23 Cdo 948/2014
Datum rozhodnutí: 05.09.2014
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř.



23 Cdo 948/2014
U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně AHOLD Czech Republic, a.s. , se sídlem v Praze 5, Radlická 520/117, Jinonice, PSČ 158 00, IČO 44012373, zastoupené Mgr. Markem Lošanem, advokátem, se sídlem v Brně, Zatloukalova 397/35, PSČ 621 00, proti žalované JSG med a.s. , se sídlem v Plzni - Severní Předměstí, Na Roudné 443/18, PSČ 301 00, IČO 27248330, zastoupené Mgr. Janem Maršálem, advokátem, se sídlem v Praze 8, Sokolovská 5/49, PSČ 186 00, o zaplacení částky 505 780 Kč, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 49 Cm 123/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. září 2013, č. j. 5 Cmo 61/2013-260, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 10 640 Kč k rukám Mgr. Marka Lošana, advokáta, se sídlem v Brně, Zatloukalova 397/35, PSČ 621 00.
O d ů v o d n ě n í :


Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 19. října 2012, č. j. 49 Cm 123/2010-121, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 505 780 Kč s příslušenstvím (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II).
Soud prvního stupně zjistil, že žalovaná dodávala žalobkyni med luční a med Albert quality. V článku VI Smlouvy o základních podmínkách prodeje a dodávání produktů uzavřené dne 1. září 2007 (dále jako Rámcová smlouva ), na základě které byly mezi kupujícím a prodávajícím uzavírány individuální kupní smlouvy, si strany sjednaly, že prodávající dodá kupujícímu produkty, které musí splňovat podmínky kvality odpovídající příslušným právním a kvalitativním normám na území dodání, produkty musí obsahovat oficiální schválení k prodeji v České republice, odpovídat zásadám bezpečnosti, hygieně a hospodářské soutěže. V článku VII odst. 8 Rámcové smlouvy si strany sjednaly, že pokud bude s kupujícím zahájeno správní, občanskoprávní nebo dokonce trestní řízení v důsledku vadnosti, rozporů s normami nebo stanovenými požadavky pro maloobchod, bezpečnostními a hygienickými předpisy, nebo v případě jakéhokoliv porušení zákona v souvislosti s produkty nebo obchodováním s produkty, k nimž nedošlo výhradně zaviněním kupujícího, je prodávající povinen nahradit kupujícímu veškeré příslušné škody, včetně pokut, poplatků, nákladů na právní zastoupení, peněžitých trestů apod.
Dále vyšel ze zjištění, že Státní zemědělská a potravinářská inspekce uložila dne 10. července 2009 žalobkyni pokutu ve výši 498 000 Kč. Inspekce konstatovala porušení povinnosti provozovatele potravinářského podniku, jelikož byl indikován nepovolený přídavek cukrů C4. V odůvodnění je obsáhle popsáno, co odebrané vzorky medu obsahovaly při jednotlivých kontrolách. Potraviny byly staženy z oběhu. Bylo zjištěno, že med, který byl podroben zkoumání Státní zemědělské a potravinářské inspekce, byl dodáván žalovanou žalobkyni v intencích Rámcové smlouvy uzavřené dne 1. září 2007. Dále soud zjistil, že nadřízený správní orgán rozhodl ve věci rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce z 10. července 2009 tak, že se žalobkyni ukládá pokuta 498 000 Kč, dále 6 780 Kč na náklady laboratorního rozboru, 1 000 Kč na náklady řízení. V některých okolnostech byl obsah rozhodnutí změněn. Uloženou pokutu ve výši 505 780 Kč žalobkyně zaplatila a následně vyúčtovala žalované náhradu škody způsobené dodáním zboží v rozporu se smluvním ujednáním a závaznými předpisy.
Soud prvního stupně vyložil čl. VII odst. 8 Rámcové smlouvy y uzavřené dne 1. září 2007 tak, že k zaplacení uvedené sankce je žalovaná zavázána právě tímto smluvním závazkem. Nárok na náhradu škody vyplývá ze sekundárního smluvního závazku, z porušení smlouvy. Soud se z toho důvodu vůbec nezabýval tím, zda byly naplněny normy § 373 a násl. obchodního zákoníku (dále jen obch. zák. ) nebo § 420 a násl. občanského zákoníku (dále jen obč. zák. ), protože si strany povinnost žalované pro daný případ (uhrazení pokuty za správní delikt) dohodly ve Rámcové smlouvě.
