23 Cdo 967/2010
Datum rozhodnutí: 30.08.2011
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.



23 Cdo 967/2010
U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. v právní věci žalobkyně M. T., zastoupené Mgr. Michalem Dlabolou, advokátem se sídlem U Studánky 3, Praha 7, PSČ 170 00, proti žalované ALLIANZ pojišťovna, a. s. , se sídlem Praha 8, Ke Štvanici 656/3, IČ 47115971, o zaplacení Kč 280.335,- s přísl., vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8, pod sp. zn. 23 C 68/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. října 2009, č. j. 55 Co 300/2009-148, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 9. dubna 2009 č. j. 23 C 68/2007-131, rozhodl v předmětné věci, že základ žaloby je po právu.
Soud prvního stupně dovodil, že žaloba na pojistné plnění pro případ odcizení vozidla Škoda Octavia 1,9 TDI, SPZ 5A3 6425 VIN TMBKS21U738 672560, je v základu oprávněná, poněvadž pojistná smlouva č. 867687564 ze dne 5. 12. 2005, byla platně uzavřena. Podle zjištění, učiněných v řízení, mělo pojištěné vozidlo jak platný technický průkaz, tak podléhalo registru vozidel v České republice a i když byla platnost technického průkazu posléze zrušena, nestalo se tak proto, že by žalobkyně jako pojištěná porušila jakoukoli povinnost. Mezi účastníky pak nebylo sporu o tom, že pojištěné vozidlo bylo žalobkyni odcizeno. Další řízení ve věci si však vyžádá znalecký posudek o výši škody a proto soud prvního stupně považoval za vhodné rozhodnout o základu nároku mezitímním rozsudkem.
K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem v záhlaví označeným rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.
Odvolací soud po přezkoumání napadeného rozhodnutí podle § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále též o. s. ř. ) konstatoval, že soud prvního stupně rozhodl na základě mezi účastníky nesporného skutkového stavu, z něhož vyvodil též správné právní závěry.
Odvolací soud dovodil, že podstatou sporu je posouzení právní otázky, zda za stavu, kdy po uzavření pojistné smlouvy a po vzniku pojistné události bylo zjištěno, že u vozidla byl pozměněn jeho identifikátor VIN, a kdy následně bylo rozhodnuto v obnoveném správním řízení, že se nevyhovuje žádosti osoby (jiné, než žalobkyně) o schválení technické způsobilosti vozidla, individuálně dovezeného ze SRN a že se ruší registrace vozidla v ČR, je předmětná pojistná smlouva platná, jestliže dle čl. II. odst. 2 Všeobecných pojistných podmínek pro havarijní pojištění vozidel (KA 05-VPP) platí, že pojistit lze vozidlo, které podléhá registru vozidel v České republice, je vybaveno platným českým technickým průkazem, je nepoškozeno a splňuje podmínky provozu na pozemních komunikacích, není-li v pojistné smlouvě dohodnuto jinak.
Podle mínění odvolacího soudu se soud prvního stupně s touto otázkou správně vypořádal, když smlouvu posoudil jako platnou a vymáhaný nárok jako oprávněný.
Pokud jde o námitky žalované odvolací soud usoudil, že platnost technického průkazu vozidla byla zrušena s právními účinky ex nunc a tedy v době uzavírání pojistné smlouvy bylo vozidlo žalobkyně vybaveno platným českým technickým průkazem, což lze dovodit jazykovým výkladem ust. § 151 odst. 4 zák. č. 500/2004 Sb., správní řád, podle něhož platí, že dojde-li ke zrušení rozhodnutí poté, co nabylo právní moci, pozbývá vydaný doklad platnost. Nelze přisvědčit žalované ani v názoru, že nebylo-li (by) vozidlo vybaveno platným technickým průkazem, nejednalo (by) se bez dalšího o pojistnou událost. Soud prvního stupně správně dovodil, že takový následek by musel být v pojistné smlouvě výslovně sjednán. Nelze souhlasit ani s názorem žalované, že předmětné vozidlo nebylo nikdy vyrobeno a tedy technický průkaz byl vydán na neexistující vozidlo. Není pochyb o tom, že předmětné vozidlo jako movitá věc fakticky existovalo a tudíž bylo vyrobeno, pouze s jiným VIN, což ani nemůže mít vliv na smluvní povinnost žalované vyplatit pojistné plnění za odcizení vozidla, když nejen žalované, ale ani žalobkyni v době uzavírání smlouvy nebylo známo, že vozidlo má pozměněný identifikátor VIN.
Odvolací soud tak ve shodě se soudem prvního stupně posoudil pojistnou smlouvu jako platnou a nárok žalobkyně na pojistné plnění jako důvodný. Proto rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako správný potvrdil.
Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost spatřuje v ust. § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř. s tím, že napadený rozsudek má ve věci samé po právní stránce zásadní význam a uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatelka namítá, že právní účinky rozhodnutí, kterým se ruší evidenční úkon jak tomu bylo v tomto případě nastávají ke dni registrace vozidla, tedy ke dni samotného úkonu, tj. dne 26.9.2005, které bylo provedeno na základě padělaného technického průkazu. Rozhodnutí, kterým se ruší evidenční úkon, nabylo právní moci dne 24.4.2008 a je tedy zcela jednoznačné, že tímto rozhodnutím byl zrušen či zneplatněn technický průkaz, který pouze osvědčuje určitou nastalou skutečnost. Tato skutečnost však byla výše uvedeným rozhodnutím zrušena ex tunc, neboť v opačném případě by takové rozhodnutí postrádalo jakékoli opodstatnění. Vzhledem k tomu, že si pojistitel s pojistníkem pojistnou smlouvu včetně Všeobecných pojistných podmínek (VPP) ujednali, že pojistit lze pouze vozidlo, které podléhá registru vozidel v ČR, je vybaveno platným českým technickým průkazem atd., není možné mít za to, že tato podmínka byla splněna.
