáno přípustným, zabýval se dovolací soud dále ve smyslu ustanovení § 242 odst. 3 o. s. ř. jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Odvolací soud totiž dostatečně nerozlišuje mezi skutkovými tvrzeními a právním hodnocením, a to jak při posuzování předmětu řízení, tak při hodnocení důsledků koncentrace řízení.
Obecně ve sporném civilním řízení platí, že skutkovými tvrzeními vymezuje účastník předmět řízení, právní hodnocení je naopak úkolem soudu. Je tedy lhostejné, zda žalobkyně výtvor své činnosti označuje v žalobě jako autorské dílo , nebo v podání učiněném po okamžiku koncentrace řízení jako odvozené autorské dílo . Důležité naopak je, že v daném případě požaduje žalobkyně přiměřené zadostiučinění nejen z důvodu zásahu do díla MIS (závěr soudů nižších stupňů, že provedené důkazy nesvědčí o převodu práv spojených s tímto dílem na žalobkyni, nebyl předmětem dovolacího řízení), ale také z důvodu zásahu ( zhotovení plagiátu ) do výsledků její vlastní činnosti, kterou označuje jako služby podpory a údržby. Tuto svoji činnost žalobkyně ve svých podáních (učiněných včas do okamžiku koncentrace řízení) dále specifikuje jako další rozvoj a optimalizace a vyčísluje jejich hodnotu (viz podání žalobkyně datované 1. listopadu 2010, u něhož však avizovaná příloha položková kalkulace chybí). V žalobě jsou dále vylíčena skutková tvrzení o vzniklé nemateriální újmě (bod VI). Nic tak nebrání projednatelnosti té části žaloby, o níž odvolací soud hovoří jako o výkonech žalobkyně od 30. září 2003 (dovolací soud se nevyjadřuje k otázce úplnosti skutkových tvrzení a případného poskytnutí poučení podle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., neboť tato otázka není předmětem dovolacího řízení).
Právní posouzení odvolacího soudu je tak neúplné, neboť se nezabýval skutečnostmi, které mylně označil za nepřípustné novoty , neposuzoval, zda tyto vedly či nikoliv k újmě vylíčené v žalobě, a nijak nehodnotil otázku požadovaného přiměřeného zadostiučinění v penězích.
Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu podle ustanovení § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Jelikož důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů vzniklých v novém řízení a v dovolacím řízení, ale znovu rozhodne i o nákladech původního řízení (§ 243g odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. prosince 2015
JUDr. Zdeněk Des předseda senátu