Ustanovení článku VII odst. 8 neshledal soud prvního stupně neplatným z žádného důvodu. Text je srozumitelný, jsou v něm obsažena konkrétní práva a povinnosti, nejedná se o ujednání neurčité. Soud neshledal ani žádnou nemravnost tohoto ustanovení. S argumentací žalované, že žalobkyně zanedbala preventivní povinnost, protože měla podat správní žalobu, soud prvního stupně nesouhlasil. Pokud žalovaná chtěla, aby případné rozhodnutí správního orgánu mělo být přezkoumáno správním soudem, nic jí nebránilo, aby si tuto povinnost v textu smlouvy vymínila.
Soud prvního stupně neshledal ani nemravnost tohoto článku Rámcové smlouvy, jelikož žalovaná měla povinnost hradit vzniklou škodu pouze v případě, že dodá nekvalitní med, příslušný orgán oficiálně zjistí vadu medu a v souvislosti s tím bude muset žalobkyně vyložit finanční prostředky. Ostatní námitky soud prvního stupně taktéž odmítl.
K odvolání žalované Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 19. září 2013, č. j. 5 Cmo 61/2013-260, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II).
Odvolací soud převzal jako správná skutková zjištění, která učinil soud prvního stupně, a pro stručnost na ně odkázal. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně vyšel z toho, že pokuta byla žalobkyní zaplacena, že mezi stranami pro tento případ byla sjednána odpovědnost žalované za majetkovou újmu, která zaplacením pokuty žalobkyni vznikla, že žalovaná dodané zboží po zjištění Státní zemědělské a potravinářské inspekce k výzvě žalobkyně převzala zpět a žalobkyni dobropisovala jeho cenu. Ani sama žalovaná nekontrolovala toto zboží ve vztahu ke zjištění Státní zemědělské a potravinářské inspekce, a jak uvedla u odvolacího soudu, toto zboží zřejmě prodala pod jiným označením než med luční (apod.).
Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o tom, že strany mají smluvní volnost, že z uzavřené smlouvy jim vznikají závazky a že žalovaná se v souladu s čl. VII bodu 8 Rámcové smlouvy y zavázala nahradit žalobkyni újmu, která mu vznikne zaplacením uložené pokuty. V takovém případě se jedná o závazek ze smlouvy, nikoli ze způsobné škody. Proto nebylo třeba se otázkou vzniku škody a její náhrady zabývat. Právním důvodem vzniku škody je smluvní ujednání. Žalobkyně sama nemohla nijak zabránit vzniku povinnosti zaplatit pokutu. Nelze proto ani uzavřít, že by soudní přezkum správního rozhodnutí vedl k jinému výsledku a nebylo povinností žalobkyně, která využila možnost odvolání, využít i dalších opravných prostředků.
Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním. Důvod dovolání spatřuje dovolatelka v nesprávném právním posouzení věci. Odvolací soud dospěl k nesprávnému právnímu závěru, že nárok, jenž je obsahem žaloby, je platným nárokem ze smlouvy, nejedná se tedy o nárok na náhradu škody, a proto vznik nároku na náhradu škody není třeba prokazovat.
S tímto názorem odvolacího soudu nesouhlasí. Má za to, že Rámcová smlouva nárok žalobkyně nezakládá, jelikož předmětné ujednání je neplatné. I kdyby bylo platné, pak by jej bylo třeba posoudit jako tzv. kontraktační odpovědnost za škodu a v tomto ohledu by bylo nutné provést dokazování. Nicméně v tomto případě došlo k odstoupení od smlouvy, a proto práva a povinnosti touto smlouvou založená v důsledku odstoupení žalobkyně zanikla.
Přípustnost podaného dovolání zakládá dovolatelka na vyřešení otázek hmotného práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny:
a) Je ujednání, kterým se na dovolatelku bez prokázaného zavinění přenáší (budoucí možné) sankce uložené kontrolním orgánem, platné?
b) Je třeba vznik nároku na náhradu škody z titulu smlouvy v občanském soudním řízení prokazovat obdobně jako v případě zákonného nároku, anebo není nutné předpoklady pro vznik povinnosti k náhradě škody prokazovat?
c) Je možné sjednat kontraktní odpovědnost za škodu rámcovou (normativní) smlouvou?
d) Jaký vliv má odstoupení od realizační (kupní) smlouvy na ujednání obsažená v rámcové smlouvě?