Dovolatelka navrhuje zrušení rozsudkem odvolacího soudu i soudu prvního stupně a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání má napadený rozsudek za správný a polemizuje s názorem dovolatelky, že technický průkaz byl zrušen s účinky ex tunc. Upozorňuje dále na okolnost, že v pojistné smlouvě bylo sjednáno spolu s havarijním pojištěním též pojištění odpovědnosti za škody (tzv. povinné ručení ) a v případě pojistné události a způsobení škody třetí osobě by pak důsledek neplatnosti smlouvy byl následkem příliš tvrdým a odporujícím zásadě právní jistoty.
Žalobkyně navrhuje zamítnutí dovolání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) nejprve konstatoval, že na daný případ se vztahuje právní úprava dovolání obsažená v zákoně č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů včetně zákona č. 7/2009 Sb. (srov. ustanovení bodu 12 čl. II. přechodných ustanovení cit. zákona), neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno (vyhlášeno dne 6. 10. 2009, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.7.2009.
Nejvyšší soud poté konstatoval, že dovolání splňuje podmínky a obsahuje náležitosti stanovené zákonem (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1, § 241a odst. 1 o. s. ř.) a musel se na prvním místě zabývat přípustností dovolání, neboť dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.)
V posuzovaném případě může být dána přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu pouze podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., na které také dovolatelka odkazuje, tj. že dovolání není přípustné podle písm. b) cit. ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle § 237 odst. 3 v rozhodném znění rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem, uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.
Předpokladem přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je, že rozhodnutí odvolacího soudu má zásadní právní význam nejen pro posuzovanou věc, ale pro rozhodovací činnost soudů vůbec (pro jejich judikaturu), přičemž dovolací soud může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání vymezil (konkrétně formuloval.)
Jediným způsobilým dovolacím důvodem je v tomto případě nesprávné právní posouzení věci podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., které také dovolatelka uplatňuje.
Za otázku zásadního právního významu dovolatelka označila otázku právních účinků rozhodnutí, kterým se ruší evidenční úkon registrace vozidla na základě padělaného technického průkazu, a to zda jde o právní účinky ex tunc (od počátku) anebo ex nunc (právní mocí pozdějšího rozhodnutí), což má podle jejího názoru zásadní vliv na (ne)platnost pojistné smlouvy.
Dovolací soud k otázce formulované dovolatelkou dospěl k závěru, že otázku právních účinků správního rozhodnutí o zrušení registrace vozidla kvůli padělanému technickému průkazu, tj. zda s účinky ex tunc či ex nunc , odvolací soud řešil správně, když dospěl výkladem ust. § 151 odst. 4 zák. č. 500/2004 Sb. k závěru, že platnost technického průkazu byla zrušena s účinky ex nunc. Na (ne)platnost pojistné smlouvy proto, nemůže mít tato skutečnost žádný vliv, neboť též ani zákon (zákon č. 37/2004 Sb. o pojistné smlouvě), ani pojistná smlouva sama včetně všeobecných pojistných podmínek takový právní důsledek pro případ dodatečného zrušení technického průkazu nestanoví (zjevně proto, že na takový případ nepamatuje.) Pokud se v čl. II. odst. 2 Všeobecných pojistných podmínek uvádí, že pojistit lze vozidlo, které podléhá registru vozidel v České republice, je vybaveno platným českým technickým průkazem, je nepoškozeno a splňuje podmínky provozu na pozemních komunikacích, (není-li v pojistné smlouvě dohodnuto jinak), jde o všeobecné podmínky pro uzavření pojistné smlouvy, u nichž není pro případ jejich nesplnění stanovena sankce neplatnosti či neexistence (vzniku) smlouvy, zejména v případě, kdy dodatečně ta či ona podmínka odpadne v době po uzavření, tedy za existence pojistné smlouvy, resp. poté, co došlo k pojistné události. Odvolací soud správně konstatoval, že zrušení platnosti technického průkazu bylo způsobeno dodatečným zjištěním, že vozidlo bylo odcizeno, aniž by o tom pojištěná strana vůbec věděla v době uzavření pojistné smlouvy a tuto okolnost tedy nelze přičítat k její tíži. Dále je zřejmé, že pojistná smlouva byla sjednána a týká se věci s pozměněným VIN a tato věc byla vybavena v době uzavření pojistné smlouvy platným technickým průkazem, a proto nelze, i vzhledem k uvedenému shora, dovozovat, že by z tvrzeného důvodu nevzniklo pojistníkovi právo na plnění.
Nejvyšší soud se tudíž ztotožnil se závěry obou soudů o platnosti uzavřené pojistné smlouvy a z toho vyplývajícím závěrem, že základ nároku uplatněného žalobou je poprávu.
Nejvyšší soud z uvedených důvodů dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s judikaturou a nemá zásadní právní význam ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 cit. ustanovení o. s. ř.
Nezbylo proto Nejvyššímu soudu, než dovolání jako nepřípustné odmítnout (§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o. s. ř.)
O nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto v rozhodnutí, jímž bude řízení o nároku včetně jeho výše skončeno.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně 30. srpna 2011

JUDr. Ing. Jan Hušek
předseda senátu