Dovolatelka je toho názoru, že čl. VII odst. 8 Rámcové smlouvy je neplatný pro rozpor s dobrými mravy a pro rozpor se zákonem. S námitkou neplatnosti z důvodu rozporu se zákonem se odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí vůbec nevypořádal. Dovolatelka v této souvislosti namítala, že právní řád limituje smluvní volnost účastníků, pokud jde o tzv. zakázané praktiky. V zákoně č. 395/2009 Sb., o významné tržní síle při prodeji zemědělských a potravinářských produktů, jsou v příloze 5 zákona explicitně definovány praktiky zakázané v dodavatelsko-odběratelských vztazích. Tento právní předpis stanoví: Každý odběratel nese odpovědnost a musí nahradit škodu způsobenou tím, že přenese sankce uložené kontrolním orgánem na dodavatele bez prokázaného zavinění. Ujednání č. VII odst. 8 Rámcové smlouvy je nejen zakázanou praktikou, ale žalobkyně je dokonce ze zákona povinna nahradit žalobkyni škodu, kterou jí tím způsobila. V § 4 téhož zákona se pak výslovně stanoví, že zneužití významné tržní síly je zakázáno. Ve spojení s § 39 obč. zák. je tak čl. VII odst. 8 Rámcové smlouvy absolutně neplatný.
Pokud by soud předmětné ujednání posoudil jako platné, dovolatelka dále namítá, že soudy měly provést dokazování, aby bylo prokázáno, že právo na plnění žalobkyni skutečně vzniklo. Vzhledem k tomu, že žalovaná do medu žádné nepovolené složky nepřidávala, není tu příčinná souvislost mezi porušením povinnosti žalované a vznikem škody žalobkyně. Dovolatelka dále namítá, že škoda nebyla předvídatelná ve smyslu § 379 odst. 1 věta druhá obch. zák.
Ve vyjádření k dovolání žalobkyně namítá, že otázky předestřené dovolatelkou nesouvisí s předmětem posuzované věci, jsou formulovány abstraktně a účelově. Žalobkyně považuje dovolání žalované v plném rozsahu za nedůvodné.
Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.), po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., se zabýval přípustností dovolání a dospěl k závěru, že dovolání v této věci není přípustné.
Dovolatelka zakládá přípustnost dovolání na tom, že právní otázky výše označené písmeny a) až d) nebyly dosud v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu řešeny. Otázky, které dovolatelka vznáší pod písmeny a) až c), se týkají možnosti vzniku závazku k náhradě škody při porušení smluvního ujednání. Při posuzování nároku na náhradu škody, která vznikla v důsledku porušení sjednané smluvní povinnosti, je třeba stejně jako v případě posuzování vzniku náhrady škody z titulu porušení zákonem stanovené povinnosti zjišťovat, zda jsou naplněny předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu. Z obsahu rozhodnutí soudů se sice podává, že soudy učinily závěr, že není třeba v případě náhrady škody konstatovat předpoklady pro vznik náhrady škody. Avšak ze skutkových závěrů soudů vyplývá, že se předpoklady vzniku náhrady škody zabývaly. Předpoklady vzniku nároku na náhradu škody jsou porušení sjednané smluvní povinnosti, vznik škody a příčinná souvislost mezi porušením povinnosti a vznikem škody. V daném případě bylo v řízení zjištěno, že došlo k porušení smluvní povinnosti žalované. Med dodaný žalovanou žalobkyni byl vadný, jelikož obsahoval nepovolený přídavek cukrů C4 (viz rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce). Za tuto vadu obdržela žalobkyně ve správním řízení pokutu (BO 732-2/S/127/2009), kterou uhradila dne 2. prosince 2009. Je tedy nutné uzavřít, že žalovaná porušila povinnost vyplývající ze smlouvy a ze zákonných požadavků na potravinářské výrobky. Jelikož tedy žalovaná porušila povinnost dodat zboží bez vad, bylo v důsledku vadnosti dodaného zboží se žalobkyní zahájeno správní řízení a následně byla žalobkyni udělena pokuta. Ze skutkových zjištění ani tvrzení žalobkyně nevyplývá, že vada zboží byla známa jak žalobci, tak kupujícímu (viz správní rozhodnutí). Žalobkyni tak vznikla škoda ve výši uhrazené pokuty kontrolnímu orgánu. Příčinná souvislosti mezi vznikem škody žalobkyni (zaplacení pokuty kontrolnímu úřadu) a jednáním žalované (dodání vadného medu) je zjevná. Ačkoli tedy odvolací soud takto své rozhodnutá výslovně nepostavil, všemi předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu na straně žalované se zabýval.
Za této situace se již otázkami a) b) c) není třeba zabývat, navíc na těchto otázkách není rozhodnutí odvolacího soudu založeno. Pod písm. d) dovolatelka vznáší otázku týkající se odstoupení od realizační smlouvy. Toto tvrzení nevyplývá ze skutkových zjištění soudů, proto daná námitka dovolatelky nemohla založit přípustnost dovolání. Z výše uvedeného vyplývá, že žádná z citovaných otázek nemůže založit přípustnost dovolání.
Nejvyšší soud z uvedených důvodů dovolání žalobkyně podle ustanovení § 243c odst. 3 věty první § 218a o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 5. září 2014
JUDr. Kateřina Hornochová předsedkyně senátu